Matyáš Zrno o aktuální situaci na Ukrajině
Americká televize CNN přinesla příběh nižšího ruského důstojníka, který po pár dnech války podal u svého velitele rezignaci a i přes hrozbu problémů se mu podařilo dostat zpět do Ruska. V rozhovoru pro zámořskou stanici muž přiznal, že se cítil provinile. Novinářům také popsal, jak probíhaly první hodiny invaze na ruské straně i přípravy na ni.
Ruský voják, jehož identitu CNN z pochopitelných důvodů tají, byl součástí armády, která se začala pár týdnů před invazí shromažďovat na západě Ruska. Nižší důstojník prý neměl vůbec tušení, že se chystá válka, a logistické pohyby vnímal jako cvičení.
Nechápal proto, když jemu a jeho spolubojovníkům velení 22. února (den a půl před invazí) sebralo telefony. Tehdy byl ještě voják s posádkou v ruském městě Krasnodar. Následně ruští vojáci dostali za úkol namalovat na vojenská vozidla bílé pruhy. Pak se ale rozkaz změnil. „Malujte ‚Z‘ – jako ve slově Zorro,“ řekli jim velitelé.
Ukrajinský voják v Doněcké oblasti střílí z protitankové zbraně NLAW. Zdroj: AP
Ukrajinský voják v Oděské oblasti, 21. dubna Zdroj: AP
Ukrajinský voják, 26. června Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Ukrajinští vojáci bojují na jihu země. (23. dubna) Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Ukrajinský voják v Luhanské oblasti Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Jednotka ukrajinské armády nedaleko Kyjeva Zdroj: AP
Ukrajinský voják, 19. dubna Zdroj: Obrana Ukrajiny
Ukrajinští vojáci s útočnými puškami. Zdroj: Profimedia.cz
Jednotky v Charkově zneškodnily nepřátelský vůz. (7. března) Zdroj: Se svolením agentury Unian
Ukrajinský voják prohlíží poškozené ruské bojové vozidlo u Charkova. (16. března) Zdroj: AP
Ukrajinci používají různé druhy raketometů. (16. dubna) Zdroj: Ministerstvo obrany Ukrajiny
Ukrajinský voják v Charkovské oblasti, 21. dubna Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Ukrajinský voják stojí vedle zničeného ukrajinského nákladního letadla. (8. dubna) Zdroj: Getty Images
Ukrajinský voják v Borodjance, 6. března Zdroj: AP
Ukrajinci v Mariupolu zneškodnili ruský obrněný vůz. (1. dubna) Zdroj: AP
Voják je zachycen před obchodním centrem zničeným v důsledku raketového útoku ruských vojsk v Podilském okrese Kyjeva, hlavního města Ukrajiny. (23. března) Zdroj: Getty Images
Ukrajinský voják v Charkově, 23. března Zdroj: AP
Ukrajinský voják u zničeného domu v Mariupolu (12. března) Zdroj: AP
Ukrajinský voják drží pozice v Mariupolu. (12. března) Zdroj: AP
Ukrajinský voják v Charkovské oblasti, 21. dubna Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Lidé utíkají z kyjevského předměstí, ukrajinští vojáci jim pomáhají. (5. března) Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci v Kyjevě, 26. února Zdroj: AP
Ukrajinský voják v Charkově, 26. února Zdroj: Se svolením agentury Unian
Ukrajinský voják v Charkově, 1. března Zdroj: Se svolením agentury Unian
„Další den nás odvezli na Krym. Abych byl upřímný, pořád jsem si myslel, že na Ukrajinu nepůjdeme. Nečekal jsem, kam to zajde,“ sdělil voják pro CNN. Zatímco byla jednotka na Krymu, Vladimir Putin zahájil invazi a vojáci měli napadnout Ukrajinu.
Nikdo nic nevěděl
Podle důstojníkabale o tomto plánu nikdo nevěděl, protože bez telefonu nikdo neměl spojení s vnějším světem. „Někteří kluci to rovnou odmítli. Prostě napsali zprávu a odešli. Nevím, co se jim stalo. Já zůstal, nevím proč. Další den jsme vyrazili,“ popsal muž.
Válka na Ukrajině
Vojáci podle něj také vůbec netušili o propagandistických tvrzení Vladimira Putina, podle kterých měla být Ukrajina „denacifikována“. „Mnozí nechápali, proč se to všechno děje a proč jsme tady,“ vzpomíná nižší ruský důstojník, kterého rovněž překvapilo, jak byli Ukrajinci vyzbrojení a připravení a jak sveřepě se stavěli na odpor.
„Byli jsme špinaví a unavení. Lidé kolem nás umírali. Nechtěl jsem mít pocit, že jsem toho všeho součástí, ale byl jsem,“ řekl ruský voják s tím, že si ze studu začal zakrývat tvář, aby ho Ukrajinci nepoznávali.
Co bude dál, nevím. Jsem rád, že jsem doma
„Nakonec jsem sebral odhodlání a šel jsem za velitelem podepsat rezignaci,“ popsal Rus pro CNN. Nejdříve mu velitel údajně řekl, že je nemožné odmítnou službu a jeho žádost zamítl. „Řekl mi, že z toho může být trestní řízení. Že odmítnutí je zrada. Ale trval jsem si na svém. Nakonec mi dal papír a pero, tehdy a tam jsem napsal svou rezignaci,“ sdělil.
Ruskému vojákovi se nakonec skutečně podařilo opustit bitevní pole. Vrátil se v pořádku do Ruska za svou rodinou a svěřil se se svým příběhem. Podle něj existuje mnoho ruských vojáků, kteří volili podobný osud jako on. „Co bude dál, to nevím. Jsem ale rád, že jsem zpátky doma,“ uzavřel.