Loni na začátku léta vstoupil v Nizozemsku do neznámého fotbalového domu. Byť do něj byl pozván jako host, díky různým okolnostem se teď cítí jako pan domácí. Záložník Michal Sadílek coby hráč Twente Enschede od podzimu nesleze ze hřiště. Tedy pokud ho nezastaví tresty za karty. „Vnímám, že má pozice roste,“ pochvaluje si odchovanec Slovácka v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
A zlepšující se pozici v klubu nemohl přehlížet ani štáb české reprezentace. Dvaadvacetiletý Sadílek si už několikrát vyzkoušel, jaké je to nastoupit za áčko. Nedávno ale dostal zatím nejprestižnější příležitost ukázat se naplno v národním dresu. Po baráži o mistrovství světa v Kataru proti Švédsku byl jedním z nejchválenějších hráčů.
MS ve fotbale 2022
I tak s ním lomcovalo zklamání, protože Česku „mundial“ unikl. Opět.
Pamatujete si mistrovství světa v Německu v roce 2006 – jediný šampionát, na kterém se Česká republika v samostatné historii představila?
Pamatuji, byl to takový první velký turnaj, který jsem u televize vnímal. Vzpomínám si na zápas s USA, ve kterém jsme vyhráli 3:0 a Tomáš Rosický dal nádherný gól z 30 metrů. Parádní turnaj. A jak se hrálo v Německu, mohlo dorazit spoustu českých fanoušků. Škoda, že jsme se teď neprobojovali na šampionát my…
A bylo toto mistrovství v Německu řekněme tím momentem, kdy jste si řekl: Jednou si světový šampionát chci zahrát?
Určitě. Každý malý kluk, co s fotbalem začíná, má sny. Zahrát si Ligu mistrů, představit se na mistrovství světa nebo Evropy. Ligu mistrů už jsem si zahrál, Euro také, i když to loni bylo jen pár minut. Doufám, že v budoucnu klapne i světový šampionát.
Smutnější než čtyřgólová facka
Bohužel, po semifinále baráže se Švédskem (porážka 0:1) je jisté, že se na mistrovství světa Česká republika nepředstaví už minimálně 20 let. Dokázal jste se s tím už srovnat, nebo se konec stále objevuje ve vašich myšlenkách často? Zvlášť když to pro vás byl opravdu první velký reprezentační zápas, který jste odehrál od začátku.
Pravda, pár zápasů jsem už v základní sestavě odehrál, ale baráž byla extrémně sledované utkání. A hodně důležité. V hlavě to pořád mám, lhal bych, kdybych řekl, že ne. Ale jak jsem uvedl už krátce po konci utkání – nemáme se za co stydět. Každý na hřišti nechal maximum. Měli jsme problém v tom, že někteří důležití hráči chyběli kvůli zranění, Švédi na nás šli v plné síle. Trápili jsme je až do konce zápasu a při troše štěstí se dalo postoupit. Třeba kdyby byl gól Jana Kuchty uznaný, mohlo to dopadnout úplně jinak.
Právě o to možná nepostup mrzí více, když bylo vidět, že Švédy dokážete dobře eliminovat, sami být nebezpeční, než kdybyste končili s dojmem ve stylu „na ně jsme dnes neměli“. Je to tak?
Vždycky, když se prohraje 0:1 – zvlášť v prodloužení – a člověk ví, že ze zápasu se dalo vytěžit ještě víc, je to smutnější než třeba čtyřgólová facka. Ale už to nevrátíte.
Jak se stavíte k tomu, že se hraje v Kataru? Berete to jako obecně dost lidí nešťastnou volbu ze všech různých úhlů pohledu – kontroverzního přidělení pořadatelství, podmínkám pro dělníky stavící stadiony a destinaci bez fotbalové tradice?
Osobně tyto věci tolik nesleduji. Jen jsem slyšel, že v udělení pořadatelství mohly být úplatky, ale opravdu to jde spíše mimo mě.
