Jediná návštěva Alžběty II. v Česku: Setkání s Havlovou fenkou i náznak omluvy za Mnichov

Citovaná pochvala hlavního města i moravské metropole zazněla až po jejím odletu z republiky v pořadu Hovory z Lán, který s královnou předtočil český prezident Václav Havel. Hovory se vysílaly v neděli 31. března.

„Prezident Havel vysoce ocenil, že byla ochotná takto oslovit jeho spoluobčany,“ uvedl deník Telegraf. Že královna přijala pozvání do pravidelného prezidentova pořadu v Českém rozhlase, bylo pro veřejnost velké překvapení.

Jak Ďula nerafla královnu

Královské Hovory v Lánech se nesly v lehkém tónu a s nadhledem je líčil i dobový tisk: „Prezident prozradil, že na závěr návštěvy královně předvedl na Pražském hradě svého psa Ďulu. Setkání podle něj dopadlo dobře, i když Ďula neudělala pukrle, ale přitulila se k Alžbětě II. a ta ji pohladila. Prezident s úsměvem poznamenal, že kdyby Ďula královnu ‚rafla‘, určitě by to zanechalo stín na celé návštěvě. Ale Její Veličenstvo má dobrý vztah ke psům.“

Kníračka manželů Havlových Ďula pouze odlehčila jinak velevýznamnou cestu panovnice Spojeného království do země, která se teprve před šesti lety zbavila komunismu. „Bylo velkým zážitkem vidět, jak mnoho vaše země dokázala v tak krátké době,“ prohlásila královna na závěr návštěvy. A pochvala tohoto druhu měla pro Česko cenu zlata, především před západním světem. Republiku přitom tehdy trápila komplikovaná hospodářská transformace. Přechod od socialismu k tržnímu hospodářství a demokracii dosti skřípal, v zemi kvetl ekonomický zločin a kriminalita měla často až mafiánské rozměry.

Rolls-Royce na Karlově mostě

Co o skutečných problémech středoevropské České republiky věděla Alžběta II., nevíme. Ze všech sil se snažila podpořit zdravé trendy v zemi, ze které sovětské tanky odjely až v červnu rou 1991.

„Vaše Veličenstvo, pro lid této země britská koruna nikdy nepřestane být znakem slavné a neochvějné tradice, která si udržuje svůj nezastupitelný význam i v naší moderní uspěchané a zmatené době,“ uvítal královnu Alžbětu II. ve středu 27. března 1996 prezident Havel ve Španělském sále Pražského hradu.

Britský královský pár přiletěl do Prahy speciálem královské letky z polského Krakova. Po historické návštěvě Polska přišla česká premiéra. „V Trůnním sále Václav Havel předal Alžbětě II. Řád bílého lva první třídy s Řádovým řetězem a sám pak převzal z rukou Jejího Veličenstva velkokříž Řádu lázně (Bathský řád). Původním nositelem hesla řádu ‚Sloužím‘ byl mimochodem král Jan Lucemburský,“ popisovaly Zemské noviny, jak královna umně propojila anglické a české dějiny.

„V tmavomodrém Rolls-Royce pak královna odjela na Karlův most. Tento nejstarší pražský most byl již dlouho před plánovaným příjezdem královského páru zcela zaplněn Pražany. Tradiční skepse Čechů ke státním návštěvám tentokrát zcela jednoznačně ustoupila do pozadí,“ uvedly Zemské noviny.

Nenápadná omluva za Mnichov

„Už samotný fakt, že se návštěva koná, ukazuje nám i světu, že Česká republika se vrátila do civilizovaného světa i Evropy,“ přemítal v té době komentátor Lidových novin. V civilizované zemi se ale pořád dělo mnoho necivilizovaných skutků. Exploze granátu ve směnárně v Kaprově ulici v centru Prahy (říjen 1996) či exploze výbušniny v odpadkovém koši na pražském Smíchově, která způsobila těžké zranění devětačtyřicetileté ženě (květen 1997), byly jen vrcholem zločinného podhoubí. Teprve v roce 1997 byly postaveny před soud první aktéři krvavých podvodů s lehkými topnými oleji. Tu a tam někdo zmizel, někoho zavraždili, někde u Zlína bouchlo s někým auto…

Při večerní recepci na Pražském hradě královna překvapila, když se nepřímo omluvila za britský podpis pod Mnichovskou dohodou z roku 1938: „Moje země v tomto století aktivně podporovala vytvoření první Československé republiky. Události, které její konec způsobily, jsou jediným stínem, který leží na našich vztazích. Dobře rozumím a dokáži se vcítit do pocitů, které se v této zemi váží k Mnichovské smlouvě.“

V moravském parlamentu

Ve čtvrtek 28. března 1996 navštívila Alžběta II. někdejší hlavní moravské zemské město Brno. Britská strana již při jednáních o programu trvala na návštěvě moravské metropole, královna dostala informace o někdejším uspořádání českých zemí a věděla i o aktuálních separatistických tendencích Moravy. Tuto historickou zemi bývalého Království českého přirovnávala ke Skotsku či Severnímu Irsku, proto považovala návštěvu Brna takřka za povinnost.

„Jsem velmi potěšena, že stojím na křižovatce kontinentu,“ prohlásila v Brně. Historici její poznámku vysvětlovali různě. Jako narážku na hranice mezi Východem a Západem s odkazem k „byzantské“ Velké Moravě i jako odkaz na Jantarovou stezku, která spojovala Středomoří (i Černé moře) s Baltem a tím pádem i Severním mořem, obrazně řečeno také s britskými ostrovy. Když panovnice v Brně navštívila Ústavní soud, dostala podrobný výklad, že právě stojí v budově postavené pro moravský parlament (Zemskou sněmovnu), neboť Rakousko-Uhersko uznávalo postavení Moravy jako samostatné korunní země v rámci habsburské monarchie.

Druhý den návštěvy skončil koncertem v pražském Rudolfinu. A ten poslední byl věnován poznávání Prahy anebo setkání s pražskými Brity: „Královna navštívila Britskou radu na Národní třídě v Praze, odkud odjela na Staroměstské náměstí. Na radnici Alžbětu II. uvítal pražský primátor Jan Koukal a předal jí vzácný křišťálový pohár. Poté se podepsala do pamětní Zlaté knihy a převzala symbolický klíč od městských bran.“

Královna v českém Kocourkově

Návštěvu provázely i rozepře na české politické scéně. Předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde (ODS) třeba odmítl návrh britské strany, aby královna promluvila v Poslanecké sněmovně. Jen pár dnů předtím byl přitom parlamentní projev vrcholem královské návštěvy v Polsku.

„Důvodem odmítnutí byla obava, že by nebyla splněna britská podmínka účasti alespoň sto devadesáti poslanců při projevu,“ uvedl deník Telegraf. Uhde odhadoval účast tak na 120 z 200 poslanců. „Každého Čecha musela polít horkost, když vyslechl argument M. Uhdeho, že by se mu totiž jen velmi obtížně podařilo svolat na mimořádné zasedání Sněmovny decentní počet poslanců,“ kritizovaly Uhdeho postup Zemské noviny.

Předseda Občanské demokratické aliance (ODA) Josef Ježek žádal, aby Uhde na svoje selhání reagoval odstoupením z funkce. Ředitel hradního protokolu Miroslav Sklenář poklesek předsedy parlamentu hájil: „V tomto státě není tradice, aby hlava státu mluvila v parlamentu. Takhle jsme to řekli Britům. Oni s tím souhlasili. A jelikož má královna na státní návštěvě vždy jen jeden projev, domluvili jsme se, že ho bude mít na večeři na Pražském hradě.“

Deník Svobodné slovo komentoval krok Milana Uhdeho jako švejkovský přešlap: „Je dosti důvodů domnívat se, že Milan Uhde zná své pappenheimské dobře a odhadoval střízlivě. Je však též možné, že se mýlil a poslanci by na královnu přišli, přinejmenším z přirozené lidské zvědavosti. Podle všech známek byli i mnozí Uhdeho straničtí souputníci jeho odhalením překvapeni a zaskočeni. Ať už šlo o dobrý úsudek, či nedostatek komunikace, skutečností zůstává, že naši poslanci se svým předsedou v čele odsunuli královnu do role zpěvačky třetí třídy, na jejíž vystoupení se chodí, když je jinde vyprodáno a v televizi nic pořádného nedávají.“

Předseda parlamentu v následujících dnech popřel, že by kdy projev královny v Poslanecké sněmovně odmítl. Uhde svůj postoj vlastně nikdy rozumně nevysvětlil, chápající Alžběta II. se nicméně vystoupení v parlamentu nedomáhala. Navštívila desítky zemí po celém světě a dobře věděla, že leckde se státní zřízení občas podobá Kocourkovu. V České republice byla poprvé, toužila zanechat příznivý dojem, a tak i leccos nepříjemného skousla. Královská doporučení totiž říkají, že panovnice má každou zemi mimo Spojené království a země Commonwealthu navštívit pouze jednou za život, což se v případě Česka potvrdilo.