Bývalý hradní mluvčí Jiří Ovčáček se v rozhovoru pro web CNN Prima NEWS rozpovídal o spolupráci s Milošem Zemanem a vztahy s první dámou Ivanou nebo jejich dcerou Kateřinou označil za hezké. Ke kritice a posměchu od části veřejnosti nebo slavných českých umělců byl shovívavý a jednotlivá parodická díla sbíral. Kde je poté vystavoval a jak se mu na Pražském hradě zamlouvá Petr Pavel? Nejen o tom promluvil mnohými vysmívaný a parodovaný mluvčí bývalé hlavy státu, který slaví 45. narozeniny.
Téměř deset let jste byl mluvčím prezidenta Miloše Zemana. Co vám tato práce dala a naopak vzala?
Byla to velká a neopakovatelná životní zkušenost. Necelých deset let na Pražském hradě mě mnohé naučilo, ale také v mnohém poučilo. Už vím, že více než silné slovo je smířlivost, už vím, že soudit druhé znamená soudit sebe. Ale bylo to báječné pracovat pro českého prezidenta, opravdu ryze českého, pro skutečnou osobnost s jasnými názory a pozoruhodným životním příběhem. Lidé budou ještě nostalgicky vzpomínat.
Skoro to zní, jako by se vám po Pražském hradě stýskalo...
Pozor, nestýská se mi. Neohlížím se smutně a zahořkle. Jde o kapitolu života, která byla dopsána.
Jak jste snášel kritiku, která se na vás a prezidenta Zemana valila?
Kritika mi nikdy nevadila, politika, a ta vrcholová zvláště, je tvrdým prostředím. Kritika má vést k zamyšlení. Příčily se mi ale vždy útoky na věk a zdraví pana prezidenta.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Není mi jasné, jak mohl být v ČR zvolen tento prezident, řekla o Petru Pavlovi, Olga Matušková, vdova po zpěvákovi Waldemaru Matuškovi
Ruku na srdce. Neměl jste někdy chuť skončit?
Bylo tíživé snášet tak hrůznou zlobu některých lidí. Ale díky Bohu jsem to překlenul. Vlastně mi těchto lidí bylo líto, protože si neuvědomovali, že také jednou budou staří. A hlavně, vždy to vyvažovala setkání s bližními, kteří byli laskaví a slova dobrá přinášeli.
Jiří Ovčáček (45)
Novinář, publicista, dříve též stranický a vládní mediální odborník ČSSD. Téměř deset let působil jako mluvčí prezidenta Miloše Zemana. V roce 2018 přestoupil z Církve československé husitské do církve římskokatolické. V listopadu roku 2022 se oženil se svou ukrajinskou partnerkou, s níž se seznámil téhož roku na jaře, když ji a jejího syna ubytoval u sebe doma jako uprchlici před válkou na Ukrajině.
Kritizován jste byl například za to, že jste jako mluvčí měl hovořit za prezidenta, ale mnohdy to působilo tak, že si sám hrajete na politika a prezentujete svoje vlastní názory...
Od počátku jsme se s panem prezidentem dohodli, že budu aktivním tiskovým mluvčím, který nebude jen tlumočit oficiální komuniké. Proto jsem měl do jisté míry volné pole působnosti. Byl to model funkční, efektivní, ale náročný. To víte, že by bylo pohodlnější jen přečíst do televizní kamery pár řádků tiskového prohlášení. Ale vydali jsme se jinou cestou.
Konfrontační styl komunikace s názorovými oponenty byl hlavně v prvním funkčním období někdy zbytečný. Přispěl jsem tím k současné nesnášenlivé atmosféře v české společnosti. Mrzí mě to doteď.
Hodně se probíralo i neinformování o zdravotním stavu prezidenta Zemana v době jeho hospitalizace. Co zpětně berete jako svoji největší chybu?
Pokud jde o hospitalizaci pana prezidenta, od počátku jsem informoval, že problém je nutričního charakteru. Což veřejně potvrdil profesor Tomáš Zima po ukončení pobytu pana prezidenta v nemocnici. Takže zde chybu nevidím. Něco jiného byl někdy zbytečně konfrontační styl komunikace s názorovými oponenty, hlavně v prvním funkčním období. Přispěl jsem tím k současné nesnášenlivé atmosféře v české společnosti. Mrzí mě to doteď. A tak se to snažím s pomocí Boží napravovat.
Jak jste vnímal různé parodie na vaši osobu? Terčem posměchu jste se stal i pro řadu slavných českých umělců.
