CNN Prima News utrpení zvířat

utrpení zvířat

Výpis příspěvků ke štítku „utrpení zvířat“

Láska: Uzákoněná rituální porážka? Zvířata mohou trpět. Humánnější než dosud, zní ze STAN

Senátem prošel veterinární zákon, jehož součástí je i uzákonění rituální porážky na českých jatkách. Senátor Václav Láska pro CNN Prima NEWS vyjádřil obavu, že zvíře může při omráčení elektřinou trpět. Senátor Starostů Petr Štěpánek se však při jednání v horní komoře Parlamentu zákonu zastal s tím, že jde o humánnější přístup než doposud. Podobně to vidí i senátor Ondřej Lochman (STAN), který argumentoval tím, že zvířata nebudou muset trpět během převozu do vzdálených zemí, kde tento způsob porážky vyžadují.

Sezona krmičů začala: Nezabíjejte nám zvířata, nekrmte je, prosí zoufalí majitelé

Koně, ovce nebo kozy ve výbězích a na pastvinách, ale také volně žijící zvířata – těm všem hrozí nebezpečí ze strany veřejnosti, která se jim snaží „přilepšit“. A to i navzdory cedulím, na kterých majitelé zvířat prosí kolemjdoucí, aby jejich svěřence nekrmili. Lidem totiž mnohdy nedochází, že zvířata mají krmení zajištěné a pečivo, které jim přinesou, může způsobit vážné zdravotní problémy a mnohdy i smrt.

Příběh fenky Shadow: Měla rozdrcené kosti a v ráně plno červů

Iva Volková, která pomáhá týraným a opuštěným psům, se nám svěřila už s několik příběhy statečných duší, kterým pomohla. Některé skončily novým domovem, jiní hrdinové ho teprve hledali, někteří odešli za duhový most. Příběh fenky Shadow skončil dobře, dokonce i potrestáním zlého majitele, ikdyž k tomu došlo menší oklikou. Každopádně tento příběh z pera zachránkyně stojí za přečtení

BLOG: Cesta na smrt horší než smrt samotná

Videa z jatek nejsou nic pěkného ke koukání. Ani z těch „moderních a lepších“ tady v Česku. Většina, zejména těch, kteří maso rádi jí, se na ně vůbec dívat nechce, protože tak nějak tuší, že by jim možná to maso pak hořklo v ústech. Málokdo si ale uvědomuje, že zabití na jatkách je jakousi tečkou za utrpením, které zvířata podstupují, než se tam vůbec dostanou.

BLOG: Místo zvyku soucit: Když tradice rostou spolu s lidmi

Když jsem byla malá, Velikonoce pro nás začínaly velkým úklidem. Psi i s tátou a nejmladší sestrou byli vykázáni ven a nastalo smýčení, větrání, umývání a takové ty věci, které vás nebaví ani jako malé, ani jako odrostlé (natož dospělé). Pak se peklo a vařilo. Protože u nás doma byste jediné maso našli v granulích pro psy, je jasné, že vaření a pečení se obešlo bez něj. Máma je velká kuchařka a všechno, co vzešlo z kuchyně, bylo skvělé (občas mě mrzí, že jsem ten talent nepodědila po ní, ale co se dá dělat).