Zápotockého, Engelsova, Říjnová či Budovatelská. „Předchozí vlády Slovensko strašně zadlužily, takže Fico to teď nějak musí vyřešit,“ je přesvědčen 35letý Tomáš Čirč, zaměstnanec vězeňské služby. Zrovna relaxuje v pivnici na ulici Československé armády v Prešově na východním Slovensku. Radní si tu po roce 1989 s přejmenováním ulic nelámali hlavy, což může být jeden z tisíců důvodů současné atmosféry na Slovensku. „V těch názvech je komunistická symbolika a bohužel i důkaz, že pořád nějakým způsobem patříme k bývalému sovětskému bloku,“ uvažuje 64letý Milan Hurný z Engelsovy ulice. Reportáž CNN Prima NEWS přináší názory náhodně oslovených občanů na aktuální politické dění.
Prešovská pivnice se světáckým názvem Café Central Park stojí mezi panelovými bloky Sídliště číslo II. Je to lidový výčep z éry socialismu, část štamgastů na terase je už brzy odpoledne výrazně hlučná. „Počítám do pěti, a pak vypadneš, nebo na tebe skočím,“ vyhrožuje jeden z chlapů na terase, když se ptám na názory pivařů na aktuální dění. Na politiku vládní koalice i na demonstrace opozice.
Novinář tu není vítán. Možná proto, že slovenský premiér Robert Fico o žurnalistech dlouhodobě mluví například jako o lhářích, prostitutkách, idiotech, mafiánech či rovnou jako o sviních. „Jedna, dva, tři...,“ počítá udělaný štamgast a pomalu vstává. Mám štěstí, jiný host ho rázně usazuje zpět na židli a vstřícně nabídne: „Jestli chcete, tak vám rád řeknu, jaká je politická situace na Slovensku.“ Chci, přijel jsem právě kvůli hlasu ulice.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Fašizace slovenské politiky je v plném proudu, má jasno publicista z Bratislavy
V hospodě o politice
Odsedneme si k prázdnému stolu, 35letý Tomáš Čirč je státním zaměstnancem vězeňské služby. „Bachař, dělám ve věznici v Košicích,“ říká. Do Košic je to z Prešova 30 kilometrů. „Tady má Fico hodně příznivců,“ ukazuje na přátele v restauraci. „Někteří jsou Ficovi dlouholetí voliči, ale chodí sem i spousta lidí, kteří ho při posledních volbách volili jen jako menší zlo. Prostě chtěli zachránit Slovensko před vládou progresivců a jim podobných.“
A do které skupiny by zařadil sebe? „Do té, co chce menší zlo, Fico není můj úplně oblíbený politik,“ svěřuje se Čirč. Znechutily ho prý výsledky voleb z roku 2020, po kterých se na postu předsedy vlády rychle vystřídali premiéři Matovič, Heger a Ódor, načež byly roce 2023 vyhlášeny předčasné volby. „Progresivní Slovensko bych nevolil, protože to je větší zlo než Fico,“ vypráví o hnutí liberálního politika Michala Šimečky, které nakonec s Ficem svedlo těsný souboj. Zvítězit však mohla pouze jedna partaj. Na Slovensku, v Prešovském kraji i v pětaosmdesátitisícovém Prešově to byl ostřílený populista Fico.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Co řekl Fico po atentátu
Bachař v Rakousku má trojnásobnou mzdu
Nad Slovenskem se opět vznášejí oblaka mafiánských devadesátek, říká organizátor protestů
„Jak se má na Slovensku posílit katastrofálně nízká důvěra v právní stát, když se na svobodě pohybují zločinci napojení na vládu,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS 47letý Michal Hvorecký, spoluorganizátor současných protivládních protestů na Slovensku a spoluzakladatel iniciativy Otvorená kultúra, která žádá především odstoupení ministryně kultury Martiny Šimkovičové. Hvorecký je slovenský spisovatel, jeho knihy byly přeloženy do osmi jazyků.
Slovenská společnost je podobně rozdělená jako česká, kde se na politické výslunní může příští rok vrátit Andrej Babiš. „Předchozí vlády Slovensko strašně zadlužily a Fico to teď nějak musí vyřešit,“ pokračuje bachař a štamgast z Café Central Park. „Vůbec se mi však nelíbí, že si ministři napřed zvýšili platy,“ kritizuje rozhodnutí kabinetu z letošního února. Fico si přilepšil o 4676 eur (117 tisíc korun), místopředsedové vlády o 3373 eur (84 tisíc korun) a ministři o 3071 eur (76 tisíc korun). Plat slovenského premiéra se tak vyšplhal na 11 204 eur (279 tisíc korun) brutto, místopředsedů vlády na 9652 eur (240 tisíc korun) a ministrů na 8632 eur (215 tisíc korun) měsíčně.
