Karvinský trafikant Radek Němec souhlasí, že jeho rodiště je nejhorším městem k životu v České republice. „Všude drogy, odpoledne je hlavní třída plná feťáků. S tím souvisí kriminalita, Karviná už není dobrým místem k životu,“ přemítá 57letý živnostník. Z úpadku viní i karvinský magistrát, na radnici se ovšem o městě mluví v superlativech. „V Karviné je všechno, co potřebuji k životu. Nemám, co bych kritizoval,“ tvrdí Jan Šimerda z Kanceláře primátora, přitom průmyslovou aglomeraci zrovna svírá smog. Kdo má blíže pravdě – trafikant, nebo radnice? Reportér CNN Prima NEWS oslovil i řadu dalších obyvatel města, které prohrálo hitparádu českých měst dle kvality života.
Jak v Karviné reagují na letošní propadák? Na výzkum, který každoročně sestavuje analytická společnost Obce v datech? Hornické město ve Slezsku, které je doslova přilepené k polským hranicím, se totiž v žebříčku společnosti propadlo na samé dno. Na nejhorší pozici s pořadovým číslem 206. Mimo jiné kvůli kvalitě ovzduší, které patří k nejvíce znečištěným nejen v České republice, ale v celé Evropské unii.
Ve Svatováclavské ulici v centru Karviné se ptám na totální prohru města náhodných chodců. „Co mi tady vadí? Určitě kriminalita, nedávno mi vykradli auto zaparkované přímo pod okny bytu,“ stěžuje si 76letá Věra Böhmová. „S tím souvisí velký počet nepřizpůsobivých občanů. Některé nájemní domy už Romové úplně zničili a město je muselo nechat zbourat.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Horníky štve prodloužení těžby: Když v OKD nevydržíme další tři roky, odejdeme s holou dupou
Špatná nálada a deprese ze smogu
A ovzduší? „Není to dobré, ve čtvrtek byla strašná inverze. Šla jsem jen na chvilku ven, ale dýchalo se mi špatně. A se smogem na mě hned přichází špatná nálada a deprese. Šero i v poledne, no nic příjemného,“ líčí Věra Böhmová ponurý konec týdne.
Ve čtvrtek 14. prosince byly limity pro polétavý prach, který obsahuje také rakovinotvorný benzo(a)pyren z koksoven v Třinci, Ostravě i polské části průmyslové aglomerace, překročeny čtyřnásobně. V pátek to bylo jen trochu lepší, a překročené normy hlásily měřící stanice v Karviné ještě o půlnoci na sobotu 16. prosince. Už začátkem měsíce Český hydrometeorologický ústav vyhlásil v aglomeraci několikadenní smogovou situaci. Obrazně řečeno, advent na Karvinsku provázejí cáry jedovaté mlhy, takže na anděly se šalmaji není do nebe vůbec vidět.
„Ovzduší máme pořád špatné, i když se neustále mluví o jeho zlepšování. Upřímně, až tak moc to nepozoruji,“ říká penzistka Böhmová. „Ve čtvrtek se nedala otevřít okna. Jak je otevřu, tak se to natáhne dovnitř a spíme ve smogu. Ale i když je nechám zavřené, stejně se to dostane dovnitř, prostě ten smrad pořád dýcháme,“ slyším o pět minut později v parku Boženy Němcové. Žena si nepřeje zveřejnit jméno. „A vyfotit mě můžete maximálně z deseti metrů,“ stanovuje si podmínky. Vyfotografuji ji podle požadované normy, i tak je to důkaz, že nejde o smyšlenou stížnost.
Jedno město po smrti, druhé neobyvatelné
Karviná leží v Ostravsko-karvinském uhelném revíru a těžba černého zlata tohle město už vlastně jednou smrtelně poškodila. Původní Karviná byla za komunismu srovnána se zemí, aby se mohla vyrabovat mocná ložiska uhlí pod ní. Od konce čtyřicátých let tak postupně rostla Nová Karviná na katastru pět kilometrů vzdáleného města Fryštát a okolních obcí. Stará Karviná je po smrti, ale v té nové se podle žebříčku Obce v datech zase nedá žít. To je prekérní situace…
Na smog si stěžuje téměř každý z oslovených občanů, ale Karviná má i další tíživé problémy. Průmyslovými exhaláty zamořené ovzduší zkracuje podle odborníků život asi od dva roky, tedy ve srovnání se zbytkem České republiky. Po předávkování pervitinem může život vyhasnout už třeba v devatenácti letech. Slezskou Karvinou ale kromě drog a ovzduší trápí i vysoká kriminalita, vyloučené lokality, nejvyšší nezaměstnanost v České republice i nepřiměřené množství exekucí na počet obyvatel.
