Černochová: Žili jsme v iluzi věčného míru. Nemůžeme šetřit na platech, obrana něco stojí

TEASER: Rozhovor s ministryní obrany Janou Černochovou

Více než 30 let od sametové revoluce jsme žili v iluzi věčného míru. Z armády byla ohlodaná kost, obrana státu něco stojí a v dnešní době nejde o samozřejmost, řekla ministryně obrany Jana Černochová (ODS) ve velkém rozhovoru pro web CNN Prima NEWS. Namítla, že i přes snahu o konsolidaci veřejných financí je potřeba investovat do nákupu vojenské techniky v zájmu naší vlastní bezpečnosti, nevyloučila ani možné rozšíření arzenálu o drony či raketomety.

Chodíváte se ještě odreagovat na střelnici? I coby šéfka resortu obrany?
Bohužel, na střelnici nechodím s přáteli, ale vojenskou policií. Měli jsme setkání, které jsme pojali společensky jako teambuilding – součástí toho byla možnost si vyzkoušet zbraně, které mi tam nachystali. To bylo naposledy, kdy jsem byla na střelnici. Mrzí mě to, ale volného času je tak málo, že když už nějaký mám, snažím se být aspoň trošku s rodinou nebo odpočívat. Snad bude v létě příležitost zajít na nějakou venkovní. Velmi mě mrzela zpráva o tom, že v Magnumu, kam jsem ráda chodila, byl požár a že Praha možná přišla o jednu střelnici.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Děláme vše, abychom se vyhnuli třetí světové. Dění v Rusku připomíná válku gangů

Máte stále své „miláčky“ – pistole Shadow 2 a P10 – o kterých jste v minulosti hojně mluvila? Nebo jste si už našla nové oblíbence, třeba něco s větší kadencí?
Stále zůstávám věrná České republice a českým zbraním, co se týče pistolí. Pak mám jednu dlouhou, ale ta není česká. Upřímně řečeno mi vyhovuje, že když držím v ruce Shadow 2, cítím, že je to bytelná zbraň a že ji mám opravdu v ruce. P10 je odlehčená – je to vlastně i zbraň, kterou využívá Armáda České republiky právě proto, že je lehčí. Při běžném nošení se vojáci tolik nenadřou. Když jste v plném obložení a máte na sobě zbraň, která je těžší, tak vás to nějakým způsobem limituje. Žádný nový „miláček“ mi nepřibyl, bohužel. Myslím si ale, že jsem si před lety pořídila opravdu kvalitní zbraně. Jsem ráda, že je mám.

Stále jsou to tedy vaši miláčci.
Ano, byť je trošku zanedbávám.

To bychom měli vaši „výzbroj“. Jak je na tom ale řadový český voják? Náčelník generálního štábu Karel Řehka nedávno uvedl, že teprve nyní doháníme dluh vůči armádě, co se týče výbavy. Zmínil například balistické vesty a batohy, na které se čeká roky…
Dluh máme obrovský. Armáda byla ohlodaná kost. Posledních 20 let se rozpočty ministerstva obrany jen škrtaly. Nyní vláda Petra Fialy (ODS) a kolegové ministři akceptovali to, že musíme armádní deficit dohnat, musíme nakupovat. Schválila se legislativa, která vyšla i ve sbírce zákonů. Jdeme na dvě procenta HDP na obranu, což se v pozitivním slova smyslu promítne i do zbraní a vybavení řadových vojáků, nejen do bojové techniky. Dochází i k přezbrojení vojáků na nové typy osobních zbraní, stejně tak mají ve vybavení útočné pušky CZ BREN 2.

Tedy i batohů.
Třeba minulý týden jsme měli kolegium. Konečně se bude uzavírat smlouva na nákup vojenských tlumoků. Už to byla taková noční můra, soutěžily se poměrně složitě. Na jednu stranu chceme, aby všechny zakázky probíhaly transparentně, na druhou stranu je zákon strašně omezující a zdlouhavý. Někdy to vypadá, že se nic neděje – že nic nenakupujeme – ale ten proces nějakou dobu trvá.

