Star Wars slaví 45 let. V zaprášené legendě mohl hrát Nicholson, málem ale nevznikla

Od premiéry Star Wars uplynulo 45 let. Se kterou postavou série byste to šel zapít, kdyby to bylo možné?
Hodně by mě lákalo sednout si s Obi-Wanem Kenobim. Je to mile sarkastická bytost, určitě bychom se nenudili. Jenže jsou v tom dva háčky. Jednak: Jediové mají alkohol více méně zakázaný. A hlavně: Bylo by s tím spojené velké riziko. Kdykoliv si totiž dá Obi Wan-Kenobi ve Star Wars v hospodě drink, vždycky někdo přijde o ruku.

Vždycky?
Fakt, schválně se na to podívejte – dojde k tomu v epizodě dva a čtyři. Takže bych možná raději zvolil bezpečnějšího parťáka. Nejlíp vesmírného pašeráka Hana Sola, ztvárněného Harrisonem Fordem. Patří k mým oblíbeným postavám. Bylo by to svým způsobem logické –  když přemýšlím, komu ze Star Wars chutná pivo, on mě napadne jako první.

Je pravda, že Hana Sola měl původně hrát někdo jiný?
Je. Na konkurzu bylo mnoho různých herců, mezi ně patřili třeba Jack Nicholson, Burt Reynolds a Christopher Walken. Vůbec nejvážnějším kandidátem byl Tom Selleck, který se ale nakonec nemohl uvolnit ze souběžně natáčeného seriálu. Že se Hanem Solo stal Harrison Ford, za tím byla neskutečná náhoda. Při natáčení Star Wars si totiž původně vydělával jako tesař. Tenkrát už byl hercem, ovšem nijak významným, pro nedostatek rolí se tedy živil rukama.

Shodou okolností chvíli před tím dělal nějakou tesařinu i na domě George Lucase, duchovního otce Star Wars. A jelikož byl prý velmi šikovný, Lucas si ho vzal s sebou na plac, aby pomáhal s kulisami. Pak jednou došlo na čtenou zkoušku, na níž chyběl jeden z herců. A jelikož tam tesař Ford zrovna na něčem dělal, kývli na něj, jestli by jim s tím nepomohl. Zvládnul to tak skvěle, že dostal Selleckovu roli.

Legrační. Dnes si přitom bez Forda původní Star Wars nedovedeme představit.
Zajímavé je, že Harrison Ford je jediný herec, kterému Star Wars dopomohly k hvězdné kariéře. Jistě, v sérii zazářili i Mark Hamill jako Luke Skywalker a Carrie Fisherová jako princezna Leia. Ani pro jednoho z nich to ovšem nebyl odrazový můstek k dalším velkým rolím, už nikdy svůj stín ze Star Wars nepřekročili. To Forda jsme si později zamilovali i jako Indianu Jonese, Ricka Deckarda z Blade Runnera nebo Jacka Ryana z Vysoké hry patriotů.

Han Solo přitom mohl původně vypadat ještě úplně jinak, v prvním Lucasově konceptu to přece vůbec nebyl člověk.
To je pravda, Han Solo měl být podle prvních Lucasových představ podivný zelený ještěr. Možná bychom se divili, co všechno bylo v původním konceptu jinak. Luke Skywalker se třeba zkraje jmenoval Starkiller, mistr Yoda byl zase celý modrý, se špičatou čapkou na hlavě. Originální příběh by se vám taky asi zdál mnohem složitější, temnější. Ostatně třebaže jej Lucas trochu uhladil, úplně krotký nakonec taky není. Zůstalo v něm poměrně dost drsných scén. Vysvětloval to tím, že i v příběhu pro děti by měl být přítomen nějaký šok. Že právě díky němu si dítě příběh zapamatuje. Přiznávám, když jsem Star Wars poprvé pouštěl své dceři, obával jsem se třeba, jak přijme citlivou scénu, kdy Lukovi zabijí strejdu a tetu. Zvládla to naštěstí bez problémů.

Když už jsme u toho – vymýšlel Lucas Star Wars cíleně pro dětské publikum?
Na tuhle otázku vám každý fanoušek odpoví jinak. Já použiju slova samotného Lucase: Šlo mu o to, aby jeho filmy byly dobře pochopitelné i pro dvanáctileté děti. Mnozí fanoušci to neradi slyší, Star Wars odmítají řadit k filmům pro děti. Jenže ony opravdu jsou něco jako E. T. mimozemšťan – jde o dětský film, který se může líbit i dospělým.

