Ruská propaganda slábne. Její hlavní tváře budou prchat převlečené za ženy, míní Kolář

Proč už se Rusové doma nesnaží zamlčet, že na Ukrajině pokračují v bombardování civilistů a otevřeně hrozí, že pošlou rakety na ukrajinské vojáky, kteří se cvičí v zahraničí?
Napadli Ukrajinu a musí to doma nějak zdůvodnit. Ale hlavně chce (Kreml) utvrdit své obyvatelstvo v tom, že to není útočná válka, ale obranná. Že vlastně brání své Rusy nebo ty Ukrajince, kteří se chtějí stát Rusy, před údajně nacistickými Ukrajinci. Už se to začíná nazývat válkou, neskrývá se to za speciální vojenskou operaci, protože při částečné mobilizaci už to úplně nešlo říct.

Oni to od začátku vlastně prezentují jako obranu. Když vtrhli na Ukrajinu, použili bizarně a paradoxně čl. 51 Charty OSN, který umožňuje právo na obranu. Oni se zaštítili tím, že se jdou bránit proti „nacistům“, „banderovcům“, proti „zdrogovanému prezidentovi“ Ukrajiny (Volodymyr Zelenskyj) a proti Západu jako takovému. To, co teď prohlašují, je jakási morální a občanská mobilizace, aby lidé dále podporovali Putina, jeho válku. Aby to chápali jako v duchu sovětských a ruských tradic, jako obranu před tím zlým agresorem, před nepřítelem, který chce zničit Rusko a chce mu ublížit. Proto tato rétorika.

A dopadají ta slova na úrodnou půdu? Věří jim běžní Rusové?
Myslím, že to slábne, ale stále ta podpora je velká. Na sociálních sítích je třeba vidět video z hromadné dopravy někde v Rusku, kde se paní před cestou autobusem nebo trolejbusem dozví o tom, že její syn padnul na Ukrajině. Propadne zoufalství, pláče a proklíná Ukrajince za to, že jí zabili syna. Oni to neberou tak, že tam ten chlapec neměl co dělat, že tam byl jako okupační voják kvůli Putinovi a kvůli jeho agresivní rozpínavé imperiální válce. Oni to berou tak, že tam šel válčit za Rusko a prokletá Ukrajina ho zahubila. U běžných Rusů často vidíme, že Putinův narativ zabírá. Pokud dochází k tomu, že mají oběti na Ukrajině, tak z toho viní Ukrajinu a Ukrajince. Ne svého prezidenta.

Co další Rusové?
Pak je tady další kategorie těch, kteří otevřeně proti Putinovi nevystupovali a dokud mohli sledovat válku přes svá ruská propagandistická státní nebo soukromá média na obrazovce, tak to brali, že si k tomu otevřou pytlík s brambůrky a budou na to koukat. Najednou je vyhlášená mobilizace a jich se to začne týkat, když je z obýváku vytahují na bojiště. Ačkoliv to nejsou žádný antiputinovci, tak se rozhodli, že nechtějí vsadit svůj život. To nejsou ti úplně fanatičtí nebo hloupoučcí Rusové, kteří opravdu věří narativu prezidenta Putina, že je potřeba se bránit a že za svou vlast je potřeba padnout.

Jsou tady ti, a to jenom fragment ruské společnosti, kteří proti té válce a proti Putinovi otevřeně vystupují.

Po vyhlášení mobilizace až sta tisíce Rusů skutečně vyrazily k hranicím a snažily se dostat do okolních států...
Přesně tak. Nechtějí padnout za matičku Rus, chtějí si spokojeně žít v rámci možností. A pak jsou tady ti, a to jenom fragment ruské společnosti, kteří proti té válce a proti Putinovi otevřeně vystupují. To jsou skutečně hrdinové, ať už to dělají na demonstracích, kde jim jde o svobodu a případně o život, nebo když přebíhají na stranu Ukrajinců a v řadách ruské legie bojují proti Putinově armádě po boku Ukrajinců.

A která skupina zde podle vás převládá?
Ta skupina, která Putina podporuje, a ti, kteří doposud, než byla vyhlášena mobilizace, byli většinou víceméně spíš souhlasící, jsou pořád v převaze. Akorát, že z té druhé kategorie hodně lidí opravdu zdrhlo ven a snaží se zachránit své holé životy, protože se jim nechce do války. Nenazýval bych je antiputinovci. Musíme si na ně dávat pozor a souhlasím s těmi hlasy, které říkají, ať je nebereme jako uprchlíky. Jsou to sice uprchlíci před válkou, ale hlavně před Putinem jako mobilizátorem, ne jako před diktátorem. Mají-li s tím problém, měli zůstat doma a posílit tu třetí skupinu, která otevřeně vystupuje proti diktátorovi. Oportunisticky se snaží spasit holé životy, ale nejsou to žádní demokraté v tom pravém slova smyslu. Jistě se mezi nimi najdou také, ale obecně jsou to spíš takoví pohodlní vyčůránci.

Jak jsou na tom ony hlásné trouby Kremlu, tedy moderátoři v ruské televizi nebo odborníci zpovídáni těmito novináři, když proválčená prohlášení křičí do éteru? Věří těm slovům, nebo je za tím spíše strach? Narážím tím například na moderátora Solovjova, který dříve působil jako lehce opoziční, dnes je propagandistou.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Jsou to normální propagandisté, kteří se přizpůsobují situaci a navíc se na začátku toho konfliktu dostali do polohy, ze které se těžko couvá. Až tu válku Rusko prohraje a bude tam revoluce, tak je někde najdou v převlečení za ženy, jak se snaží dostat přes hranice do nějaké zdánlivě bezpečné země. Tihle lidé vsadili vše na jednu kartu a tu hrají. Jsou součástí systému, jsou to Putinovi kolaboranti, a jsou to lidé spoluodpovědní za tu situaci a oni to dobře ví.

Jejich problém je v tom, že vědí, že už se teď těžko mohou spasit. Mohlo by to být třeba to, že se dostanou do Putinovy blízkosti a spáchají na něj atentát, ale to se jim asi nepovede. Tak jedou dál v té spirále. Tobogán, na kterém jedou, stále zrychluje a přitvrzuje, takže se musí přizpůsobovat té rychlosti a sešupu. Zoufalí lidé konají zoufalé činy a oni možná někde v hloubi duše ví, kam je ten tobogán vede. Ale nemohou z něj už vystoupit.

Můžou mít jejich nápady nějaký dopad na Putina a jeho okolí, nebo je to spíš tak, že z Kremlu přichází instrukce, které oni předávají obyvatelstvu?
Myslím, že to je taková symbióza. Ráček poustevníček se sasankou jsou prostě propojeni. Myslím si, že už ani žádné instrukce nepotřebují. Je to skutečně propojení tělem i duší a pokud dostávají nějaké instrukce, tak jsou to spíš nějaké podklady a informace z fronty nebo některé body, které mohou rozpracovávat. Ale to jejich nastavení, iniciativa a invence jsou do značné míry dány jejich vlastními charaktery.

Mluvčí ministerstva zahraničí Zacharovová na svém telegramovém účtu píše, jak se lidé v Evropské unii už ani nemyjí, neperou oblečení a nemají ani toaletní papír, protože jim chybí ruské suroviny. Uškodí to Rusku diplomaticky?
Rusku už nemůže uškodit nic víc než to, co se stalo, a to, co se děje na Ukrajině. Zacharovová je v zásadě směšná figurka, to je prostě takový ten loajální pudlík, který navíc ještě přebírá narativy svého „gosudara“ (rusky panovník – pozn. red.), ale je iniciativní a kreativní. Sama vymýšlí tyhle strašlivé teze, ale cílí na určitou část společnosti. Musí to být asi dost těžké pro podporovatele Rusů mezi námi, kteří jsou pak konfrontováni s tím, co říká, a zároveň vidí, jak to je doopravdy.

Když si tak poslechneme některé řečníky na našich náměstích, tak nám také do očí tvrdí úplné nesmysly a nestydí se za to. Je to jakýsi druh mozkové infekce, která prostě ovládá tyhle lidi. Nechtějí vidět realitu ve chvíli, kdy jsou s ní konfrontováni. Jejich argumenty jsou vystavěné čistě na propagandě. Ve chvíli, kdy je konfrontujete se skutečnými argumenty a fakty, tak je jenom rozzuříte. Co paní Zacharovová předvádí, je svým způsobem velmi zábavné divadlo. Kdyby to nebylo tak kruté kvůli lidskému neštěstí a věcem, které Rusové páchají, tak bychom to mohli pojmout jako Járu Cimrmana. Ale ono to bohužel tak veselé není.

Cílí Rusové propagandou na Rusy, nebo i směrem ven, třeba i k západním státům?
Cílí tím na své publikum, tedy na ruskojazyčné obyvatelstvo a to různě po světě. Rusové mají své lidičky všude možně. Je řada Rusů, kteří žijí v zahraničí, kteří jakoby utekli z Ruska, ale často jsou to lidé, kteří si potřebovali jenom ulít svoje peníze a schovat svoje rodiny, aby je v Rusku nezavřeli. To nejsou antiputinovci, naopak často sledují jeho propagandu a věří jí. Na jednu stranu se do Ruska už vrátit nechtějí, ale pořád v nich je to ruství a ten velmi zvláštní patriotismus, který je často vede k tomu, že s námi rozmlouvají z jakési pozice nadřazenosti. Tedy: „My Rusové jsme tady od toho, aby jsme vás Slovany sjednotili a zachránili, a vy jste jenom pomýlení, protože kdybyste nebyli, tak jste s námi a nejste v NATO“. Zažil jsem jich spoustu.

Na Západě to mají těžší, tam musí používat jiné metody. Hlavně zastrašování, vyhrožování a vydírání, které působí na část společnosti, která je ochotná se podvolit, aby jim nebyla zima a neměli hlad. To může zabrat možná v tom třetím světě, tedy v zemích, které vůči Rusku tradičně udržují trošku přátelštější a vazalský přístup. Ale při hlasování na Valném shromáždění v OSN je vidět, že je jich opravdu málo.

Je řada Rusů, kteří žijí v zahraničí, kteří jakoby utekli z Ruska, ale často jsou to lidé, kteří si potřebovali jenom ulít svoje peníze a schovat svoje rodiny, aby je v Rusku nezavřeli.

Tím myslíte třeba některé země ve střední Asii či Africe?
V Africe, v Asii či některé země v Latinské Americe. Třeba Venezuela a tak podobně.

Jak na ruskou propagandu nejlépe reagovat ze Západu?
Hlavně musíme být dostatečně sebevědomí. Ruská propaganda svého času byla úspěšná hlavně proto, že jsme se nedokázali k určitým problémům postavit čelem. Souviselo to třeba s migrační vlnou do Evropy, kdy některé projevy či nepochopení, jak funguje západní civilizace, jsme zastírali nebo bagatelizovali, aby to nevyvolávalo nějaké negativní nálady. Dosáhli jsme pravého opaku.

Ruská propaganda to dokázala velmi dobře vystihnout a pracovat s tím. Jako příklad uvádím tu slavnou silvestrovskou noc v Kolíně nad Rýnem, kde docházelo k obtěžování německých žen a dívek ze strany mladých migrantů. Německá strana se to pokoušela trochu bagatelizovat, aby nevznikly protiimigrační nálady. Mezitím to už ovšem běželo na sociálních sítích. To byl přesně ten moment, kterému se říká voda na mlýn ruské propagandy, kdy oni mohli začít říkat: „Celou dobu vám to tvrdíme, nevěřte vašim vládám a demokratickým institucím, klamou vás. My jsme jediní, kteří brání tradiční křesťanské hodnoty a Rusko je jediná země, kde to ještě funguje, zatímco vy jste se propadli do dekadence a ovládají vás různí devianti a homosexuálové.“