Inaugurace prezidenta Petra Pavla se nesla v podobném duchu jako královská korunovace, ale převládala v ní bizarnost. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl nový předseda monarchistické strany Koruna Česká Vojtěch Círus. Dodal, že Češi po prezidentovi obecně chtějí věci jako nezávislost a nadstranickost, což však coby volený politik nemůže splnit. Kromě toho má Círus za to, že Češi si v prezidentovi stále hledají náhradního krále.
Stojíte v čele Koruny České, strany podporující návrat monarchie do Česka. Trůn byste konkrétně vrátili rodu Habsburků, tudíž byste si za krále představovali současnou hlavu rodu Karla Habsburského. Jaký by byl král?
Má k tomu všechny předpoklady s jedinou výjimkou, a to je znalost češtiny. Český král by skutečně měl umět česky.
Mimochodem, jak na tom s češtinou vlastně je?
Umí pozdravit, pár základních zdvořilostních frází a myslím, že se ji snad i rok či dva v nějaké podobě učil. Ale rozhodně plynně česky neumí.
Jaké předpoklady jste měl na mysli?
Je to typické pro celý rod Habsburků – nikdy neztratili ze zřetele středoevropský kontext. Mám pocit, že nás berou jako svoji širší vlast. Vědí, co se děje v okolních zemích, jaké tam jsou poměry a jací tam jsou lidé. Karel Habsburský by k tomu byl způsobilý i proto, že má politickou minulost.
Byl lidoveckým europoslancem, že?
Ano, za rakouskou ÖVP. To byla legrace, protože jeho otec Otto Habsburský v Europarlamentu seděl za bavorskou CSU a Karel za rakouské lidovce. Což mimochodem dokazuje ten středoevropský kontext. Zároveň se věnuje dobročinným akcím. Vedl Modrý štít, tedy organizaci, která se snaží chránit památky. Tudíž má všechny předpoklady, které bych od panovníka očekával.
ČTĚTE TAKÉ: Dojemné momenty korunovace: Karel III. s královnou tancovali, řeč Williama vháněla slzy do očí
V hypotetické rovině, co kdyby však Karel Habsburský z nějakého důvodu odmítl? Koho byste oslovili dál?
Postupovali bychom podle Pragmatické sankce, což je habsburský rodový nástupnický zákon, který upravuje nástupnictví nejen na trůnu, ale i na hlavu rodu. Ta vymezuje, že když se někdo zřekne nároku, tak jdeme za dalším v řadě. Kdyby se Karel Habsburský vzdal nároku, tak půjdeme za jeho synem Ferdinandem Zvonimírem. Kdyby i on nesouhlasil, tak bychom šli za dalším v řadě, tedy Karlovým bratrem, a takto bychom případně šli postupně za všemi mužskými členy rodu.
Nejstarším dítětem Karla Habsburského je však jeho dcera Eleanora, nikoliv Ferdinand Zvonimír. Ta by tedy musela v případě nástupnictví počkat, až dojdou všichni mužští dědicové?
Ano. To je dáno právě Pragmatickou sankcí. Pokud by i všechny ženy nebo jejich potomci odmítli a de facto bychom eliminovali habsburské nástupce, tak pak bychom se už nemohli řídit Pragmatickou sankcí, ale museli bychom se vrátit k Bule Karla IV., která umožňovala volit mezi jednotlivými dědičkami trůnu. Ale to už je hodně hypotetická otázka.
Tedy že by došlo na jakousi královolbu?
Přesně tak. Ale to už je prakticky nepředstavitelné.
Ještě zůstaňme v hypotetické rovině. Jak by taková korunovace českého krále dnes mohla vypadat? Kde by se konala, za jakých podmínek?
To je dobrá otázka (smích). Pořád zde máme korunovační řád Karla IV., podle něhož byli všichni jeho následníci korunováni. U Habsburků platila jeho tzv. Tridentská podoba, kterou zavedl Ferdinand I. Neznáme korunovaci podle něčeho jiného, protože nevíme, podle čeho byli předtím korunováni králové z rodu Přemyslovců. Asi tam byla inspirace říšskou korunovací a nějaké přemyslovské obyčeje. Samozřejmě v historii přišly nějaké změny, které jsou už dnes neaktuální. Například Ferdinand III. tam vložil přísahu na obnovené zřízení zemské, místo toho by se dnes asi přísahalo na aktuální Ústavu. Jsou samozřejmě další otázky, zda by původní podoba byla přijatelná třeba pro církev. Korunovace se používala podle starobylého obřadu, dnes by se už používal jiný. To už by bylo na zástupci státu, tedy panovníka a církve, protože u nás korunovaci prováděli katoličtí představitelé. Většinou arcibiskup pražský, popřípadě biskup olomoucký. Záleží, jak ti by se k tomu postavili. Základem by každopádně měl zůstat Korunovační řád Karla IV.
ČTĚTE TAKÉ: Detaily korunovace, kterých si nikdo nevšiml. Co skrývaly šaty nové královny?
Dá se předpokládat, že by taková korunovace probíhala v chrámu sv. Víta?
Ano. I když bych si dovedl představit i jinde. V historii byly takové případy. Korunovační řád Karla IV. však přímo stanovuje svatovítskou katedrálu.
A kde by král sídlil?
Na Pražském hradě. Tam je to naprosto jednoznačné. Naši králové téměř vždy sídlili na Hradě.
Myšlenka mít znovu krále v Česku není úplně na stole. Jak byste to chtěli změnit?
Musíme trpělivě a co nejhlasitěji vysvětlovat výhody monarchie. Dává lidem ve většině států světa více než republika. Jak jsem zmiňoval u britské monarchie, přináší hrdost a zosobňuje stát, jeho historii a tradice. Zároveň Češi, podle průzkumů, od hlavy státu vyžadují jistou nadstranickost. Kdo jiný by to tedy měl být než nevolený panovník, který není odpovědný jiné politické síle? Ano, prezident Petr Pavel sice nebyl z žádné politické strany, ale byli tam nějací sponzoři, kteří dávali najevo, jaké na něj mají požadavky. Král by se tohoto nemusel účastnit. A pokud chceme nadstranickost a spojování lidu, mnohem lépe by se na to hodil panovník, protože prezidentská volba už z podstaty věci národ rozděluje, u panovníka to nehrozí.
Prezident vykonává svoji funkci na omezenou dobu, král naopak do smrti, či dokud sám neabdikuje. Z minulosti si pamatujeme mnoho králů a císařů, kteří byli krutí a historici je označují za tyrany. Jsme sice v jiné době, ale neplatí argument, že může nastoupit král, který se stane tyranem?
Za posledních sto let neznám žádného panovníka, kterého bychom mohli nazvat tyranem (smích). Máme hlavně různé formy monarchie. U starověkých byly takové, kterým se říkalo tyranské či despotické, máme zde i absolutistickou monarchii. Pokud se bavíme o křesťanském západu, tak k tomu měl zesnulý francouzský profesor Jean-Paul Roux krásnou poznámku, že každý panovník je omezen nějakými národními tradicemi, krajovými zvyky, privilegii a samozřejmě i vírou. Náboženská víra totiž na lidi klade požadavky, co můžou a nemůžou dělat. Z toho vyvodil, že i ti panovníci, kterým říkáme absolutističtí, konkrétně připomněl francouzského krále Ludvíka XIV., téměř nikdy neměli takovou moc jako dnešní volení politici. K tomu dodám, že jsme nikdy nechtěli absolutistickou monarchii. Podle nás je nejlepší model konstituční monarchie, která dokáže skloubit výhody demokracie s monarchií.
ČTĚTE TAKÉ: Hloubavý král, odpadlík Harry a žijící odkaz Diany. Co si pamatovat z korunovace?
Není přitom republikánské zřízení pro Česko, lepší variantou i vzhledem k tomu, že minimálně s poslední monarchií, tou Habsburskou, se obecně nepojí příliš dobré konotace?
Možná to podle někoho pravda je, ale podle nás ne. Byli to Habsburkové, kdo do našich zemí zavedli demokracii, konkrétně císař František Josef. I. Za jeho vlády se neuvěřitelným způsobem rozvíjela samospráva. Mimochodem, za první republiky se naopak docela vykleštila. Habsburský Všeobecný občanský zákoník známý také jako ABGB částečně platil až do 60. let minulého století. Jistě, každému panovníkovi můžeme něco vyčíst, ale nemůžu říct, že by nás pod Habsburky nepotkalo nic dobrého. Jestli to lidé vědí? Většinou ne, ale je naším úkolem to vysvětlovat.
Ještě se vrátím ke korunovaci po česku. Někteří kritici tvrdí, že i jmenování Petra Pavla prezidentem v sobě mělo jistou pompéznost, která korunovaci vlastně připomínala. Není to naopak možná náznak, že podvědomě stále toužíme po monarchovi?
Myslím, že to tak je. Češi obecně vzhlíží i ke svým prezidentům. V podstatě za ním vidíme náhradního krále. To, co se tradičně pojí s královskou hodností, tedy nestrannost a že k němu všichni vzhlížme, si promítáme do prezidenta.
A ten to podle vás nemůže splňovat?
Ne. Právě z toho hlediska, že je volený a nikdy nemůže být úplně nestranný. Navíc je volený jen na určité období. A pokud jde o zmiňovanou inauguraci Petra Pavla, tak ano, možná to trochu připomínalo korunovaci, ale já v tom naopak viděl jakousi bizarnost. Jako by se organizátoři snažili, aby se dostálo požadavkům a přáním lidí, ale prvky působily divně. Nevím, proč při vstupu do Vladislavského sálu má hrát korunovační intráda. Byla zde také snaha, aby byl i duchovní rozměr, tak se udělalo Te Deum v katedrále, ale nebyl to úplně církevní obřad. Stále vlastně nevíme, jak s prezidentem naložit.