Parodie a karikatury jsem nebral jako navážení, byly mnohdy vtipné a pobavily. Však jsem je sbíral a zdobil si jimi kancelář na Pražském hradě. Humor je kořením života. Jen totality nesnáší žerty, tváří se hrozně vážně a jsou proto nelidské. Když ze společnosti zmizí humor, satira, žert, je opravdu zle. Jen je vždy dobré, když je humor třebas ostrý, ale nesmí být zlý.
Bylo nějaké téma, kvůli kterému jste se s Milošem Zemanem třeba i pohádali?
Nehádali jsme se nikdy. Protože jsme spolu opravdově diskutovali, abychom nalézali řešení, obsah a způsob vyjádření. Vlastně jsem na to zapomněl, když jsem vzpomínal na dobu na Pražském hradě. Bylo to vzácné, že jsem zažil čas debat, rozhovorů o historii i současnosti, o lidech, víře, Bibli, o budoucnosti naší země. Nebyl jsem služebníkem, jsme s Milošem Zemanem přátelé.
Jak jste vycházel s jeho manželkou Ivanou a dcerou Kateřinou?
Moc hezky, a platí to i nyní. Snažil jsem se v rámci svých možnosti skromně pomáhat, poradit, protože nebylo jednoduché být v klokotu dění české politiky, která umí být tvrdá, nesmlouvavá a nemístně ideologická. Češi se moc rádi vzájemně bijí po hlavě prapory a obviňují z různých zrad. A tuze rádi bijí druhé morálkou a hodnotami. Jenže kdo bije druhé kvůli názorům, žádnou morálku a hodnoty nemá.
Za klidných dob by pan prezident užil pěkných a populárních pět let ve funkci, takto jde o úlohu opravdu nevděčnou a cestu trnitou. Nemám rád, když se útočí na jakéhokoliv prezidenta. Jsem ze staré školy a uznávám úctu k hlavě státu.
Novým českým prezidentem byl zvolen Petr Pavel. Jak se vám zamlouvá?
Je mně pana prezidenta líto. Stal se hlavou státu, obtížen velkými očekáváními, v nesmírně složité době plné různic, která bude stále těžší a těžší. Najednou se na něj začala valit tvrdá politika, a to je složité zvládnout. Za klidných dob by pan prezident užil pěkných a populárních pět let ve funkci, takto jde o úlohu opravdu nevděčnou a cestu trnitou. Nemám rád, když se útočí na jakéhokoliv prezidenta. Jsem ze staré školy a uznávám úctu k hlavě státu. Ano, mohu mít řadu výhrad, v něčem nesouhlasit, ale nebudu kvůli tomu kázat na rohu ulice. Snažím se pochopit.
Vláda Petra Fialy u lidí čelí rekordně nízké podpoře. Členové kabinetu míní, že za to částečně může jejich špatná komunikace směrem k veřejnosti. Vnímáte to z pozice dlouholetého mluvčího hlavy státu podobně?
Chyby v komunikaci, to je takové bezobsažné tvrzení. Budu konkrétní. Vládě, která opravdu řeší mimořádné a složité problémy, mnohdy chybí empatie a blízkost k lidem. Je tam málo úsměvů a hodně poučování. Chci-li, aby lidé přijali nepopulární opatření, musím s nimi mluvit, bez špetky pýchy nebo pocitu, že mám jakési vyšší poslání. Tedy chápu dobu, že je těžké dnes vládnout, ale myslím, že je nutné objevit kouzlo laskavosti.
To ale bylo vyčítáno i vám a prezidentovi Zemanovi. Která politická strana je vám momentálně nejbližší?
Popravdě, nemám jasného favorita mezi politickými stranami. Vážím si v politice různých lidí napříč politickým spektrem, pravicových i levicových osobností. Spojuje je statečnost. Z nich bych složil ideální politickou stranu! Ale jména si nechám pro sebe.
Miloš Zeman si otevřel svoji kancelář, kde jednou týdně přijímá návštěvy. Pracujete pro něj stále? Pobíráte od něj plat?
Panu prezidentovi rád a s vděčností pomáhám, pokud možno každou středu. Činím tak dobrovolně a jako určitou splátku za takřka deset zajímavých let na Pražském hradě. Vždy se na středu s Milošem Zemanem těším.
Co vás tedy v současné době živí?
