Jan Koller nemá pochopení pro sportovce z Ruska, kteří odsuzují vyloučení ze soutěží kvůli válce na Ukrajině. Považuje je za alibisty. Zdroj: FTV Prima / Teki Shine
Že se ruští sportovci ve většině zdráhají hlasitě odsoudit Vladimira Putina za to, co prostřednictvím svých vojsk provádí na Ukrajině, historicky nejlepší střelec české fotbalové reprezentace Jan Koller do určité míry chápe. Ale že si často stěžují na sankce, protože „sport a politika se nemíchají dohromady“? „Vidíme plnohodnotnou válku. Totálně za hranou. A taková prohlášení jsou alibistická,“ říká pro CNN Prima NEWS bývalý útočník.
Dát co největšímu počtu Rusů jasně najevo, že to, co páchá hlavní muž Kremlu, je zkrátka totálně neakceptovatelné. Takový je úkol sankcí nejen obecně, ale také těch týkajících se sportovců.
MS ve fotbale 2022
„Je jich spousta, co s válkou nesouhlasí, ale bohužel situace je taková, že není zbytí. Sport je jednou z cest, jak Putina nalomit – vždy byl hrdý na ruské sportovce. I když těžko říct, skoro to vypadá, že s ním nepohne nic. Celkově se sportovci ocitají ve složité pozici, protože se vůči nim dá čekat velká nenávist. Ale stejně ani momentálně nemůžou pořádně nikam cestovat,“ poznamenává Jan Koller.
„Ale i sportovní sankce mohou být signálem pro obyčejné lidi, kteří se k objektivním informacím nedostanou. Skrze to mohou pochopit, že se děje něco divného, že to není normální,“ pokračuje někdejší vytáhlý forvard přezdívaný „Dino“.
Většina ruských sportovců se k tomu, co páchá armáda Vladimira Putina na Ukrajině, nevyjadřuje a lze doufat, že je to tak, jak říká Koller – že válku v tichosti považují na nesmyslnou a nechápou, proč se prezident rozhodl udělat to, co udělal. Jen pár z nich vyjádřilo zdravý postoj explicitněji a de facto se postavilo za Ukrajinu – třeba tenistka Anastasija Pavljučenkovová, její kolega z oboru Andrej Rubljov nebo cyklista Alexandr Vlasov.
Někteří sportovci mohou mít strach
Ale pak je tu jiná skupina. Například gymnasta Ivan Kuljak, který o víkendu v Kataru nastoupil do soutěže s bílým písmenem Z na hrudi. Symbolizuje heslo „za vítězství“ a zastupuje otevřenou podporu krvavé invazi na Ukrajině. Nebo jeden z nejslavnějších hokejistů současnosti – Alexandr Ovečkin z Washingtonu Capitals. Válka zuří takřka dva týdny a on má stále na svém Instagramu nastavenou profilovou fotografii s Vladimirem Putinem.
Zpověď stříbrného olympionika. V Kyjevě se s malým synkem ukrýval před raketami v garážích
Viditelnějšího olympionika na hrách v Pekingu Ukrajina neměla. Akrobatický skokan Oleksandr Abramenko nesl na zahajovacím ceremoniálu vlajku, pak získal jedinou medaili výpravy. To bylo 16. února. Jen o necelé tři týdny později zažívá nejtěžší chvíle svého života. V Kyjevě se ženou a malým synkem sedm dní přespával kvůli zuřící válce v garážích na matraci.
„Na to nevím, co bych řekl. Putin je člověk, který musí stát před soudem za válečné zločiny. Smutné, když s ním stále někdo sympatizuje. Proto si vážím Artěmije Panarina (hokejisty New York Rangers, pozn. red.), který se proti Putinovi už víckrát ohradil, řekl věci tak, jak jsou. Ovečkin tímto totálně selhal. I právě ve Washingtonu na něj musí být tlak,“ komentuje Koller.
K tomu, že velká část sportovců neříká nic, podotýká: „Zase tolik se nedivím. Pořád mají v Rusku rodiny. Mohou mít přímo strach, případně se jen pro jistotu drží zpátky. Ale i sám jsem si říkal, že jsou až moc zdrženliví, byť protestující v Rusku po tisícovkách zavírají.“
Pak jsou tu další sportovci z největšího státu světa, kteří sice tvrdí, že válka je špatně, ale hned za to dodávají, jak je vylučování jednotlivců a týmů z mezinárodních soutěží nespravedlivé. Třeba útočník Zenitu Petrohrad Artjom Dzjuba uvedl, že „sport a politika se nemají míchat dohromady“. Stejně naštvaný na stanovisko takřka všech sportovních asociací a federací je také někdejší krasobruslař Jevgenij Pljuščenko. Ukrajinští sportovci logicky takováto slova nechápou.
„To nemá s politikou nic společného. Vidíme plnohodnotnou válku. Totálně za hranou. A taková prohlášení jsou alibistická. Musí to přijmout,“ kroutí hlavou 48letý Koller.
Strašné, že se něčeho takového dožijeme v 21. století
Sám přičichl k ruskému prostředí. V letech 2008 a 2009 hrával za tým s výmluvným názvem Křídla Sovětů Samara. „V Rusech je pořád zakořeněný komunismus. Neměli úplně tendenci přijímat nové věci. Jeli tak trochu postaru. Byť to samozřejmě nebylo jako v minulém století, stále to bylo vidět. Vždycky nad sebou měli nějakou pevnou ruku,“ přidává svůj pohled na ruskou společnost exfotbalista, který je s 55 góly historicky nejlepším střelcem reprezentace. K tomu dodává, že zrovna v Samaře to „komunismem zavánělo hodně“.
Válka na Ukrajině
O necelých 14 let po Kollerovi se do Ruska vydal jiný český útočník. Jan Kuchta loni v létě řešil přestup do Anglie, ale Slavii Praha přišla nabídka nedostatečná. A tak „sešívané“ opustil až před několika týdny, kdy se vydal do Lokomotivu Moskva. Načasování podpisu smlouvy na čtyři a půl roku nemohlo být horší. Rubl padá, zemi vinou všerůzných sankcí čekají kruté časy, které neminou ani sport.
„Musí to být pro něj hrozné. Konečně se dočkal vysněného angažmá v zahraničí a přijde toto. Pořádně se ani nemůže dostat nazpátek, kdyby chtěl. Jako je tomu i v případě hokejistů z KHL. Tohle je opravdu nezáviděníhodná situace a musí to být peklo i pro jejich rodiny,“ říká Koller, který dříve dělal velkou radost fanouškům Sparty, Anderlechtu, Borussie Dortmund nebo Monaka.
„Vůbec nevím, co bych dělal, kdyby se to stalo během mého angažmá. Zvlášť někde v Samaře. Letecky byste nemohli domů, dostat se do Čech po vlastní ose je strašně komplikované. Všichni lidé ze zahraničí nemají v Rusku lehkou pozici. Samozřejmě, Ukrajinci to mají stokrát horší. Strašné, že se něčeho podobného dožijeme v 21. století. Že takový magor začne útočit na suverénní stát. Nepochopitelné,“ dodává Koller.
