Na Ukrajině dnes selhal další pokus o klid zbraní a evakuace civilistů
Dovolte mi představit troufalou a zdánlivě utopickou hypotézu – Ukrajina vyhraje válku proti Rusku. A nebude k tomu potřebovat jediného vojáka z NATO. Prostě to tak dopadne. Všichni se poslední čtyři měsíce soustředili na to, že Rusko může napadnout Ukrajinu. Nikdo si ale nepřipustil, že se Ukrajina ve stejnou chvíli stejně urputně připravuje na obranu. Rusko pak svého soupeře neuvěřitelně podcenilo. A zbabělé bombardování měst už Moskvě válku nevyhraje.
Bylo brzy ráno. Čtvrtek. A já bušil do klávesnice těžko uvěřitelnou zprávu – Rusko rozpoutalo válku na Ukrajině. Ne v Džibutsku, ne v Gruzii. Na Ukrajině! Jen pár set kilometrů od nás. I přes vytrvalé „strašení“ amerických a britských zpravodajských služeb si riziko tak plošného a brutálního útoku přiznával málokdo.
Válka na Ukrajině
Snad se počítalo s anexí Donbasu, ale ne s tím, že ruská armáda začne v noci ostřelovat raketami celou Ukrajinu. Už po pár hodinách Moskva ohlásila, že vyčistila veškeré strategické cíle ve východoevropské zemi a ovládla vzdušný prostor. A je to tady zase, pomyslel jsem si. Sovětský svaz verze 2.0 se začíná roztahovat a status největší země na světě je mu malý. Svobodná Ukrajina končí.
Síla propagandy
Vnímám, že mediální obraz války na Ukrajině (ostatně i jakékoli jiné války) ovlivňuje propaganda, která v Kyjevě i v Moskvě jede na plné obrátky. Obě frakce tají své hříchy, přehánějí, tlumí informace o vlastních chybách a své úspěchy zveličují. Tak to zkrátka funguje. Zisk v informační válce může být kolikrát důležitější než vojenské zabrání křižovatky za lesem.
Jenže v moderních válkách už nemají státy propagandu plně ve vlastních rukou. Informačních kanálů, sociálních sítí a fotografií už je zkrátka tolik, že to nejde uhlídat. A já mám pocit, že Rusko v této hybridní válce – ve které mu obyčejně nikdo nemůže konkurovat – ztrácí na plné čáře.
Už jste třeba viděli, že by se někde objevila čerstvě pořízená fotka ukrajinského tanku? Střílejících vojáků? Ne. Ukrajinská vláda se svými občany zvládá udržovat naprosté informační embargo. Zato když kolem jede ruský armádní vůz, vyfotí ho dvacet Ukrajinců ještě před tím, než dojede na konec ulice. A nebojte se, ukrajinská rozvědka si to znamená. I když je pravda, že se člověk pořádně zapotí i při hledání fotografie ruských rozzuřených vojáků.
NATO pomáhá
Nalijme si čistého vína, celou válku by nemohli zvládnout kočírovat sami Ukrajinci. V úvodu jsem poznamenal, že Kyjev nebude k vítězství potřebovat jediného vojáka NATO. Severoatlantická aliance, respektive její členské státy, už totiž ve válce dávno pomáhají. Dodaly na Ukrajinu obrovské množství zbraní, munice a vojenské techniky.
Turecké drony Bayraktar (v překladu vlajkonoš) a americké protitankové střely Javelin tvoří páteř ukrajinské obrany a po právu nahánějí ruským řadám hrůzu. Jednotky Kyjeva navíc zacházejí s extrémně drahými a vzácnými zbraněmi mimořádně efektivně. Ve střelbě z Javelinu má mít ukrajinská armáda úspěšnost zásahu (který znamená pro ruské tanky jistou zkázu) zhruba 90 procent. USA a další země bezesporu pomáhají i se sběrem informací. Jak by jinak bylo možné, že Pentagon kolikrát koriguje informace ukrajinské vlády o tom, že se na nějakém místě třeba ještě bojuje?
