Ve světle vyostřených vztahů mezi Libanonem a židovským státem začínají izraelští analytici upozorňovat na obrovskou síť podzemních tunelů, kterou na hranicích obou zemí vybudovalo hnutí Hizballáh. Komplex má být ještě rozlehlejší než ten, který se rozkládá pod Pásmem Gazy. Staví se už přes tři dekády, napsal The Times of Israel.
Komplex označovaný za Gaza metro – sít tunelů a chodeb, který se táhne pod Gazou, je mnohem větší a sofistikovanější, než se původně předpokládalo. Izraelci roky upozorňovali, že ho zneužívá hnutí Hamás pro teroristické účely. Během války nyní izraelská armáda odkrývá skutečný rozsah tunelů, které jsou propojené i s civilními objekty včetně nemocnic.
VIDEO: Izraelci ukázali, co Hamás skladoval uvnitř škol v Gaze
Gaza metro má v součtu chodeb měřit přes 500 kilometrů. Odborníci ale upozorňují, že vedle Izraele je ještě jeden podzemní komplex, který má být údajně ještě rozlehlejší a modernější než ten sloužící Hamásu. Jedná se o síť tunelů, které využívá libanonské hnutí Hizballáh.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Překvapivý tah Američanů. U Izraele se ostřelují s rebely, přesto stahují svou vlajkovou loď
Jedním ze tří hlavních cílů této organizace, kterou Západ považuje za teroristickou, je zničení státu Izrael. Hizballáh je považovaný za největší a nejlépe vycvičenou nestátní armádu na světě a je sponzorovaný primárně z Íránu a Sýrie. Jedná se zároveň o vojenskou, sociální a politickou frakci.
Hizballáh je tedy s Izraelem na nože prakticky neustále. Během posledního konfliktu v Gaze se ale rozhořela další kapitola jejich nevraživých sporů. Obě strany se navzájem ostřelují na hranicích a situace se vyhrocuje. Poblíž Bejrútu byl navíc v úterý při útoku zabit Sálih Arúrí, zástupce šéfa politického křídla hnutí Hamás a vedoucí představitel této radikální palestinské skupiny v Libanonu. I když se Izrael k úderu nepřihlásil, americká CNN věští další eskalaci násilí.
Projedou tam auta
V Izraeli se proto teď více zaměřují na tunely Hizballáhu, které mohou skrývat potenciální nebezpečí. Libanonští militanti by pomocí nich mohli podniknout překvapivý útok na Izrael a poté zase zmizet. A samozřejmě by se v podzemí mohli měsíce skrývat, stejně jako to teď dělají příslušníci Hamásu.
Tunely v Libanonu se dělí hned na několik druhů:
- útočné tunely
- taktické tunely
- přibližovací tunely
- explozivní tunely
Do těch největších může bez problému vjet i nákladní auto. „Zaprvé jsme identifikovali takzvané útočné tunely. Jedná se o dlouhé a rozlehlé šachty, které vedou z jednoho místa do druhého. Můžete do nich vjet autem, ale i středně velkým náklaďákem,“ sdělil pro The Times of Israel Tal Be'eri, ředitel výzkumného oddělení Almy.
Tunely Hizballáhu, které objevila izraelská armáda. Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Jeden takový sledovaný útočný tunel má měřit 45 kilometrů. Některé tunely mohou ústit i na území Izraele.
„Dalším druhem jsou taktické tunely, ve kterých se mohou pohybovat jen lidé, maximálně motorky. Taktické tunely jsou poblíž vesnic a umožňují teroristům bojovat z podzemí, střílet z šachet a pak se zase schovat, přezbrojit a znovu se ukázat,“ uvedl expert.
Zatímco tunely v Gaze vedou pod městskou zástavbou, Hizballáh stavěl podzemní síť v oblasti vesnic a horského terénu, což vyžadovalo jiná konstrukční řešení. Podle izraelského experta vedle útočných a taktických tunelů existují v rámci sítě ještě další dva druhy vykopaných šachet.
„Takzvané přibližovací tunely jsou podobné útočným tunelům, ale nepřekračují hranici. Umožňují přesun sil k linii, odkud je možné provést invazi. A pak jsou tu explozivní tunely. Jejich jediným účelem je umístění výbušnin, které by explodovaly ve chvíli, kdy by se k tunelům blížila izraelská armáda,“ doplnil Be'eri.
Pomohla hlavně Korea
Sofistikovanou síť tunelů, ze kterých lze pomocí propracovaného mechanismu údajně i pálit rakety, pochopitelně chudý Libanon nemohl postavit z vlastních zdrojů. Sponzor z Íránu ale nebyl jediný, kdo Hizballáhu pomohl. Jerusalem Post napsal, že vrchním konstrukčním partnerem byla překvapivě Severní Korea. KLDR poskytla technologie i know-how.
Stavba podzemního komplexu začala už někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Projekt ale významně pokročil po roce 2006 po druhé libanonské války mezi Hizballáhem a Izraelem.
