Ukrajině bychom do Severoatlantické aliance (NATO) měli nechat dveře otevřené. V exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl francouzský velvyslanec v České republice Stéphane Crouzat. Podle jeho slov Rusko zatím rozhodně nevysílá signály, že by stálo o jednání vedoucí k příměří s Kyjevem. Francie stojící v čele nově zbudované koalice ochotných navíc svým spojencům včetně Česka nabízí ochranu ve svém jaderném deštníku.
Francie od začátku Rusko-ukrajinské války patří mezi přední a vytrvalé spojence Kyjeva, ale nyní, když je u moci ve Spojených státech prezident Donald Trump, který je přinejmenším nepředvídatelný, nemůže se za lídra Západu vyšvihnout právě Francie?
Je pravdou, že poslední tři roky je naše podpora Ukrajiny neochvějná. Náš prezident Emmanuel Macron prohlásil, že budeme Ukrajinu podporovat tak dlouho a vytrvale, jak to bude potřeba, což i činíme. Nedávno navíc prezident oznámil navýšení vojenské podpory Ukrajiny o další dvě miliardy eur (zhruba 50 miliard korun). Snad jsme se dostali do nové fáze války, ale zdůrazňuji „snad“, protože ze strany Ruska zatím nevidíme signály, že by se skutečně chtělo zapojit do jednání o příměří. Nacházíme se ve zvláštní situaci, kdy prezident Trump dojednal 30denní příměří s Ukrajinci, ale už strašně dlouho čekáme na odpověď z Ruska.
ČTĚTE TAKÉ: Rusko nestojí o mír, zaznělo po jednání v Bruselu. Země oznámily nové balíky podpory pro Ukrajinu
Mezitím dojednal dohodu o neútočení na energetickou infrastrukturu, kterou však podle Kyjeva Rusové stejně nedodržují…
Ano a zároveň útočí i třeba na rodné město prezidenta Volodymyra Zelenského Kryvyj Rih, kde kvůli ruské raketě zemřelo mnoho civilistů. Je to absolutně příšerné. Zdá se, že Rusové opravdu nemají zájem se o příměří reálně bavit. Klíčové je, aby se Ukrajina mohla sama nadále úspěšně bránit. I proto Macron rozhodl o navýšení podpory a připojit se má i řada zemí z koalice ochotných, za kterou před pár dny přijeli do Kyjeva jednat náčelníci generálních štábů francouzské i britské armády, abychom věděli, jaké jsou dnes jejich potřeby na pevnině, moři i ve vzduchu. Stejně tak řešili, jak se může koalice ochotných dále zapojit. To se ale netýká vyslání mírových sil, protože neutrální nejsme. Naopak stojíme jasně za Ukrajinou.
Když zmiňujete koalici ochotných a že za ni v Kyjevě jednali nejvyšší armádní činitelé za Francii a Velkou Británii, to mi zní přesně tak, že právě tyto dva státy by mohly stát v čele této nové západní formace. U Američanů se aktuálně příliš neví, zda budou s podporou Ukrajiny pokračovat, přičemž konec by byl nejhorší možný scénář. Můžeme tedy minimálně konstatovat, že role Francie mezi západními státy roste?
Máte pravdu, že tu máme určité scénáře a jedním z nich je, že se americká podpora omezí, možná dokonce zcela skončí. Vůbec nevíme, co udělají s NATO, ale zatím nemáme signály, že by alianci chtěli opustit. Máme tu také článek 5 NATO, podle něhož útok na jednoho člena znamená útok na všechny. Skutečně by to v nejhorším možném případě útoku platilo? To nevíme, ale každopádně musíme myslet na naši vlastní obranu, abychom byli dostatečně silní a věrohodní v tom, že zvládneme ustát jakoukoliv hrozbu z Východu. Stejně tak musíme zajistit, že pokud se USA už nebudou zapojovat do pomoci Ukrajině, abychom ji udrželi v pozici, kdy se může bránit a zároveň bychom dokázali ubránit Evropu. Je ohromně důležité, že jsme s Brity zajedno, protože jde o druhou nejsilnější vojenskou sílu v Evropě a jsme rádi za to, že nás obrana kontinentu spojuje. Koneckonců, oba naše státy jsou jadernými velmocemi. Proto spolu koordinujeme náš postup za koalici ochotných. Vy to nazýváte vedením, ale já bych to spíš nazval koordinací. Nejdůležitější totiž je, že jsme sjednoceni a odhodlaní.
