V Egejském moři znovu graduje spor mezi Tureckem a Řeckem, ten podle tureckého velvyslance v Praze Egemena Bagise probíhá hned v několika rovinách. Ankara viní Atény mimo jiné z krutého přístupu k migrantům. Bagis v rozhovoru se CNN Prima NEWS hovořil také o postoji země k Rusku nebo Íránu.
V posledních týdnech sledujeme vzrůstající napětí mezi Tureckem a Řeckem. Co je jádrem celého sporu?
V Egejském moři existuje řada vzájemně propojených sporů, které je zapotřebí mezi Tureckem a Řeckem vyřešit. Spory se vedou o šíři teritoriálních vod a vnitrostátního vzdušného prostoru, vymezení kontinentálního šelfu, porušení demilitarizovaného statusu východních egejských ostrovů ze strany Řecka, dále o ostrovy, ostrůvky a skály, jejichž svrchovanost není určena platnými mezinárodními dohodami a také o oblasti služeb, jako jsou SAR (pátrací a záchranná služba, pozn. redakce), FIR (letová informační oblast, pozn. redakce) nebo NAVTEX (služba pro doručování navigačních a meteorologických varování a předpovědí, pozn. redakce).
Preferujeme řešit tyto problémy prostřednictvím bilaterálních jednání. Pokud je ale takto vyřešit nelze, jsme rovněž otevření všem mechanismům mírového řešení sporu, které jsou zakotvené v Chartě OSN, a to včetně Mezinárodního soudního dvora.
Řecko na druhé straně tvrdí, že jediný problém mezi oběma státy je vymezení kontinentálního šelfu, což se dá vyřešit pouze prostřednictvím Mezinárodního soudního dvora. Řecko popírá, že by existovaly i jiné problémy. Podle něj jsou všechny ostatní záležitosti tureckými jednostrannými nároky na řeckou suverenitu. Když se ale popírá existence určitých problémů, tak to neznamená, že prostě zmizí. Spíše to vede k eskalaci sporu. My jsme vždy zachovávali upřímný a poctivý přístup, Řecko však stejnou upřímnost a poctivost neprojevuje.
Řecko mělo dokonce vystřelit na tureckou pobřežní stráž. Je to pravda?
Bylo zde hned několik případů, kdy Řecko pálilo na rybáře nebo obchodní lodě. Co je ale v posledních letech více znepokojivé, je jejich ponižující a životy ohrožující přístup k ilegálním migrantům. Řecké nátlakové akce, a to jak na souši, tak i na moři, se proměnily v systematickou politiku, při níž jsou vážně porušována práva migrantů. Bavíme se o porušování prakticky všech základních lidských práv – v čele s právem na život.
Lidé jsou házeni spoutaní do moře nebo jsou zanecháni v mrazu bez potřebného oblečení. Zaznamenali jsme mnoho případů, kdy se řecká pobřežní stráž pokusila zahnat migranty potopením nebo převrácením jejich lodí. Naše národní pobřežní stráž věnuje většinu času a energie na záchranu migrantů, kteří se stali obětí těchto násilných ústrků. Od roku 2020 jsme takto zachránili 55 tisíc migrantů. Naneštěstí jsme se ale během tohoto období dostali také k desítkám mrtvých migrantů, kteří zemřeli v důsledku střelby, utonutí nebo nepříznivého počasí.
Na mezinárodních fórech neustále opakujeme, že Řecko musí dodržovat mezinárodní závazky a ukončit násilná vytlačování a kolektivní vyhošťování. V současnosti hraje velkou roli Evropská unie. Nové vedení Frontexu by se mělo vyhnout podobným nátlakovým akcí. Lidská práva migrantů, která patří mezi základní hodnoty EU, by měla být nadřazena ochraně hranic.
Jak by se měly Atény podle vás při řešení společných problémů zachovat? Jaké řešení navrhuje Turecko?
Řecko upřednostňuje pokračování hry na obviňování a konfrontaci před spoluprací a dobrými sousedskými vztahy. Řecké orgány se musí vzdát své politiky trvající eskalace a pomlouvání Turecka, překrucování faktů a stěžování si na nás třetím stranám.
Až řecká strana ukončí nepřátelskou rétoriku, obnoví demilitarizovaný status ostrovů, přestane podporovat teroristické organizace a bude vyhledávat čestný a upřímný dialog s tureckou menšinou, pak bychom mohli uvažovat o návratu k dialogu.
Naposledy v červnu jsme společně rozebírali válku na Ukrajině. Kam se od té doby posunula diplomatická úsilí Turecka a snaha válku ukončit?
Turecký přístup je od začátku války jasný a neměnný. Nadále podporujeme nezávislost, suverenitu a územní integritu Ukrajiny a poskytujeme jí silnou politickou, humanitární a technickou podporu.