Někdy je těžké to vyvážit. Mnozí pravověrní fanoušci například kritizují postavu komického nemotory Jar Jara Binkse z epizody Skrytá hrozba, jelikož jim přijde až moc infantilní.
Jenže ona tam má svůj velký smysl. Představuje tezi, že každý jsme nějaký, nikoho bychom neměli odsuzovat podle toho, jak se chová, jak vypadá. Ano, o Jar Jaru Binksovi se říká, že je nejnenáviděnější postavou Star Wars. Zajímavé však je, že zpravidla vadí jen dospělým.

Slyšel jsem zajímavou teorii: Že jankovitost Jar Jara Binkse byla původně Lucasovou rafinovanou kamufláží, protože právě tahle zdánlivě neškodná figura měla být ve skutečnosti jedním z největších záporáků série. Je to pravda?

Jde o teorii, kterou jsem v době jejího vzniku považoval za velmi úsměvnou. Dokonce byla zahrnuta do animovaných parodických skečů Robot Chicken, kdy se císař Palpatine snaží před smrtí Jar Jarovi omluvit za to, že ho kdysi zmanipuloval, a ten po zavěšení telefonu propukne v ďábelský smích. Tuto teorii samozřejmě nelze brát vážně.

Jar Jar Binks je spjat s druhou vlnou epizod Star Wars, která šla do kin od roku 1999. Nebál jste se tenkrát, zda nové díly nezkazí poetiku těch původních?
Nebál. Byl jsem, myslím, v té správné cílové generaci. Nebylo lehké navázat na klasiku ze 70. a z 80. let, společnosti Lucasfilm se to ale povedlo. Nové díly měly mezi skalními fanoušky dost kritiků, jejich původně ostrý pohled se ale po čase obrousil. Lucas měl dobrý důvod, proč si po Návratu Jediů počkat na Skrytou hrozbu předlouhých 16 let.

Čekal, až dostatečně pokročí filmové technologie a trikové možnosti. Se spoustou věcí z původní trilogie ostatně nebyl spokojen, své filmy rád zpětně opravoval. Osobně mám ve tvůrce Star Wars velkou důvěru, se spoustou z nich jsem se potkal, jsou to opravdoví srdcaři. Vlastně u nich vidím jediný problém – svět Star Wars znají tak dokonale, až je to někdy na škodu.

Jak to myslíte?
Do nové epizody dají odkaz na něco, co se mihlo kdesi v jednom ze starších dílů, načež se objeví kritika fanoušků, že něco takového ke Star Wars nepasuje. Ono to tam přitom pasuje, lidi si to prostě jen nedají do správných souvislostí. U Star Wars funguje víc než u čehokoliv jiného tzv. Mandelův efekt – tedy že si lidé pamatují věci jinak, než jak se doopravdy odehrály.

U čeho se to třeba projevuje?
V nejnovější trilogii z let 2015–19 nemohlo mnoho lidí přenést přes srdce, že má princezna Leia schopnosti Síly. Zlobili se: „Vždyť to jde proti duchu původních Star Wars!“ Jenže se pletou. Podívejte se na epizodu šest, na Návrat Jediů. V ní Luke říká: „Leio, časem zvládneš to, co já.“ A i poslední slova Yody k Lukeovi zněla: „Předej, co naučil ses.“ Z toho všeho jasně vyplývá, že Leie to nespadlo do klína jen tak. Lidi si tyhle drobné motivy bohužel nepamatují, případně si je nenechají vysvětlit.

Po epizodě Síla se probouzí z roku 2015 například někteří fanoušci tvůrcům zazlívali, že je mezi hlavními postavami zničehonic někdo černé pleti. Podle nich to do světa Star Wars nepatřilo. Přitom postavy tmavé pleti se ve Star Wars objevovaly už od epizody Impérium vrací úder z roku 1980. A že nebyly v té úvodní z roku 1977? To mělo jednoduchý důvod. Tehdy se točilo za Londýnem a tvůrci si za komparzisty mohli dovolit najmout jen lidi žijící v okolí tamních filmových studií. Samotný Lucas několikrát ubezpečoval, že svět Star Wars patří všem nehledě na barvu pleti.

V roce 2012 práva na svůj vesmírný svět prodal společnosti Disney. Jak to přijali pravověrní fanoušci?
Jak kteří… Já když jsem to poprvé uslyšel, tak jsem se zhrozil. Bál jsem se, jak budou vypadat nové filmy, které v Disney avizovali. Bylo mi hned jasné, že dojde k restartování toho, co se objevilo v románech, komiksech a počítačových hrách, což se také stalo. Brzy jsem se s tím ale naučil žít. Horší byla celková změna pojetí, kterou jsem nečekal. Víte, spousta lidí odmítá přijmout, že zatímco dříve šlo o prvoplánový hrdinský archetypální příběh, v nejnovějších dílech dochází k postmoderní dekonstrukci Star Wars.

