Září s Laskavcem: „Motivuje nás pohled na šťastné psy,“ říkají zakladatelky miniazylu Voříškov

Původně chtěly zřídit dvojkotec pro psy, kteří si prošli těžkým obdobím a potřebovali, aby se jim někdo intenzivně věnoval. Jenže jak se ukázalo, dva kotce byly málo. A tak začaly přibývat další a na zelené louce nakonec postupně vyrostl miniazyl Voříškov. Jeho zakladatelky Anežku a Lenku ocenil Nadační fond Karla Janečka titulem Laskavec.

Původně chtěly zřídit dvojkotec pro psy, kteří si prošli těžkým obdobím a potřebovali, aby se jim někdo intenzivně věnoval. Jenže jak se ukázalo, dva kotce byly málo. A tak začaly přibývat další a na zelené louce nakonec postupně vyrostl miniazyl Voříškov. Jeho zakladatelky Anežku a Lenku ocenil Nadační fond Karla Janečka titulem Laskavec.

„K založení Voříškova nás dovedlo kamarádství, sdílení problémů s našimi ‚problematickými‘ psy a touha pomáhat těm méně šťastným,“ popisují zakladatelky Voříškova začátek všeho. Druhou šanci už díky nim dostaly stovky psů, kterým Anežka s Lenkou pomohly překonat překážky v cestě za novým domovem. Počet psů a s nimi množství práce tak narostlo, že dnes se neobejdou bez pomoci dobrovolníků.

MINIAZYL VOŘÍŠKOV

Založily ho Anežka Jedličková a Lenka Frková jako přechodný domov pro psy, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou a kvůli své minulosti si s sebou nesou řadu problémů. Ve Voříškově se jim dostane jak veterinární péče a kvalitní stravy, tak výcviku, socializace, ale i pomazlení. Díky tomu je hledání nového domova snazší.

Jak vnímáte nominaci v tomto projektu?

Nominaci vnímáme jako veřejné poděkování a uznání naší práce. Vzpomínka na tleskající diváky ve stoje nás hřeje u srdce, byl to zážitek na celý život.

Jak vám azyl a práce kolem něj změnila život?

Anežka: Azyl mi změnil, dá se říci, celý život. Původní plán byl jeden dvojkotec. Situace však byla taková, že dva kotce byli málo a pořídil se další. Ani tři nestačili a tak jsme koupili trojkotec... To už je šest psů a pokud se jim chcete věnovat, je třeba s nimi strávit celkem hodně času. Dojíždění přestalo stačit a tak jsme na té zelené louce začali v podstatě bydlet. Nejdřív ve stanu, který jedné bouřlivé noci odlétl. Pak přišla na řadu stavební buňka, do které zatékalo. Až jednoho dne uletěla celá střecha...

Nyní u nás stojí malý domeček coby zázemí pro ošetřovatele, stále bez elektriky a teplé vody, ale dá se v něm topit a neprší do něj. Kotců máme 13, snášenliví pejsci jsou často po dvou, v domečku bydlí další malí raťafáčci a k tomu spolupracujeme s několika dočasnými pečovateli.

Z kapacity 2 psů jsme spíše kolem čísla 25 svěřenců. Takže si asi dokážete představit, jak to změnilo můj život. Veškerý čas věnuji psům, ať už jde o výcvik, převoz psů, veterinu, obstarání psů v dočasných péčích, venčení, čištění kotců, krmení, podávání léků, ošetřování zraněných zvířat, focení a natáčení psů k adopci, ježdění po akcích, aby byli naši svěřenci co nejvíce vidět, ale také dennodenní odepisovaní na maily a telefonování se zájemci, s lidmi, co chtějí psa odložit....

Nic není jako dřív, a i když občas padám na hubu, jsem ráda, že jsem tam, kde jsem!

Lenka: Útulek mě také změnil. Musela jsem překonat strach z řízení auta, protože bez auta to nejde. Také dokážu vylézt na pódium a mluvit. To jsou věci, které bych před lety nedokázala (ale ještě mám co zlepšovat) . Zjistila jsem, že se člověk může docela lehce dostat psychicky na dno. Že každý má své hranice. A že práce s lidmi je nejnáročnější. Jeden by si myslel, že v útulku pracuje hlavně se psy, ale komunikace s lidmi, ať už s cizími, nebo se spolupracovníky, je daleko důležitější. Potkala jsem mnoho zajímavých lidí, našla si nové přátele.

 Co vás v rámci vaší práce nejvíc trápí?

Trápí nás nezodpovědné chování lidí. Lidí, kteří si psa pořizují stejně jako mobilní telefon a pak ho při prvním problému odhazují. A mrzí nás, že psů bez domova je stále větší a větší množství a páníčků, kteří se o pejska kvalitně starají celý jeho život, je tak málo.

Jak může pomoci každý člověk?

Tím, že si pořízení zvířátka opravdu hodně rozmyslí. A rozmyslí si také to, kde k takovému zvířátku přijde. Velkým problémem jsou množírny, kde prodávají pejsky bez průkazu původu, ale i rozmnožování vlastních pejsků a darování tzv. do dobrých rukou je problém! Odhozených psů i koček je již velké množství a útulky situaci přestávají zvládat.

Chcete Voříškovu pomoci? Stále jsou potřebné dočasné péče, během kterých Voříškov hradí jak krmivo, tak veterinární péči. Budou také rádi, když se nabídnete jako venčitelé. A jako v jiných azylech, i tady je každá koruna dobrá. Například díky financím od Nadačního fondu Karla Janečka mohl miniazyl opravit obecní příjezdovou cestu, která komplikovala dopravu.

A co je hlavní motivací Anežky a Lenky v jejich společném úsilí? „Pohled na šťastné psy a jejich spokojené páníčky. To že jsou součástí rodiny a že jsou všichni šťastni.“

Tagy:

pes útulek azyl péče o zvíře adopce