Prezident Erdogan v srpnu navštívil Lvov, což bylo vedle jeho účasti na on-line summitu Krymské platformy (projekt partnerů Ukrajiny, který řeší dopady ruské okupace Krymu, pozn. redakce) jasným projevem naší solidarity s Ukrajinou.
Zároveň se diplomaticky angažujeme na obou stranách s cílem ukončit nepřátelské akce. Mít strategické partnerství s Ukrajinou a pracovní vztahy s Ruskem je pro naše snahy v tomto ohledu přínosné.
Díky této pozici jsme mohli zprostředkovat dohodu o vývozu ukrajinského obilí přes Černé moře. Istanbulská dohoda pomohla stabilizovat globální ceny potravin a nadále funguje bez významnějšího přerušení. Od 1. srpna do 25. září se na světové trhy díky tomu dostalo 4,5 milionu tun obilných produktů. Naší prioritou je udržovat tuto dohodu funkční i nadále.
Prezident Erdogan se před časem v Teheránu setkal s prezidenty Íránu a Ruska. Jak byste definoval spojenectví těchto tří zemí?
S Íránem máme staletí trvající vztahy. Ačkoli toho máme hodně společného, v určitých otázkách se také hodně rozcházíme. Ale vždy jsme upřednostňovali angažovanost před konfrontací, taková angažovanost by samozřejmě měla být vyvážená. Rusko je v našem regionu významným hráčem, kterého nemůžeme ignorovat. Máme mnohovrstevnaté vztahy a spolupracujeme v řadě otázek, u kterých se naše zájmy sbíhají.
Jsme nejzápadnější částí Východu a nejvýchodnější částí Západu. Turecko je chybějícím dílem evropské skládačky.
Naše vztahy by se ale daly těžko označit za spojenectví. Rozcházíme se při pohledu na regionální problémy včetně Ukrajiny a Sýrie. Navzdory těmto výzvám se ale snažíme udržovat vyvážený a pragmatický vztah s Ruskem, který umožnil zmíněnou dohodu o vývozu obilí.
Astanský proces (cyklus summitů, který má za cíl vyřešit občanskou válku v Sýrii, pozn. redakce) byl jednou z nejúčinnějších iniciativ při hledání řešení deset let trvající krize. Zajistil relativní deeskalaci a stabilitu a přímo přispěl k politickému procesu. Díky úsilí astanských garantů byl ustanoven nad damašským režimem a legitimní opozicí ústavní výbor. Jedná se o jediný fungující mechanismus, který sdružuje všechny syrské strany s cílem dosáhnout trvalého řešení v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2254.
Jak jste zmínil, 7. Astanský summit se úspěšně konal 19. července v Teheránu. V rámci summitu se obsáhle diskutovalo o situaci v politickém procesu a ústavním výboru, boji proti teroristickým organizacím včetně DEASH a PKK/YPG, bezpečných a dobrovolných návratech Syřanů nebo mechanismu humanitární pomoci. V rámci zasedání Valného shromáždění OSN se 21. září sešla také ministerská schůzka v Astaně. Znovu jsme zdůraznili naše odhodlání pokračovat v neúnavném úsilí o dosažení trvalého řešení.
Spoléhá teď Turecko spíše na partnery mimo Evropu?
V současném globálním kontextu dochází k rychlým změnám a transformacím. V důsledku toho vidíme, že těžiště světové politiky se přesouvá k novým mocenským domům, jako je Asie, Latinská Amerika a Afrika. Této proměně se musíme přizpůsobit.
Turecko věří, že toho lze docílit pouze prostřednictvím dalšího rozvoje stávajících partnerství a zároveň vytvářením nových cest pro dialog a spolupráci. Nikdo si nemůže dovolit luxus vylučovat a být selektivní – současné regionální a globální výzvy vyžadují komunikaci se všemi aktéry.
Díky této prozíravosti jsme posunuli naše vztahy s nově vznikajícími mocnostmi a dalšími aktéry. Naše vztahy s těmito regiony nejsou alternativou k našim vztahům se Západem. Považujeme je za komplementární.
Svůj strategický význam si zachovává cíl Turecka stát se členem Evropské unie. Nadále trváme na tomto závazku a sledujeme konstruktivní politiku s cílem zlepšit spolupráci a dialog ve všech aspektech. Oprávněně očekáváme, že EU bude vůči tureckému členství uplatňovat stejně spravedlivou politiku.
Jak nedávno prohlásil prezident Erdogan na půdě OSN, Turecko se nachází jak na Západě, tak na Východě. Ve skutečnosti jsme nejzápadnější částí Východu a nejvýchodnější částí Západu. Turecko je chybějícím dílem evropské skládačky.
