REPORTÁŽ: Učitelský pár z Děhylova přišel o vše. Živel jim z novostavby udělal rybník

Učitel David Honěk ze slezského Děhylova právě dokončoval rodinný dům nedaleko řeky Opavy, chyběla jen terasa a plot. Čtvrt století také aktivně chrání ohrožené přírodní lokality či živočichy, mimo jiné i vzácné mokřady nebo obojživelníky. Vodní živel teď ale novostavbu, ve které už bydlel s partnerkou Hanou, prakticky zničil.

Velká voda vzala učitelskému páru nejen kompletní vybavení nového domu, ale celá dřevostavba v dolní části obce Děhylov je na odpis. „Vodou nasáté desky už nevysušíte, prakticky celý dům se musí postavit znova,“ konstatuje 51letý David Honěk, jenž ve volném čase paradoxně ochraňuje cenné přírodní mokřady a sám si jednu vzácnou vodní plochu vzal i do pronájmu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Na Jesenicku stráví kvůli povodním zimu bez plynu tisíce lidí. Stát hledá náhradní řešení

„Každý rok se třeba podílím na migraci žab přes silnice, aby bezpečně došly k vodě a mohly se rozmnožovat,“ vypráví.

Bláhová víra v záplavové mapy

S družkou a rovněž učitelkou Hanou věděli, že stavět nedaleko řeky Opavy nemusí být úplně bezpečné, s takovou katastrofou ale nepočítali. „Nepočítá s ní ani oficiální mapa záplavových oblastí, která uvádí, že v tomto úseku stoletá voda nehrozí. Proto jsme také od úřadů dostali stavební povolení,“ vypráví majitelé. Řeka se tu sice vylila v roce 1977 i 1997, domy v lokalitě ale nezaplavila až po střechy jako letos.

„Bláhově jsme si do poslední chvíle mysleli, že sem nemůže natéct víc než půl metru vody,“ ukazuje Honěk k železničnímu náspu, který tvoří bariéru mezi řekou Opavou a obcí. Jenže nateklo, například propustmi pod tratí. A voda rychle stoupala až téměř po strop přízemní dřevostavby. „Když nám došlo, že se voda nezastaví, moc času na záchranu majetku nezůstávalo,“ líčí učitel. Před vodou se vlastně podařilo uchránit jen auto, do kterého s přítelkyní naházeli pár krabic s rodinnými fotoalby, nějaké dokumenty a další drobnosti.

Času rychle ubývalo a najednou bylo nejdůležitější vzít nohy na ramena. Hanka ještě popadla v mrazáku nanuky, které koupila pro vnučky, v zoufalé situaci člověk jedná emočně.

Pokroucený nábytek a knihy v blátě

„Tohle byly dveře,“ ukazuje David na obrovskou hromadu odpadu, ve kterou se proměnil veškerý majetek učitelského páru. Děti vzdělávají na stejné základní škole v ulici Generála Svobody v Hlučíně. Zdráhají si však říct o jakoukoli pomoc, redakce CNN Prima NEWS ale může zprostředkovat kontakt.

Prohlídka vyplavené rodinné novostavby je deprimující. Dveře z lepených materiálů voda transformovala v jakési děravé a zvláštně srolované rohože. „Když řeka opadla, vypadalo to v domě jako po nějakém velkém zápasu. Jako by někdo záměrně rozkopal všechny dveře v domě,“ vyprávějí majitelé zničené nemovitosti. A ani si moc nechtějí představovat, jak si proud náhle vzedmutého veletoku pohrával s jejich věcmi.

„Byl to fofr, takže teď nemáme nic,“ dívají se partneři na hromadu promíchanou s mazlavým blátem, které sem z okolních polí nahrnul proud povodňové vody. Všechno je tak nějak „zabaleno“ do šedavě hnědého blátivého povlaku. Židle, skříně, oblečení, prostě celé útroby nového domova. Oba rádi čtou, takže teď v bahně tlí i stovky knih, například Bílá Voda od Kateřiny Tučkové i desetidílné dějiny José Pijoána, průvodce Londýnem a též řada odborných přírodovědných publikací. „Dneska sice všechno najdete přes internet v digitálních knihovnách, ale já mám rád, když si třeba kvůli nějakému druhu luční kytky mohu vzít k ruce herbář,“ vypráví učitel a ochránce přírody.

Tlachání o přehradě nestačí

David už tomuhle místu v Děhylově přestává důvěřovat: „Není otázkou, zda tu ještě někdy poteče stoletá voda, ale kdy se tak stane. Za třicet let, anebo to bude už příští rok?“ Běsnící řeku Opavu také možná mohla zabrzdit plánovaná přehrada v Nových Heřminovech pod svahy Jeseníků. „Sebemenší čin je lepší než milion slov, ale o Nových Heřminovech se od povodní v roce 1997 jen blbě tlachalo.“

Dřevostavba je podle prvních odborných prohlídek na odpis. „Takže všechno znova. Ale jak? Zatím nevíme,“ přiznává David Honěk. „Když jsem se vybrečela, tak jsem si uvědomila, jak je všechno to lidské hromadění věcí v něčem zbytečné až směšné. Teď vlastně nemám nic a zjišťuji, že toho moc nepotřebuji. Chodím do práce, usmívám se na žáky a snažím se být v klidu,“ přemítá partnerka Hana.

David úplně nesouhlasí. „Obrazy od přátel, knihy nebo třeba sbírka map, to mi chybí už teď. Ten pocit sáhnout po nějaké publikaci...“ Oba jsou také vášnivými cykloturisty, na kolech objeli republiku nebo šlapali podél břehu Baltského moře. Z Německa přes Kaliningrad až do Pobaltí. Než opadla voda, řetězy na bicyklech, s nimiž projeli kus Evropy, stačily zrezivět.

A celková škoda po záplavách? Jak ji odhadem vyčíslit? „O penězích teď nemá smysl mluvit, protože nejhorší je ta marnost, kolik jsme do toho vložili zbytečné práce. Rok a půl jsem dělal na stavbě prakticky každý den, předtím jsme rok seděli nad plány.“

S Johnem Lennonem do příštích dnů

A když se snění téměř vyplnilo a zbývalo dokončit jen poslední práce, přišla stoletá voda. V neděli 15. září se dolní část slezského Děhylova proměnila v obrovský rybník, a to byl i konec snu učitelského páru o novém domově.

David Honěk však odmítá mluvit o nějakém konci. Novostavba nebyla úplně dokončena, i když už se v ní zabydleli. Kromě terasy zbývalo dodělat ještě plot či terénní úpravy zahrady. I proto teď hledá naději ve svém oblíbeném citátu od Johna Lennona: „Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.“

PODÍVEJTE SE: Povodně v Jeseníku připomínaly apokalypsu

Tagy: