Dmitrij Peskov, Marija Zacharovová a Sergej Lavrov – trio nejdůležitějších spolupracovníků ruského prezidenta pro komunikaci se zahraničím. Zdroj: AP
Už před začátkem války na Ukrajině byli dlouhá léta v zahraničí viditelní ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, jeho mluvčí Marija Zacharovová i tiskový mluvčí prezidenta Vladimira Putina Dmitrij Peskov. Právě oni jsou hlavními tvářemi, které Rusko prezentují v zahraničí. Jejich role je aktuálně ještě důležitější. Jakou mají historii a jak se dostali až k Putinovi?
Dmitrij Peskov
Moskevský rodák je druhou tváří Vladimira Putina. Komunikuje za něj směrem k Rusům i do zahraničí. Dnes 54letý Peskov slouží ruskému prezidentovi coby tiskový mluvčí již deset let. Dříve působil jako diplomatický pracovník po vzoru svého otce Sergeje, který byl ruským velvyslancem v Pákistánu a později v Ománu.
Peskov vystudoval historii a východní studia, poté okamžitě nastoupil do služeb tehdy ještě sovětské diplomacie. Do roku 2000 pracoval střídavě na ruském velvyslanectví v turecké Ankaře a přímo na centrále ministerstva zahraničí v Moskvě.
Od roku 2000 je jeho kariéra pevně spjatá s Vladimirem Putinem. V témže roce totiž nastoupil do tiskového týmu tehdy čerstvě zvoleného ruského prezidenta. Oficiálně byl šéfem oddělení Alexej Gromov, dnes důležitý činovník Putinovy prezidentské administrace, ale Peskov v podstatě od začátku vystupoval na veřejnosti coby Putinův mluvčí.
Když Putina v roce 2008 v Kremlu dočasně vystřídal Dmitrij Medveděv, protože třetí volební období za sebou tehdy Putin podle ruské Ústavy mít nemohl, následoval Peskov svého šéfa do premiérského úřadu. Když se o čtyři roky později Putin vrátil zpět do Kremlu, Peskov se opět stěhoval spolu s ním. Od té doby je oficiálním hlavním tiskovým mluvčím ruského prezidenta.
Aktuálně není Peskov stejně jako jeho zaměstnavatel příliš v oblibě. V uplynulých dnech například prohlásil, že západní mocnosti Rusko „podněcují, aby dobývaly ukrajinská města“. V rozhovoru pro CNN pak tvrdil, že ruské síly na Ukrajině nezabíjí civilisty, ačkoliv počet civilních obětí neustále roste a zabíjení je v řadě případů nezpochybnitelně zaznamenáno. Sám Peskov je vzhledem ke svému postavení na sankčních seznamech.
Jeho třetí a aktuální manželkou je olympijská vítězka v krasobruslení Tatjana Ňavkovová. Podle dostupných informací má Peskov celkem tři děti. Nejznámější je jeho dcera Jelizaveta, která je asistentkou francouzského krajně pravicového europoslance Aymerica Chaupradeho. Existuje tak podezření, že Peskov má díky své dceři vhled do interní politiky Evropské unie. Jelizaveta sice krátce po začátku války na Ukrajině napsala na sociální sítě „Ne válce!“, tento příspěvek ovšem později smazala.
Sergej Lavrov
Další velmi výraznou postavou je ministr zahraničí Sergej Lavrov. Oproti Peskovovi má ještě větší zkušenosti z diplomatického pole, a to ještě z dob Sovětského svazu. Narodil se v Moskvě v roce 1950, jeho otec byl Arménec z Gruzie, jehož příjmení bylo původně Kalantaryan. Oproti Peskovovi šel však Lavrov ve šlépějích své matky, která pracovala na ministerstvu zahraničního obchodu.
V roce 1972 vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů a přesunul se na Srí Lanku, kde působil coby sovětský diplomatický poradce. Na tuto zemi se již v době studií specializoval. Ostrovní stát byl tehdy potenciálním zdrojem přírodního kaučuku, jehož produkci Sovětský svaz později skutečně zajistil.
Po návratu z ostrova Cejlon pracoval na domácím ministerstvu zahraničí a v roce 1981 se stal členem sovětské mise při Organizaci spojených národů (OSN). Ještě před Perestrojkou a pádem Sovětského svazu zamířil zpět do Moskvy, ale v roce 1994 byl odeslán zpět k OSN, už coby člen ruského zastoupení. Několik let byl dokonce předsedou Rady bezpečnosti OSN.
V roce 2004 přišla Lavrovova největší chvíle, když si jej Putin vybral za nového ministra zahraničí. Na této pozici působí nepřetržitě dodnes, neodešel ani během čtyřleté „instalace“ Dmitrije Medveděva.
Oficiálně je Lavrov ženatý a má jednu dceru. Tým kolem opozičního předáka Alexeje Navalného však tvrdí, že ministr má již léta milenku a s ní i druhou rodinu. V zahraničí proslul jako tvrdý kritik a odpůrce západních mocností, který nechodí daleko pro ostrá slova a nadávky. Bývalému britskému šéfovi diplomacie Davidu Milibandovi během války v Gruzii v roce 2008 například doslova řekl: „Kdo si k..va myslíš, že jseš, že mě poučuješ?“ Jistého saúdskoarabského ministra a jeho kolegy pak v domnění, že má před sebou vypnutý mikrofon, označil za „debilní hlupáky“.
Lavrov je aktuálně kvůli válce na Ukrajině jednou z nejdůležitějších postav Ruska. Má se totiž podílet na vyjednání možného zastavení bojů. Podobně jako Peskov i on však plní stránky médií spíše kontroverzními a bojovnými výroky, než snahou invazi ukončit. Plně například podporuje slova Vladimira Putina o „denacifikaci Ukrajiny“. „To si vyžádá nejen zrušení zákonů podporujících nacistickou ideologii a praktiky, ale také zrušení jakékoli legislativy, která diskriminuje rusky mluvící obyvatelstvo a jeho práva,“ řekl Lavrov v nedávném rozhovoru pro televizi RT (dříve Russia Today, ruská státní televize, které bylo kvůli manipulaci zakázáno po vypuknutí války vysílat na území EU, pozn. red.).
Marija Zacharovová
Další hlásnou troubou Ruské federace, která je v době invaze na Ukrajinu velmi vidět, je mluvčí ministerstva zahraničí a Lavrovova podřízená Marija Zacharovová. Její výroky prakticky kopírují jeho slova. S Lavrovem má společnou řadu věcí. I ona pochází z diplomatické rodiny a vystudovala stejnou školu jako současný ministr zahraničí. Zaměřovala se ale spíše na orientalismus a žurnalistiku.
Oproti Lavrovovi či Peskovovi se však její kariéra nikdy neposunula směrem na některé z ruských velvyslanectví. Výjimkou je studijní stáž na ruské ambasádě v Pekingu, kde před pádem Sovětského svazu žila s rodiči. Svou práci ale téměř kompletně spojila s ministerstvem zahraničí, kde pracovala v tiskovém oddělení.
V roce 2005 na čas z Ruska odešla, protože se stala tiskovou mluvčí stálého zastoupení Ruska při OSN. Do Moskvy se vrátila v roce 2008. Na pozici tiskové mluvčí se dostala v roce 2015.
Zacharovová se i coby mluvčí často a veřejně vyjadřuje k domácí i mezinárodní politice například v televizních talk show. Podobně jako Lavrov byla i ona vždy velmi ostrá k západním mocnostem a zejména k USA. Často se na dálku přela s bývalou mluvčí americké diplomacie Jen Psakiovou, která je dnes hlasem prezidenta Joea Bidena.
Zacharovová na sebe upozorňuje i v době války. Zhruba týden před zahájením ruské invaze si ještě utahovala z varování, že se takový krok může odehrát. „Oznamte harmonogram našich ‚invazí‘ na nadcházející rok. Chtěla bych si naplánovat dovolenou,“ odsekla ironicky 16. února, tedy 8 dní před zahájením útoku, zahraničním novinářům. Vzhledem ke své roli je tak pro Lavrova, ale potažmo i Putina, mimořádně důležitou postavou.
O jejím soukromí mnoho ověřených informací není. Od roku 2005 je vdaná a má dceru, která se jí narodila v roce 2010. I ona se stala po zahájení invaze na Ukrajinu jednou z osob, proti kterým míří západní sankce.
Kdo dál?
Na Vladimira Putina mají svůj vliv pochopitelně i další osobnosti. Jejich hlas už ale není určen primárně Západu. Hojně se v posledních týdnech mluví o ministru obrany Sergeji Šojguovi. Ten byl donedávna označován jako jeden z Putinových nejbližších mužů. Poté, co se naplno ukázaly nezdary ruských vojsk na Ukrajině, se ale jeho postavení zřejmě změnilo.
Na jedné straně došlo na spekulace, že by Šojgu mohl stát v čele lidí, kteří se pokusí Putina kvůli nepovedené válce sesadit. Na straně druhé se spekuluje o možném uvěznění či prodělaném infarktu. Šojgu se totiž na několik dní zcela vytratil z veřejného dění. Vrátil se až před několika dny a oznámil nový cíl ruských ozbrojených sil – „osvobodit“ Donbas, kde již od Anexe Krymu působí proruští separatisté.
Vliv na Putina pak mají i osobnosti mimo vládní strukturu. Jedná se zejména o ruské oligarchy. Část z nich už přímo na Putina apelovala, aby válečné tažení ukončil. Mezi ně patří například Michail Fridman či Oleg Děripaska. Oba jsou totiž terčem protiruských sankcí, které jim komplikují podnikání i cestování.
Samostatnou kapitolou je role Romana Abramoviče, majitele fotbalové Chelsea. Spekulace o jeho zapojení do mírových rozhovorů nedávno nepřímo potvrdila ruská strana. Abramovič má působit jako spojka mezi Vladimirem Putinem, se kterým se dobře zná, a Volodymyrem Zelenským, se kterým ho pojí společný židovský původ. Abramovič měl být jedním z vyjednavačů, u kterého se projevily po prvním společném jednání příznaky otravy.
