Jalonen: Já kouzelník nejsem, ale Pastrňák ano. Na MS chceme mít sebevědomí juniorů

Už jste se naučil českou hymnu, jak jste před rokem chtěl udělat?
Nenaučil. (úsměv)

A snažíte se na tom pracovat?
Už to možná nevypadá tak těžce, ale ještě tomu dáme čas.

Používáte sem tam nějaká česká slova či české fráze?
To ano. Dobré ráno, dobrý večer, dobrou chuť… Ale zatím jsem byl trochu líný se naučit více. Každopádně tím, že už tu žiju rok, sem tam pochytím nějaké slovíčko, když slyším lidi, jak se baví.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Haška rozpálila IIHF: Je mi na zvracení. Bojí se, že kvůli pravdě o Rusech bude v p*deli

Když pomineme toto, jak jste se adaptoval v České republice?
Bylo to pro mě snazší díky tomu, že už jsem tady strávil nějaký čas při angažmá ve Lvu Praha. Žil jsem tu nějakých osm měsíců, takže už jsem měl celkem přehled o tom, kde se nachází důležitá místa… Miluju to město. Už dobře vím, kam zajít na pivo nebo na oběd.

Pomáhal při sžívání se s tuzemskou kulturou i fakt, že už dříve jste trénoval několik Čechů ve finské lize, že jste se s některými potkal v jednom mančaftu jako hráč?
Je to možné. Ale už jsem párkrát mluvil o mém pocitu, že Češi a Finové mají něco společného. Vycházíme spolu, je lehké se adaptovat. Jak jste řekl, už kdysi jsem ve Finsku trénoval hráče jako (Petr) Tenkrát, (Viktor) Ujčík nebo (Ondřej) Kratěna, naopak mým koučem v Lukko Rauma byl Václav Sýkora. Věděl jsem tedy něco o charakteru českých hráčů, a to mi samozřejmě pomohlo. Nejvíce nápomocná ale byla zmíněná štace ve Lvu, kde polovinu týmu tvořili Češi.

Na negativní myšlenky není čas

Co konkrétně český hokej? Dokážete říct, na co jste si v něm nejhůře zvykal?
Nemyslím si, že bych narazil na něco specifického. Musím říct, že jsem dost rád za to, že jsem se sem přestěhoval a mám pořádný vhled do extraligy, můžu se seznamovat s lidmi z klubů, především trenéry a generální manažery. Snažím se navštívit co nejvíce zápasů osobně v různých městech, už ani nepotřebuju taxikáře jako Jiřího Kalouse (aktuálně trenér Mladé Boleslavi, pozn. red.) nebo Ondřeje Kaláta (tiskový mluvčí Českého hokeje, pozn. red.) a vyrážím sám. (úsměv)

Naťukl jste seznamování se a kontakt s extraligovými trenéry. Jak funguje vzájemná spolupráce? Nenarážíte občas na drobnou rezistenci kvůli tomu, že jste cizinec?
Podle mě tato komunikace funguje velmi dobře. Přímo v čase kolem zápasů je nechci příliš otravovat, protože mají dost vlastní práce. Ale samozřejmě vždy vědí, že se na jejich týmy jdu podívat. Platí, že ve vzájemné diskuzi není žádný problém.

Kladete důraz na odstranění negativních myšlenek, nebabrání se ve věcech. Jak tohoto při práci s českými reprezentanty dosahujete?
Podle mě to jde velmi dobře. Turnaj – mistrovství světa – trvá dva a půl týdne. A není vůbec žádný prostor na to, abyste v jakoukoliv chvíli přemýšleli negativně. Všichni trenéři se o to musí snažit. Musíme chtít, aby se hráči drželi plánu, aby byli na jedné lodi. V tom je třeba být striktní. Ale negativní myšlenky? Na ně není čas, i když prohrajeme.

Také je z vašich dřívějších slov jasné, že příliš nemáte rád slovo „tlak“, snažíte si ho nepřipouštět. Přesto se zeptám, jak jste se cítil, když coby první cizinec od roku 1947 převezmete reprezentaci, od které se čekají medaile, ale žádnou 10 let nevyhrála?
Všichni v trenérském byznysu pracují pod tlakem. A každý ho zvládá ukočírovat jinak. Byl jsem už na tolika těžkých místech v různých pozicích a nelze říct, že bych tlak nepociťoval. Nicméně já se na to snažím pohlížet jinak. Jako na výzvu, kterou mám před sebou. Toto nastavení přišlo se zkušenostmi v pozici kouče.

V českém hokeji vidíme pozitivní trendy

Jaké herní věci pálily národní tým chvíli, kdy jste byl jmenován jeho hlavním trenérem? Co jste přišel opravit?
Neviděl jsem nic kardinálního, šlo o detaily. Jedním z nich mohlo být vůdcovství – kladl jsem důraz na to, jak vést kabinu. Minulý rok každého zajímalo, co se změnilo. Ve skutečnosti jsme se tolik nezměnili. Já ale vnímám jako velmi důležitou jinou věc.

Povídejte.
Nejdůležitější za poslední rok byl nedávný úspěch juniorské reprezentace na mistrovství světa v kanadském Halifaxu. Byl jsem tam s týmem, ne že bych trénoval, ale trochu jsem pomáhal, rád jsem přidal svůj pohled, když po něm byla poptávka. Ti kluci byli tak blízko tomu, aby šampionát vyhráli. To je jedna věc. Hlavní spatřuji v tom, s jakým sebevědomím hráli, jaké měli nastavení. A přesně to potřebujeme i na dospělém mistrovství teď v Rize a Tampere.

Takže mladíci pro vás byli inspirací?
Ano. Byly to skvělé dva týdny, které jsem mohl v Kanadě strávit.

Bylo pro vás překvapení, jakým způsobem se „dvacítka“ prezentovala?
Ani ne. Protože jsem viděl, jak hrála na předchozím šampionátu v létě v Edmontonu. A velká část kádru zůstala stejná. Nutno říct, že trenéři v čele s Radimem Rulíkem odvedli skvělou práci.

Když vezmeme tento úspěch a k tomu loňský bronz z Finska, vnímáte, že český hokej je na dobré cestě k tomu, aby oprášil svůj někdejší kredit?
Věřím tomu. A ještě nesmíme zapomenout na to, že ženská reprezentace získala loni historicky první medaili na mistrovství světa. Národní tým do 18 let vypadal slibně… Aktuálně vidíme v českém hokeji pozitivní trendy. I díky tomu, že královehradecký Mountfield se hezky ukázal v Lize mistrů a Sparta hrála finále velmi těžkého Spengler Cupu. To všechno pomáhá k tomu, že malí kluci a malé holky se začnou zajímat o hokej a třeba se na něj dají. Teď jen pokračovat. Za chvíli nám začíná přípravný kemp na světový šampionát, takže se musíme dostat do pohody, vybrat správné hráče, najít pro ně ideální role.

Zvykl jste si na to, že se pravidelně snažíte uspět proti svým – Finům?
Vždy je to speciální setkání. Ale potkáváme se často v rámci Euro Hockey Tour, už se tak stalo asi šestkrát, do toho loňský zápas na mistrovství světa v Tampere. Už si zvykám, ale má to samozřejmě zvláštní nádech, protože znám všechny lidi z finského hokeje.

Bavíte se často s Jukkou Jalonenem, hlavním trenérem „suomi“?
Ano! Jsme celkem často v kontaktu. Nejsou to vyhrocené debaty, jsme přátelé, hokej v tu chvíli většinou hodíme za hlavu a bavíme se o jiných věcech. Jistě, během zápasů jde toto přátelství stranou.

Je Jalonen něco jako Novák v Česku? Čili časté jméno?
Neřekl bych (úsměv). Takže je zajímavé, že dvě hokejové reprezentace mají trenéra se stejným příjmením. Pořád se najdou lidé, kteří si myslí, že jsme příbuzní.

Suspendace Rusů je správná. Ale dál to nechci rozvádět

Na blížícím se mistrovství světa se můžete potkat až v play-off. Ale dosahuje vaše natěšení teď maxima? Cítíte určité chvění, když pro vás startuje nejdůležitější část roku?
Abych byl upřímný, na tohle jsem čekal. Po posledním zápase na únorových Švédských hokejových hrách v této práci nastává zajímavé období. Snažil jsem se vidět co nejvíce hráčů v akci, do toho vložil dovolenou v rakouském Kitzbühelu s rodinou a víkend ve Vídni. Teď jen nominovat hráče a vyrazit na kemp do Plzně.

Minulý rok nakonec znamenal úspěch, přesto se zeptám, co můžete udělat lépe?
Nechci to nějak konkretizovat, ale určitě máme věci, které bychom chtěli zapracovat do našeho herního plánu. Teď bude čas si je vyzkoušet, a to i v přípravných zápasech, protože během roku – na akcích Euro Hockey Tour – máme jen týden. Nejde ale o nic kruciálního.

Na šampionát stejně jako loni nedorazí ruská reprezentace. Mezinárodní hokejová federace (IIHF) nedávno informovala, že Rusové si nezahrají na mistrovství světa ani příští rok v O2 areně, na kterou koukáme z vaší kanceláře. Vítáte toto rozhodnutí?
Ano.

Nevadí vám ale způsob, jakým způsobem IIHF odůvodňuje suspendaci? Mluví o bezpečnostních důvodech, nechce říct, že Rusko je válečný agresor…
Je to dobré rozhodnutí, takový je můj názor. Dál to nechci rozebírat.

Tak k příjemnějším věcem. Budete v bojích o Stanley Cup fandit soupeřům Bostonu Bruins, abyste měl naději, že na mistrovství světa dorazí i David Pastrňák?
Aktuálně to vypadá, že si dojdou až pro pohár (úsměv). Letos mají opravdu velkou šanci Stanley Cup získat. Martin Havlát (generální manažer reprezentace, pozn. red.) každopádně odvádí dobrou práci, pořád je s hráči z NHL v kontaktu.

Koukáte na zápasy Bostonu?
Ne, jen sestřihy.

To samé platí i pro týmy, které byste měl mít nejraději, protože jste v nich hrál – Calgary Flames a Edmonton Oilers?
Ani na jejich zápasy nekoukám.

Při krátké štaci v Edmontonu jste se potkal i s velikánem Waynem Gretzkym. Jak na něj vzpomínáte?
Moc netrénoval, ani nekoukal na ice time. (smích) Běžně odehrál přes 25 minut zápasu. Tréninky bral hodně zlehka, většina kluků bruslila trochu více. Ale bylo neuvěřitelné s někým takovým sdílet šatnu, i když to trvalo krátce. Viděl jsem ho i z druhé strany, protože párkrát jsem ho potkal v „Bitvě o Albertu“ v dresu Calgary. Byl to zkrátka Great One, jak se mu říká.

Ještě k Davidu Pastrňákovi. Loni jste si pochvaloval, jak s sebou do Finska přitáhl pozitivní náladu. Byl jste až v úžasu, jaké má charisma, jaká je jeho osobnost?
Má tak úžasný charakter. Skvělý sportovec, výtečný hokejista a neuvěřitelná osobnost. Proto mám radost, že před pár týdny podepsal s Bostonem nový kontrakt. I jsem mluvil s jeho agentem, bavili jsme se o tom, že je skvělé, jak pěknou smlouvu dostal. A příběh, jak loni po startu šampionátu přijel s Davidem Krejčím… Dovezl s sebou pozitivní energii a velmi dobrou hru.

Když jste přicházel k národnímu týmu, krotil jste očekávání slovy: „Nejsem kouzelník.“ Je Pastrňák kouzelník?
Ano, on je. Ne já. (smích)