Tma, siréna, exploze raket. Opakuje se to každou noc, popsala žena děsivou realitu Charkova

Odpalování raket z ruského Bělgorodu je z Ukrajinského Charkova dobře vidět. Pokud míří na druhé největší město Ukrajiny, doletí tam zhruba do dvou minut

Výcvik ukrajinských vojáků

Před ruskou invazí byl Charkov považován za studentské město a centrum informačních technologií na Ukrajině. Město bylo živé, plné studentů. Dnes jsou lidé napjatí, žijí v neustálém ohrožení. Mnoho jich odešlo. V rozhovoru s ČTK tak popsala situaci ve druhém největším ukrajinském městě bezpečnostní analytička Marija Avdějevová, která už půl roku dokumentuje dopady ruské agrese. Noci, kdy Rusové odpalují na Charkov rakety, jsou podle ní děsivé. Všude je tma, rozezní se sirény a pak exploze. Na druhou stranu jsou si ale lidé nyní více nápomocní.

Na 24. února si Avdějevová natáhla budík na pátou ráno. Měla odjet do Kyjeva na školení o ruských dezinformacích, jimž se věnovala. „Když jsem se vzbudila, slyšela jsem ostřelování a na telefonu mi naskakovaly zprávy, že začala invaze,“ popisuje. Do večera poskytovala mezinárodním médiím informace o tom, co se v Charkově děje. Díky jejímu profesnímu zaměření na ni měla kontakty už z dřívějška. „Na konci dne jsem věděla, že zůstanu,“ vzpomíná.

Mnoho obyvatel ale Charkov opouštělo. „Věděli jsme, že bude válka, ale nikdo nečekal, že bude tak náhlá a Rusové se v prvních dnech dostanou tak blízko k městu,“ vzpomíná. „Začalo chybět jídlo, všechno bylo zavřené. Bylo strašně divné být v kompletně prázdném městě s nepřetržitým ostřelováním. Nejděsivější bylo, když Rusové začali používat stíhačky, létaly nízko, jejich zvuk je strašidelný,“ vypráví Avdějevová. Následovalo bombardování centra.

„Myslím, že druhý nebo třetí den jsem se rozhodla... Nemohla jsem najít spolehlivé zdroje popisující situaci, protože skoro všichni novináři odjeli. Tak jsem se rozhodla jít blíže ke zkáze a natočila první videa,“ vysvětluje. Záběry umístila na Twitter a řada lidí na ně reagovala s tím, že díky nim vidí, co se v Charkově děje. „Došlo mi, že je nezbytné dění dokumentovat,“ vypráví Avdějevová, která měla i další motivaci. „Rusko od prvních dní používá kazetovou munici, přitom její využití v obytných oblastech je válečný zločin. Takže jsem kladla důraz na tohle, protože Rusko neustále lhalo a lže o tom, co dělá,“ dodává.

Před invazí prováděla například výzkumy, poskytovala školení, psala články. Na Twitteru měla zhruba 3 000 sledujících. Po ruském vpádu do její země, kdy začala sdílet svědectví z Charkova, se zaměřila na mezinárodní publikum. „Lidé na Ukrajině vědí, co se děje. Chtěla jsem to ukázat lidem ve světě, protože Rusko investuje množství peněz do šíření dezinformací. Chtěla jsem prezentovat ukrajinský pohled. Proto dělám videa v angličtině,“ popisuje žena, jejíž informace nyní sleduje přes přes 106 000 uživatelů této sociální sítě.

Raketa může udeřit kdykoliv

Posledních několik měsíců cestuje také do jiných částí Ukrajiny. „Poprvé od invaze jsem z Charkova odjela v květnu, protože situace se víceméně stabilizovala. Jela jsem na jižní frontu nebo na Donbas, kde se nejvíce bojovalo,“ popisuje a dodává, že tehdy začala pracovat jako producentka pro mezinárodní média. V Charkově podle ní situace není už tak stresující jako v prvních týdnech, lidé ovšem žijí v neustálém ohrožení. „Na jednu stranu se snaží o normální život, jít do práce, obchodu. Ale vědí, že kdekoliv může udeřit raketa a někoho zabít,“ vypráví.

