utrpení zvířat

Koně, ovce nebo kozy ve výbězích a na pastvinách, ale také volně žijící zvířata – těm všem hrozí nebezpečí ze strany veřejnosti, která se jim snaží „přilepšit“. A to i navzdory cedulím, na kterých majitelé zvířat prosí kolemjdoucí, aby jejich svěřence nekrmili. Lidem totiž mnohdy nedochází, že zvířata mají krmení zajištěné a pečivo, které jim přinesou, může způsobit vážné zdravotní problémy a mnohdy i smrt.

Asií se šíří nový trend – vydra jako domácí mazlíček. Záběry z Indonésie ukazují malé špinavé klece, odkud se toto žádané „zboží“ dostává k zájemcům. Ti se s ní pak mazlí, chodí s ní na procházky a především to všechno dokumentují a přidávají na sociální sítě. Roztomilá vydří mláďata poptávají už i Češi. V čem je problém?

Tento týden ve středu by se mělo rozhodnout o osudu několika milionů slepic ve velkochovech. V českých klecích je totiž drženo 5 milionů slepic. Tato problematika se dříve moc neřešila, v roce 2018 ale ochránci zvířat z organizace OBRAZ zveřejnili video ze „života" ve velkochovu a strhla se bouře.

Šťastných příběhů není nikdy dost. Máme pro vás další příběh z pera Ivy Volkové, která se stará o opuštěné a týrané psy, kteří naleznou pomoc pod jejím spolkem Rafael, o.p.s. Tentokrát psala o fence Bruně, která si prošla peklem, ale u Ivy v azylu se zotavila a ráj našla v pražských Holešovicích.

Kanadští ochránci zvířat vybízejí k zákazu dovozu štěňat z množíren do země. Reagují tak na tragický ukrajinský let, při kterém začátkem června kvůli špatným podmínkám zemřelo na čtyřicet štěňat. Případem se nyní zabývají kanadské i ukrajinské úřady.

Pamatujete si příběh ze Slovenska, kde malému Oskarovi vypálili oči žíravinou? Díky spolku OZ Druhá šancä Bardejov a dočasné péči se Oskar vrátil do normálního života. Naučil se, že lidé jsou i hodní, že může mít plnou misku, psí kamarády, naučil se chodit po schodech a vlastně krásně plnohodnotně žít se svým hendikepem.

Iva Volková, která pomáhá týraným a opuštěným psům, se nám svěřila už s několik příběhy statečných duší, kterým pomohla. Některé skončily novým domovem, jiní hrdinové ho teprve hledali, někteří odešli za duhový most. Příběh fenky Shadow skončil dobře, dokonce i potrestáním zlého majitele, ikdyž k tomu došlo menší oklikou. Každopádně tento příběh z pera zachránkyně stojí za přečtení

Videa z jatek nejsou nic pěkného ke koukání. Ani z těch „moderních a lepších“ tady v Česku. Většina, zejména těch, kteří maso rádi jí, se na ně vůbec dívat nechce, protože tak nějak tuší, že by jim možná to maso pak hořklo v ústech. Málokdo si ale uvědomuje, že zabití na jatkách je jakousi tečkou za utrpením, které zvířata podstupují, než se tam vůbec dostanou.

Každý rok je odhadem při senosečích zabito 60 tisíc srnčat. Není tedy divu, že se senosečím začalo přezdívat “srnoseče“.

Když jsem byla malá, Velikonoce pro nás začínaly velkým úklidem. Psi i s tátou a nejmladší sestrou byli vykázáni ven a nastalo smýčení, větrání, umývání a takové ty věci, které vás nebaví ani jako malé, ani jako odrostlé (natož dospělé). Pak se peklo a vařilo. Protože u nás doma byste jediné maso našli v granulích pro psy, je jasné, že vaření a pečení se obešlo bez něj. Máma je velká kuchařka a všechno, co vzešlo z kuchyně, bylo skvělé (občas mě mrzí, že jsem ten talent nepodědila po ní, ale co se dá dělat).