Hrát hokej v Turecku? I tam to má smysl, ale občas se nestačíte divit, říkají čeští mladíci

Když se nedostanete do NHL – nebo aspoň do české extraligy – není to konec světa. Takové poselství šíří hokejisté a světoběžníci v jedné osobě Nicholas Lang a Marek Malinský. Snaží se pomáhat s propagací ledního sportu v zemích, které byste si s „plácáním do puku“ ani nespojili. „Je fajn hledat jinou cestu,“ říkají v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Oběma vám je teprve 25 let a už brzy přidáte do sbírky desátou zem, ve které jste hráli hokej. Kolik států chcete mít na kontě, až uzavřete hráčskou kapitolu?
Lang:
Těžká otázka. Hokejový svět je obrovský, i když se optikou českého fanouška může zdát malý. Spousta lidí zná jen nejlepší ligy, ale hokej si můžete zahrát prakticky všude. Už i v Jižní Americe se začíná rozjíždět. Mně jde ale spíše o to, jak jsou v dané zemi nastavené profesionální podmínky.

A třeba právě nad Jižní Amerikou byste v kontextu podmínek dokázal přemýšlet, nebo tuším správně, že tam si nelze pořádně vydělat?
Lang:
Rád bych se tam podíval, ale snažím se hledat země, kde je možné se hokejem živit. Jít hrát například do Brazílie je sice pěkné, ale zatím to není profesionální prostředí.

Malinský: Souhlasím s tím, co říká Nicholas. Vždy je to ohromně individuální. Musíte z toho mít nějaký prospěch, ne jen poznávat novou kulturu. Ale platí, že se nevracíme do země, kde jsme byli, protože už jsme tam poznali, co jsme chtěli poznat. A jdeme dál.

Berete to nyní hodně rekordmansky? Je pro vás důležité, v kolika zemích už jste působili?
Lang:
Není to tak, že bychom vyloženě chtěli lámat rekordy, byť je to krásné. Pro nás je důležité objevovat hokej na různých místech a získávat kontakty. Zároveň chceme ukázat mladým sportovcům – nejen hokejistům – že když se nedostanou do nejlepší soutěže, není to konec světa. Nejde jen o zážitky, můžete ukázat, co všechno se dá zvládnout. Marek u toho studuje dvě vysoké školy. Když takto s hokejem cestujeme, učíme se také jazyky. Načerpáváte zkrátka různé zkušenosti.

Máte ještě nějaké důvody, proč upřednostňujete angažmá v méně prestižních zahraničních ligách před Českem?
Malinský:
Dokud jsme hráli v Česku, mysleli jsme si, že tuzemský hokejový systém je nejlepší. Logicky, protože jsme jiné neznali. V cizině jsme zjistili, že to jde jinak. Tady jste jako hráč OSVČ, ne zaměstnanec. Je to nekončící problém, který trvá dlouho. S Nicholasem nás svým způsobem motivuje, že nám píšou mladí kluci, o problematiku se zajímají. Už jsme pár kamarádům dohodili angažmá ve Velké Británii. Je fajn hledat jinou cestu než jen českou a poznávat cizinu, vystoupit z komfortní zóny.

V Egyptě mají jen plácek v obchodním domě

Nicholasi, ještě před tím, než zahájíte s Markem sezonu v bulharském týmu CSKA Sofia, kde i trénujete, vás čeká měsíční anabáze pod pyramidami na egyptské půdě. Zní to absurdně, můžete přiblížit, co vás tam čeká, jak to bude vypadat?
Lang:
Vlastně ani sám nevím, co od toho očekávat. Už pár let zpátky jsme se s Markem bavili o tom, že hokej se dá hrát v mnoha zemích. On napřed vyrazil do lig na vyšší úrovni, já spíše zvolil exotičtější místa. A když jsem šel do Turecka, také jsem vůbec nevěděl, co od toho očekávat. Stejně tak na Islandu nebo v Bulharsku. Sice máte nějaké ohlasy, ale pořád jdete do neznáma. Takže i ohledně Egypta budu moct povyprávět, až tam budu.

Ale už teď víte, že zápasy tam nebudou úplně standardní…
Lang: Ano. Jediný tým, který v Egyptě je, se sejde na trénink a rozdělí se na dvě skupiny. A pak hrají například černí proti bílým. V zemi usilují o to, aby se dostali do Mezinárodní hokejové federace a mě oslovili s tím, jestli bych se nepřiletěl podívat a nesdílel s nimi své zkušenosti. Mám je trénovat a u toho hrát.