První část rozhovoru s francouzským velvyslancem Stéphanem Crouzatem o dostavbě jaderné elektrárny Dukovany či o soudu s opoziční političkou Marine Le Penovou si můžete přečíst na webu CNN Prima NEWS zde.
Koalice ochotných je velmi mladý projekt a není prvním, na jehož vzniku se Macron podílel. Před lety zformoval Evropské politické společenství (EPS), kam spadají státy EU, nečlenské země z Evropy, ale také z přilehlého okolí. Je z pohledu Francie koalice ochotných také dlouhodobým projektem?
EPS nám slouží k tomu, aby i státy mimo Evropskou unii věděly, že máme společný osud, protože jsme na stejném kontinentu a jsme jedna komunita. Koalice ochotných vychází ze stejné myšlenky. Uvědomili jsme si, že musíme vylepšit naše obranné kapacity za Evropu jako celek. Není to pouze o Evropské unii, protože máme spojence i mimo ní, kteří nám mohou být velmi nápomocní. Mimo EU jsou třeba Velká Británie a Norsko, které jsou zároveň členy NATO. K tomu připočtěte státy, které stále mají zájem na pomoci Ukrajině. Nevíme, jak to dopadne s USA, ale máme tu Kanadu či Austrálii. Je jen dobře, že se i takové státy zapojují do pomoci Ukrajině.
Prezident Macron ještě zkraje války zvládal jednat jak s ruským autoritářským vládcem Vladimirem Putinem, tak s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Od zahájení invaze pravidelně mluví pouze s druhým jmenovaným, ale má v plánu v budoucnosti znovu mluvit i s Putinem třeba ohledně příměří? Nebo je to zcela vyloučené, protože Macron jednoznačně straní Zelenskému?
Macron jednal s Putinem jen pár dní před začátkem invaze 24. února 2022. V Moskvě seděli za tím známým dlouhým stolem a byla to pro našeho prezidenta velmi až surrealistická diskuze, která se táhla několik hodin, během kterých se snažil Putina odradit od toho, co nakonec stejně udělal. Myslím si však, že tehdy to bylo potřebné. Kdyby tak Macron neučinil, lidé by mu vyčítali, že se válce nepokoušel nijak zabránit.
Od začátku války náš prezident s Putinem pochopitelně nijak nejednal a naopak udržuje velmi blízký vztah se Zelenským. Není však na mně říct, zda už nikdy nebude s Putinem hovořit. Pro tuto chvíli platí, že dnes by hovor mezi nimi k ničemu nevedl, takže není potřeba, aby si vůbec volali. Ruská federace se totiž nechová tak, abychom jí mohli věřit, že vůbec má zájem o příměří.
Ukrajina volá už roky po bezpečnostních zárukách. Americký ministr obrany Pete Hegseth jí vzkázal, že na členství v NATO může zapomenout, ale mohly by ty vytoužené garance přijít právě od koalice ochotných?
Nikdy neříkejte nikdy. Myslíme si, že Ukrajina by v nějakém případě mohla být členem NATO. Dveře bychom jí měli nechat otevřené. Stejně tak my i celá EU hlásí, že Ukrajina, dnes s kandidátským statusem, může být součástí unie. Jak ale sám zmiňujete, s NATO je to komplikovanější. Největší bezpečnostní garancí Ukrajiny je mít vlastní sílu, která zvládne odolat jakékoliv hrozbě, a armádu, která je dostatečně silná na to, aby odradila Rusko a jeho útoky. Ukrajina potřebuje posílit svoji armádu. I proto do Kyjeva jeli naši velitelé, aby zjistili, jak jim v tom můžeme pomoci a to s našimi vlastními silami. Ty by nebyly přímo na linii dotyku, ale spíš dále v týlu. I tak by ale jejich přítomnost mohla Rusko od dalšího útoku odradit.
Myslíme si, že Ukrajina by v nějakém případě mohla být členem NATO. Dveře bychom jí měli nechat otevřené.
Před chvílí jste sám mluvil o Francii jakožto jaderné velmoci. Nedávno jsme v podcastu Spálená země s vládním zmocněncem Tomášem Kopečným řešili Rusko a jeho jadernou sílu, přičemž má mít nejméně čtyři tisíce hlavic, byť je otázkou, kolik z nich je v použitelném stavu. Mohou být naopak jaderné zbraně Francie využity jako hrací žeton nebo nástroj, pokud by tu byla hrozba spojenců ve Střední či Východní Evropě?
