V Maďarsku je dobojováno. Vyhrál Viktor Orbán
Předvolební průzkumy a odhady většiny expertů predikovaly mimořádně vyrovnaný souboj vládního uskupení Viktora Orbána a široké opoziční koalice. Stalo se ovšem něco zcela jiného. Orbán v nedělních volbách zvítězil počtvrté v řadě zcela drtivě, dokonce ještě posílil svou už tak v podstatě neomezenou pozici vládce Maďarska. Proč se tak stalo a co o situaci v Maďarsku víkendové volby ukázaly?
Mírotvůrce versus váleční štváči
Válka na Ukrajině se stala nejsilnějším a vládními i opozičními politiky nejakcentovanějším tématem voleb. Kdo si ale myslel, že Orbánovi jeho dlouholeté přátelské vztahy s Vladimirem Putinem srazí volební výsledek, mýlil se. Orbán se svojí stranou Fidesz prezentoval svůj chladný postoj k Ukrajině ne jako stranění Rusku, ale jako snahu zachovat v Maďarsku – a potažmo i v Evropě – mír a uchránit Maďary od „účasti ve válce“. Absurdní argument? Možná, nicméně zafungoval.
Oficiálně sama sebe maďarská vláda vykreslila jako neutrální, nestranící ani jedné z válčících zemí. „Maďarsko se nechce zapojit do této války, proto nespustí transporty zbraní přes své území a nepošle na Ukrajinu zbraně. Pomůže však lidem utíkajícím před válkou a poskytne jim humanitární pomoc,“ vyhlásil v týdnech před volbami maďarský vládní kabinet. Tento postoj působil na tradiční evropské spojence, včetně Maďarsku jindy politicky velmi blízkého Polska, jako červený hadr na býka. Maďary však jejich premiér přesvědčil, že mají domácích problémů dost a „do války v cizí zemi se nemá smysl plést“.
Orbánovi ale nestačilo prezentovat sebe sama jako mírotvůrce. Kampaň vládní garnitury silně akcentovala i líčení politiků opozičního slepence stran (v němž se sešla pestrá politická reprezentace dvou levicových stran, dvou stran zelených, liberálního hnutí a radikálního nacionalistického hnutí Jobbik), jako válečných štváčů riskujících, že svou silnou podporou Ukrajiny uvrhnou svět do třetí světové války. Opozice navíc této rétorice nahrávala tím, že se prezentovala silně proukrajinsky i proevropsky. Což vzhledem ke smýšlení velké části Maďarů jasně nahrálo Orbánovi. Podle předvolebních sociologických průzkumů si polovina obyvatel Maďarska myslí, že za válku na Ukrajině může nejen Rusko, ale i Ukrajina, a naprostá většina z nich je proti výraznější intervenci Evropy v rusko-ukrajinském konfliktu.
Zelenskyj jako narušitel voleb
Zatímco k rusko-ukrajinské válce se Orbánova vláda vyjadřovala před domácím publikem neutrálně (publikum evropské vnímalo Maďarsko spíš jako spojence Ruska), z ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského si Viktor Orbán udělal terč, na který v kampani několikrát silně a ostře střílel. Osobní výměna invektiv se mezi oběma lídry odehrála týden před volbami a odstartoval ji on-line projev Zelenského v Evropské radě. „Poslouchej, Viktore. Víš, co se děje v Mariupolu. Prosím tě, jestli můžeš, zajdi na vaše nábřeží. Podívej se na ty boty. A uvidíš, jak se v dnešním světě může masové zabíjení opakovat,“ vzkázal tehdy Zelenskyj maďarskému premiérovi. Odkazoval přitom na památník zvaný Boty na břehu Dunaje připomínající kruté vraždění především židovských obětí fašistickou maďarskou Stranou Šípových křížů během druhé světové války.