„Jako bachař beru 1700 eur měsíčně, zatímco kolegové v sousedním Rakousku dostávají na účet 5 až 6 tisíc eur, minimálně třikrát více. A to jsem u vězeňské služby patnáctý rok,“ stěžuje si Tomáš Čirč. „Nemusím každý rok jezdit na zahraniční dovolenou, chci ale mít s rodinou určitý standard. Aspoň takový, že bychom nežili od výplaty k výplatě a horko těžko spláceli hypotéku.“ V obdobné situaci je podle něho většina Slováků, která u voleb tolik nepřemýšlí nad politickou minulostí kandidátů, jako nad populistickými sliby, že bude lépe.
„Ale zatím lépe není,“ zklamaně prohodí Čirč. Když u jeho malé dcery lékaři zjistili nezhoubný nádor, potřebovala francouzské léky. „Dvě balení na měsíc, každé za 360 eur. Když jsem se opozdil se splátkou hypotéky, nikoho nezajímalo, že to bylo kvůli zdravotnímu stavu dítěte. Lék mi totiž slovenská zdravotní pojišťovna odmítla proplatit,“ vypráví státní zaměstnanec.
„V posledních asi deseti letech je politika pořád více o osobních pomstách. A stále méně pro lidi,“ uvažuje a připomíná atentát na premiéra. Udělal si jasné závěry, každá nastupující vláda se prý snaží pomstít té minulé, takže ta Ficova promíjí tresty údajně nevinně potrestaným. A chce naopak potrestat ty, kteří procesy spustili. Tak vidí slovenskou politiku řadový občan žijící na sídlišti v Prešově.
Anketa o současné slovenské politice v Prešově na východě Slovenska. Pracovník vězeňské služby Tomáš Čirč v restauraci na Sídlišti II. V ulici Československé armády na křížení s Říjnoou ulicí. Zdroj: Ivan Motýl
Anketa o současné slovenské politice v Prešově na východě Slovenska. Pracovník vězeňské služby Tomáš Čirč v restauraci na Sídlišti II. V ulici Československé armády na křížení s Říjnoou ulicí. Zdroj: Ivan Motýl
Vládní babráci čili břídilové
Prešovská pivnice Café Central Park stojí na zlomu ulic Říjnové (Októbrové) a Československé armády. První název oslavuje bolševickou Velkou říjnovou socialistickou revoluci (VŘSR) v Rusku z roku 1917, ten druhý poněkud bizarně odkazuje na společnou armádu z éry Československa. Je to stokrát omletý citát, ale v Prešově pořád platí: „Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat.“
Ve třetím největším slovenském městě na touhle moudro myslím například v Engelsově ulici, kterou tvoří bytovky z padesátých a šedesátých let. Na lavičce před jedním z vchodů sedí 64letý Milan Hurný, někdejší řidič a nyní už penzista. „Ficova vláda, to jsou samí břídilové,“ začíná dlouhý monolog. Slovenský výraz pro břídily, který použije, zní autentičtěji. Babráci. „Jsem naprosto nespokojený, tahle vláda nic neumí a nedokáže ani nic zařídit. Jsou to jen populisté, kteří táhnou Slovensko pryč z Evropské unie, a už teď nám kvůli nim hrozí zastavení dotací,“ kroutí hlavou.
Slováci pořád touží po vůdcích
Slovenská kulturní válka. Ministryně odvolává nepohodlné lidi, bouří se herci i ulice
Vláda slovenského premiéra Roberta Fica nenechává kámen na kameni ani v oblasti kultury. Kontroverzní a často kritizovaná ministryně kultury Martina Šimkovičová (za SNS) odvolává jednu klíčovou postavu za druhou, mimo jiné i šéfy Slovenského národního divadla či Slovenské národní galerie. Kvůli těmto krokům skončilo i mnoho dalších osobností. Proti postupu Šimkovičové a potažmo Ficovy vlády se bouří nejen řada Slováků, ale i tamní herecká scéna či opozice.
Německý filozof Bedřich Engels (1820-1895) teoreticky promýšlel komunistický systém, ale nedožil se, když ho Lenin či Stalin zaváděli do praxe za cenu desítek milionů mrtvých.
„Od časů těchto pokusů máme v celém bývalém sovětském bloku pořád citelně nižší životní úroveň než v zemích, kde se komunismu šťastně vyhnuli,“ myslí si Milan Hurný. „Nemůžeme se vymanit z minulosti, takže pořád volíme jako někde v Asii. Slováci by přece měli chtít ve vládě jen ty nejlepší manažery, ale oni potřebují vůdce, tak volí ty nejhorší populisty.“
Hurný je pro okamžité přejmenování prešovských ulic s komunistickými názvy. Ptá se: „Nač máme v Prešově ulici pojmenovanou po československém totalitním prezidentovi Zápotockém?“ V nejhorší éře Gottwaldovy krutovlády letech 1948 až 1953 byl Zápotocký i předsedou vlády, takže žehnal politickým procesům. Československý režim v této éře například za politické činy oběsil na 190 vězňů.
Místo Švýcarska zásobárna dělníků
Na lavičce na křížení Engelsovy a Fučíkovy ulice sedí i 49letý Kamil Lacko. „V přejmenování ulic problém není,“ říká o návratu Fica do čela vlády. „Stejně už dneska nikdo z mladších na Slovensku netuší, kdo to byl Fučík,“ dodá. Má pravdu, další náhodně oslovení teenageři o tomhle jménu nikdy neslyšeli. V pivnici v Budovatelské ulici výčepní také neví, co se tu budovalo. „No, nevím, něco se tu asi stavělo,“ hádá. Že šlo o budování socialismu, komunismu, lepších zítřků a beztřídní společnosti, které údajně povládne dělnická třída, o tom nemá páru.
Kamil Lacko je soustružník, mnoho let pracoval v Německu, Nizozemsku i Lichtenštejnsku. „Lidi volili Fica, protože věřili, že se budou mít lépe,“ říká. „Ale nebudou, protože Západ si nepřeje, aby ho Východ vůbec někdy dohnal. Někdejší premiér Dzurinda sliboval slovenské Švýcarsko, ve skutečnosti zůstáváme pro Západ především zdrojem levné pracovní síly. Někdo to tak chce, je to globální byznys...“
Mezi bloky domů kolem Fučíkovy a Engelsovy ulice se nesou různé teorie načtené na sociální sítích anebo vyposlechnuté od kamarádů. Slovensko už ztrácí i svobodná veřejnoprávní média, takže je stále lehčí formovat voliče i spikleneckými teoriemi či hoaxy. „Válka na Ukrajině skončí do listopadu. Rozdrcením Ukrajinců, a pak bude konečně klid. Na Slovensko Rusové nepůjdou, my tu nemáme žádné strategické suroviny ani průmysl,“ věří Lacko.
Od Fučíka ke Slotovi
Z Fučíkovy se jde po ulici Obránců míru na náměstí Mládeže, to je další komunistický místopis. Parčík na náměstí je oblíbeným stanovištěm prešovských „bratří z mokré čtvrti“, na lavičkách se tu pije alkohol a každý má za sebou velký příběh. Skoro na román. „V Čechách jsem jako svářeč a zámečník dělal 22 let, od Boskovic přes Chrudim až do Plzně a Aše,“ vypráví 53letý Peter Bartko. A co současná slovenská politika? Odpověď zazní do vteřiny: „Fico je ko**t! Dělá Slovensku ostudu v celé Evropské unii.“
Lukáš Peržel se narodil v roce 1986. „Jediným dobrým politikem, kterého mělo Slovensko po revoluci, byl Ján Slota,“ vyhrkne. Zakladatel extrémně nacionalistické Slovenské národní strany (SNS) se proslavil třeba výrokem, že vyjede do Budapešti na tancích a „srovná ji se zemí“. Nyní SNS ve vládě reprezentuje třeba ministryně kultury Martina Šimkovičová.
Viděl jsem krev první oběti sovětské okupace, říká pamětník. V Košicích padl 16letý učeň
Z rozestavěného hotelu Slovan padaly na okupační tanky cihly a 21letý dělník Bartolomej Horváth rozbíjel lopatou tankové periskopy. Československé Košice se 21. srpna 1968 postavily k sovětské invazi s nečekanou bojovou odvahou, Praha zase vedla aktivní odpor u rozhlasu, kde vyrostla barikáda. „V Česku se dnes o oběti z Košic asi příliš nezajímáte, ale prvního zastřeleného jsme podle všeho měli právě u nás,“ vypráví pro CNN Prima NEWS pamětník a badatel Štefan Lazorišák. A posmutněle dodá: „Jako Slovák se teď stydím, že naše vláda dělá kolaborantskou politiku právě s Ruskem. A sovětskou okupaci z roku 1968 vlastně nijak oficiálně nepřipomíná.“
Mlžení o ruské invazi
Na lavičkách posedávají chlapi narození počátkem sedmdesátých let, ale i v novém miléniu. Na ubytovně či bez střechy nad hlavou lze skončit v každém věku. „V létě žiju na ulici, ušetřím za podnájem, který mě v zimě vyjde s energiemi až na 250 eur měsíčně, ale ukrajinští uprchlíci to mají skoro zadarmo,“ vypráví 54letý Miroslav Jurčenko. „Nejlépe bylo za komunistů, to jsem byl mladý,“ pousměje se.
Když za komunismu, tak za komunismu. Vracím se do Říjnové ulice, která připomíná zrod první komunistické země na světě – Sovětského svazu. „O politiku se nestarám, dejte mi pokoj,“ odežene mě paní ve středním věku, když se v ulici zeptám na politiku. Většinou s novináři odmítají komunikovat příznivci vládních stran.
„Určitě přejmenovat,“ pohoršuje se 44letý Peter Hrda nad názvem Říjnové ulice, který tu přežívá i 35 let po sametové revoluci. „Asi nejvíce mi vadí, že vláda pouští z vězení pravomocně odsouzené,“ kroutí hlavou nad propuštěním státního zástupce Dušana Kováčika. Když se zeptám na vztah vládní koalice k Rusku a válce na Ukrajině, tak ale začne spíše mlžit: „Hodně věcí o té válce nevíme. Nevidíme do toho, a kdo ví, jak to všechno bylo doopravdy.“ Od nikoho z oslovených v Prešově jsem vlastně neslyšel, že to je prachsprostá ruská invaze. I takové je Slovensko v srpnu 2024.
