Kvůli umělému oplodnění se Karolína dostala na nulu. Žádat o pomoc se bála, stud musel stranou

Nikdy si nemyslela, že bude chodit do potravinové banky. Po narození dětí ale Karolíně nic jiného nezbývá. Podle údajů charitativních organizací vzrostl počet Čechů, kteří potřebují pomoc, o 25 procent.

„Nejhorší pro nás v tu chvíli bylo požádat o pomoc. My jsme nikdy o nic podobného nežádali.“ Právě tak začíná své vyprávění z malé jihočeské obce paní Karolína, která si nikdy nemyslela, že se do podobné situace dostane. Pocit studu a zahanbení, se kterým se pracující žadatelé o pomoc často potýkají, žena překonala. Do finanční tísně se její rodina dostala kvůli nákladnému umělému oplodnění a následné péči o novorozená dvojčátka.

„Poslední pokus nás přišel na 50 tisíc. Takže vždycky s úsměvem říkáme, jedna je za pětadvacet,“ poznamenává Karolína. Radostná událost pro její rodinu ale znamenala i nečekaný finanční zvrat. „Dostali jsme se na nulu a začali žít z měsíce na měsíc. A to byl právě ten okamžik, kdy jsme se obrátili na místní charitu. Na podzim došlo k rapidnímu zdražení, plínky o 40 korun za balení, umělé mléko pro dítě o 40 korun ze dne na den. To byl ten zlomový okamžik, kdy už jsme to nezvládali,“ pokračuje svou zpověď.

Hrozí velké riziko

Rapidní nárůst počtu lidí, kteří se obracejí na neziskové organizace, zaznamenala Charita České republiky na konci loňského a na začátku letošního roku. Jedná se přitom čím dál tím častěji o rodiny, kde jsou oba partneři ekonomicky aktivní. „Aktuálně se setkáváme s tím, že pomoc potřebují i ti, kteří ji doposud nepotřebovali. Jde o rodiny, které pracují a přitom nedosahují svými příjmy na to, aby mohly žít běžným způsobem,“ říká manažerka pro advokační činnost Charity Česká republika Iva Kuchyňková.

V průměru o 25 procent oproti minulým letům v Česku stoupl počet lidí, kteří vyžadují sociální služby a pomoc. A právě to s sebou nese jedno velké riziko. „Ve chvíli, kdy začínáme učit lidi, že je normální jít si pro dávky, když pracují, tak velmi brzo zjistí, že se jim vlastně pracovat nevyplatí,“ poznamenává Kuchyňková.

Paní Karolína pracovat chce, jakmile jí to péče o děti umožní. „Bohužel večer už ta energie na brigádu není a přes den už vůbec ne. Je to strašně příjemné vědomí, že ať je doba jakkoliv zlá, tak vždycky někdo tu pomocnou ruku podá,“ uzavírá žena.