Vrátil jsem se k tomu, co mne živilo před misí na pozici tiskového mluvčího prezidenta republiky. Píšu. Píšu rád a baví mě to. Vždy mě to bavilo. Je skvělé pracovat jako redaktor a komentátor. A ačkoliv jsem měl jiné plány, zase se věnuji politice. Když to spočítám, v politickém prostředí se pohybuji 22 let. Letí ten čas!
Před necelými dvěma lety jste se oženil. Za manželku jste pojal Ukrajinku Annu, které jste pomáhal se zařizováním věcí po útěku před válkou. Jak vznikla vaše láska?
Pán Bůh nás přivedl k sobě v té divoké době hrozné války, která přináší mnoho smutku. Je to zázrak. Naše láska nevybuchla mohutně jako vulkán, aby pak rychle uhasla, jak to v takových případech bývá. Naše láska je jako bílá svíce, která hoří stálým plamínkem. A tak jsme předstoupili před Pána Boha v kostele a spojili svoje životy ve svátosti manželství. Nejkrásnější je vědět, že se každý den na sebe vzájemně těšíme, až se po dni práce zase sejdeme doma.
Opravdu jste nedostal za svatbu peníze?
Dostal jsem mnohem víc než peníze! Lásku!
Jak vám to v manželství klape?
Je nám spolu moc hezky, Pánu Bohu za to díky. Láska je dar nejvzácnější. Jsme si vzájemně oporou, jdeme společně životem, společně se radujeme, společně řešíme problémy. Jsme jako jeden člověk.
S Annou jste vyženil i jejího syna. Dáváte mu otcovské rady?
Nenazval bych to otcovské rady, nejsem tatínek. Samozřejmě ale vysvětluji, radím, poučuji váhou svého půlkulatého věku, ale hlavně pomáhám, snažím se dělat radost a uvádět do tohoto moc a moc složitého světa. Hlavní rada zní mít rád lidi a v každém se snažit nalézt to dobré. To platí ve všech situacích i v každém věku.
Jste připraven mu radit až začne dospívat a přijde řeč na holky a kluky?
Určitě jsem připraven být nápomocen jako takový starý rádce. Už teď dostávám řadu praktických životních otázek, tak se snažím poctivě odpovídat. Děti jsou opravdu moc zvídavé. Ale těmi hlavními rádci jsou vždy maminka s tatínkem.
Společného potomka s Annou neplánujete?
Dá-li Bůh.
Vaří se teď u vás doma ukrajinská jídla?
Ukrajinská kuchyně je opravdu vynikající. Není tak mastná jako česká, prostě je zdravější, což v mém půlkulatém věku oceňuji, to víte, už musím trochu té životosprávy dodržovat.
Umíte nějaké uvařit?
Ukrajinské pokrmy vařit neumím, stejně jako ty české. Hosty mohu přivítat jedinou specialitou, ovšem nutričně zcela nevhodnou, ale velmi chutnou. Koupíte veku, česnek, sýr eidam, onu děsivou pohromu milovníků kvalitní kuchyně, a majonézu. Sýr jemně nastrouháte, vsypete do mísy. Trochu soli, promáčknete česnek v množství dle chuti a smícháte s majonézou. Nepřehnat, ať pomazánka není příliš mastná. Nu, namažeme na nakrájenou veku, usadíme se k televizi nebo dobré hudbě, inteligentně konverzujeme a pojídáme chlebíčky. Ovšem pozor druhý den na mocný dech!
O vás je známo, že jste hluboce věřící člověk. Které z bodů Desatera jste už porušil?
O svých hříších se pravidelně svěřuji Pánu Bohu ve svaté zpovědi a prosím za jejich odpuštění. Jsem člověk hříšný, nedokonalý a chybující, jako ostatně každý z nás. Pán Bůh samozřejmě není automat na odpuštění, ve stylu vhoď korunu a máš splněno, ale důležité je stále a nejlépe pravidelně i během dne zkoumat svůj život, co by se dalo učinit lépe, jak se vlídněji chovat k druhým, jak nepodléhat majetnictví, strachu a rozčilení. A víte co? Pán Bůh je moc hodný a na tu správnou cestu rád hříšníka zavede, stačí mít srdce otevřené. A je trpělivý. Znovu a znovu dává šanci.
Jak oslavíte svoje půlkulatiny?
Nejsem příznivcem velkých oslav, mám rád poklidné připomínky narození. Budu tedy s nejbližší rodinou, dáme si domácí dort, dobré kafíčko a popovídáme si v klidu a bez spěchu. A to bude moc fajn.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jak bývalí prezidenti Miloš Zeman a Václav Klaus vzpomínají na 17. listopad?
