Spisovatel Jan Novák věnoval kolegovi Milanu Kunderovi 896 stran v monografii Kundera: Český život a doba z roku 2020. Dosud nejobsáhlejší životopis byl přijat kontroverzně, odsoudil ho třeba Andrej Babiš i Kunderova manželka Věra. Odborná veřejnost knihu vesměs přijala pozitivně, protože Novák Kunderu vylíčil objektivně a se všemi jeho životními přešlapy. „Přijetí knihy mě určitě neodradilo od pokračování Kunderovy biografie, tedy o období jeho emigrace,“ říká Jan Novák v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Novák je autorem úspěšného románu o bratrech Mašínech Zatím dobrý, jeho nejnovější román se jmenuje Těžký prachy.
Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl o smrti Milana Kundery?
Je to vždycky blbý, když někdo umře. Společně s renesančním básníkem Johnem Donnem a Ernestem Hemingwayem totiž věřím, že se nikdy nemáme ptát, komu zvoní hrana. Zvoní i mně, letos jsem měl sedmdesát: „Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“
ČTĚTE TAKÉ: První ženou Milana Kundery byla neteř Huga Haase. Osudovou láskou televizní hlasatelka
Věděl jste, v jakém zdravotním stavu byl Kundera v posledních letech?
Jen z doslechu, ty zprávy z poslední doby říkaly, že je na tom zdravotně velice špatně. Dříve nebo později se očekávalo, že dojde k tomu, k čemu došlo.
Přece jen, věnoval jste této osobnosti kus života, to pro vás nemohlo být jen nějaké „řadové úmrtí“.
Zemřel velký spisovatel, ale také komplikovaný člověk.
Tu komplikovanost jste precizně popsal ve tři roky staré monografii Kundera: Český život a doba. Kniha měla kontroverzní přijetí, někdo ji bezvýhradně chválil, jiný ji považoval málem za hanopis. Máte nějakou zprávu, jak na monografii reagoval Milan Kundera?
Ač jsem o to hodně stál, přímé reakce od Kundery jsem se nedočkal. Jen nepřímých. V jednom nedávném rozhovoru se třeba paní Věra Kunderová zmínila, že prý všechno zlo pochází z Prahy. Možná to byla narážka právě na moji knihu.
To jsou všechny reakce od Kunderů?
Někdejší předseda vlády Andrej Babiš se v době, kdy vyšla moje kniha, zrovna začal považovat za Kunderova přítele. „Určitě jste slyšeli, že vyšla tahle knížka,“ prohlásil tehdy a zuřivě mával mojí monografií ve svém internetovém pořadu Čau, lidi, načež mluvil o Češích, kteří nepřejí úspěšným. A pak se pochlubil: „Já musím říct, že jsem byl poctěn, že jsem mohl navštívit Kunderovy v Paříži doma, to se málokomu povedlo.“
Pochybuji, že Babiš přečetl byť jedinou stránku z vaší knihy, která má 896 stran. Je ale pravda, že Kundera k sobě pouštěl jen málokoho, vy jste se o to pokusil?
Mnohokrát, různými způsoby, neodpověděl ani na jeden z mých dopisů, které jsem mu zaslal. A to jsem to zkoušel i přes nakladatele, což byl oficiální a doporučený postup. Měl jsem i emailovou adresu, opět žádná reakce. Přitom jsem hodně stál o určitou autorizaci textu z jeho strany. S tím prostě nic neuděláte, když s vámi nějaký člověk nechce mluvit. Přitom celou knihu mohl velice upřesnit, asi bych mu dal v některých věcech i právo veta.
Milan Kundera v roce 1967 Zdroj: AP
Milan Kundera v roce 1967 Zdroj: AP
Kdyby vás neodmítal, možná byste musel leccos zbytečně cenzurovat. Víme třeba, že nejslavnější spisovatel narozený v Československu, a také vůbec nejpřekládanější spisovatel na světě, si dosti upravoval vlastní životopis. Už dříve jsme se spolu bavili, že Kundera byl v době studií vášnivým stalinistou, ale ve francouzské emigraci se spíše vydával za oběť komunistického režimu.
Ano, vydával se za studenta vyhozeného z politických důvodů z vysoké školy, který se posléze živil jako druhořadý pianista v kavárnách v hornickém kraji. Tím hornickým krajem bylo nejspíše myšleno Ostravsko, Kundera ale francouzským novinářům nikdy neprozradil bližší místopisné údaje, mluvil zkrátka o hornickém kraji. Fakta jsou dost jiná. Spisovatel nebyl z vysoké školy nikdy vyhozen, pouze přestoupil ze studií literární vědy na Karlově univerzitě na pražskou FAMU, kterou zdárně ukončil, a hned poté na této škole začal učit. Klavír v hornickém kraji se vůbec nekonal.
Tyto informace z Kunderova života ve Francii se asi objeví v druhé části knihy o slavném spisovateli a komplikované osobnosti, kterou chystáte. První část skončila odchodem Kundery do emigrace. Neodradilo vás kontroverzní přijetí první části od napsání pokračování?
Vůbec ne, určitě to dokončím. Dokonce jsem si začal vylepšovat svoji francouzštinu, takže v tom kurzu jsem o polovinu starší než nejstarší ze spolužáků, no a musím s nimi hrát různé konverzační scénky. Zájem zahraničních vydavatelů mé knihy je podmíněn právě tím, že vylíčím i Kunderův život v emigraci. Musí v tom být celý život.
A ten vyhasl právě teď, takže dosud druhý díl ani nebylo možno vydat. Pokud to není tajemství, kolik už jste toho napsal?
Zatím pečlivě sbírám materiál, po prvním dílu ke mně mnohé věci přichází i bez mého přičinění. A samozřejmě mě mrzí, když najdu pamětníka až pět minut po dvanácté, že mi prostě umře těsně předtím, než se potkáme, to je poměrně časté. První díl jsem psal čtyři roky, dva roky předtím jsem dával dohromady prameny, ty jsem samozřejmě doplňoval i v průběhu psaní. Celkem to bylo skoro sedm let práce. Druhý díl jsem ještě nezačal psát, chtěl jsem napřed dokončit biografický román Těžký prachy, který se odehrává v Chicagu, kde jsem byl v emigraci. I další úkoly, teď už mám více času.
Půjde napsat druhý díl bez Kunderovy manželky Věry? Ta jeho život v emigraci poznala nejdůvěrněji.
Stejně, jako jsem se kvůli první části snažil sehnat Milana Kunderu, tak teď oslovím paní Věru. Předpokládám však, že mě odmítne. Tudy asi cesta nepovede, ale samozřejmě, že to dotáhnu do konce i bez Kunderovy manželky.