Abych nemluvila pouze o vojácích z povolání, snažíme se dovybavit také příslušníky aktivní zálohy. Pokud chceme, aby tito lidé dobrovolně sloužili České republice, i oni potřebují odpovídající vybavení. Neběží to vždy tak rychle, jak bych si představovala, progres je ale každopádně znát. Cítím i větší důvěru od vojáků po některých krocích z posledních měsíců. Když jezdím navštěvovat útvary, vnímají, že se modernizace posouvá správným směrem.

A co těžká technika?
Konečně jsme rozhodli o pořízení bojových vozidel pěchoty CV90. V následujících týdnech bychom měli jednat s německou stranou o možném společném projektu v rámci pořizování tanků Leopard 2. Očekáváme, že se budou připojovat i další země. V neposlední řadě je před námi rozhodnutí, které se týká nákupu nadzvukových letounů. Musíme ještě modernizovat gripeny, které užíváme a chceme užívat i po dohodě se švédskou stranou – dokud budou letuschopné. Určitě chceme pořídit do armády také střední transportní letoun. Třeba i při přepravování vojáků v rámci České republiky je zapotřebí, aby měli něco většího, než je CASA.

Na druhou stranu zaplaťpánbůh, že je máme. Myslím, že to, co si prožila kolem těchto letounů moje předchůdkyně – tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová – je strašný příběh, který zničil kus jejího života. A soudní spory byly ukončeny teprve nedávno. Všichni ministři máme vždy na paměti, že se můžou dít takové věci. Ale to, co se stalo jí, považuji za něco zcela bezprecedentního.

Nepřišla jsem na resort proto, abych jen pokládala věnce a účastnila se piet. Přišla jsem pracovat, rozhodovat a modernizovat armádu.

A neobáváte se, že se něco podobného může stát i vám? Ačkoliv CASA byla poměrně specifickou kauzou.
Může se to stát samozřejmě komukoliv. Ministr má trestněprávní i politickou odpovědnost. Na druhou stranu jsem nepřišla na resort proto, abych jen pokládala věnce a účastnila se piet. Přišla jsem pracovat, rozhodovat a modernizovat armádu. Dotáhnout některé projekty konečně do konce. Může to samo sebou přinášet určitá rizika, nechci být ale ministryní, která se bojí cokoliv podepsat a cokoliv rozhodnout.

Často nicméně slýcháváme kritiku ze strany politické i názorové opozice, že by některé položky armádního arzenálu stačilo jenom modernizovat, nikoliv rovnou nahrazovat. Jak na takové postoje reagujete? U tanků T-72M4CZ chápeme, že modernizace dosáhla svého stropu a zkrátka už nejde jít dál, to samé bojová vozidla pěchoty ze sovětské éry.
U T-72M4CZ bych řekla, že to nejsou špatné tanky, ale jak jste říkal – modernizace dosáhla svého stropu. Dnes hraje obrovskou roli bezpečnost vojáků, kteří v dané technice jezdí a bojují, což je v pořádku. Bohužel, v minulosti – když to řeknu laicky – neměly některé tanky silné pancéřování, pro vojáky proto byly mnohem nebezpečnější. Jak šel vývoj v oblasti tankového vojska dopředu, čím dál více se kladl důraz na bezpečnost osádky. U starých typů není možné ji zajistit tak, aby se vojákům při nějakém střetu, nedej bože, něco nestalo. Je zcela na místě dát přednost něčemu, co je moderní, co je prověřené bojem, co je na trhu nějakou dobu a co se dá hlavně dále modernizovat.

Nějakou dobu už panuje horlivá diskuze kolem nákupů amerických víceúčelových stealth letounů F-35. Opozice argumentuje, že švédské gripeny ještě nejsou zcela za zenitem. Co brání jejich modernizaci? Bavíme se zde o miliardových rozdílech.
Osobně věřím, že gripeny budeme používat až do konce jejich životního cyklu, což se datuje až k roku 2030, možná 2031. Ty, které užíváme, musíme ještě modernizovat. Samozřejmě po dohodě se švédskou stranou – dokud budou letuschopné. Na druhou stranu, pokud se má armáda rozhodovat, co si pořídí v horizontu dalších 30 nebo 50 let, bude se řídit podle vojenského doporučení od samotných vojáků – a ti chtějí letoun páté generace. Na vládě proto předložím tyto požadavky armády a nechám na kabinetu, ať se na podzim rozhodne, jakou cestou půjdeme. V tuto chvíli plním to, co má ministryně obrany dělat, a chci pro ně to nejlepší.

I za současné ekonomické situace?
Té jsme si samozřejmě vědomi. Bude to proto rozhodnutí celé vlády, jestli půjdeme cestou nákupu F-35. Velkou roli hraje ovšem rovněž fakt, že v roce 2030 bude ve středoevropském regionu i ve státech kolem nás až 600 těchto letounů. To znamená, že by se v budoucnu zlevňovaly některé služby, servisy a zřejmě také komponenty. Vždy, když je něco ve spojeneckých armádách zažité a početně zastoupené, má to také tento pozitivní efekt.

Na gripenech by měli v roce 2030 a dále létat pouze Švédové a Maďaři. Zbytek našeho regionu – s výjimkou Francie, která má vlastní letouny – bude používat F-35 či F-16 jako Slováci.

Čili naší snahou má být unifikovat a synchronizovat armádní techniku s aliančními silami?
Přesně tak. Pevně věřím, že tohle bude i argument pro mé kolegy na vládě. Byť ano, nezastírám, že náklady jsou to obrovské. Česká republika vždy měla elitní piloty a velké letecké schopnosti, proto si myslím, že bychom z tohoto předpokladu neměli v žádném případě ustupovat.

A věříte, že vás kabinet podpoří?
Tím, že mi vláda dala mandát na vyjednávání s americkou stranou, jim předávám průběžné informace, konečné rozhodnutí ale bude na podzim. Určitě o tom povedeme debatu. Jde o velké finanční prostředky, které bychom investovali do letounů, ale dají se rozložit v poměrně dlouhém čase. Jinými slovy by to nemělo zatížit státní rozpočet takovým způsobem, aby se z toho sesypal.

Když mluvíme o nové vojenské technice, proč není na stole třeba nákup moderních raketometů? Válka na Ukrajině ukázala, že hrají na bojišti zásadní roli – nejen americké HIMARS, ale také naše RM-70 Vampire či starší BM-21 Grad, které jsme v minulosti vyřadili z armádní arzenálu. Nepřišel čas na jejich návrat?
Stoprocentně. Armáda zaznamenává všechny poznatky z války na Ukrajině. Máme obrovskou výhodu v tom, že zároveň cvičíme ukrajinské vojáky a jsme v bezprostředním kontaktu s lidmi, kteří procházejí bitevní frontou. Informací proto máme hodně. Naši vojáci přehodnocují některé nákupy – například jsme upustili od pořízení jednoho velkého dronu a spíše dáme přednost několika menším. Na ukrajinském bojišti se ukázalo, že jsou mnohem efektivnější.

Náčelník generálního štábu Karel Řehka i jeho kolegové chystají změnu filozofie k protivzdušné obraně, abychom byli schopni včas detekovat nebezpečí, které se k nám blíží, a eliminovat jej. Když mi vojáci dají návrh, abychom znovu zavedli do armády ten či onen typ raketometů, nemám s tím žádný problém. To je přesně mantinel, do kterého by ministr coby „laik“ neměl vojenským analytikům hovořit – oni vědí, co je prověřené bojem a co bychom měli mít ve svém vybavení, abychom měli adekvátní obranyschopnost a zároveň zapadli do alianční kolektivní obrany.

Dotkla jste se dronů, na ně jsme chtěli navázat. Asi každý viděl záběry z fronty, co všechno dokážou nad hlavami Rusů. Je to tedy aspekt, který se promítne i v české armádě?

Přesně tak, a už se také promítá. Jde o změny, které je možné zrealizovat, protože v rozpočtu se počítalo s nákupem dronů, armáda jen změnila specifikace. Bude se to asi dít poměrně často. Není to tak, že by vojáci nevěděli, co vlastně chtějí, ale snaží se reagovat na praxi z bojiště. Vedle konvenčního způsobu válčení se tu vede navíc hybridní válka, ať už jde o různé dezinformace, nebo kybernetické a elektronické boje.

