Rusko v depresi. Putinova válka zavedla zemi do strachu, smutku a psychických problémů

Marketingové specialistce Polině je pětatřicet a lze ji považovat za vzorový příklad dnešního Rusa. Ne snad proto, že se v rozhovoru s Moscow Times bála prozradit své příjmení; přestože i to je dost vypovídající. Hlavně však z toho důvodu, že je to jen pár měsíců, co začala brát antidepresiva.

Stejně jako spousta jejích přátel.

Stejně jako spousta jejích krajanů.

Pořídit svobodně průzkum postojů, pocitů a niterných stavů současných obyvatel Putinovy říše není vůbec snadné, jedno však lze bezpečně konstatovat: Po únorovém vpádu na Ukrajinu vzrostl po celém Rusku počet lidí s psychickými problémy. Odborníci z moskevské Sečenovovy univerzity tvrdí, že deprese či úzkosti nyní pociťuje jeden ze tří Rusů. To znamená stejnou situaci, jaká byla roku 2020 v době vrcholu covidové pandemie.

Třeba zmíněných antidepresiv se za prvních devět měsíců roku 2022 prodalo ve veliké východní zemi o 50 procent více než za srovnatelné období loni. To už je citelná změna.

„Pro některé lidi představovala hlavně mobilizace obrovský šok,“ všimla si klinická psycholožka Galina Lajševovová. „Mnoho Rusů pocítilo silný strach spojený s pochybnostmi, zda je něco takového vůbec možné,“ uvedla pro Moscow Times.

Bez léků bych to nedal

Třeba 33letý Boris začal podle zmíněného média brát antidepresiva už koncem února, chvíli po invazi. Předchozí covidovou pandemii přečkal bez výraznějších problémů, žádné pilulky pro zklidnění běsů nepotřeboval. Jenže s řinčícími zbraněmi se mu přitížilo.

Inženýr se slibnou kariérou a se šťastnou rodinou najednou nevěděl, co bude.

„Jakmile vypukla válka, okamžitě mi bylo jasné, že s rodinou musím opustit Rusko. A že nás čeká hodně obtížné období,“ popisoval muž, který po půlročních útrapách utekl i s blízkými do Tádžikistánu. „Bez odborné pomoci bych svůj strach každopádně nezkrotil, dopadlo by to zle.“

Je jedním z těch, na které dopadá i sekundární následek Putinova vojenského dobrodružství.

Země se po zavedení sankcí potýká s nedostatkem mnohého zahraničního zboží, k dispozici často nejsou ani léky. Lidé si je proto musí nezřídka pořizovat podloudně; ať už na černém trhu, nebo v Turecku, Arménii, Gruzii a Kazachstánu, kde se dají koupit za podivných okolností bez předpisu, popisuje Moscow Times.

„Balení Anafranilu, které jsem zázrakem sehnala v jedné moskevské lékárně, mi vystačí na měsíc. Co budu dělat potom, to netuším,“ přiznala problém s antidepresivy novinářka Daria Šipačevová.

Svátky už nejsou svátky

Nejde navíc ani zdaleka pouze o léky, i úbytek ostatního západního zboží zásadně poznamenal tradičně sváteční prosincovou náladu Rusů. Předvánoční trhy kolem Rudého náměstí jsou sice nazdobené jako obvykle, tváře jejich návštěvníků ovšem spíš než radost prozrazují starost o budoucnost.

„Je těžké být veselý, když si uvědomujete, že lidé tam venku prožívají tak hrozné časy,“ řekla agentuře Reuters žena, která se v Gorkého parku představila jako Marija.

Prosinec a leden mají v Rusku poněkud odlišnou podobu – největším svátkem je tam vítání Nového roku, pravoslavné Vánoce následují až týden poté. V mnoha domácnostech ale tentokrát podle všeho nebudou příliš bohaté, okolnosti nutí obyčejné Rusy hodně šetřit.

„Lidé méně utrácejí,“ přiznal pro Reuters majitel tržnice, kde se prodávají novoroční jedle. „Kupují menší stromky než loni.“

Přesně tak se mezi provoněným jehličím chová i jedna z jeho zákaznic, Daniela Chazovová. Před reportérem agentury Reuters se s právě pořízenou skromnější jedličkou v ruce nebojí připustit, že ji letos přepadly složité pocity.

„Svátky už skoro nejsou svátky,“ povzdechla si.

Kousek od ní svítí do promrzlého moskevského večera písmena Z a V, symbolizující tažení ruských vojsk v operaci, kterou Putin už skoro před rokem nazval speciální vojenskou a již měl původně za akci na pár dnů.

Ve skutečnosti to celé trvá mnohem déle. Přibývá obětí i pochybností.

A ne každý to v téhle hrdé zemi dokáže snést bez šrámů na duši.