Zdroj: Ivan Motýl
Samý zloděj, přepadávání a krádeže
Hlavní tepnu města nazvali komunisté třídou Osvobození. Dnes je to poloprázdná obchodní zóna, která má nejlepší časy za sebou. Nikde v Karviné po chodnících neproudí davy, celé město ovládla rezignovanost. Před revolucí v roce 1989 tu žilo přes 80 tisíc lidí, teď jich je sotva 50 tisíc.
Zastavuji trojici, která se třídou Osvobození doslova loudá. Dva muži a žena. „Karviná dopadla nejhůř, viděla jsem to v televizi. Vůbec nejhorší je to tam vzadu, tam je úplná kalamita cigánů,“ spustí na mě 44letá Petra Gažiová. „Já jsem sice taky cikánka, ale bojím se tam s nimi žít,“ ukáže rukou do hloubi sídliště, do takzvaného Nového Města. Nová Karviná se začala budovat v roce 1946, dnes je ale okolí náměstí Budovatelů, Fučíkovy ulice nebo třídy Družby vyloučenou lokalitou.
„Samý zloděj, přepadávání a krádeže,“ líčí karvinské Nové Město 58letý Pavel Gil, někdejší havíř. „Prostě bordel, hlavně staré babky tu přepadávají, klidně i před obchody,“ dodá další exhorník, 65letý Josef Wielgos. Jsou to takoví „bratři z mokré čtvrti“, ale proč se jich také nezeptat, jak vidí domov? Vadí jim třeba smog? „V Karviné je to normální, ale zrovna tento týden to je dost cítit,“ vypráví.
„Tož to je Ostravsko, už jsme navyknutí,“ hlásí Gil. „Plíce mám zničené ze šachty, takže bych tady na stará kolena přece jen chtěl lepší ovzduší,“ přeje si Wielgos. První havíř rubal uhlí na Dole Československá armáda (ČSA), druhý na Dole Doubrava.
Město kratomu a pervitinu
„Samý feťák je to tady, v Karviné jede hlavně pervitin,“ pokračuje Pavel Gil ve výčtu karvinských neřestí. Stojíme před obchodem s otevřenými dveřmi, jak ale začneme mluvit o drogách, prodavač je s významným gestem zavře. Je to velkoprodejna legálních drog, obchod s názvem Galaxie kratomu, který ve vývěsním štítě slibuje „překonání hranice očekávání“.
Malá odbočka. Kratom zatím patří k povoleným látkám, i když ji Národní protidrogová centrála třikrát navrhla na seznam těch zakázaných. Zákonodárci váhají. Zatímco v sousedním Polsku je to nelegální droga, v Česku lze kratom dokonce prodávat i dětem. Přitom je to návyková droga z tropické rostliny Mitragyna speciosa a umí být nebezpečná, zvláště v kombinaci s alkoholem. Kromě libých zážitků způsobuje deprese, úzkosti i agresivitu. Adiktologie zná i případy, kdy kratom způsobil jaterní selhání anebo smrt po předávkování.
„Dneska si děcka koupí kratom a zítra chtějí pervitin,“ uvažují Petra, Josef a Pavel před prodejnou návykových látek. Protidrogoví preventisté potvrzují, že tak to v praxi chodí. Kratom je startovací látkou k tvrdým drogám a Karviná je městem pervitinu. Na konci letošního listopadu rozbil karvinský policejní TOXI tým hned tři gangy, které vařily a distribuovaly pervitin, celkem bylo zatčeno 15 osob. „Někteří měli pervitin vyrábět nebo se na jeho výrobě podílet, další měli nakupovat komponenty pro jeho výrobu, jiní měli být zapojeni pouze do distribuce,“ uvedla karvinská policejní mluvčí Daniela Vlčková.
Kritika od pana trafikanta
Trafikant Radek Němec Karvinou také považuje za město zločinu a drog. S obhajobou Karviné z úst primátora Jana Wolfa v místních novinách Glos nesouhlasí. Zdroj: Ivan Motýl
Na třídě Osvobození provozuje trafiku 57letý Radek Němec. „Drogy jsou tu všude. Dříve měli obchodníci v této ulici otevřeno i do osmé večer, teď zavíráme před setměním. Ve čtyři, v půl páté už fetky vycházejí do ulic, poznáte je podle gest a obličejů, večer se tu nikdo nemůže cítit bezpečně,“ líčí trafikant. A kdo potřebuje peníze na pervitin, neváhá krást a loupit. „Trestná činnost je tu vysoká, každý obchod už vykradli, i moji trafiku.“
Radek Němec vzpomíná na dětství a dospívání v této čtvrti: „Bývalo tu krásně. Hodně zeleně, lavičky, v létě kvetoucí záhony, žilo se tu dobře, i sousedské vztahy bývaly skvělé.“ Po revoluci ale Karviná začala postupně upadat.
„Došlo to tak daleko, že se tu dnes vlastně nedá v klidu žít, tak jsem se raději odstěhoval do bezpečí na venkov a už tu jen podnikám. Totéž můj syn, dokonce si tady napřed koupil byt, ale když se mu narodilo děcko, zjistil, že s ním nemůže ven, stříkačky se tu válejí v trávě i na pískovištích. Už je také na venkově,“ vypráví trafikant. „Starší lidé už vycházejí ven jen dopoledne, později mají strach, že je přepadnou,“ tlumočí zkušenosti zákazníků v penzijním věku.
Sociální struktura se začala měnit v devadesátých letech. „S romskými starousedlíky jsme tady byli zadobře, dokonce chodili do kostela. A jako kluci jsme nedělali moc rozdíl, kdo je bílý a kdo cikán,“ vypráví Radek Němec. S každou novou porevoluční vlnou romských migrantů to prý ale bylo horší. „Dneska je to neúnosné,“ je přesvědčen.
Sociální demokraté ztratili kontakt s realitou
„V Karviné vládnou od sametové revoluce pořád sociální demokraté, už ale dávno ztratili kontakt s realitou. Chtělo by to radikální změnu,“ přemítá. Před revolucí v Karviné žilo 80 tisíc lidí, v roce 2022 to bylo jen 49 881 obyvatel. Města s počtem obyvatel pod 50 tisíc ale ztrácejí příjmy v řádech milionů. Stát jim vyplácí nižší příspěvky na bydlení, mění se i výpočet přídělu z rozpočtového určení daní či příděl z příspěvku na výkon přenesené působnosti z rozpočtu Ministerstva vnitra ČR.
Nejen trafikant z třídy Osvobození tak podezřívá magistrát z holportu se švédskou realitní společností Heimstaden (bývalé Byty OKD), které v Karviné patří mnoho nájemních domů. Z jejich společné snahy udělat všechno pro to, aby se počet obyvatel dostal trvale nad 50 tisíc. I za cenu dalšího přílivu nepřizpůsobivých. „Doplácí na to každý, kdo se v Karviné ještě rozhodne zůstat. Servírka tady z podniku od vedle si koupila byt, pak ale majitel domu nastěhoval do baráku dvě nepřizpůsobivé rodiny, se kterými se v jednom domě nedalo vydržet. Byt nakonec musela prodat hluboko pod kupní cenu.“
A co golfové hřiště ve stínu uzavřené šachty, to není úspěch sociálnědemokratické radnice? „Takové věci si dělají spíš pro sebe, aby se měli kde bavit, to není nic pro řadové občany.“
Původní historická Karviná, kterou nechali komunisté kvůli uhlí srovnat se zemí. Dnešní stav, Důl Gabriela. Pět kilometrů odsud vyrostla za minulého režimu nová Karviná, na katastru Fryštátu. Zdroj: Ivan Motýl
Růžové brýle na radnici
Trafikant Němec bere do ruky nejnovější vydání místních novin Głos, které vycházejí v polštině, na Karvinsku totiž žije početná skupina etnických Poláků. Primátor Karviné Jan Wolf (ČSSD) hned na titulní straně žebříček měst odměřeně zpochybňuje. Nelíbí se mu kritéria, takzvané indexy kvality života, podle kterých se srovnává 206 sídel v České republice. Wolf si stěžuje, že město nemůže ovlivnit třeba kvalitu ovzduší, nezaměstnanost, počet obyvatel v exekucích či střední délku života. Zrovna tyhle problémy by přitom každá radnice měla považovat za programové priority.
Pro další názory si jdu přímo na radnici, ale tam nad výzkumem nechtějí diskutovat. Náměstek primátora pro sociální záležitosti a životní prostředí Radim Slíva (ČSSD) přede mnou doslova bouchne dveřmi a jeho sekretářka mě posílá do Kanceláře primátora za šéfredaktorem radničního Karvinského zpravodaje Janem Šimerdou. A ten Karvinou popisuje jako nejkrásnější místo v republice, které nemá poskvrnu. „Průzkum například nepočítá s tím, že město na polské hranici může využívat nákupní centra a služby v Polsku. Podle tvůrců seznamu tady asi na hranicích stojí vysoká zeď,“ relativizuje průzkum 47letý Šimerda.
Nemá pravdu. „Na základě dlouhodobého tlaku právě ze strany příhraničních měst do indexů supermarketů i pracovních nabídek zahrnujeme i data za Německo, Polsko, Rakousko a Slovensko. Ke každému příhraničnímu městu v Česku byla přiřazena zahraniční města v celkové dojezdové vzdálenosti do 75 kilometrů,“ informuje společnost Obce v datech. Pes bude v Karviné zakopán někde jinde.
Jan Šimerda je karvinský patriot. „Prožil jsem v Karviné šťastné dětství a líbí se mi tady i v dospělosti. Anketa nám teď může zbytečně uškodit, pokud jde o potencionální investory, ale mně osobně v Karviné nic nechybí. Mám dvě malé děti, chvíli jsem uvažoval o tom, jestli nezvednout kotvy kvůli ovzduší, ale i to se postupně zlepšuje, takže dneska jsem moc rád, že jsme neodešli,“ pěje chválu na rodné město.
Hlas z vánočních trhů: Od desíti k pěti
Proti gustu žádný dišputát. Šimerda mi ještě podává prohlášení primátora Jana Wolfa: „Jedná se o každoroční evergreen, kdy tato anketa dle našeho názoru o kvalitě života v obcích vypovídá zkresleně.“
Občané to vidí jinak. „Ovzduší je pořád strašné, ale nikdo nám Karviňákům nepomůže. Jedině se odstěhovat, ale to se mi za celý život nepodařilo,“ říká Ingrid Golasová, která na vánočních trzích před radnicí prodává pečené brambory. „Tady doma mám vždycky nejhorší kšeft, v Karviné nejsou peníze, zatímco třeba v Olomouci nebo kdekoliv jinde mám mnohem lepší kšefty.“ Paní Ingrid se narodila v sedmdesátých letech, tehdy měla Karviná ambice, že se stane stotisícovou hornickou metropolí. „Teď to jde s naším městem od desíti k pěti,“ říká rozmrzele.
Bývalý 65letý horník Pavel Mžik, který zrovna zametá centrum města v rámci veřejných prací, také Karvinou nešetří. „Na šestce to radnice úplně dom*dala,“ ukazuje k vyloučené lokalitě. „Když mě tam pošlou, tam se to prostě nedá uklidit, tam je pořád strašný bordel.“
Osmiprocentní nezaměstnanost ve městě, což je nejvíce v České republice, ale nepovažuje za problém. „Kdo chce, tak si práci najde. Pořád shánějí havíře, ale mladým lidem se nechce makat,“ uvažuje.
Přijď mezi nás horníky!
Přímo v Karviné už jsou všechny uhelné doly uzavřeny, ale v sousední Stonavě se stále fárá na dvou závodech Dolu ČSM. České horníky ovšem těžební firma OKD shání těžko, provoz zachraňují polští dříči. „Staň se horníkem v rubání a přípravách! Získej zaměstnání v kmenovém stavu OKD! Přijď mezi nás, vyplatí se to,“ láká aktuálně OKD, ale nikdo nepřichází. Nepomáhá ani nabídka benefitů.
Karvinou lze vidět jako město beznadějných sídlišť, vyloučených lokalit i vykořeněných dějin. Jako město pervitinu, zločinu i nezaměstnaných. Najdou se ale i hlasy, které město líčí jako slezský skvost se zámkem hraběte Larische, s lázněmi, parkem s bílými jeleny i přírodním koupalištěm. Oba pohledy jsou možné. Regionální časopis Patriot v aktuální reportáži s názvem Tam v Karviné přebarvuje Karvinou na město splněných snů.
