Výhru hokejistů slaví také Pardubice
Dlouholeté čekání na nejcennější kov čeští hokejisté snad ani nemohli prolomit krásnějším způsobem. Letošní zlaté partě nechybělo vůbec nic – měla velké srdce, obrovskou bojovnost, nevídanou chemii uvnitř všech formací, nezpochybnitelného lídra, potřebný přínos individuálních hvězd i výborně chytajícího brankáře. K tomu všemu připočtěte výhodu domácího prostředí v podobě milionů fanoušků, ať už na stadionu, náměstích či doma u televize. Tohle byla prostě pohádková nádhera.
Když Češi v únoru 1998 vybojovali zlaté medaile v Naganu a „vykradli“ turnaj století, bylo mi pár měsíců. Ani ze zlatého hattricku na přelomu tisíciletí si toho moc nepamatuji. Ve školním věku jsem si pak plnými doušky užíval prvenství českých hokejistů na šampionátech 2005 a 2010.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jágr říkal, že finále rozhodnu. Sám jsem tomu ale moc nevěřil, říká zlatý hrdina Pastrňák
Od té doby ale uběhla velmi dlouhá doba a já si uvědomil, že už nechodím do školy, přičemž mi pomalu táhne na 30. Takzvaná česká doba bronzová (i bramborová a čtvrtfinálová) nakonec trvala neuvěřitelných 14 let, což je více než půlka mého života. Konečně je to smutné čekání na zlato pryč. Přitom ještě začátkem letošního května takovému scénáři nic moc nenasvědčovalo.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Češi během poslední přípravné části Euro Hockey Tour prohráli s Finskem, Švédskem i Švýcarskem. Leckdo také vzápětí zpochybňoval podobu trenérské nominace na hokejový šampionát. Jak moc se naštěstí mýlili všichni „hokejoví experti“, kteří po oné tiskové konferenci predikovali český konec již v základní skupině... Je dobře, že Radim Rulík a spol. neposlouchali internetové rozumbrady a nakonec pro domácí šampionát namíchali kompaktní koktejl, který všem vytřel zrak.
Jen připomeňme, že Češi během deseti zápasů na turnaji ani jednou neprohráli v základní hrací době. Již v prvním utkání přehráli favorizované Finy a odnesli si výhru 1:0 po nájezdech. Základní skupinou prošli jako duch zdí. Ještě před play off tým navíc posílilo hvězdné trio z NHL ve složení Martin Nečas, Pavel Zacha a David Pastrňák. Každý z nich pak sehrál veledůležitou roli v cestě za zlatem.
Ve vyřazovacích duelech Češi nejdříve vyzráli na silné Američany, které i díky kurióznímu gólu Zachy porazili 1:0. Připomeňme, že výběr Spojených států předtím v sedmi skupinových zápasech vsítil dohromady 37 branek (nejvíce ze všech týmů). V semifinále pak Rulíkovi svěřenci deklasovali Švédy 7:3. Seveřané přitom do té doby na turnaji ani jednou neprohráli, dokonce neprohrávali ani vteřinu během žádného z utkání.
Bostonský medvěd vystřelil zlato
Během finále byli Češi po většinu času aktivnějším celkem než Švýcarsko. Přesto jsme na branku čekali skoro 50 minut. David Pastrňák, který se z produktivní stránky na turnaji ne a ne chytit, si nakonec vybral ten nejlepší moment, kdy ze své pověstné kanceláře udeřit. Fanoušci Bostonu moc dobře vědí, že tato kancelář leží v levém kruhu útočného pásma.
I díky Pastovi klíčový zápas o všechno dopadl způsobem, jako by jej napsal nějaký autor pohádkových knížek. Češi po vstřelení rozhodujícího gólu ukázali (podobně jako s USA i se Švédskem), jak moc silným a mentálně pevným týmem jsou.
V závěrečných minutách boje o zlato byla vidět obrovská dávka českého odhodlání, zodpovědnosti, týmovosti i sebeobětování. Poslední aspekt naplno ukázala kouzelná druhá lajna, která den před tím poslala Švédsko do bojů o bronz.
Nejdřív to byl Martin Nečas, který pomocí tygřího skoku vypíchl hokejkou puk útočícím Švýcarům, hned potom předvedl úplně stejný tygří skok Dominik Kubalík. A pak následoval závod Davida Kämpfa, který si asi z dob bronzového Tampere 2022 vzpomněl, jak je krásné potvrdit cenný kov gólem do prázdné brány.
Ono ale nelze zůstat pouze u bostonského dua a druhé lajny. Obrovskou pochvalu by zasloužil vlastně každý hráč, který za český tým na mistrovství světa nastoupil.
Dostál připomněl čarování Vokouna
Kapitán Roman Červenka, který je více než dvě dekády jádrem reprezentace a nyní už i dvojnásobným mistrem světa. Ondřej Palát a jeho tvořivost i přirozená role lídra, což se bezpochyby naučil během svého zlatého působení v Tampě Bay.
Pak tu máme Ondřeje Kašeho, který rostl každým zápasem, až to bezpochyby dotáhl na jednoho z nejlepších hráčů turnaje. Nejde také opomenout Lukáše Sedláka, který byl střelecky velmi při chuti. To ukázal například ikonickými úniky i bekhendovými blafáky Ctrl+c a Ctrl+v proti Švédsku.
Radko Gudas postupně přišel na chuť přísnějším evropským pravidlům a stal se skutečnou noční můrou pro útočníky soupeře. David Špaček a jeho nesporný talent i velká zásluha na úspěšných přesilovkách.
Co potom Jakub Krejčík, kterého od finále neodradil ani zlomený nos? Nebo Jan Ščotka, který celý šampionát čekal na svou šanci. Tu dostal až v závěrečném utkání se Švýcary a nutno říct, že se se složitou výzvou popasoval výborně.
A to nejlepší si nechme nakonec. Lukáš Dostál ukázal neuvěřitelný gólmanský um. Třiadvacetiletý hráč Anaheimu byl po právu vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Takhle dobrý výkon jsme na mezinárodní úrovni od dob Tomáše Vokouna neviděli. Dostál už ve skupinové fázi předváděl stabilně dobré výkony. Skvělou formu pak potvrdil i v play off totálním vynulováním Američanů a Švýcarů.
Abych to zkrátil... Klobouk dolů, český týme. Za své výkony zasloužíš velký respekt.
