K VĚCI, Tomáš Mlýnek - 2.2. v 17:30
Zdravotníci jsou často jediní, kteří jsou v současné době v přímém kontaktu s nemocnými a umírajícími lidmi v nemocnicích. V Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) v Praze s nimi může být i vojenský kaplan Tomáš Mlýnek. V pořadu K věci uvedl, že v době pandemie jsou jeho duchovní služby vyhledávány více. Navíc je přes ochranné pomůcky velmi náročné s pacientem navázat kontakt.
V současné době jsou v ÚVN dva duchovní. „Počet pacientů, kteří si nás vyžadují, zdravotníků, lékařů a lidí zvenku, kteří potřebují nějakou pomoc, stoupá, takže jsem rád, že jsme na to dva. Je (v nemocnici) i podpůrný tým, jsou tam psychologové, kteří velmi pomáhají v této době. Snažíme se síly rozdělit a také je šetřit,“ sdělil Mlýnek.
Práce duchovního se podle něj nyní, v době „pandemické“, neliší. „Jako kaplani jsme přizváni do týmu jako odborníci na spiritualitu. Za spiritualitou se skrývá to, že žiji, jsem na světě, nějak ke světu přistupuji, mám nějaké hodnoty a prožívám je. Kaplan je tím, kdo posiluje lidské, v uvozovkách nevědecké, ale který přináší empatii a stojí po boku lékařů, zdravotníků jako jeden z nich a má odpovědnost za svůj díl práce,“ vysvětlil Mlýnek s tím, že jeho den je naplněný rozhovory.
V ÚVN je několik cest, jak služby kaplana využít. Při příjmu se personál pacienta zeptá, zda chce mluvit s duchovním. Pokud ano, přijde duchovnímu žádanka od personálu. Ten mu zároveň dává i své tipy na lidi, kteří by mohli jeho pomoc potřebovat. Někdy ale volají také rodinní příslušníci, kteří za svým blízkým nemohou. O práci kaplana mají lidé i předsudky. „Primární představa je, že kaplan je tady pro věřícího člověka, praktikujícího. Pravdou je, že to tak není,“ řekl duchovní.
Pacientům neslibuji, že z nemocnice odejdou
Mlýnka se pacienti ptají na mnoho otázek, například i na to, zda nemocnici vůbec opustí. „Přiznám se, že neodpovídám přímo. Neslibuji, že odejdou z nemocnice. Vždycky se jim snažím říct, že děláme všechno pro to, abyste odsud mohli odejít, abyste se uzdravili, pobyt byl co nejkomfortnější, nejpříjemnější, a v tom jsme tady s vámi. Nejsme všemocní, spasitelé, děláme svoji práci tak, jak ji nejlépe umíme,“ vysvětlil kaplan.
V současné době navázat kontakt s pacientem přes všechny zdravotnické ochranné pomůcky je podle Mlýnka velmi náročné. „Snažím se velmi pracovat s hlasem, očima,“ sdělil.
„Vzdávám obrovský hold a poklonu všem, kteří pracují ve zdravotnictví s elánem a nasazením, jak berou navíc služby, neřeší dovolené, snaží se opravdu naplnit svůj závazek služby. Já se trošičku děsím toho, co nastane, až všechno poleví, jaké plody budeme sbírat, jak rozbití budou zdravotníci, lékaři, jak si s tím poradí. Jsou to neskuteční bojovníci,“ vyznal se duchovní.
Mise, kde zemřelo pět Čechů
Mlýnek byl dvakrát na misi v Afghánistánu. První byla v roce 2014, kdy sebevražedný atentátník zaútočil na vojáky mise NATO poblíž základny Bagrám a nepřežilo pět českých vojáků. „Byla to nejtěžší mise po stránce vojenské, lidské i kaplanské. Setkání se s tím, že vám zemře pět kamarádů, kolegů, najednou se vyrovnáváte s obrovským návalem třeba i zloby, hněvu, nespravedlnosti. Setkáváte se se strachem u vojáků, kteří musí dále sloužit a fungovat – tak to byla obrovská výzva i pro mě,“ uvedl Mlýnek.
„Přiznám se, že zpětně to hodnotím, že jsem mohl udělat více, věci udělat jinak. Byla to pro mě obrovská škola. Dodnes vnímám i dluh vůči kolegům, se kterými jsem tam byl a skutečně jsem pro ně mohl udělat více jako člověk. Možná více být nablízku, více odhodit své vlastní pocity a potřeby a jít hlouběji k nim. Více slyšet, dokázat se připojit k tomu, co prožívali, protože i pro mě to byla nová zkušenost, situace,“ dodal kaplan.
