Z hospody U Bystroňů v Dolní Lutyni na Bohumínsku je to na Úřad vlády v Praze 391 kilometrů. „Dost daleko na to, aby nám tu strčili tuhle sra*čku. Přímo doprostřed polí a vedle rezervace,“ rozčiluje se Tomáš Martuška, který bude mít z oken domu panoramatický výhled na gigafactory, pokud fabrika v obci opravdu vyroste. Vládní záměr způsobil v Dolní Lutyni takový šok, že zorganizovali protestní mítink v restauraci U Bystroňů s cílem stavbu zastavit.
Koho by zajímali nějací ohrožení ptáci, třeba bukáček malý, ledňáček říční anebo slavík modráček středoevropský... A budou tihle vzácní opeřenci plachtit i nad obří továrnou na baterie do elektromobilů?
Reportáž z Dolní Lutyně o plánované stavbě gigafactory:
ČTĚTE TAKÉ: Zprávu o smrti Stalina někdo vyryl na ešus. Putin je další zlo, říká 91letý vězeň komunismu
Gigafactory v Dolní Lutyni na Bohumínsku má zabrat 280 hektarů půdy a zaměstnat sedm tisíc lidí, už během výstavby asi ptáci odletí jinam anebo zahynou, přitom teď jsou v místní ptačí rezervaci doma. Kromě ptáků jsou ale v Dolní Lutyni ohroženi i lidé.
Podraz na občanech
„Pole, remízky, louky, hájky, je tu krásně, proto tady také žijeme,“ ukazuje do krajiny Martina Martušková z Dolní Lutyně, z místní části Nová Ves. Z rodinného domku se dívá matce přírodě rovnou do očí. Západní obrys obzoru sice před lety přeťala dálnice D1 do Polska, ale pořád má skvostný výhled. „A teď tu má stát továrna na baterie, hned tam za tím elektrickým vedením. Kdo to, proboha, vymyslel?“ Raději by tady poblíž u soutoku řek Odra a Olše, kde stále zůstávají kousky panenské přírody, viděla třeba ptačí rozhledny a turistické stezky. „Tohle je území vhodné pro rozvoj agroturistiky, ne pro fabriku.“
„Půlka místních si vzala hypotéky na nové domy. Kdyby věděli, že tu chce Praha umístit takovou sra*ku, tak by si tady nic nepostavili,“ doplňuje manželku Tomáš Martuška. Naštvaný a ponížený, protože má pocit, že ho stát podrazil. Vláda už totiž zdejší polnosti chtěla kolem roku 2005 nabídnout firmě Hyundai, ale automobilka nakonec vyrostla v Nošovicích. Ministerstvo průmyslu a obchodu a Moravskoslezský kraj s tehdejším hejtmanem Evženem Tošenovským (ODS) se ale tehdy v takzvané Deklaraci porozumění zavázaly, že už tak dost zdevastovaný region nelze zatěžovat další podobně velkou investicí jako Hyundai. A územní plán pozemky zanesl jako zemědělskou půdu. Mělo to tak zůstat navždy.
Cár papíru, gastarbeitři a odstěhování
Skutek utek. Deklarace z roku 2006 je po 20 letech cárem papíru. „Přitom kraj nepotřebuje žádná nová pracovní místa. Všude dneska berou a všude mají nedostatek pracovníků. V Bohumíně, Karviné, Ostravě i jinde v kraji,“ vyvrací Martuška argumenty vlády, že Moravskoslezský kraj trápí nezaměstnanost. A po případném pádu oceláren Liberty Ostrava prý hrozí i sociální bouře. „Nesmysl, oceláři už si teď hledají nová místa. Přijdou sem jen gastarbeitři z ciziny, našich bude v baterkárně dělat minimum.“
Martina Martušková už je rozhodnuta: „Pokud tady gigafactory opravdu vznikne, tak v Lutyni končíme a stěhujeme se jinam.“ Manžel už dokonce propočítává náklady. „Což o to, dům prodáme dobře. Kolem velké fabriky je o nemovitosti vždycky zájem,“ myslí si. Oba si nicméně přejí, aby stát od plánu ještě ustoupil. Je to záplavové území a dobrá zemědělská půda, státu také na katastru zatím patří jen 60 procent pozemků. „Jenže orné půdě dneska nikomu nezáleží a majetek lze ve vyšším zájmu i vyvlastnit. Musíme být připraveni na nejhorší, a už teď to brát tak, že tu fabrika skutečně vyroste,“ uvažuje Martuška.
Petr Šafránek z Nové Vsi na okraji Dolní Lutyně. V polích za jeho zády má na ploše 280 hektarů vyrůst gigafactory pro 7 tisíc zaměstnanců. Zdroj: Ivan Motýl
Rozbouřená hospoda
Na akci svolanou přes sociální sítě do lutyňského hostince U Bystroňů přislíbilo účast 40 místních, ale přichází jich přes 200. A baterkárnu čili gigafactory téměř všichni odmítají. Setkání zorganizovala takřka z hodiny na hodinu aktivistka Lenka Černochová, která už také sbírá podpisy pod protestní petici, na kterou by mělo navázat obecní referendum odmítající stavbu.
Černochová mítink zahajuje v jídelně restaurace, v níž se vydává polední menu. Místnost praská ve švech a špatně se dýchá, zatímco desítky dalších občanů se tlačí dovnitř. Po několika minutách musí být protest přerušen a přesunut do velkého tanečního sálu. V Dolní Lutyni teď jde o holé přežití, proto i taková panika. Mnozí totiž pochybují, že v případě realizace továrny na výrobu automobilových trakčních baterií budou moci ve vesnici i nadále normálně žít. Týká se to především částí přímo nalepených na fabriku: Věřnovice, Nová Ves, Nerad...
Fabrika nám zničí život, přivažme se ke stromům
„Gigafactory zničí život nám všem, celé Dolní Lutyni,“ bere si slovo jeden z rozlícených občanů. „Uvěřili jsme jim, volili jsme je a oni tu chtějí něco tak hrozného,“ obrací se na vládu Petra Fialy. „Pojďme se tomu postavit nějakým společným protestem, aby to bylo vidět i v Praze. Nenechávejme to jen na petici nebo na referendu, můžeme se na katastru budoucí továrny třeba přivazovat ke stromům,“ nabádá naštvaný občan.
Někdo se nápadu zasměje, jiní pokyvují souhlasně hlavou. „Musíme být tvrdí, jinak ničeho nedosáhneme,“ je slyšet nad půllitry s pivem. Vesnickému radikálovi také hospoda spontánně zatleská. Něco podobného ale chtějí občané slyšet i od starosty, Pavel Buzek (STAN) je ovšem krajně opatrný. „Společně se starosty okolních obcí jsme se v minulých dnech na schůzce se zástupci vlády vyjádřili, že projektem nejsme vůbec nadšeni. I když chápeme nutnost takovéto investice z pohledu kraje, nezdá se nám vhodná na tak velké ploše zemědělské půdy, v záplavovém území a v těsné blízkosti ptačí rezervace Natura 2000.“
Práce je v kraji dost
Česká vláda, která na počátku března schválila přípravu plochy u Dolní Lutyně pro možnou strategickou investici, prý myslí především na občany. „Jde o projekt strategického významu s vysokou přidanou hodnotou, který může být velmi významný pro budoucnost českého hospodářství, výrazně může také pomoci Moravskoslezskému kraji ve vyrovnávání se s ekonomickou transformací, jejíž součástí je i útlum těžby uhlí a těžkého průmyslu,“ uvádí se vládním stanovisku.
„Denně se potkávám se zástupci firem z celého Ostravska. Všichni mi říkají, že nemají lidi, že pro ně nemá kdo pracovat, takže takový projekt asi nepotřebujeme ani ze sociálních důvodů, kterými argumentuje vláda,“ obrací se na starostu jiný občan.
Rybník plný exhalací z Česka i Polska
Dolní Lutyně v okrese Karviná už tak dost trpí, je to jedna z nejvíce znečištěných obcí v celé Evropské unii. Je to něco jako rybník plný exhalátů, do kterého se vlévají všechny stoky z Ostravska. Obec leží v jakési kapse v nivě řeky Olše u polských hranic a smogový poklop ji dusí pravidelně z české i polské strany, třeba jen letos v lednu byly normy pro polétavý prach překročeny pětkrát. A do limitů se vesnice nevešla ani v sobotu 9. března, je to smogem těžce zkoušená dědina.
Měřící zařízení Českého hydrometeorologického ústavu stojí v místní části Věřnovice, ovšem starosta Buzek stanici nemá zrovna v lásce. „Zprávy, které se v souvislosti s měřeními ve Věřňovicích objevují v médiích, obci zbytečně vytvářejí negativní image,“ prohlásil už v roce 2017 pro Mladou frontu Dnes. Na protestním setkání v hospodě U Bystroňů teď v lehkém tónu prohlašuje, že výstavba baterkárny třeba způsobí, že stanice měřící ovzduší bude přesunuta do jiné obce.
Nevěřím vám, pane starosto
„Všechno jen zlehčujete a děláte si z toho srandu, ale tohle jsou vážně věci,“ reaguje na starostovy projevy na hospodském mítinku občan David Kaša. „Nad každou připomínkou a závažnými argumenty z našich řad se pokaždé jen pousmějete,“ vyčítá šéfovi samosprávy. Přidávají se k němu i další účastníci. „Promiňte, pane starosto, ale já vám nevěřím,“ prohlásí paní Miroslava. Nedůvěřuje mu, neboť prý na schůzkách se zástupci vlády či kraje obec příliš nehájí. Od starosty by chtěla slyšet něco v tom smyslu, že fabriku pustí do Dolní Lutyně „jedině přes svoji mrtvolu“. Jenže první muž na radnici prý spíše mlží.
