INTERVIEW, Markéta Všelichová - 7.8. v 17:30
Češi Markéta Všelichová a Miroslav Farkas byli v roce 2017 v Turecku odsouzeni za spolupráci s kurdskými milicemi k více než šesti letům vězení. Na konci letošního července byli ale předběžně propuštěni na probaci a vyhoštěni z Turecka. Jak trávila Markéta Všelichová tři roky za mřížemi? To osvětlila v pořadu Interview Petry Vintrové.
K předběžnému propuštění dvojice aktivistů podle Markéty Všelichové nepřispěla snaha českých politiků ani tajných služeb, nýbrž ho definoval turecký právní řád. Že opustí vězení na konci července letošního roku, věděla údajně od začátku. „Česká strana pro nás ovšem vypravila vládní speciál, za což jsem vděčná,“ pronesla pro CNN Prima NEWS.
V jedné cele dvacet lidí
V pořadu Interview Všelichová také popsala podmínky ve věznici. „V jednom sektoru jsou drženi političtí vězni, mezi které jsem patřila já, a v druhé části věznice jsou drženi vrahové, zloději a ostatní. Což má výhodu, že jste zavřena s normálními lidmi, vždy jsme byli schopni se na všem domluvit,“ vyprávěla propuštěná Češka.
Všelichová o tureckém vězení: Kvůli kurdské pohádce jsem skončila na samotce
Téměř čtyři roky vězněnou Češku, která byla v Turecku odsouzena za spolupráci s bojovníky kurdských milicí YPG, jež země považuje za teroristickou organizaci, tamní úřady propustily. Podle svého vyjádření na sociální síti věděla, co dělá a jaká jsou rizika. Neuvědomila si ale, že odpovědnost za své činy neponese sama. Popsala i to, jak to chodilo v tureckém vězení a kvůli čemu se dostala na samotku.
Všelichová pobývala v cele, kterou tvořilo přízemí a patro. Zatímco v horní části vězni spali, dolní část sloužila jako společenská místnost. „Bylo nás tam v jedné cele asi 20. Dole byla společenská místnost, kde si můžete sednout, pustit televizi nebo jít na zahradu. Žije se tam v malém prostoru, takových cel je tam 100, 150,“ popsala.
Uvězněná Češka si na špatné podmínky ve vězení nikdy nestěžovala. Podle ní se mají odsouzení v Turecku dokonce lépe než v tuzemsku. „Zatímco v Česku je vězeňství okrajové téma, v Turecku je to téma velmi důležité. Skoro v každé rodině je někdo, kdo je ve vězení. Díky tomu se to řeší a ty podmínky se velmi zlepšily. Je tam sprcha, toaleta, jednou za den vám pustí teplou vodu,“ vyjmenovávala Všelichová. „Turecké vězení vypadá lépe, než české vězení. Můžete si tam leccos koupit, jídlo je tam dobré. Věznice jsou ale přeplněné, ta cela, v jaké jsem byla, měla být původně pro tři lidi. Problém tureckých věznic je ten, že tam jsou lidé zavíráni neoprávněně,“ dodala.
Dozorci jsou tvrdí, ale...
Podle Všelichové byli dozorci ve vězení sice přísní, ale vnímala to tak jen do chvíle, než je lépe poznala. „Já jsem pochopila, že dozorci jsou často ještě větší oběti než já. Tam nikdy nepoznáte, co si kdo myslí. Nevíte, kdo vás může udat za to, že máte protivládní názory. Na první pohled se mnoho dozorců chová tvrdě, protože musí vystupovat provládně a protikurdsky. Za delší dobu jsem ale poznala, že i oni si o tom systému myslí svoje a rádi by se z Turecka třeba dostali nebo v té zemi něco změnili. Jenže nevědí jak. Žijí tam v beznaději,“ řekla.
Lidé jsou v zemi Recepa Erdogana, která má ambice být součástí Evropské unie, podle Všelichové mnohdy zavíráni naprosto bez důvodu. „V Turecku je to ještě mnohem horší, než svět tuší. Za jeden trestný čin kolikrát zavřou i deset lidí – celou rodinu, nikoho nezajímají fakta, nikdo se nesnaží dopátrat toho, kdo nějaký čin provedl,“ uzavřela Všelichová.