Co přesně myslíte touhle postmoderní dekonstrukcí?
Je to určitá skepse vůči hodnotovým systémům předchozích filmů, jakýsi informovaný i ironizující náhled na minulá témata, vypravěčské postupy a styly. Skoro až boření tradic, to hlavně v případě epizody Poslední z Jediů. Tak třeba postavy nových filmů události těch minulých zlehčují, či je mají za nějaké pověsti. Přestože to někdo kritizuje, já pro to mám pochopení. Odmyslím-li si totiž tuhle postmoderní linii, samotný hlavní příběh nových dílů by mi už přišel poněkud triviální.

To nezní, jako byste byl nejvášnivější fanoušek nových dílů.
Nepovažuju je za nejlepší, co vzniklo. Osobně jsem si přál něco komplexnějšího, ve stylu epizod jedna až tři. Ale zase je nijak nehejtuju. Mám v nich mnoho oblíbených míst a myšlenek. A rozhodně nevolám po jejich vyškrtnutí ze ságy Star Wars jako někteří křiklouni na internetu. Všechno má zkrátka svůj vývoj.

Tak jako tak je to obdivuhodné – Star Wars je 45 let a jejich fenomén si pořád získává nové fanoušky. Co je na nich tak neodolatelné?
Asi jejich rozmanitost. I svět Pána prstenů je pestrý, stejně tak ten Harryho Pottera. Jenže v případě Star Wars se bavíme o nekonečném vesmíru, kde je možné naprosto všechno. Existují desítky tisíc různých postav, reálií, detailů se svou vlastní historií. Ke světu Star Wars vznikají encyklopedie, v nichž se popisuje, proč je i naprosto epizodní postava oblečená do toho a toho oděvu, co znamená emblém, který má na rukávu. I o zdánlivě marginálních figurách se dnes dělají komiksové série s hlavičkou Star Wars.

Má Lucas po prodeji Star Wars nějaké právo veta?
Nemá. A nemyslím, že to považuje za nutné. Oni s ním nové věci rádi konzultují, zvou jej na natáčení. Režisér Dave Filoni, který stojí třeba za seriálem Mandalorian, s Lucasem dělal přes deset let. V nových projektech Lucasfilmu teď běžně plní roli pojistky, která v pravý čas řekne: „Pánové, stop, takhle by to George nechtěl.“ Lucasův odkaz tedy stále žije.

Co přesně si pod Lucasovým odkazem můžu představit?
Na jedné straně příběh držící se archetypálních mýtů o boji dobra se zlem. Na druhé zábavnou space operu. Něco, co se především má líbit lidem, nic přehnaně komplikovaného. Lucas měl v 70. letech původně tendenci vymýšlet Star Wars jako hodně složitý konstrukt, producent Gary Kurtz a manželka Marcia jej však donutili ubrat. A udělali dobře. Když dneska přijde řeč na to, kde Lucas našel inspiraci pro Star Wars, hodně se zmiňuje, že vedle filmů o hrdinovi Flashi Gordonovi čerpal i ze samurajských snímků Akiry Kurosawy, ze studie Tisíc tváří hrdiny od Josepha Campbella, z všelijakých filozofických textů a mytologie. Měli bychom si ale dát pozor na to, že si do podobných rozborů mnohdy vkládáme to, co v tom sami chceme najít. Osobně bych byl opatrnější. Jakmile slyším, že se o původních Star Wars mluví jako o velkém umění, myslím, že se to poněkud zveličuje. Jakkoliv je to bezesporu fascinující a pestré dílo.

Říkáte fascinující dílo. Lucas měl prý přitom co dělat, aby si ho vůbec prosadil.
To tedy! Star Wars měly neuvěřitelně nízký rozpočet, v jejich úspěch nevěřil nikdo. Snad kromě Lucase a jeho kamaráda Stevena Spielberga. Nebýt zmíněného producenta Kurtze, který tehdy pracoval ve 20th Century Fox, možná by se Star Wars nikdy nenatočily. I takhle to bylo o fous, Lucas je prosadil až na několikátý pokus, dokonce už tenhle vysněný projekt párkrát odpískal. Tehdy se zdálo nerozumné vsadit na něco tak podivného, jako je pohádkové sci-fi, které se navíc hodně distancovalo od zavedené značky Star Trek.

