Od oborníků a ekonomů zaznívá, že se spotřebitelé nechávají holit jako ovečky. Naráží tím na to, že ceny potravin jsou na tuzemském trhu vyšší než v zahraničí a Češi jezdí raději nakupovat do okolních států. Podle agrárního analytika Petra Havla ale nemají zdejší občané moc na výběr, protože je limituje malý trh. Obchodníci totiž nemají konkurenci u silných regionálních prodejců, jako je tomu například v Německu. Češi proto s drahotou mohou bojovat například tím, že budou omezovat svou spotřebu. Od roku 1993 do roku 2019 se totiž spotřeba potravin zvýšila o více než 65 kilogramů na osobu za rok.
Zdražování potravin překvapilo letos mnohé domácnosti. Ceny rostly prakticky u veškerého zboží a právě potraviny se staly tahounem celkového růstu spotřebitelských cen. Hlavní zbraní proti inflaci se stávají základní úrokové sazby od České národní banky. Oproti tomu spotřebitelé nemohou s vysokými cenami nic moc dělat.
S drahými potravinami stále není konec. Češi teď doplácejí i na dřívější nízké ceny
Češi se stále musí potýkat se zdražováním nejrůznějších potravin. Ceny zboží na regálech tuzemských obchodů rostly nejvíce z okolních zemí a znatelné bylo zdražování i v rámci celé Evropské unie. Důvodů je hned několik. Zdejší trh je totiž malý a není zde velká konkurence. Navíc dlouhé roky mohli Češi nakupovat potraviny, které byly cenou pod průměrem zemí EU. V době vysoké inflace proto došlo k razantnímu zdražení, které dohání i ostatní státy.
Agrární analytik Petr Havel pro CNN Prima NEWS řekl, že zákazníci mají v případě České republiky omezené možnosti. Opačně by to bylo v případě, kdyby český trh měl hustou síť regionálních prodejců a výrobců. „Náznaky sice existují, jako například Levné potraviny, problémem ale je, že tyto sítě a diskonty nenabízejí celou šíři sortimentů a nevytváří smysluplnou alternativu,“ řekl Havel.
Podle něj je navíc celé vnímání českého trhu pokřivené, protože zákazníci považují za diskont například řetězec společnosti Lidl. „To bylo platné možná na začátku, ale nyní to podle mého ani nesplňuje celou řadu parametrů diskontu,“ řekl Havel.
Češi mohou omezit spotřebu
Agrární analytik tím naráží na to, že například v sousedním Německu jsou běžní regionální prodejci, kteří nabízejí čerstvé lokální suroviny. Těmto prodejcům odpadají náklady na skladování či náročnou logistiku a mohou tak být levnější. Česká republika podobnou alternativu nemá, i když se podobné snahy o čerstvé potraviny přímo od zemědělců objevují. Příkladem může být portál Scuk.cz. Nejde však o masový rozsah a na trhu tak netlačí velké prodejce ke snížení ceny.
Spotřebitelé však mohou omezovat svou spotřebu. Jinými slovy nakupovat v menším objemu. V posledních letech totiž roste objem potravin, které Češi spotřebují. „A to veškerých na osobu. Nechci říct, že bychom se přejídali. Přesto spotřebováváme na kilogramech a litrech více než v minulosti. To znamená, že je určitá rezerva, abychom toho tolik nekupovali,“ řekl Havel.
Data Českého statistického úřadu z roku 2020 ukazují, že v roce 2019 dosáhla spotřeba potravin 796,5 kg na obyvatele. Od roku 1993 to byla nejvyšší hodnota, zároveň se od té doby zvedla o 65,5 kilogramu na osobu za rok. Meziroční nárůst byl dokonce ve výši 6,9 kilogramu. Čísla zahrnují i potravinové ztráty a odpady, které jsou odhadovány až na jednu třetinu spotřeby.
Podle Havla je vysoké číslo způsobeno také tím, že Česká republika je země známá svými slevovými akcemi. Během těchto nabídek se často objevuje, že při zakoupení třech produktů je další navíc zdarma. „Zákazníci tak často nakoupí víc než sami spotřebují. Poté také stoupá spotřeba. Mohli bychom ušetřit na tom, že bychom nemuseli tolik nakupovat,“ dodává Havel s tím, že by bylo chybou, aby lidé přestali nakupovat určité potraviny oproti ostatním. Podle něj by se totiž měla omezit spotřeba plošně a ne u vybraných produktů, jako je vynechání dražšího hovězího masa nebo zeleniny.
