S devíti dětmi skončily na Českolipsku. Ukrajinky utekly z domova po ostřelování letiště

Češi pomáhají lidem utíkajícím před válkou

Slyšely výbuch rakety, která dopadla na nedaleké vojenské letiště. Na nic nečekaly, vzaly děti a utekly. Mají za sebou několikadenní cestu autem i pěšky. Tři ženy z jedné ukrajinské vesnice skončily i s devíti dětmi na ubytovně v Zákupech na Českolipsku.

Anna, Ola a Liliana ještě před týdnem žily spokojeně ve svých domech ve vesnici na východě Ukrajiny, zhruba pět set kilometrů od Kyjeva. Krátce po začátku Putinovy invaze ale na vojenské letiště vzdálené zhruba třicet kilometrů dopadla ruská raketa. Vyděsilo je to. Nechtěly čekat až přiletí další.

„Slyšely jsme to, tak jsme sebraly děti, naši muži nás posadili do aut a odvezli k hranicím. Tam ale byla dlouhá kolona, takže jsme museli kus pěšky, asi šest kilometrů. Teď je to tam ještě mnohem horší,“ popisuje Liliana cestu, která jim nakonec zabrala čtyři dny. „Bylo to strašné. Nevíte, kam jedete, co s vámi bude,“ říká její příbuzná Anna.

Pomoc od příbuzných i místních

V Zákupech na Českolipsku mají příbuzné, kteří pro ně přijeli na hranice. S devíti malými dětmi, včetně měsíčního kojence, teď našly azyl v městské ubytovně. „Příbuzní už pro ně chystají ubytování, ale ještě to není hotové,“ uvádí starosta Zákup Radek Lípa.

Místní mezitím doslova zaplavili sál kulturního domu vším potřebným. Sešly se tu hromady oblečení, hygienických potřeb i trvanlivých potravin. Malá Maruška Svitáková donesla ze své sbírky hraček žirafu a poníka. „Chtěla se podělit,“ vysvětluje její maminka.

Trojice maminek neví, jak místním poděkovat. „Nečekaly jsme něco takového. Všichni jsou strašně milí, neustále nám něco nosí. Často si nerozumíme, oni nevědí, co říkáme, a naopak, tak my pořád jen opakujeme: děkujeme, děkujeme,“ svěřuje se Anna.

Ola, která má čtyři děti, chová v náručí teprve měsíční miminko. „Nevíme, jak dlouho tu budeme. Snad to všechno co nejdřív skončí. Starší dcerky chtějí zpátky do školy. Táhly s sebou učebnice sešity, učí se, jako kdyby byly doma,“ ukazuje slabikář na stole. Jejich muži museli zůstat doma. Čekají na povolávací rozkaz.

Tagy: