Strach části voličů z možné mobilizace a zatažení do války je bezpředmětný, protože prezident takový krok jednoduše učinit nemůže. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl senátor a předseda Stálé komise Senátu pro Ústavu Zdeněk Hraba. Podle člena senátorského klubu ODS a TOP 09 má hlava státu jen omezené pravomoci. Kromě toho se v horní komoře Parlamentu diskutuje, že by se ještě více zúžily.
U části veřejnosti panují obavy, že pokud dojde ze zvolení Petra Pavla prezidentem, tak bude vyhlášena mobilizace.
Sám tak učinit nemůže. Mobilizace se vyhlašuje podle branného zákona pouze na návrh vlády a při vyhlášení válečného stavu. Je to poměrně složitý proces a sám ze své vůle o tom prezident nerozhodne. Navíc je potřeba dodat, že mobilizace by se týkala pouze záloh. Tedy celá hypotetická diskuze se točí pouze okolo mobilizace v současnosti nízkých tisícovek lidí.
Jak by mobilizace ve skutečnosti vypadala? Co všechno by se muselo stát, aby k ní došlo?
Předně by muselo dojít k válečnému stavu. Tedy stavu napadení republiky nebo obrany podle mezinárodních závazků. Uskutečnit by se musely schůze obou komor Parlamentu, kde by o válečném stavu rozhodovala většina v Poslanecké sněmovně i v Senátu. Tedy 41 senátorů a 101 poslanců. Na základě válečného stavu by mohla vláda navrhnout prezidentovi republiky mobilizaci a prezident by následně mohl mobilizovat vojáky v záloze. Tedy jenom ty občany, kteří jsou v tu dobu záložáky.
Kdy by mohl být vyhlášen válečný stav?
V případě napadení České republiky nebo v případě plnění mezinárodních závazků. Nejspíše by se jednalo o napadení v rámci smlouvy NATO.
Může vůbec prezident vyhlásit sám o své vůli jakýkoliv stav?
Podle zákona o bezpečnosti České republiky existuje stav ohrožení státu, nouzový stav a válečný stav. Za určitých podmínek ho může vyhlásit Parlament, respektive vláda.
Kromě mobilizace mluví kandidát na prezidenta Andrej Babiš o tom, že Petr Pavel chce zatáhnout Českou republiku do války. Má hlava státu na něco podobného pravomoci?
V rámci jeho pravomocí tuto možnost nemá. Samozřejmě se prezident může nešťastně vyjádřit a může to být bráno jako slovní útok. Takto se ale války nezahajují a myslím si, že v kontextu ústavnosti je to vyloučené.
Evropské volby
Senát diskutuje o omezení pravomocí prezidenta
Prezident je také vrchním velitelem ozbrojených sil. Kam sahají jeho pravomoci v oblasti armády?
Jeho vojenské pravomoci sdílí částečně s ministrem obrany. Má určitou možnost, kdy vstupuje do řízení u kárných opatření. Hlava státu také jmenuje náčelníka generálního štábu na návrh vlády. Schvaluje vojenské řády, jmenuje či povyšuje generály. V tomto směru je vrchním velitelem ozbrojených sil.
V případě nejhoršího scénáře velí armádě náčelník generáního štábu. A to ze své pozice, kdy je v každodenním kontaktu s armádou a zná všechny možnosti a limity vojska. Je naprosto vyloučené, aby prezident velel v bitevním poli.
Předsedáte Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a jste členem ústavněprávního výboru. Diskutujete o možnostech rozšíření prezidentských pravomocí?
V úterý jsme měli senátní jednání, na které jsme pozvali i kolegy z Poslanecké sněmovny. Jednali jsme o 21 bodech, kde je možné diskutovat o změnách Ústavy. Rozšíření pravomocí nebylo obsahem žádného z nich. Je to spíše naopak. Diskutuje se o omezení pravomocí, kdy by se kontrasignovaly milosti odsouzených nebo zahlazení odsouzení. Bavíme se také o tom, že by kontrasignace mohla být při jmenování členů bankovní rady, podobě jako je tomu u soudců Ústavního soudu.
Zmínil jste kontrasignaci, která je součástí abolice. Ukazuje se na případu prezidenta Miloše Zemana a Petra Fialy, který nesouhlasil s abolicí, že je kontrasignace potřebná i v případě milostí?
To je otázka na širší diskuzi. Pokud prezident vykonává funkci jakési poslední instance – spravedlnosti, tak bych to pochopil. Dokázal bych si představit obě varianty. Nemám na to vyhraněný názor. Mělo by to být ale v závažných důvodech a nikoli v libovůli. Kontrasignace při zahájení trestního stíhání má smysl. I když dotyčný může být stíhán nespravedlivě.
Prezident jmenuje i členy bankovní rady České národní banky. Rada by měla být nezávislá. Pokud by se na návrzích členů shodoval i Senát, tak by podle vás nebyla ohrožena tato podmínka?
Ústavní soud je také nezávislý. Někdy mají ústavní soudci úplně jiný názor než senátoři nebo poslanci. V tomto případě to nijak neomezuje. Je v tom určitá kontrola, aby došlo k vyvážení výkonné, zákonodárné a soudní moci. Česká národní banka je mimo tyto tři moci. Pokud by prezident mohl navrhnout Senátu členy bankovní rady, tak by o nich bylo věcně diskutováno. Podobně jako o kandidátech do Ústavního soudu, které navrhl prezident Zeman. Ne každý kandidát byl zamítnut. Pana profesora Pavla Šámala jsme schválili a nyní budeme jednat o docentu Janu Svatoňovi. Senát se dívá na kandidáta z pohledu odbornosti a kvality, nikoli podle toho, kdo ho navrhl.
Na změnu Ústavy je potřeba většina v obou komorách Parlamentu. Je nějaký návrh, který by byl v současném zastupení Senátu i Poslanecké sněmovny průchozí?
Témat k diskuzi je poměrně hodně. Napadá mě například fixní volební termíny, kdy by se volby odehrávaly v pevně danou dobu. Podobně by mohl projít i klouzavý mandát u poslanců a členů vlády. Jak jsem si zjišťoval u kolegů, tak je i shoda na rozpočtové odpovědnosti a ústavní ochraně vody. U návrhů ale chceme vidět obsah a náplň.
A návrh na ústavní právo na hotovost?
Můj názor je kladný. Určitě mám nějaké výtky, protože byl navržen k přechodným ustanovením a já bych viděl návrh spíše v ochraně majetku. Je ale potřeba diskutovat samotnou podobu zákona. Tedy aby neomezoval jiné platby, jako je například bezhotovostní. Jsme ale mezi prvním a druhým čtením v Senátu. Pokud by návrh prošel, tak musí projít dalšími třemi čteními v Poslanecké sněmovně a vrátil by se zpět do horní komory. To je celkem pět hlasování, takže se s návrhem může stát opravdu cokoliv.