Ale zajímavý je i termín. Finále se odehraje jen šest dní před Vánoci.
To bude krásný vánoční dárek pro ty, co to vyhrají. (Úsměv)
Cítím se jako hráč Twente, i když patřím PSV
Hrál jste teď téměř celý a důležitý zápas v reprezentaci, v Twente, kde jste na hostování z PSV Eindhoven, prakticky neslezete ze hřiště. Je to pro vás zatím nejlepší období kariéry?
Zrovna před pár dny jsem si to tak nějak přebíral v hlavě. Vzpomněl jsem si na mého dědu, který mi už čtyři roky říká, že tahle sezona bude průlomová. Zatím to tak je a každá sezona přináší něco nového, něco zajímavějšího. Dříve jsem si poprvé zahrál evropské poháry, teď zase v Twente nikdo nečekal, že budeme hrát o nejvyšší příčky. Včetně mě. Je to hezké, když vidíte, jak tým šlape. Máme ještě šest zápasů do konce. Kdyby se nám podařilo urvat třetí nebo čtvrté místo a rovnou postoupit do Evropy, byla by to fantazie.
Říkáte, že pokaždé se dostaví něco nového. Ale je tato sezona „nejnovější“, když k tomu připočteme to, že jste odehrál – navíc velmi dobře – onen zásadní duel za národní tým proti Švédsku?
Ano, dá se to tak říct. Reprezentace, navíc jsem v nizozemské lize ještě neodehrál celou sezonu s takovýmto vytížením. Hraju každý zápas od začátku a utkání od utkání se svým způsobem posouvám dopředu. Navíc kromě prvních dvou měsíců nastupuji na svém oblíbeném postu – střední záložník. Vnímám, že má pozice roste.
Vzpomněl jsem si na mého dědu, který mi už čtyři roky říká, že tahle sezona bude průlomová. Zatím to tak je a každá sezona přináší něco nového, něco zajímavějšího.
O víkendu jste odehrál i poměrně divoký duel s PSV, svým mateřským klubem. Zápas skončil 3:3, ačkoliv jste vedli 3:0. V Česku nejde, že by hráč na hostování nastoupil proti týmu, kterému patří, ve vašem případě už navíc velmi dlouho. Jaké to je, zvlášť v takovémto bláznivém utkání?
Toto pravidlo snad platí jen v Česku. A pro mě byl daleko těžší první zápas na podzim, kdy jsme hráli na hřišti PSV. Na tom stadionu jsem odehrál mnoho utkání a vždy jako hráč domácího týmu, takže to bylo dost jiné. Teď už to bylo snazší. Uběhl nějaký čas, s kabinou Twente jsem se hodně sblížil, každý zápas máme vyprodáno a bojujeme o Evropu. Cítím se jako hráč Twente, i když jím oficiálně nejsem.
Takže o víkendu žádný zvláštní pocit?
Byl jsem připravený odevzdat maximum pro Twente. Prvních 30 minut bylo fantastických – PSV jsme vůbec do ničeho nepustili a vedli jsme 3:0. Bohužel, do přestávky jsme dostali po naší zbytečné chybě gól, a nakonec to Eindhoven svojí kvalitou dotáhl do remízy, i když jsme i tak měli šance na to, abychom vyhráli.
A nutno připomenout, že vyrovnávací gól přišel ve třetí minutě nastavení.
Hrozné. Ale ještě v páté minutě nastavení jsme měli standardku, po které přišla obrovská šance na 4:3. PSV pak mělo brejk a v poslední sekundě jsme ještě mohli dostat gól na 3:4. Opravdu šílený zápas, po konečném hvizdu jsme padli na zem. Ale i díky tomu, co se stalo po zápase, mám Twente strašně rád. Po promrhání třígólového vedení by vás v Česku, podle mě, fanoušci vypískali. Ale nás vyprovázeli potleskem vestoje. Něco neuvěřitelného, nepopsatelného, byla husí kůže.
Dobře jsme vybrali
Chválíte se – případně agenta Davida Nehodu – i kvůli tomu, co jste teď řekl, za to, jak se vám povedlo ideálně zvolit destinaci na hostování?
Řešili jsme pár dalších klubů, ale následně do jednání vstoupilo Twente. A během tří dní bylo vše vyřešené a stěhoval jsem se. Nečekal jsem, že se sezona vyvine až takto. Ale máme velmi kvalitní tým. Skvělá skupina lidí, která spolu vychází velmi dobře i mimo hřiště. Dobře jsme vybrali. (Úsměv)
Nesměřoval jste na hostování do Enschede nějakým podobným způsobem jako předloni do Slovanu Liberec? Tedy že jste dostal upozornění ve výsledkové aplikaci na utkání Twente a bral to jako znamení?
Ne, tentokrát ne. (Úsměv) Ale nahrálo tomu, že v Twente je Vašek Černý už druhým rokem a máme stejného agenta – pana Nehodu. Přes kontakty, které tady má, se hostování dojednalo. Samozřejmě je fajn mít českého parťáka, i když oba mluvíme holandsky. Není tedy pro nás problém zapadnout do týmu. Ale je příjemné, že když se něco stane na tréninku, můžeme prohodit pár slov v češtině a nikdo nám nerozumí. Užíváme si to.
Obdivujete Václava Černého za to, jak se vždy vrátí, ačkoliv jeho kariéru neustále provázejí už od velmi mladého věku vážná zranění?
Stoprocentně. Když si opakovaně poraní vazy v koleni za krátkou dobu, je to hrozná smůla. Ale opravdu, Váša má obrovský respekt u celého týmu a dalších lidí, kteří ho znají. Má vždy velkou chuť se vrátit, vyškrábat se z problému, má obdivuhodné nasazení. I když ho neustále provázejí nějaké překážky. Doufám, že co nevidět bude v základní sestavě a opět bude tím hráčem jako před zraněním.
Twente je celkem zajímavý klub. V poměrně nedávné minulosti slavil v Eredivisie titul, ale v ještě nedávnější minulosti sestoupil, teď zase rok od roku šplhá…
Je to pravda. Twente v roce 2010 vyhrálo ligový titul, o rok později domácí pohár. No a čtyři roky nazpátek hrálo druhou ligu, což pramenilo z toho, že předtím hrozil úplný bankrot. Klub měl velké dluhy, těžko se z nich dostával a prakticky začínal od nuly. Vedení pak muselo podepisovat hodně volných hráčů, nemohlo si dovolit kupovat někoho z větších týmů. Teď by bylo obrovským povzbuzením, kdyby se nám to povedlo dotáhnout až do evropských pohárů. Byla by to i finanční injekce. Ale opět se vrátím k tomu, jak jsou tu fanoušci věrní. Během mé první sezony v áčku PSV jsem sledoval některé zápasy druhé ligy a na Twente bylo vždy vyprodáno, 30 000 lidí na stadionu hnalo tým do nejvyšší soutěže.
Zahrát si s bráchou
Bavíte se občas s pamětníky dobrých i zlých časů Twente?
Máme dvě legendy. První je kapitán Wout Brama, kterého bohužel trápí zdravotní problémy. A pak trenér brankářů Sander Boschker – rekordman v počtu startů za klub. Když se zeptáme, vezmou nás zpátky v čase a vyprávějí, jak to vypadalo za nejlepší éry, ale i té nejhorší. K tomu dodávají, že vidí, jak se klub nyní posouvá tam, kde by měl být, což je kolem třetího nebo čtvrtého místa. A momentálně jsme blízko.
Ano, jen o skóre pátí. Je ještě zajímavější než duely s velkokluby jako Ajax Amsterdam, Feyenoord Rotterdam nebo AZ Alkmaar derby s Heraclesem sídlícím v nedalekém městě Almelo?
Určitě. Od doby, co se Twente vrátilo do Eredivisie, neskončilo v tabulce nad Heraclesem. Teď už víme, že se nám to povede. Shodou okolností vzájemné podzimní utkání bylo prvním, na kterém mohlo být po koronavirových opatřeních vyprodáno. Bylo to něco neuvěřitelného. Můj první zápas na narvaném stadionu Twente. Derby, vítězství… Oslavné kolečko s fanoušky vyvolalo nádherný pocit.
Když se zeptáme, vezmou nás zpátky v čase a vyprávějí, jak to vypadalo za nejlepší éry, ale i té nejhorší. K tomu dodávají, že vidí, jak se klub nyní posouvá tam, kde by měl být, což je kolem třetího nebo čtvrtého místa. A momentálně jsme blízko.
Vzhledem k tomu, že už jste v Nizozemsku od roku 2015 a jak o něm mluvíte, neplánujete tam žít třeba i po kariéře?
Už jsem kdysi říkal, že – pokud všechno půjde podle plánu – bych se chtěl vrátit tam, kde jsem začínal. Na Slovácko. A nejlépe si ještě zahrát s bráchou (Lukášem Sadílkem, který patří do základní sestavy týmu z Uherského Hradiště, pozn. red.). Bylo by to nádherné nejen pro nás, ale i pro naši rodinu. Chci zpět na Moravu.
Fotbalový fanatik
Jak se vám kouká na to, že klub, který vás vychoval, se poslední dvě sezony pohybuje na špici tabulky a zanedlouho bude hrát i finále poháru se Spartou Praha?
Hezký pohled. Slovácko jsem v minulé sezoně při hostování v Liberci zažil jako soupeře. Ale bylo to takové neúplné, když kvůli covidu musely být tribuny prázdné. Každopádně jsem chtěl pomoct Liberci do evropských pohárů, což se nám nepodařilo, ale Slovácku ano. Vypadli hned v prvním předkole, nicméně tento ročník zase ukazují, že mají stabilní výkonnost. Pomáhá jim, že jsou dlouho pohromadě, mají správného týmového ducha a snad to tak bude pokračovat nadále. Bylo by fajn, aby brácha získal první velkou trofej v kariéře.
Sledujete každý zápas Slovácka aspoň ze záznamu?
Hodně lidí o mně ví, že jsem fotbalový fanatik. Když jsou nějaké mezistátní zápasy, tak se podívám po výsledkové stránce i na to, jak hrál Bangladéš. (Smích) Takže když mám čas, hned si zkontroluji, jaký fotbal je v televizi. A českou ligu samozřejmě sleduji nejen skrze Slovácko a Liberec. Už k ní mám nějaké pouto. Hraje v ní také spoustu kamarádů z mládežnických reprezentací, takže opravdu sleduji často a pozorně.
Jste expertem na nizozemský fotbal, proto se zeptám – co byste poradil Slavii, která hraje ve čtvrtek čtvrtfinále Evropské konferenční ligy s Feyenoordem Rotterdam?
V této sezoně jsme s ním hráli dvakrát. V poháru jsme vyhráli, v lize remizovali 0:0. A byl to asi nejtěžší zápas. Feyenoord nás ve druhém poločase opravdu zatlačil, nedostali jsme se vůbec do ničeho. Už jsme se o tom bavili s kluky ze Slavie na posledním reprezentačním srazu, kteří se vyptávali. Hrát v Rotterdamu je nesmírně složité, s tím publikem, které mají. Slávisté to pocítili na podzim, kdy se napřed skoro k ničemu nedostali a měli štěstí, že prohráli jen 1:2. Ale věřím, že teď uhrají pěkný výsledek a doma oslaví postup.
Může Slavia vyhrát celou Evropskou konferenční ligu?
Nic není nemožné, ale pořád tam zbývají kvalitní soupeři – PSV, Leicester City nebo AS Řím. Každopádně když se sejde štěstí, zdraví hráčů a forma, může jít Slavia opravdu daleko.