„Oficiálně obec nezná ani jméno možného strategického investora. Netušíme nic o projektu, ani jiné podrobnosti. Všechno je na samotném počátku a zainteresovaným stranám pořád opakuji, že máme k takové výstavbě nevhodný katastr,“ hájí se starosta. Ale k takzvanému „slovu chlapa“, které chce hospoda slyšet, se nenechá přimět.
Dobře ví, že do hospody dnes přišli jen lidé žijící na dohled od budoucí fabriky. „Jak dopadne případné referendum, nevíme, může to být 49 na 51 procent,“ prohlásí starosta Pavel Buzek. Kdo vlastní dům pět kilometrů od fabriky, se s její existencí snadněji smíří. Zvláště, když stát vyplatí obyvatelům obce štědré odškodnění za stavbu. V Nošovicích to bylo 100 tisíc korun, po téměř dvaceti letech to může být i 300 tisíc korun na rodinu.
Šokovaní obyvatelé Dolní Lutyně na Bohumínsku. Do hospody svolali protestní mítink, aby se pokusili zabránit výstavbě továrny na baterie v obci. Na obrovské ploše 280 hektarů. Vpravo starosta Pavel Buzek. Zdroj: Ivan Motýl
Když se bortí jednotný hlas obce
Jednotný hlas nemívá žádná podobně ohrožená obec, v Nošovicích se o příchodu Hyundai hádal soused se sousedem. Totéž se nyní děje v Petřvaldu u Mošnova, kde se má ostravské letiště rozšířit o Logistické centrum Armády ČR. „S takzvaným institutem vyvlastnění už kraj seznámil i naše odbojné zemědělce, kteří nechtějí svoje pole prodat státu,“ říká pro CNN Prima NEWS Pavla Veřmiřovská z petičního výboru v obci Petřvald. A starosta Petřvaldu Václav Kološ jen skepticky dodává: „Myslíte si, že se dá bojovat se státem?“ Prý ale občanům vyjedná nejlepší možné kompenzace.
Zemědělec Miroslav Slowiaczek, který pod budoucí gigafactory v Dolní Lutyni vlastní zásadní díl pozemků, nekomunikuje. „S panem Slowiaczkem jsem mluvil, ale nechce se k problému veřejně vyjadřovat,“ oznamuje lutyňský starosta Buzek naštvané hospodě U Bystroňů. To nezní dobře a nad pivem se hned diskutuje, že farmář vesnici za mrzký peníz určitě vydá napospas Asiatům. Investor sice oficiálně není znám, ale zřejmě jde o asijské giganty jako LG Electronics, Hyundai nebo Samsung. Rozhněvaní občané posléze opouštějí hospodu s rozpačitými pocity.
Proti lidem, psům, ptákům i celé přírodě
V místní části Nová Ves žije i Petr Šafránek: „Pár let se možná povedou spory ekologů o ty naše chráněné ptáky, ale nakonec stát prosadí svou.“ Je mu to líto, z přízemního domku se dívá přímo do lůna přírody. Stejně jako jeho soused, turecký živnostník Bülent, který provozuje několik fastfoodů. I on miluje otevřený pohled do polí, na kterých má teď vyrůst fabrika pro 7 tisíc zaměstnanců. „Narodil jsem se u Černého moře, pak jsem musel odejít za rodiči do Německa a 30 let už žiju v České republice. Teď ovšem nevím, jestli jsem udělal dobře,“ říká upřímně. Právě se totiž dozvěděl o baterkárně za barákem. „Strašné, co s tím budeme dělat?“
Bohumil Veselý s manželkou si vyšli do polí za Novou Vsí s milovaným psem. „Nádhera, je to jedno z posledních zelených míst, kam se tu dá chodit. Srnky, zajíci, chránění ptáci. Je to záplavová zóna, takže tu nikdo nesmí stavět, ale fabrika tu může vzniknout? To přece není normální,“ stěžuje si dvojice. Může. Kraj ve vyšším zájmu klidně zemědělskou půdu promění ve stavební pozemky. A záplavovou zónu opevní hrázemi. „Jde se nejen proti lidem, ale i proti těm psům. Kde je teď lidé nechají vyběhat?“ Ptají se manželé a zadívají se na psího miláčka.
Dvojice ale zároveň získala tísnivý dojem, že příroda i polnosti jsou v našich zeměpisných šířkách vnímány téměř jako škodná. Český premiér to svým způsobem potvrzuje. „Česká republika je průmyslovou zemí a je třeba našeho potenciálu v Evropě využívat naplno. Vláda proto schválila zahájení přípravy a rozdala úkoly patřičným resortům směřující k realizaci tohoto strategického projektu v Dolní Lutyni. Jde o další krok, díky kterému dosáhneme restartu Česka,“ hájí baterkárnu v Dolní Lutyni předseda vlády Petr Fiala.