Původní historická Karviná, kterou nechali komunisté kvůli uhlí srovnat se zemí. Šikmý kostel. Pět kilometrů odsud vyrostla za minulého režimu nová Karviná, na katastru Fryštátu. Zdroj: Ivan Motýl
Šikmý kostel a zmar staré Karviné
Na nejhorší sídlo v hitparádě analytické společnosti Obce v datech nedá dopustit ani spisovatelka Karin Lednická. Její zatím nedopsaná karvinská trilogie Šikmý kostel podle radnice dokonce ve městě zvyšuje turismus.
Ve skutečnosti čtenáře Šikmého kostela dnešní Karviná příliš nezajímá, chtějí se procházet s hrdinkami a hrdiny trilogie po zaniklé Karviné. Tedy mezi uhelnými haldami, v bezútěšných křovinách a kolem několika zachovalých objektů jinak zničeného města. Stojí tu třeba v důsledku těžby nakloněný kostel sv. Petra z Alkantary a také dvě těžní věže Dolu Gabriela.
Uprostřed prosince tu ale turisty nepotkávám. Šikmý kostel je zamčený a Důl Gabriela obehnaný ostnatým drátem. Zákazové cedule navíc turistům zapovídají spoustu cest v této měsíční krajině. Mezi náletovými dřevinami na haldách se jen občas vynoří ruina nějaké další stavby zaniklé Karviné. Stará zídka, pilíř mostu, je to země nikoho. Terra inkognita, někdejší starousedlík by tu nic nepoznal.
Depresivní výlet, z něhož si turista maximálně odnáší poučení o totální bezohlednosti komunistického režimu, který kvůli uhlí zbořil dvacetitisícové město i s jeho kostely, zámkem a vznosnou radnicí. „Dlouho jsem vůbec netušil, že nějaká stará Karviná existovala. To jsem se dozvěděl až v dospělosti a byl jsem z toho trochu jako v Jiříkově vidění,“ přiznává Jan Šimerda z Kanceláře primátora.
Optimisté vs. pesimisté
Přímo ve vyloučené lokalitě v karvinském Nové Městě sedí na pivu 57letý vysloužilý horník Josef Pečený. V pohostinství v Zakladatelské ulici, v němž se točí pivo od padesátých let.
Josef Pečený před hospodou v Zakladatelské ulici. V Karviné je v podstatě spokojen. Zdroj: Ivan Motýl
„Tady naproti stála socha Klementa Gottwalda, který právě v tomhle místě založil Novou Karvinou, když se ta stará začala kvůli uhlí bourat. Proto Zakladatelská ulice, Gottwald tady provedl první výkop,“ ukazuje k činžáku na rohu Zakladatelské a Havířské (bývalé Gottwaldovy) ulice. „Jako v Praze to tu nikdy nebude, jenže já nežiju v Praze, ale v Karviné, tak proč bych si stěžoval,“ přemítá u piva. „Vždycky by to mohlo být lepší, ale vy znáte někoho, kdo je úplně spokojený se svým životem? Já ne,“ pokračuje Josef Pečený. „No, v Karviné je to větší bída než jinde, ale já si nestěžuji, jsem optimista.“
Jaroslav Santarius, ročník 1940. Od roku 1964 žije pořád ve stejném domě na okraji vyloučené lokality v Karviné, pracovní kariéru strávil jako technik v hornictví: „Všecko může být pravda, co říkají v tom výzkumu, ale já se s tím v denním životě nesetkávám. Dokonce mě tady ještě nikdy nikdo nepřepadl.“ A rovněž zdůrazní, že je životním optimistou. Extrémní optimista může šťastně žít úplně všude, i ve slamu v indické Bombaji anebo v ostřelované dědině na Donbase.
A odlepí se Karviná ještě někdy ze dna žebříčku kvality života v českých městech? Trafikant Radek Němec z třídy Osvobození je spíš pesimista. „To nevím, ale podle mě je nejlepší odsud zavčas utéct. Všichni mladí lidé teď z Karviné utíkají, zůstanou tu jen důchodci a Romové,“ prorokuje.
