Před a po

Iva Volková je nejen autorka knihy Příběhy statečných, ale hlavně psí anděl, který přijímá těžké případy a snaží se je napravit jak po fyzické, tak psychické stránce. Když jí to čas umožní, dělí se s námi o příběhy svých svěřenců. Ten dnešní patří Melince a Ivě nezbývá než děkovat za její psychickou sílu a odvahu pomáhat.

Práce zvířecích záchranářů, kteří pomáhají v místech, kde je psů téměř jako lidí, je takovou Sophiinou volbou. Členové a dobrovolníci organizace Heart for Romanian dogs z. s. pravidelně při svých cestách do Rumunska navštěvují tamní děsivé státní útulky, odkud vybírají pejsky, které převezou do tamního soukromého azylu, kde o ně bude postaráno. Buď se vyberou přímo při výpravě, a potom se čeká cca pět týdnů po očkování, než mohou odejít, nebo se naočkují dopředu a potom se během cesty rovnou převezou do azylu. Průměrně jde vždy jen o pár vyvolených. Tři, maximálně patnáct šťastlivců.

Christin Eyth, která žije v Pensylvánii, si na začátku tohoto týdne všimla před domem zvláštních stop ve sněhu. Byl to dost chladný a zasněžený den, otisky tlapek vypadaly jako psí, ale zvíře jako pes rozhodně nevypadalo.

Přijde vám to jako neuvěřitelná proměna, která musí být upravena v nějaké aplikaci? Ne, je to skutečnost. Ale ošetřovatele z organizace Destiny Pet to stálo více než půl roku tvrdé práce. Po příběhu Knedličky a Slamáčka vám přinášíme další krásnou proměnu, která zahřeje u srdce.

V Jižní Karolíně budou zvířecí záchranáři ještě dlouho vzpomínat na Pata, který k nim dorazil jako koule ztvrdlých chlupů. Těžko se mu dýchalo a museli rychle jednat. Aby ho osvobodili, bylo nutné ho uspat a ostříhat z něho několik kil srsti, vydalo to na dva odpadkové pytle.

Už několikrát jsme vám vyprávěli příběhy psů z Rumunska. Tentokrát máme jeden s dobrým koncem. Malé štěně, které běhalo po krajnici silnice, se střetlo se záchranářkou, která nelenila a okamžitě mu šla naproti. Štěně bylo vyděšeno k smrti, ale na druhou stranu nechtělo promarnit svou šanci na lepší život. Právě tento okamžik, kdy se pejsek rozhodne vložit svůj osud do rukou mladé záchranářky, se stal hitem sociálních sítí.

Když si ji před čtyřmi lety přivezli, byla vyhublá, ustrašená a měla mnoho zdravotních problémů. Týraná fenka německého ovčáka Aida si před příchodem do rodiny Romany Kolářové prožila své. I přes těžké začátky má ale její příběh šťastný konec. Díky láskyplné péči a trpělivosti její nové lidské smečky je z Aidy nyní zdravý a spokojený pes, připravený kdykoliv přiběhnout na pomoc ostatním. Ať už doma, kde působí jako samozvaný psí terapeut, nebo jako dobrovolný dárce krve v registru Červená tlapka.

Nejspíš jste zaregistrovali příběh kočky Dory v kanadském Torontu, která se narodila bez řitního otvoru a jejíž příběh vyvolal obrovskou vlnu solidarity. Na její operaci a léčbu se vybralo přes 200 tisíc korun. Dory ale nemá vyhráno a momentálně čeká na další operaci. O Dory psal celý svět jako o senzaci, možná vás tak překvapí, že v České republice zachránili kotě se stejně vzácnou diagnózou. Když se našlo, bylo ještě o týden mladší než Dory z Toronta: Jmenuje se Knedlička a dnes si díky organizace Destiny Pet užívá krásného života už v novém domově. Zpočátku Knedličce ale lidé moc nadějí nedávali.

Iva Volková je zakladatelka organizace Rafael o.p.s. Místa, kde se léčí zlomené psí duše a nejen ty, ale i jejich nemocná těla. Iva nám prostřednictvím článků vypráví příběhy pejsků, kterým pomohla. Díky své neskutečné vůli dokáže opravdové zázraky, jako v případě Elišky: Když k nám Eliška přijela, tak při pohledu na tu nešťastnou a zdevastovanou psí bábinku mi tekly slzy, a zas a znova jsem přemýšlela nad tím, kam až lidstvo se svojí zlobou, krutostí a nenávistí došlo.

Co Čech, to pejskař. Dalo by se poupravit známé rčení. Právě láska ke psům je něco, za co na sebe může být český národ právem hrdý. A nejen láska, ale rovněž skutky to dokládají. Přestože i u nás se potýkáme třeba s problémy množíren nebo týrání psů, pořád jsme o dost velký krok napřed ve vztahu k psům oproti drtivé většině zemí světa. O přímé adopce, finanční či materiální dary pro útulky nebo účast na rozličných charitativních akcích je u nás velký zájem. Způsobů, jak pomoci pejskům, je skutečně celá řada. A právě u jedné z čím dál více oblíbených forem pomoci bychom se rádi zastavili – máme na mysli virtuální adopce.

Každý život má smysl, i ten starý. Je ale vždy jednodušší si říct: „Ten už si své odžil, ukončíme jeho trápení.“ Ale co když má ještě velkou vůli, jen nám to neumí říct? U Slamáčka to organizace Destiny Pet poznala a rozhodla se jeho život nevzdat. Starý kocour, který přežil dehydrataci, hnijícíi dutiny, do jisté míry slepotu, FIP i selhávající plíce, a to jen díky dobrým lidem a organizaci Destiny Pet, která neváhala podat pomocnou ruku i kočičímu seniorovi.