Takže taková rozvojová mise?
Lang:
Dejme tomu. Mají nějaké peníze, stále se ale snaží sehnat sponzory. Je to samozřejmě nákladný sport, a tak je potřeba získat prostředky na vybudování stadionu. Protože zatím mají jen plácek v obchodním domě. Určitě to bude zajímavá štace a já okusím hokej na čtvrtém kontinentu.

Stoprocentně to bude dobrodružství. Vystihuje právě toto slovo vaše hokejové kariéry?
Malinský:
Určitě ano. A pak to bude chuť – chuť se sebevzdělávat jako člověk. Líbí se mi, když někdo něco dělá na 110 procent. Třeba i ten Egypt je v případě Nicholase důkazem, že se nebojí. Pro někoho to může znít jako dovolená, protože s tou si každý Egypt spojí. Ale je to něco jiného. Takže ano, dobrodružství sedí. Jak řekl Nicholas, když vyrážel do Turecka, také nevěděl, co od toho čekat. Nakonec jim tam pomáhal s reprezentačním týmem do 16 let – dělal dovednostního trenéra. Cenná zkušenost. Teď jako průkopník v Egyptě může pomoct dalším mladým klukům.

Mluvíte o pozitivech, ale narazíte občas na jakousi oponenturu ve svém okolí? Na lidi, kteří říkají: „Heleď, není škoda, že hraješ v zemích, kde hokejem nic pořádného nedokážeš.“ 
Lang:
Určitě se takoví lidé najdou (úsměv). Ale ať si vezmou brusle a jdou si to zkusit. Je pravda, že v těch zemích je hokejový level nižší. Na druhou stranu je třeba říct, že podmínky mnohdy nejsou horší než u nás. Kolikrát trumfnou to, co mají kluci na rozmezí extraligy a první ligy.

Mnoho lidí stále nechápe, o co se snažíme

Co bylo prvotním impulzem k tomu pojmout kariéru cestovatelsky?
Malinský:
Už kdysi Nicholas studoval všechny možné země, kde se hraje hokej. Mluvil třeba i o Dubaji. Shodli jsme se, že chceme poznávat svět. A myslím si, že s jídlem roste chuť. Když v první zemi poznáte, jak vás dokáže zocelit, pozitivně ovlivnit a pomůže vám dospět, chcete vidět víc a víc.

Lang: Chtěli jsme hrát hokej na nejvyšší úrovni. Věděli jsme, že na NHL to asi nebude, ale cílili jsme vysoko. Pak jsme sundali růžové brýle a uvědomili si, že hokejem se hlavně nebudeme živit celý život. A jsou důležitější věci, než jen plácat do puku.

Velké prozření muselo nastat při angažmá v zámoří. Jak na sezony v USA a Kanadě vzpomínáte? Nehráli jste juniorské soutěže, které jsou v Evropě známější, tedy například OHL nebo Quebec Junior Hockey League.
Malinský:
Paradoxně nám to strašně pomohlo. Jak se říká: Smát se umí každý. Vzpomínáme na ty roky nejvíce, i když to nebylo jednoduché. Byl to první krok do zmiňovaného neznáma. Opustili jsme v 19 letech kamarády a rodinu, byly z toho různé zážitky, ale důležité je, že jsme to nevzdali a ponaučili se z toho. Ale zažívali jsme momenty, kdy vám hlavou běželo, že to nemá cenu, říkali jste si: „Mohl jsem hrát v klidu v Čechách.“

Určitě toho ale nemusíte litovat už kvůli tomu, že jste si v zámoří spolu poprvé zahráli. Padli jste si hned do noty?
Lang:
Myslím si, že jsem Markovi ze začátku úplně nesedl (smích). Je to paradox. Ale co se škádlívá, rádo se mívá. A jednou, když jsme vedle sebe seděli při cestě na zápas, jsme se dali pořádně do řeči a zjistili, že toho máme hodně společného. A vzniklo z toho to, co vzniklo.