Že první film o Star Wars vůbec vznikl, za to může série šťastných náhod. A taky to, že Lucas už měl tou dobou natočený úspěšný teenagerovský film Americké graffiti. Tenhle snímek z roku 1973 o posledním prázdninovém dnu studentů z maloměsta byl původně jen Lucasovou vzpomínkou na mládí, nebýt přitom jeho, studio by nikdy nedalo Star Wars šanci. Lucas ji sice nakonec dostal, studiu však musel dát čestné slovo, že Star Wars budou úspěšné.

Jenže když přišla první projekce pro šéfy studia, někteří z přítomných si prý stěžovali, že viděli nejhorší film všech dob.
Protože nebyly hotové triky. A aby si to šéfové studia dokázali alespoň představit, Lucas dal do filmu dočasně místo závěrečné bitvy o Hvězdu smrti dobové záběry válečných leteckých soubojů. Vedení studia prý bylo tenkrát skutečně jen krok od toho to úplně zamítnout. Dopadlo to naštěstí dobře. Star Wars se od prvního dne promítání proměnily v obrovský úspěch. Stala se z nich společenská událost, každý musel Star Wars vidět přinejmenším jednou. Rozšířila se šuškanda, že v tomhle filmu jsou efekty, které ještě nikdy nikdo neviděl. Něco podobného zažila kinematografie až s Avatarem.

Star Wars byly lidem sympatické i tím, že sice ukazovaly vědeckofantastický svět, přicházely však s relativně realistickým prostředím. Nebyly v něm žádné naleštěné, futuristické vesmírné lodě. Ne, tady bylo všechno opotřebované, poškrábané, zaprášené. Na rozdíl od Star Treku byli i v tomhle vesmíru někteří lidé chudí, neupravení, neoholení. I proto se mi Star Wars odjakživa líbily víc než Star Trek. Ten mi vždycky přišel až moc vymydlený, utopický.

'Star Wars' was released 45 years ago today pic.twitter.com/jVupFLZA5P

— ScreenTime (@screentime) May 25, 2022

O Star Treku je známo, že několika svými futuristickými prvky typu tabletu nebo 3D tisku předpověděl skutečný technologický vývoj. Povedlo se něco takového i Star Wars?
Ano, třeba v případě hologramu. Spousta lidí by si určitě přála, aby se povedlo vyrobit i legendární světelné meče, o tom si ale asi můžeme nechat jenom zdát. O jejich praktičnosti v reálném světě by se stejně dalo s úspěchem pochybovat – spíš by to byla jenom frajeřina. Mimochodem – víte, co je na světelných mečích zajímavé? Ve Star Wars původně vůbec neměly být výsadou Jediů či Sithů, v prvních konceptech je používali i vojáci Impéria. Výjimečnými se staly až ve chvíli, kdy se proměnily ve zbraň sloužící výhradně k obraně.

Jak na ně Lucas vůbec přišel?
Přestože si to leckdo myslí, nebyly z jeho hlavy. Světelné meče se v určité formě objevovaly už mnohem dřív v různých sci-fi knihách. I tohle lze chápat jako Lucasovu přednost: Je mistrem syntézy, dokáže odjinud přebírat rozličné motivy, přizpůsobit je svým potřebám. Jako v případě Yody, jehož postavu inspirovali mistři z východních učení. Lucas ve svém díle dokázal skloubit různé důležité vlivy, v neposlední řadě i odraz doby, v níž Star Wars vznikaly.

A long time ago, in a galaxy far, far away......
On this day in 1977, the world was forever changed with the first release of A New Hope, originally titled "Star Wars". 45 years later, Star Wars has forever changed so many lives, and inspired countless millions! Happy Birthday! pic.twitter.com/sQK6KVvKh5

— Wookieepedia🏳️‍🌈 (@WookOfficial) May 25, 2022

Sedmdesátá léta, éru Studené války.
Tohle období se do Star Wars obtisklo dost zásadně. Mluvíme o věku, kdy lidé čelící hrozbě jaderné katastrofy potřebovali vzpruhu. Už dávno to nebyly rozjuchané šedesátky, lidé místo toho zabředli do hodně depresivní dekády. I sám Lucas veřejně přiznal, že se v sedmdesátkách ocitnul v depresi, Star Wars pro něj představovaly do jisté míry útěk. A podobný eskapismus je pro diváky Star Wars typický. Lze ho dokonce označit za jeden z hlavních důvodů, proč jsou tak oblíbené. Tahle charakteristika platí i pro mě. Ke Star Wars si běžně chodím odpočinout od běžného světa. Předhoďte mi příběh z předaleké galaxie, na všechny každodenní starosti rázem zapomenu.