Poslali 100 tisíc korun na pomoc válčící Ukrajině. „Teď ale sami potřebujeme finanční injekci. Sedm let našeho života je v tahu,“ posteskne si spoluzakladatelka ostravského stolařství Veronika Žižková. S přítelem Tomášem Cibulkou firmu spustili právě před sedmi lety. Sedmička má být šťastným číslem, v tomto případě to neplatilo a stolařství se po záplavách proměnilo ve hřbitov dřevoobráběcích strojů. „CNC nářezové centrum za 3,5 milionu korun. Ten stroj už se nikdy nerozjede, protože je to vlastně velký počítač, který stál téměř ve dvou metrech vody,“ ukazuje žena zničené elektronické útroby obráběcího stroje. „Stát ale spí. Zatím nám nenabídl žádnou smysluplnou pomoc,“ říká.
Vyráběli nábytek a po záplavách by zřejmě měli ve firmě úplné žně. Oběti povodní si teď znova zařizují byty i kanceláře. „Bohužel, také patříme k obětem. Přišli jsme o všechny stroje, nářadí nebo materiál, škoda nejméně za 20 milionů korun. Pojišťovna nám dá jen něco přes osm milionů, jsou tam stropy kvůli záplavovému území,“ vypráví 46letý Tomáš, který Stolařství Online Woodwork Product v Palackého ulici v Ostravě-Přívoze řídil s 33letou přítelkyní Veronikou.
Celý Přívoz je záplavovým územím, včetně ostravského hlavního nádraží. Stejně jako velká část centra Ostravy, které obkličují řeky Odra a Ostravice. A pojišťovny jsou tu velmi opatrné, pokud jde o smlouvy spojené s řáděním vodního živlu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Tristní situace po povodni na Jesenicku. Lidé jsou bez pitné vody, nemají ani toalety
Pohřebiště CNC strojů
Z prosperujícího stolařství je najednou muzeum či rovnou pohřebiště nejmodernějších technologií pro stolařské řemeslo. Jsou to samé CNC stroje, tedy počítači řízené obráběcí stroje, Computer Numerical Control. „Tohle je naše první pila za 1,2 milionu korun,“ ukazuje Cibulka. Naivně se zeptám: „A jakou má cenu teď?“ Odpověď je strohá: „Výrobce říkal, že nulovou,“ pokrčí rameny podnikatel. A jako by tomu sám nechtěl uvěřit, tak to ještě dvakrát zopakuje: „Nula, prostě nula...“
Nula. Je to dokonce ještě horší. „Jsme v minusu,“ říkají zakladatelé stolařství. „Jsme v psychickém, fyzickém a finančním minusu.“ Pojistka prostě na obnovu firmy nebude stačit.
Utopené vize a miliony korun
Tomáš Cibulka pořád nemůže uvěřit hovorům, které teď každý den vede. Včera firma skvěle prosperovala, dneska je na zavření, to je něco jako zlý sen: „Abychom se dostali do stavu jako před povodněmi, potřebovali bychom asi dalších osm milionů. Jsme na tom svým způsobem hůře, než když jsme před sedmi lety začínali. To jsme měli krásné vize a pomalu šli nahoru. Teď nevíme, co bude dál.“
Záplavy nezáplavy, firma musí posílat peníze na účty. „Splátky na stroje, výplaty zaměstnancům i nasmlouvaným spolupracovníkům, daně, pojištění. Nevíme, kolik měsíců to můžeme zvládat, ale moc dlouho ne,“ předpokládá Tomáš Cibulka. A potom? „Propustíme lidi, zavřeme firmu a s přítelkyní zkusíme nějaký jiný byznys, který nás dostane z dluhů.“ Jenže tohle je ta nejhorší varianta, kterou se zatím nechtějí vydat. Neradi prohrávají, tak zatím věří v obnovu stolařství.