Malinský: Zaujalo mě, že Nicholas je takový, jaký je, na nic si nehraje. Líbilo se mi, jak mluvil o hokeji, bylo vidět, že už měl pořádně nastudované všechny možnosti – věděl o tom, v jakých zemích se teprve rodí nějaká federace, kde je potenciál hokej pozvednout. Mnoho lidí to stále nechápe. Zpochybňují, co dělá. Ale hokej v každé zemi nějak začínal. On vyhledává tyto destinace, kde je hokej teprve ve vývinu. Chce tam ukázat, jak to funguje jinde, co by se dalo zlepšit. Klobouk dolů.

Po USA a Kanadě jste spolu působili v Litvě. Ale to až poté, co jste se, Nicholasi, vypravil za velkým dobrodružstvím na Island, ale tam jste neodehrál ani zápas. Mrzí vás hodně, že zrovna tohle angažmá nevyšlo podle představ?
Lang:
Byl jsem tam čtvrt roku, soutěž nezačala kvůli covidu. Musím poděkovat Markovi, že bojoval za to, abych pak mohl jít právě do Litvy a někde odehrál sezonu. Co se Islandu týče, asi to tak mělo být. Ale i tak jsem ho aspoň stihnul procestovat. Pak jsem letěl do Litvy a zase se vrátil na Island, protože v Česku jste v tu dobu pomalu ani nemohli vyjít z baráku. Na Islandu fungoval život normálně.

Malinský: Nicholas do Litvy přišel poté, co už hrál v Turecku. Opravdu jsem musel lobovat za to, aby dostal šanci. Je problém, že týmy často koukají na to, kde jste hráli, ale ne na to, co všechno umíte. Nakonec v našem mančaftu Baltu Ainiai Kaunas byl nejproduktivnějším obráncem, i když jsme tam měli daleko zkušenější beky. A přitom je spíš útočník. Občas prostě mladí šikovní kluci nedostanou šanci, i když by měli.

Ice-time 50 minut

Zaznělo tady nejproduktivnější obránce, i když je spíš útočník. Tak platí v méně prestižních soutěžích, že musíte být velký univerzál?
Lang:
V těchto ligách hrajete všechno. Proto se mi kolikrát v Turecku stalo, že jsem byl sedm minut v kuse na ledě. Můžete si říct, že je to super, když strávíte tolik času ve hře. Ale když si neodpočinete, ani v Turecku neuděláte nic, pokud jste unavený. Nezrychlíte. Případně zrychlíte, ale už nemáte síly na to, abyste akci zakončili. Není to jednoduché. Takže se s Markem musíme poctivě individuálně chystat na sezonu v Bulharsku, protože to bude pořádně náročné.

Sedm minut v kuse na ledě je opravdu strašně moc. Jaký je váš rekord za celý zápas?
Lang:
Z 60 minut zápasu jsem byl na ledě 50 minut. To je opravdu extrém, ani si pomalu nesednete. Když někoho něco bolí, musím jít zase do hry.

Malinský: Je třeba brát v potaz, že sice úroveň není bůhvíjaká, ale značně vám to ztěžuje fakt, že ani moc nemáte spoluhráče. Spoustu situací si musíte uhrát sám. A pokud proti vám stojí nějaký silnější tým – protože dost hráčů v bulharské lize hrálo za švédskou mládež – je to opravdu fyzicky náročné. Představa, že vám někdo nahraje puk tak, že jedete sami na bránu, je mylná. Občas se stane náhoda, že někomu puk uletí dobrým směrem. Ale s trochou nadsázky se dá říct, že hrajete jeden proti pěti. I kdybyste byl David Pastrňák nebo Connor McDavid, bude to náročné.

Lang: V Turecku to bylo spíš jeden proti deseti (smích). Někam jsem si najel, obránce to pak vyhodil úplně zbytečně na zakázané uvolnění, i když nebyl pod tlakem. Chcete udělat kličku soupeři, zároveň musíte udělat kličku i přes vlastního spoluhráče… Těžko si vysvětlit, co se těm klukům často honí hlavou, i když se jim snažíte říct, co by měli udělat. Není umění naučit člověka hokej, když pro to má podmínky. Ale umění to je v případě lidí, kteří je nemají. Strašně těžké. V Česku můžu trénovat děcka a hned je nějak posunout, ale na mnoha místech v zahraničí to takto nejde. Jsou na ledě jen dvakrát do týdne, na rozdíl od tuzemska, kde si jdou zatrénovat každý den. Navíc máte kategorii do 14 let, kde jsou i šestileté děti. Takže musím vymyslet cvičení, aby to všem v tomto velkém věkovém rozmezí něco dalo. Je to hodně o trpělivosti.

Malinský: Musíte se v zemi přizpůsobit. Protože jak pak chcete vysvětlit spoluhráči, který nikdy jinde nebyl, že se má postavit sem a sem. Proto se Nicholas učil i turecky.

Už jste zmínili několik kuriozit. Našli byste ve vašich zkušenostech ještě něco vyloženě absurdního typu „tohle by se v Česku nestalo“?
Lang:
Jsou tam historky, které ani nejde publikovat (smích). Takže decentním zážitkem bylo třeba to, když jsem šel v Turecku s hokejovou taškou a s hokejkami po ulici. Zastavila mě paní s tím, jestli hraju golf. A na ledě už jsem se často divil, co dokázali ostatní vymyslet. Protože to je mnohdy tak antihokejové…. Na jednom kempu v Bulharsku si hlavní trenér všimnul, že jeden kluk má levou brusli na pravé noze a pravou na levé. Klučinovi to vůbec nevadilo, asi si toho ani nevšiml. Divíte se pořád.

O zážitčích jednou vyjde knížka

Divil jste se i ve chvíli, kdy gólman v Turecku na tréninku opustil z poměrné kuriózních důvodů bránu, že?
Lang:
Ano. Při tréninku jsem jel na bránu a najednou koukám, že v ní nikdo není. Myslel jsem, že si gólman jen někde upravuje výstroj. Najednou vidím, že je zalezlý v rohu a kouká přes plexisklo na televizi v restauraci, kde dávali fotbal. Svolal všechny kluky a bylo po tréninku.

Vy, Marku, máte méně úsměvnou zkušenost z Lotyšska, kde jste okusil poměrně diktátorský přístup trenéra…
Malinský:
V Lotyšsku jsem zažil, jak to asi fungovalo v dobách Sovětského svazu. Měli jsme ruského trenéra, který praktikoval metody, které se naučil v mládí. Například nás zapřáhnul za popruhy, museli jsme si k tomu na sebe vzít závaží. Bruslili jsme od červené čáry k červené a neskončili jsme, dokud se první hráč nepozvracel. Zvlášť s tím závažím si to hodně říkalo o zranění – například přetržení svalu. Ale funguje to tam tak, že pokud hráč zátěž nevydrží, přijde další. Hokejistů je v zásobě hodně.

Nenapíšete společně jednou o této hokejové cestománii knížku?
Lang:
Už nás to napadlo. Zážitků je tolik, že bychom si to měli někam zapisovat. Zatím je ale podle mě brzo. Je nám teprve 25 let, hokej ještě můžeme dělat nějaký ten pátek. Až skončíme s hraním a budeme se věnovat třeba trénování, může to vzniknout.

Na ledě už jsem se často divil, co dokázali ostatní vymyslet. Protože to je mnohdy tak antihokejové… Na jednom kempu v Bulharsku si hlavní trenér všimnul, že jeden kluk má levou brusli na pravé noze a pravou na levé. Klučinovi to vůbec nevadilo, asi si toho ani nevšiml. Divíte se pořád

Malinský: Dokonce jsme se už bavili, jak by se knížka mohla jmenovat. Jedním z hlavních nápadů bylo „Bez agenta“. My jsme agenty měli, ale zjistili jsme, že si sami vše zařídíme nejlépe. V kabině se s ostatními hráči občas dostanete k tomu, kdo má jaké podmínky. A podle toho víme, že jsme skončili v nadprůměru.

Lang: Opravdu vám pomáhají i známosti. Právě třeba hráči, se kterými jsme hráli předtím. Pak přichází doporučení, která vám zařídí angažmá. Do Turecka jsem se dostal díky jednomu Rusovi, se kterým jsem se potkal v Kanadě. Kdybych nehrál v USA s jedním Bulharem, který byl mimochodem jeden čas na farmě týmu z NHL, nepodíval bych se do Bulharska. Jinak totiž není jednoduché se dostat, získat smlouvu v cizí zemi. Lidé, kteří vás doporučí, si to pak berou na triko. Chce to mít daného hráče opravdu prověřeného, jinak si můžete pošpinit jméno.

Malinský: Potřebujete se začlenit do kolektivu a umět se s ostatními domluvit. Jinak vás později těžko někdo doporučí, protože na lidské stránce dnes záleží hodně.

A pokud kniha vznikne, bude v ní kapitola o tom, jak jste přijel na trénink v Egyptě na velbloudovi?
Lang:
Doufám, že ho vyfasuju. Už jsem mu i vymyslel jméno – Lamborghini (smích).

Tagy:
Lotyšsko USA sport hokej rozhovor Bulharsko Kanada Nicholas Lang Marek Malinský Litva Island trenér Egypt

Hlavní zprávy

ON-LINE: Válka skončí za podmínek, které určí Ukrajinci. Macron vyzval k posílení obrany EU
Praha

Živě
ON-LINE: Válka skončí za podmínek, které určí Ukrajinci. Macron vyzval k posílení obrany EU

Praha se na čtvrtek a pátek stala pravděpodobně nejstřeženějším městem Evropy. Na Pražském hradě totiž na dvoudenní summit přijely politické elity ze zemí Evropské unie, ale také dalších pozvaných států. Jednání začalo před 14. hodinou. Kromě premiérů a prezidentů států Evropské unie se účastní například lídři Británie, Turecka či Ukrajiny.

Otec dětí, které srazil opilý řidič, poslal srdcervoucí vzkaz. Michal ukázal i drsné fotky
Slovensko

Otec dětí, které srazil opilý řidič, poslal srdcervoucí vzkaz. Michal ukázal i drsné fotky

Otec dívky, kterou srazil opilý řidič v Čadci na severu Slovenska, zveřejnil na Facebooku srdcervoucí vzkaz. V příspěvku nedokázal skrýt hněv a popsal, že je paralyzovaný bezmocností a strachem. Při nehodě nikdo nezemřel, matka s dcerou však skončily v nemocnici. Michal nicméně upozornil, že o život přišel jejich milovaný pes, se kterým šla matka s dcerami k veterináři.

Infobox

Válka na Ukrajině

sledujeme živě
18:52

Evropská unie schválila rozšíření protiruských sankcí

17:07

Ukrajina osvobodila 400 kilometrů čtverečních Chersonské oblasti, řekla mluvčí

16:35

Fiala ocenil pokroky Ukrajiny ve válce. Evropská podpora Kyjeva podle něj musí dále pokračovat

16:03

Peskov zpochybnil informace o mobilizaci

Energetika, petrolejářství i doly. Vláda chce zdanit mimořádně zisky, aby pokryla kompenzace

Ministerstvo financí navrhne daň z mimořádných zisků od ledna 2023 na dobu tří let pro společnosti z energetiky, bankovnictví, petrolejářství a těžby fosilních paliv. Zvláštní daň bude fungovat jako 60procentní daňová přirážka aplikovaná na nadměrný zisk těchto firem stanovený jako rozdíl mezi základem daně a průměrem nákladů základu daně za poslední čtyři roky navýšeným o 20 procent. Na tiskové konferenci to oznámil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

Živě
ON-LINE: Rusové přišli o stovky obrněnců a tanků. Prohráli jste, vzkazuje Zelenskyj

Ukrajinská armáda dál postupuje na jižní i východní frontě a zabírá Ruskem dříve okupovaná území. Obzvlášť se jí v poslední době daří v Chersonské oblasti. Zároveň od prchajících okupantů získali stovky kusů ruské obrněné techniky. Prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že je jedno, jaké zbraně Rusové seženou – už prohráli. Šéf Kremlu Vladimir Putin zase nařídil moskevské vládě převést do ruského vlastnictví Záporožskou jadernou elektrárnu.

Viník tragické nehody v Bratislavě měl na kontě 16 přestupků. Proč nepřišel o řidičák?

Viník tragické nedělní nehody v Bratislavě Dušan Dědeček za 11 let spáchal 16 dopravních přestupků. Ve většině případů překročil rychlost. Prokurátor podal návrh na vzetí Dědečka do vazby právě kvůli obavě, aby nepokračoval v trestné činnosti. Odborníci vysvětlili, proč bývalý šéf Deaflympijského výboru Slovenska v minulosti nepřišel o řidičský průkaz. Podle analytika Jozefa Drahovského k přestupkům nejspíše došlo před zavedením současného systému.

Sušení prádla nebo vytápění bazénu. Krypta ukazuje, jak jsou těžaři bitcoinu kreativní

Kryptoměnová těžba – to nejsou krumpáče a lopaty, ale nablýskaná datacentra za miliony korun. Kvůli velké energetické spotřebě těžebních strojů se těžaři snaží šetřit, kde se dá. Pomocí zbytkového tepla si tak někteří z nich suší ovoce nebo vytápějí vodu v bazénu. O energetické náročnosti bitcoinu se v Kryptě rozmluvil ekonom Lukáš Kovanda. Pořad můžete sledovat každý týden ve čtvrtek ve 14:40 na CNN Prima NEWS.

Za atentátem na Duginovou stáli Ukrajinci. Ani se nás nezeptali, tvrdí zpravodajci USA

Americká zpravodajská služba přišla s citlivým a možná poněkud šokujícím tvrzením, že za atentátem na Darju Duginovou v Moskvě skutečně stáli Ukrajinci. Což tvrdil od začátku ruský režim. K operaci měla dát souhlas část ukrajinské vlády. Zpravodajská služba USA údajně o ničem nevěděla, její členové tvrdí, že by se v takovém případě pokusili atentátu zabránit. Ukrajinci nadále odmítají, že by atentát organizovali.

Čtvrtmilionová pokuta pro Slavii. Pyká i za fanoušky, kteří v Plzni napadli hasiče

Disciplinární komise Ligové fotbalové asociace udělila pražské Slavii vysokou pokutu čtvrt milionu korun za výtržnosti fanoušků při utkání 9. kola nejvyšší soutěže v Plzni. Příznivci červenobílých výrazně poničili zařízení stadionu, vhazovali mezi domácí diváky předměty včetně pyrotechniky a také napadli hasiče. Disciplinárka o trestu informovala v komuniké.

Putinově „kmotřence“ hrozí vězení. Šíří lži o vládě, obviňuje novinářku Kreml

Xenija Sobčaková šíří nepravdu o vládních agenturách, tvrdí Kreml. Domnělé kmotřence prezidenta Vladimira Putina hrozí dokonce vězení. Do povědomí ruské společnosti se nyní 40letá novinářka dostala coby nejmladší ruská kandidátka na prezidentku. Ačkoliv šla v roce 2018 do boje o nejvyšší post právě proti Putinovi, jejich vztah to prý nepoznamenalo.

Domácí zpravodajství

Skupina Prima zažila v září mimořádný úspěch. CNN Prima NEWS dokonce překonala rekord

Září letošního roku bylo pro skupinu Prima mimořádně úspěšné. Meziročně narostla nejvíc ze všech televizních skupin, a to ve všech strategických cílových skupinách. U dospělých diváků (CS 15+) zvítězila se share 28,77 % mezi komerčními skupinami. Jednalo se o meziroční nárůst 1,33 procentních bodů. Zpravodajská stanice CNN Prima NEWS pak dosáhla nadprůměrného share 2,15 % v CS 15+.

Cimický znásilnil a vydíral ženy v 28 případech, tvrdí policie. Navrhuje obžalobu

Kriminalisté podali návrh na obžalobu psychiatra a spisovatele Jana Cimického ze znásilnění a vydírání pacientek. Lékař se jich podle nich dopustil v 28 případech. Policie o tom ve čtvrtek informovala na Twitteru. Konkrétní jméno obviněného sice neuvedla, ale z kontextu vyplývá, že jde o Cimického. Podle dřívějších policejních informací je psychiatr podezřelý, že znásilňoval ženy od roku 1980 do roku 2016.

Katarský emír předčasně odletěl z Prahy. Brusel neodsouhlasil jeho účast na summitu

Katarský emír Tamim bin Hamad Sání ve středu večer odletěl z Česka, potvrdil ředitel hradní diplomacie Rudolf Jindrák. Důvodem podle něj bylo, že Brusel neodsouhlasil, aby se emír stal účastníkem čtvrtečního neformálního summitu evropských zemí v Praze. Podle Deníku N, který na odjezd emíra upozornil, odcestoval do Londýna. Velvyslanec v Kataru Petr Chalupecký pak uvedl, že emír odletěl spokojený a podstatná část delegace v Praze zůstává.