To všechno jsou body, které chtějí alianční země zakomponovat do svých obranných strategií, ta naše je před schválením. Čekali jsme na ministerstvo zahraničních věcí, až dokončí bezpečnostní strategii. Tu svou chceme představit zde na resortu a kolegům z příslušných sněmovních výborů – pro obranu, bezpečnost a zahraničí, a to 10. července ještě před jednáním na vládě. Hlavně proto, aby naši zákonodárci měli jasnou představu, kudy se chceme jako moderní armáda ubírat.

Zároveň se ale nacházíme v období, kdy se má ve veřejné správě šetřit. Vám je vytýkáno, že obrana dostává z rozpočtu příliš hodně peněz na úkor jiných resortů. Necítí kolegové z kabinetu nespravedlnost, co se týče přerozdělování prostředků mezi ministerstvy?
Myslím, že kolegové, kteří tvoří vládu Petra Fialy, vědí, co máme v programovém prohlášení. Ještě před válkou na Ukrajině jsme se zavázali dvěma procenty HDP vůči obraně, která byla ohlodaná na kost. Obrana státu něco stojí a v dnešní době nejde o samozřejmost. Více než 30 let od sametové revoluce jsme žili v iluzi věčného míru. Přáli bychom si, aby tomu tak bylo nadále – aby to nebyla utopie. První budíček přišel při anexi Krymu, další zazvonil v únoru loňského roku společně s invazí na Ukrajinu. Dvě procenta jsou opravdu podlahou, nikoliv stropem. Na summitu NATO to bude velmi důrazně řečeno.

Každá koruna, která půjde na zakázku pro náš obranný průmysl, generuje až 40 haléřů, které se vrátí zpět do rozpočtu.

Opakovaně také říkám, že finanční prostředky, které vynaložíme na obranu, zůstanou z velké části v ČR díky zapojení našeho zbrojního průmyslu. Každá koruna, která půjde na zakázku pro náš obranný průmysl, generuje až 40 haléřů, které se vrátí zpět do rozpočtu. Zároveň každá investovaná koruna vygeneruje odhadem další tři koruny, které se promítnou v národní ekonomice. Chtěla bych proto lidem sdělit, aby tuto investici nevnímali tak, že se peníze vyvedou ven ze země. U bojových vozidel pěchoty to bude minimálně 40 procent ze zakázky pro české zbrojaře ve výši 60 miliard korun. V tuto chvíli tak máme garantovaných 20 miliard korun, které zůstanou v Česku.

Politickým prostorem proběhl také apel ke snížení tarifních platů státních zaměstnanců ze strany vašeho stranického kolegy a ministra financí Zbyňka Stanjury. Nakonec z plánů prozatím vycouval. Dokážete nicméně zaručit, že platy vašich zaměstnanců na resortu zůstanou stejné?
Dokázala jsem je zaručit už při posledním snižování. Jestliže mám plnit onen dvouprocentní závazek, nemůžu snižovat platy. Budu se samozřejmě snažit ušetřit na provozních nákladech, jako je topení, svícení či úklidy, ale na platech ne. Pokud chceme mít v roce 2030 plánovaných 30 tisíc profesionálních vojáků a 10 tisíc příslušníků aktivních záloh, nelze zastavovat nábory.

Tudíž nemůžeme snižovat počty civilního personálu, který obsluhuje armádu. Musíme své lidi zaplatit, pokud nechceme, aby odcházeli do soukromých firem a pracovali nadále pro stát. Snižování platů by v našem případě bylo kontraproduktivní. Sice bychom nakoupili báječnou vojenskou techniku, ale neměli bychom nikoho, kdo by s ní jezdil, létal, obsluhoval a opravoval. Myslím, že takový scénář si nepřeje nikdo z mých kolegů ve vládě, včetně ministra financí.

Tagy:
válka armáda tank tanky letoun rozhovor zbraně platy ministerstvo obrany obrana Karel Řehka Jana Černochová letectvo zaměstnanci úspory vláda ministryně obrany vláda Petra Fialy Armáda České republiky Ministerstvo obrany České republiky Gripen Lockheed Martin F-35 Lightning II škrty