Dnes už bývalý prezident Nicolas Sarkozy před lety řekl, že máme „méně než 300 hlavic“, ale není to otázka počtu. Ano, Rusové mají více než pět tisíc, Američané zhruba podobné množství a i Čína navyšuje svůj jaderný arsenál, zatímco my máme méně než 300. Ale tím nejdůležitějším je důvěryhodnost. Francie má čtyři jaderné ponorky schopné vypálit jaderné hlavice, které brázdí světové vody nonstop už od 60. let minulého století. Dále máme stíhačky Rafale, které jsou vyzbrojeny jadernými střelami. Tím pádem máme pokryto moře i vzduch. Můžeme kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek pálit, takže máme naprosto věrohodnou jadernou sílu. My Francouzi naši doktrínu označujeme slovy „striktní dostatečnost“.
Co to znamená?
Nemáme mnoho jaderných hlavic, ale máme jich dost na to, abychom byli velmi věrohodnou jadernou mocností, se kterou je nutno počítat. Náš prezident Macron začátkem března navíc prohlásil, že je otevřen strategické debatě se svými spojenci, jak rozšířit protijadernou ochranu pro evropské přátele. To neznamená, že bychom své hlavice sdíleli. To je absolutně vyloučeno. Toto rozhodnutí zůstane vždy v rukách jediného člověka a tím je prezident Francouzské republiky. Každopádně, naše jaderné zbraně mohou být využity v situaci, kdy budou naše vitální zájmy v sázce. Jaké přesně jsou, jsme nikdy světu neřekli a jistě pochopíte, že ani nikdy neřekneme.
V takovém případě byste nahrávali potenciálním nepřátelům…
Přesně tak. Macronovu nabídku ale musí evropští lídři vážně promyslet. Mimochodem, jaderný deštník svým spojencům nabízeli už v minulosti nejen on, ale i jiní francouzští prezidenti, ale nikdy to nebylo bráno příliš vážně, protože platila ochrana toho amerického.
Můžeme se ale na Francii coby neochvějného spojence opravdu spolehnout, když vaše politická scéna je už delší dobu značně chaotická? Máte menšinovou vládu balancující mezi krajní pravicí a levicí, a navíc Francie měla za posledních pět let hned šest různých premiérů…
Máte pravdu a jen za poslední rok máme už čtvrtého premiéra. Na druhou stranu, tohle je naše domácí politika a nemá to žádný vliv na naše mezinárodní závazky. Ty nikdo nezpochybňuje. V zahraniční politice Francie jsou naše pilíře silné a konstantní. Nepochybuji o tom, že i nadále budeme neochvějnými spojenci a dám vám k tomu i příklad. Americký prezident Trump v jednom z rozhovorů prohlásil, že článek 5 NATO „je sice hezký, ale kdyby byly USA napadeny, přišla by jim země jako třeba Francie na pomoc?“. Náš prezident rychle zareagoval, že jsme se Spojenými státy spojenci už od jejich počátků. Vzpomeňte si na markýze Lafayetta (francouzský šlechtic a generál, který bojoval za Američany v jejich válce za nezávislost; pozn. red.), bojovali jsme bok po boku dvě světové války a ve spojenectví zůstáváme i nadále. My naše závazky plníme.
V souvislosti s válkou na Ukrajině v Česku vídáme jev zvaný „únava z války“, kdy část společnosti už Ukrajinu nechce podporovat a chce ji dotlačit k příměří, nebo spíš ke kapitulaci. Hádám, že takoví jsou i někteří Francouzi, že?
Rozhodně více Francouzů chce Ukrajinu stále podporovat než naopak. Většina národa dobře ví, co je v sázce. Ukrajina nehájí jen své území, ale celý kontinent, demokracii a naše hodnoty. Jednoduše musíme doufat v to nejlepší a připravovat se na nejhorší. Za nás stále platí udržovat mír pomocí síly. Tak jsme v tuto chvíli nastaveni.
PODÍVEJTE SE: SPÁLENÁ ZEMĚ: Pomoc psychologa potřebuje drtivá většina Ukrajinců. Nejhůře jsou na tom zajatci