Byznys pod vodou. Spoluzakladatelka stolařství v Ostravě-Přívoze Veronika Žižková ukazuje, jak voda z Odry zničila elektronické dřevoobráběcí stroje za miliony korun. Zdroj: Ivan Motýl
Byznys pod vodou. Spoluzakladatelka stolařství v Ostravě-Přívoze Veronika Žižková ukazuje, jak voda z Odry zničila elektronické dřevoobráběcí stroje za miliony korun. Zdroj: Ivan Motýl
„Komická pomoc státu“
Stačila by prý pomoc státu. Alespoň nějaká, zatím je prý směšná a srandovní, jiným slovem komická. „Stát opět evidentně kašle na živnostníky,“ zlobí se Cibulka. Nabídka Zbyňka Stanjury, že prostřednictvím úřadů práce uhradí zaměstnancům v zaplavených firmách jednu či dvě měsíční mzdy, bere jako úlitbu bohům. „Reálně to není žádná pomoc, podobně jako aktuální možnost odložení daňových povinností, když ty daně stejně musím jednou zaplatit.“ Rozlítila ho i nabídka státu přes Národní rozvojovou banku, která povodněmi poškozeným podnikatelům nabízí půjčky se zvýhodněnými úroky. „Jenomže my už si nechceme brát další úvěry, to by nás zničilo.“
Líbilo by se mu zavedení jednorázových dotací od státu pro zaplavené firmy. „Když jsem mohl poslat 100 tisíc korun z účtu firmy na pomoc Ukrajině, proč by mi teď stát také nemohl něco dát?“ ptá se Tomáš Cibulka. Stojí ale pevně na zemi a ví, že se takové podpory nedočká. „Fyzické osoby v zaplavených obcích peníze od státu dostávají, živnostníci nikoliv. V čem jsme horší? Proč pro nás platí – pomoz si sám,“ přemítá o státní (ne)pomoci.
Víra v dobré srdce
V ostravském stolařství věří alespoň v dobré lidské srdce. V dárce, kteří podpoří obnovu firmy. Z řad fyzických osob i z podnikatelské sféry. „Víme, že tu jsou teď lidé, kteří nemají po povodních kde bydlet a přišli o domov, zatímco my jen o obživu. Jenže my jsme v práci jako doma, sedm let jsme firmu budovali úplně od nuly, napřed s jediným stolařem, než jsme se dostali na nějakou slušnou úroveň,“ líčí podnikání Veronika Žižková. „Kdyby nám chtěl někdo pomoci, tady je náš firemní účet,“ říká. Zájemci mohou přispět na: 123-3255920267/0100.
Vodu se nedaří zadržet 757 let
REPORTÁŽ: Otec partnera Lucie Bílé žil v garáži 21 let, teď ostravskou favelu zničila voda
Povodeň připravila o domov asi 30 stálých obyvatel garáží v ostravských Mariánských Horách. Včetně otce Radka Filipiho, současného partnera zpěvačky Lucie Bílé. Favela u někdejší koksovny Jan Šverma je po záplavách zčásti srovnaná se zemí. Z několika desítek příbytků záplavy strhaly střechy, u dalších pobořily i stěny. O poslední útočiště přišla také 52letá vdova Dagmar Paláková, jejíž živoření v garáži sleduje reportér CNN Prima NEWS od roku 2021. „Vyhnali nás odtud policajti, když jsem měla v garáži asi 20 centimetrů vody,“ líčí Paláková. „Teď nemám kde bydlet.“
Lidé v Ostravě žijí už 757 let, přesně tak stará je první písemná zmínka o městě. „Ale ani po tolika letech ho nedokážeme ochránit před velkou vodou, což úplně nechápu. A mám chuť žalovat Povodí Odry,“ rozčiluje se Tomáš Cibulka. „Kvůli protrženým hrázím, protože teprve až pak voda zalila Přívoz i naši firmu. Ani ve 21. století tedy povodí nedokáže postavit hráze, které by Ostravu ochránily.“ Sám ovšem za chvíli uzná, že pláče na špatném hrobě: „Stejně bych u soudu neměl šanci.“
Úvaha stíhá úvahu, ale výsledkem je vždycky český šlendrián – kdyby tak nezodpovědně jako tuzemská povodí přistupovali k ohrožení vodou na nizozemském pobřeží, byla by až polovina Holandska pravidelně zaplavována. Stoletá voda naposledy utopila Ostravu v roce 1997 a další podobný příval se tak nějak očekával až kolem roku 2097. Příroda má ovšem jiný kalendář.