To určitě neznamená, že by sami Ukrajinci válčit neuměli. Naopak – za posledních osm let se při bojích v Donbasu vystřídalo asi 400 tisíc ukrajinských mužů. Zato v Gruzii a Sýrii bojovalo vždy jen pár tisíc ruských vojáků. To už pak člověk začíná chápat, čí armáda je na Ukrajině skutečně ta silnější.
Situace na bojišti
Po téměř dvou týdnech konfliktu je jisté, že bleskový výpad Rusku nevyšel. Moskva evidentně počítala s tím, že se obránci vzdají během pár dní a předají Rusům klíče od Kyjeva bez boje. To se ale nestalo.
Pomalu tak vychází najevo, že Rusko dost možná nemá prostředky a muže na to, aby dokázalo Ukrajinu celou zabrat. Vojska Kremlu se potýkají s neorganizovaností, chatrnou morálkou, prošlými potravinami, nedostatkem paliva a dalšími logistickými obtížemi. Jedno je ale trápí vůbec nejvíc – extrémně vysoké ztráty.
Kdekdo říká, že je to ze strany Ruska jen taková předehra. Že to nejhorší teprve přijde. Jenže to nedává vůbec žádný smysl. Proč by si Kreml šetřil nejlepší muže na chvíli, kdy bude ukrajinská armáda připravená na útok z každé strany a ještě lépe vyzbrojená než na začátku války. Kdy bude mít Ukrajina dokonce ještě více vojáků než v úvodu bojů, protože se do země sjíždějí váleční veteráni z celého světa. Ne. Rusko přišlo o moment překvapení.
Svou roli hraje i fakt, že na rozdíl od jiných válek Rusové – do jisté míry – tlumí útoky na civilní cíle. Což nahrává narativu, že celý konflikt není válkou, ale ruskou mírovou misí. I proto může Moskva nejlepší muže šetřit.
Je pravda, že Rusko pravděpodobně stahuje další muže z Dálného východu a povolává logistický konvoj z Kazachstánu. Žádné enormní posily ale na cestě nejsou. Spíše to dokresluje ruskou bezradnost. Kreml si nemůže dovolit poslat na Ukrajinu úplně všechno, musí hájit i vlastní hranice a připravovat se na další potenciální střety.
Jak to všechno dopadne?
Přesuňme se teď přímo na mapu bojiště krvavé a zbytečné války. Rusko dobylo území na jih od Dněpru a rozšířilo tak državy kolem Krymu. V silách Moskvy je pravděpodobně získat přístavní město Mariupol, které bude hrozivě trpět a po jehož dobytí by Rusko propojilo Donbas s již roky ovládaným Krymem.
Ve zbytku Ukrajiny ale Rusové nemají žádné úspěchy. Na kompletní obležení Kyjeva, a jak se zdá též Charkova, nemají dostatek mužů. Řada ruských generálů už to musí vidět. Moskva se proto uchyluje ke zbabělému bombardování a ostřelování měst a civilních cílů. Tak se ale válka nevyhrává. Na konci dne je to vždy Rusko, kdo se potýká s úpadkem morálky. Ne Ukrajina.
„Někdo nás do toho zatáhl,“ prohlásil minulý týden ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, čímž dokonal moskevský zmar. Kreml couvá. Vyjednávat ale bude tvrdě. Pokud se Rusko nezbaví Volodymyra Zelenského, loutkovou vládu se na Ukrajině nainstalovat nepodaří. Moskva proto bude chtít alespoň záruku, že se Kyjev nepřidá do NATO a dost možná ani do Evropské unie.
Diplomatická řež se pak rozběhne nad dělbou území. Rusko bude chtít Donbas a východní část pobřeží Černého moře (nepředpokládám, že by Ukrajina ztratila Oděsu). Než se strany dohodnou, budou umírat vojáci i civilisté, budou padat bomby a v Kremlu se bude mlátit pěstí do stolu.
Názorů, že se karta obrací, bude přibývat. Pamatujme ale na začátek tohoto textu. Je to jen „troufalá a zdánlivě utopická hypotéza“.