Východoukrajinský Charkov přitom býval rušným místem s mnoha univerzitami, vznikla tam řada IT firem a zároveň zůstával průmyslovým městem. Hned po vypuknutí ruské invaze čelil ostřelování. „Rusové byli blízko a konstantně ostřelovali obytné oblasti, ve dne v noci,“ popisuje Avdějevová. Mnoho lidí se podle ní uchýlilo do metra, které sloužilo jako kryt. Zhruba do dubna byli ruští vojáci místy zřejmě jen pět kilometrů od města.

V květnu si Charkov vydechl. „Ukrajinští vojáci Rusy vytlačili dále. Následovalo několik týdnů, kdy ustalo ostřelování a panoval pocit, že se obnoví život. Lidé se začali vracet. Trvalo to zhruba měsíc,“ vzpomíná analytička. „Rusko pak začalo něco, co bych nazvala třetí fází, používají raketový teror. Nemohou město zasáhnout dělostřelecky, jsou od něj asi 20 nebo 30 kilometrů. Občas se to děje, ale ne moc často. Takže v noci odpalují rakety z Belgorodu,“ přibližuje s odkazem na ruské město vzdálené několik desítek kilometrů od Charkova.

„Střely dopadají během asi jedné nebo dvou minut. Nejde je zachytit nebo se na ně připravit. Na mobilu se ozve upozornění, venku sirény a za chvíli exploze. To je pro všechny děsivé,“ popisuje a dodává, že venku je v tu chvíli úplná tma. „Všichni jsou po osmé doma, mají zhasnuto nebo zatažené závěsy, nesvítí pouliční světla, na ulicích nejsou auta. Je to jako v lese uprostřed noci. A do toho se ozvou sirény a exploze. Poslední zhruba čtyři týdny se to děje každou noc,“ přibližuje a připomíná raketové údery z minulého týdne, které si v jednu noc vyžádaly podle úřadů přes 20 civilních obětí.

Ve dne je situace trochu odlišná. „Charkov je velký a má oblasti, které téměř nebyly zasaženy. Tam jsou třeba nějaké malé trhy,“ popisuje Avdějevová. Otevřené jsou podle ní rovněž supermarkety, které neutrpěly škody. Od května v centru fungují také některé kavárny. „Ale lidé tam nic neslaví jako před válkou. Většinou zajdou na oběd, s někým se setkají, ale to je víceméně všechno,“ říká a dodává, že mnoho míst zůstává zavřených. V částech města, které válka těžce poškodila, žije minimum lidí. „Vaří tam venku na ohni, neteče jim voda, nejde proud, jde tam jen těžko přežít,“ popisuje.

V Charkově podle odhadů funguje jen asi deset procent podniků. „Situace je v tomto směru celkem kritická. Lidé nemohou vydělávat peníze,“ upozorňuje Avdějevová. Velkou úlevou podle ní bylo, když začalo fungovat metro, ačkoliv v některých stanicích se stále ukrývají lidé. A postupně začínají jezdit také autobusy a tramvaje, byť i dopravní infrastruktura utrpěla škody.

Obyvatelé Charkova podle ní žijí kvůli neustálému ohrožení ve velkém napětí. „Není to jako kdysi, kdy trávili čas na ulici, procházeli se. Rychle se přesunují z jednoho místa na druhé,“ uvádí s tím, že na druhou stranu jsou nyní obyvatelé nápomocnější. Zároveň se chystají na dlouhý konflikt, který v příštích měsících neskončí. „Věří v ukrajinské vítězství, ale připravují se na velmi složité období. Velké obavy panují ze zimy. Bojí se nedostatku tepla. Protože Rusové začali zasahovat místa, která poskytují teplo a elektřinu,“ dodává.

Tagy: