Systém v Česku ženám nepřeje. Brzdí je však i stereotypy, které v sobě nevědomky nosí
Výplaty žen v Česku jsou stále zhruba o 20 procent nižší než v případě mužů. Zároveň je na „něžné pohlaví“ kladen mnohem větší tlak, protože musí kromě práce zvládat také domácnost. Podle odborníků i samotných žen nastavení systému i celé společnosti „byznysmenkám“ příliš nepřeje. Často je ale brzdí i stereotypy zakořeněné v jejich vlastních hlavách, případně ve vztazích.
„Pravidelně kontroluji mzdy žen v naší firmě, protože zkrátka vím, že si v porovnání s muži jen málokdy přijdou říct o více peněz,“ popsala na akci věnující se postavení žen v byznysu šéfka společnosti Creative Dock Gabriela Teissing, která dlouhodobě bojuje za rovné příležitosti a snaží se podporovat ženy v kariérním růstu.
ČTĚTE TAKÉ: Jurečka chce zvýšit podporu v nezaměstnanosti v prvních měsících. Ke konci má klesnout
„Přestože jsme technologická firma, žen u nás pracuje čím dál víc. Přesto se všechny musíme stále učit, jak v tomto světě fungovat,“ přiznává.
„My ženy máme takový konsensuální přístup. Když něco rozhodujeme, chceme si vyslechnout názory ostatních, najít vhodné řešení. Muži jsou zvyklí na rozhodnost, a tak to v byznysu musím mít i já,“ líčí osobní zkušenost.
Čtěte také
Když jede sama s kamarádkami na výlet, vždy se nějakým způsobem dohodnou, ustoupí si, vymyslí kompromis. „V byznysu si můžu ostatní vyslechnout, ale rozhodnout se stejně musím sama, jinak jsem považovaná za slabou,“ uvádí Teissing příklad vzorců chování, k nimž se ženy v mužském kolektivu uchylují.
Zároveň však pozoruje, že čím víc namíchaný tým je, tím více se ženský přístup prosazuje: „Pořádám pravidelná setkání ve firmě jen pro holky, abychom si řekly, co jim vadí, co by chtěly změnit, jak se na prostředí u nás dívají. Nefunguje to ale všude. Na světě jsou velké kulturní rozdíly, třeba v tradičních zemích Blízkého východu se mi získat důvěru žen nepodařilo. Došla jsem k tomu, že na to jdu nešikovně a jsme si příliš vzdálené.“
Ani muži to však podle Teissing nemají jednoduché. „Na jednu stranu v sobě mají ochranitelský pud, kdy nás ženy chtějí chránit, a najednou se ocitnou v situaci, kdy můžeme být jejich konkurencí. Najednou hrozí, že získáme lepší byznys nebo lepší pozici. A oni potom přirozeně sklouznou k tomu, že se i k ženě v pracovním prostředí chovají jako k muži,“ podotýká.
Proč (někdy) „sisterhood“ nefunguje?
Přestože ženy už dlouhá léta bojují za to, aby se jejich práva stala nejen ženským, ale celospolečenským problémem, je zde další fenomén. Ženy sice bojují za to, aby systém fungoval trochu jinak, za to, aby měly více podpory nejen od státu, ale i od šéfů, kolegů i svých blízkých a rodiny. Jenže řada z nich se pak setká například s nadřízenou, která místo aby ze své pozice pomohla situaci pomalu měnit, je naopak nepřející, netolerantní, nevraživá.
ČTĚTE TAKÉ: Mladé Pirátstvo čelí posměchu za video o stereotypech. Podobně už narazila mladá ODS
„Pokud si žena váží sama sebe, uvědomuje si svoji hodnotu, pak se necítí ohrožená a lépe dokáže podpořit ostatní – ženy i muže. Pokud je ale nejistá a neváží si sama sebe, místo integrity a důvěry cítí strach a může si připadat ostatními ohrožená. Je potom méně podporující (a to neplatí jen o ženách),“ vysvětluje psycholožka Helena Kubovská.
Když je podle ní žena ve vedoucí pozici sama v mužském kolektivu, může být pro ni náročnější dovolit si být ženou. „Často se setkávám s tím, že tehdy ženy spíše vstupují do mužské role a jednají jako muži. Přemýšlí, jak by danou věc uchopil muž. A je to velmi pochopitelné,“ podotýká.
Čtěte také
Pokud je ale žen v managementu více, mají podle ní více odvahy „zůstat ženami“, přinášet své důležité kvality a lákat do tohoto prostředí i další. „Z výzkumů přitom víme, že diverzitní týmy mají větší týmovou efektivitu oproti týmům, kde ženy nejsou zastoupeny. A velmi často to souvisí s komunikačními schopnostmi žen, které jsou trochu jiné, než mají muži,“ pokračuje psycholožka.
Zrcadlo naší rodiny
Ještě více než nepřející kolegyně však lidem v rozvoji brání vlastní předsudky. „Pořád žijeme v zajetí stereotypů, kterými brzdíme samy sebe. Často si samy ani nepřipustíme, že by něco mohlo být jinak nebo že bychom mohly zkusit něco dělat jinak,“ říká Kubovská.
Často ani nevíme, že v sobě stereotypy o tom, že vařit a starat se o děti je hlavní úlohou ženy, máme. Stejně tak si to často ani neuvědomují naši partneři.
„Je dobré si toto ve vztahu vyjasnit, říct si svoji představu o tom, co pro koho znamená, že jsem něčí partnerka nebo něčí matka. Jaké tam každý vidí ‚popisy práce‘,“ radí psycholožka. Pak je však potřeba umět se vyrovnat s tlakem okolí.
ČTĚTE TAKÉ: S lehkostí drtí soupeřky, ty jí vyčítají mužské hormony. Co vše víme o boxerce Chalífové?
„Musela jsem se smířit s tím, že pokud se chci věnovat byznysu, vždycky budu ta, která nevaří a nežehlí. Trvalo mi dlouho, než jsem si sama připustila, že to doopravdy dělat nemusím. Vyrostla jsem v prostředí, kde maminka vařila tatínkovi večeři, a považovala jsem to za normální,“ přiznává Teissing.
„Přitom i moje babička mi říkala, když jsem začala randit, ať se hlavně dívám na jeho rodiče a prarodiče a pozoruju, jak žijí a jak to u nich funguje. Tehdy jsem si myslela, že je to hloupost, ale opravdu si to v sobě neseme hluboce zakořeněné,“ vzpomíná.
Čtěte také
Žena dnes už nemusí (a často nechce) být v první řadě hospodyňkou. A pokud chce budovat kariéru, vlastní firmu, nebo se jednoduše věnovat něčemu, co ji naplňuje a baví, neměla by to dělat „ve volném čase“, tedy až poté, co uklidí domácnost a uvaří večeři. V konečném důsledku to totiž neprospívá nejen jí, ale celé rodině.
„Pokud má žena pocit, že kus sebe odevzdala, že něco obětovala a zároveň má být úžasnou mámou, nikdy se jí to nepovede. Naopak když má možnost tvořit něco, co ji baví, co jí připadá krásné, má potom energii i na péči o rodinu. Nadšená a naplněná máma je nakonec i pro děti mnohem lepší,“ potvrzuje psycholožka.
Nejen společnost a systém, ale ani spousta firem však stále není připravená podpořit toto směřování zevnitř. „Nedávno jsem měla klientku, která otěhotněla, ale svoji práci měla natolik ráda, že nechtěla odejít na mateřskou, jednoduše chtěla pracovat dál i s dítětem. Jenže kvůli nastavení firmy prostě odejít musela, přestože byla úspěšná a v práci se jí vždy dařilo. Způsobilo to u ní velký psychický propad,“ vzpomněla Kubovská. I to je podle ní důkazem, že ženy dnes už začínají uvažovat jinak. „Myslím si, že příští desetiletí bude v tomto velmi zajímavé,“ dodává.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Ostrava bojuje s menstruační chudobou. Pomůcky koupí do všech škol, vyjde ji to na milion
Věnuje se převážně zdravotnickým tématům. Komunikuje s dárcovskou platformou Znesnáze a zpracovává sociální témata a texty, které pomáhají potřebným. Vystudovala obchodní akademii se zaměřením na cestovní ruch. První novinářské zkušenosti získala na Vyšší odborné škole publicistiky, kde přispívala do studentského magazínu Generace20. K redakci CNN Prima NEWS se připojila zprvu jako stážistka, posléze jako redaktorka v roce 2020. Od roku 2025 se stala posilou editorského týmu CNN Prima NEWS. Mezi její záliby patří čtení do brzkých ranních hodin, multitasking, cestování a čas trávený se zvířaty a přáteli.
