Před 80 lety byl nacisty popraven zřejmě nejdůležitější vyzvědač druhé světové války, který ze zištných důvodů vynášel tajné informace československé zpravodajské službě. Špion s krycím jménem A-54 se jmenoval Paul Thümmel, byl vysokým představitelem Abwehru. Druhé straně prozradil třeba podrobnosti o německé okupaci Československa nebo o plánovaném vpádu do SSSR.
Jednoho zimního dne roku 1936 se František Moravec ve své dejvické kanceláři musel štípnout, jestli se mu to jen nezdá. Klíčové osobě československé zpravodajské služby přistál na stole tajemný modrý dopis, jehož obsah se rovnal nejtřaskavější bombě.
Stálo v něm: „Nabízím Vám svoje služby. Především uvádím, co mohu dodat, jaké mám možnosti…“
Užaslý Moravec procházel položku po položce: výstavba německé armády, mobilizační data, Hitlerova agenturní síť v Československu, napojení sudetských představitelů na úřední místa v Říši. A pod tím: „Na první schůzce požaduji 100 tisíc marek. Schůzka by se mohla uskutečnit v Saské Kamenici. Karl.“
Paul Thümmel byl zajímavou a složitou osobností. Jako člen NSDAP a zároveň pracovník Abwehru (německé vojenské zpravodajské služby) se stal klíčovým spolupracovníkem československé vojenské rozvědky, konkrétně druhého oddělení Hlavního štábu, pod krycím jménem A-54.
— Střípky z minulosti 🕰️ (@MocnyPetr62670) April 20, 2025
Jeho… pic.twitter.com/9jQ3WIai1r
Takhle zničehonic začala spolupráce, která se záhy proměnila v jednu z nejfantastičtějších kapitol druhé světové války. Čechoslováci po počátečním nedůvěřivém oťukávání získali agenta A-54, který bude v nejtěžších časech vynášet informace důležité jak pro Benešovu exilovou vládu, tak pro Londýn nebo Moskvu.
Agent A-54 miloval ženy a luxus
Co byl tenhle špion zač?
Ve skutečnosti jistě žádný Karl.
Ale především – taky žádný idealista.
Paul Thümmel patřil k důležitým figurám Abwehru, nacistické tajné služby. K NSDAP se vyučený pekař a cukrář přihlásil už ve 20. letech, v saském Neuhausenu dokonce spoluzakládal místní buňku. Aktivně se podílel na šíření násilí a strachu, neštítil se zabavit vilu židovského továrníka.
Pro drážďanskou pobočku Abwehru už počátkem 30. let budoval síť bezohledných agentů působících v severozápadních Čechách. Zdejší vojenské a bezpečnostní zpravodajství jej vedlo jako jednoho ze zvlášť nebezpečných Hitlerových vyzvědačů.
Adolf Hitler těsně před válkou v Lipsku Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Jeho problémem ale bylo, že miloval ženy a luxus, což se s poměry v Německu po hospodářské krizi příliš neslučovalo. Pro život se svou druhou manželkou a vydržování několika milenek potřeboval peníze, hodně peněz.
A tak vsadil na neskutečný risk.
Vzal do ruky pero a napsal Moravcovi.
Thümmel včas varoval před Hitlerovým vpádem
První setkání s československými zpravodajci proběhlo roku 1936 nakonec v Kraslicích, ne na německé půdě. Thümmel si s sebou přinesl kufr plný lejster, mimo jiné i kompletní plán předválečného rozložení německých vojsk v pohraničním území.
Něco, co bylo Moravcovými slovy „penězi k nezaplacení“.
Popravy za stanného práva v roce 1942. Důkaz o nacistické brutalitě. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Šéf zdejších zpravodajců tehdy ještě pravou identitu nového agenta neznal.
Pro knihu Špion, jemuž nevěřili, popsal své první dojmy takto: „Viděl jsem, že není příliš vysoký, ale vojensky vzpřímený. Světle hnědé vlasy měl krátce ostříhané. Byl hladce oholen, měl modré, trochu vystouplé oči a rozhodnou bradu. Byl tak klidný, jako kdybychom se ubírali na besedu do kavárny. Že je důstojníkem, zdálo se velmi pravděpodobné z jeho držení těla, chůze a ze způsobu mluvení. Že je zpravodajský odborník a má přístup k velmi důležitým tajným německým dokumentům, se také stalo zřejmým téměř okamžitě.“
Thümmel od té doby dodal Moravcově oddělení za velké peníze spoustu tajných spisů. Používal k tomu propriety, které zná každý milovník bondovek: konspirativní schůzky na odlehlých místech, mrtvé schránky, kódy, neviditelný inkoust, zašifrované dopisy, krycí jména, tajná znamení.
Je fér připustit, že jeho sdělení nebyla vždy zcela přesná.
V některých případech jejich zavádějící obsah dokonce vyvolává pochybnosti, zda nebyla německou stranou podstrčena záměrně. A-54 navíc zamlčel třeba plánovaný německý anšlus Rakouska i mnoho dalších důležitých nacistických aktivit. Klíčové však bylo, že když se Němci v březnu 1939 chystali obsadit české země, prozradil to při setkání v Turnově Moravcovým lidem se čtyřdenní rezervou. Moravec se tak s deseti dalšími zpravodajskými důstojníky i nejdůležitější částí archivu stihnul přepravit včas do britského exilu.
Heinrich Himmler (vpravo) byl přítelem Paula Thümmela. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Českému odboji pomáhal, také ho ale ničil
Po okupaci Thümmel povýšil, přesunul se do pražské úřadovny Abwehru. S Moravcovými podřízenými se setkával utajeně při cestách do zahraničí. Postupně jim dodával informace o plánovaném přepadení Polska či Francie, o německo-sovětských jednáních, o chystaném projektu „vzdušného torpéda“ V-1, o lecčems dalším.
Jeho působení nelze hodnotit jednoznačně. Některé české odbojáře zachránil, když dal včas vědět, že se nacházejí na seznamech gestapa. Vymohl propuštění sokolského starosty Josefa Scheinera z koncentráku, spisovatele Jaroslava Kvapila z vězení. Jiné však kvůli své kariéře pomáhal aktivně likvidovat, podílel se třeba na odhalení ilegální skupiny šéfa tiskového odboru předsednictva vlády Zdeňka Schmoranze, zničil i opěrné body britské a československé rozvědky na Balkáně.
V časech protektorátu se tedy ani on nechoval výhradně jako svatoušek, mezi jeho zprávami pro Moravce bylo ostatně i nadále pořád dost dezinformací.
Spisovatel, novinář a dramatik Zdeněk Schmoranz byl nacisty popraven v roce 1942. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Přesto se Čechům vyplácel.
Mnohé jeho informace, například zpráva o plánovaném přepadu SSSR, byly cenné i pro Spojence. V mezinárodním kontextu se díky tomu zvyšovala prestiž Benešovy exilové vlády.
Hrál to na obě strany. A vymklo se mu to z rukou
Roku 1940 se pro Thümmela vlivem válečné situace poměry změnily, s Čechy musel začít komunikovat přes legendární Tři krále, tedy Václava Morávka, Josefa Mašína a Josefa Balabána. Paradoxní bylo, že ho nadřízení zhruba ve stejné době pověřili sestavením skupiny, která měla právě tyto odbojáře vypátrat.
Hrál to na obě strany – své tři spolupracovníky ze zištných důvodů nezradil, některé informace z české strany však zároveň využíval k zatýkání jiných zdejších vlastenců.
Nakonec ho ani tahle dvojí hra nespasila. Když gestapo v říjnu 1941 vyslídilo v pražských Jinonicích odbojářskou vysílačku Sparta I, dostalo se i k rádiovým depeším, z nichž vyplynulo, že pro Čechy pracuje i někdo z nejvyšších špiček okupačního aparátu. Pečlivým studiem nalezených informací se přišlo na to, že jejich zdrojem může být jedině Thümmel.
Největší špion druhé světové války zemřel v Terezíně. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Už nemohl uniknout.
Byl zatčen.
„Dlouho kličkoval jako dablér a dezinformátor – až se mu situace vymkla z rukou a on přepadl přes palubu. A nikdo ze starých kamarádů mu nehodil záchranný pás,“ popisoval to novinář Karel Pacner, který se historii špionáže věnoval v mnoha knihách.
Gestapo Thümmela nejdříve propustilo pro nedostatek důkazů, pak jej znovu poslalo za mříže. Ještě ho vzápětí neúspěšně použilo jako návnadu k nalákání Morávka, pak už ale definitivně putoval do věznice. Veřejný soud z toho nekoukal, pro nacisty to bylo citlivé – zaprvé se jednalo o přítele Heinricha Himmlera, o zasloužilého straníka, zadruhé nechtěli prozradit, že někdo tak vysoce postavený mohl zradit. I proto kauzu nerozmazávali, vedli ji pod tajným označením „případ X“.
Tím spíš, že největší roli hrálo ještě něco jiného – mocní Hitlerovy mašinerie se báli, že Thümmel toho až příliš mnoho ví.
Právě to mohlo být ostatně 20. dubna 1945, v den Hitlerových narozenin, i důvodem, proč jej esesáci v Terezíně nedlouho před příchodem sovětských vojsk zastřelili.
Moravec ve své knize popisoval: „Když ho vyváděli z cely na nádvoří, kde čekala popravčí četa, požádal jednoho ze svých šťastnějších spoluvězňů, aby vyřídil plukovníkovi Moravcovi jeho srdečný pozdrav a předal mu od něho vzkaz. Jeho spoluvězeň, kněz, válku opravdu přežil a vyhledal mě poté v Praze. Tam mi vyřídil poslední vzkaz od muže, který podle mého názoru byl nejlepším vyzvědačem druhé světové války. Vzkaz zněl: Bylo mi opravdovým potěšením spolupracovat s československou zpravodajskou službou. Lituji, že to muselo takhle skončit. Utěšuji se vědomím, že naše práce snad nebyla marná.“
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Rusko opakovaně porušuje příměří, zlobí se Zelenskyj. Putin ho ani nechce, míní expert