R.I.P. ~ Povodeň 15. 9. 2024
„Automatická kolíkovačka za 2,5 milionu. Vidíte, až sem stála voda,“ ukazuje Veronika Žižková, ruku má zhruba ve výšce 1,8 metru. „Takovou lázeň z řeky Odra nepřežije žádná elektronika,“ ukazuje počítačové útroby tohoto stroje. Možná trochu hloupě připomínám stolaře a truhláře třeba z počátku 20. století, těm by asi povodeň tolik neublížila. „Pokrok nezastavíš,“ dostávám jasnou odpověď.
„Dostali jsme se teď třeba do výběrového řízení pro Hyundai, dělali jsme pro televizi, pro DHL,“ rekapituluje podnikatelský pár, jak měla firma úspěšně našlápnuto. „Ale teď sami musíme platit škody, voda nám třeba smetla téměř dodělanou a zaplacenou kuchyňskou linku,“ ukazuje do prázdné dílny, kde nová linka stála. A skončila i s dalším nábytkem na ohromné hromadě odpadu na nádvoří stolařství. „Zrovna jsme dokončovali i hodně atypické skříně do šikminy, už jsou také na smetišti.“
Stolařské výrobky z Přívozu měly dobrou pověst, což dosvědčují i pochvalné recenze. Tedy dosvědčovaly, teď majitelé pověsili na firemní internetové stránky nápis, který nepotřebuje komentář: R.I.P. ~ Povodeň 15. 9. 2024.
Zatopené stolařství v Ostravě po opadnutí záplavové vlny z Odry, která firmu zatopila do výšky 1,8 metru. Zdroj: Tomáš Cibulka
Zatopené stolařství v Ostravě po opadnutí záplavové vlny z Odry, která firmu zatopila do výšky 1,8 metru. Zdroj: Tomáš Cibulka
Rozmluva o konci
Cibulka: Každý příběh má svůj konec.
Reportér CNN Prima NEWS: Tak snad to ještě není konec?
Žižková: No skákat do Odry nebudeme. V Odře už jsme před 14 dny plavali, to nám stačilo (smích).
Cibulka: Odra připlavala za námi.
Žižková: No, kdybych se teď chtěla zabít, tak se po téhle zkušenosti určitě nepůjdu utopit, to bych zvolila jiný způsob (smích).
Všichni se trochu snažíme o drsný ostravský humor, ale ten stejně nepřekoná všudypřítomnou beznaděj. Nejde pouze o zničené stroje, materiál a nářadí, ale vodou poškozené dílny a kanceláře spolknou při rekonstrukčních pracích dva až tři miliony korun. „Tady nám voda spláchla celou nádhernou koupelnovou soustavu na zakázku,“ ukazuje Veronika Žižková opět někam do tmy opuštěných dílen. Ač jsou kromě strojů téměř vyklizené, majitelé tu pořád vidí i rozjetou výrobu. Tedy stav před záplavami.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Boj s časem pro oběti povodní. Do obcí neproudí plyn, zima může zkázu vytopených domů dokončit
Krásný i ztracený domov
Zaměstnanci stolařství pořád vyklízejí i uklízejí, takže na betonových podlahách a všude jinde se pořád objevují nové vrstvy bahna z řeky Odry. A také je bláto cítit, Odra skutečně přišla na návštěvu až do stolařství. Možná proto, aby vyzkoušela zmiňovanou novou koupelnovou sestavu.
„Uvidíme, co bude za pár týdnů,“ nejistě prohlásí Tomáš Cibulka. A partnerka se zamyslí nad dalším paradoxem: „Vždyť za těch sedm let naše výrobky tolika lidem pomohly udělat si krásný domov. Ale o ten náš domov, tedy o firmu, jsme ze dne na den přišli.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Na tom baráku nechal můj přítel ruce. Voda to pak během chvíle všechno vzala, zní z Hanušovic