Orbánova reakce na sebe nenechala dlouho čekat. V rozhlasovém interview pro Rádio Kossuth Zelenskému vzkázal: „Jsem právník. Pracuji se znalostmi, které jsem nasbíral ve světě práva. Někdo, kdo je herec, pracuje se znalostmi, které získal jako herec. Nevidím na tom nic zvláštního.“ Přímý útok na (ne)kompetentnost ukrajinského prezidenta ale téměř okamžitě Orbánovi vrátili uživatelé sociálních sítí a média na celém světě. Právnické vzdělání má totiž i Zelenskyj. Herectvím se začal živit až po studiích na univerzitě.
Ani po přesvědčivém volebním vítězství Orbán na Zelenského nezapomněl, naopak. V povolebním projevu totiž ukrajinského prezidenta zahrnul do seznamu nepřátel, jejichž útokům musela před volbami vládní strana čelit. „Toto vítězství si budeme pamatovat do konce života, protože jsme museli bojovat proti obrovskému množství odpůrců,“ řekl Orbán podle televize CNN. Mezi tyto odpůrce zařadil krom maďarské opozice a ukrajinského prezidenta i světová média a Evropskou unii. A na tuhle notu maďarští voliči prostě slyší. Narativ „proti všem“ je historicky silně zakořeněn v národní mentalitě, nejčastěji se opírá o podpis trianonské smlouvy z roku 1919, která z kdysi mocných a územně silných Uher „udělala“ relativně malé Maďarsko.
Pomoc médií i slabý lídr opozice
Ukrajina a válka na jejím území byla sice nejsilnějším, ale rozhodně ne jediným tématem předvolebního souboje Orbánovy vlády se sjednocenou opozicí. A s domácími tématy si Orbán v kampani poradil mistrně. V předvolebním čase si mohl v podstatě neomezeně vládnoucí premiér dovolit ukázat, že myslí na blaho a prosperitu svých Maďarů. V zemi došlo k zastropování cen některých potravin a benzínu, vláda znatelně přidala důchodcům a pokračovala také ve své politice odporu vůči migrační strategii Evropské unie. „Realita imigrace není v Bruselu, ale na maďarské hranici, na polské hranici a v italských přístavech. Musíme se vypořádat s problémy, které se objevily, a změnit pravidla,“ prohlásil v prosinci 2021.
S propagací předvolebních témat pomáhala maďarské vládě do značné míry i tamní média. A taková pomoc je znát – provládní sdělovací prostředky totiž v Maďarsku tvoří téměř 80 procent trhu. Opoziční poslanci se před volbami opakovaně nechávali slyšet, že ve veřejnoprávních médiích dostala opozice za celou předvolební dobu „jen pět minut vysílacího prostoru“.
Za selháním opozice ale rozhodně není jen malý prostor v médiích. Jak kampaň gradovala, začalo se ukazovat, že opoziční lídr Peter Marki-Zay asi nebyl nejšťastnější volbou. Kupil nesmyslné výroky, často i protikladné, a na rozdíl od energického Orbána zvyklého na předvolební stres, lídrovi opozice viditelně docházely síly. Ke konci kampaně už Marki-Zay několikrát vystoupil v kampani sám, zatímco jeho koaliční partneři pořádali vlastní mítinky. Selhání opozičního lídra asi nejlépe ilustruje fakt, že Marki-Zay prohrál i ve městě Hódmezővásárhely, kde vedl kandidátku a kde také působí jako starosta.
Selhání průzkumů i expertů
Nepřesnost průzkumů veřejného mínění už dnes asi překvapí jen málokoho. Hlasování o brexitu v roce 2016, vítězství Donalda Trumpa ve stejném roce, Andrej Babiš se svým ANO jen krůček od volebního vítězství v parlamentních volbách v roce 2013, nebo porážka Jiřího Drahoše Milošem Zemanem v prezidentských volbách roku 2018. To jsou jen některé z mnoha dobře zapamatovatelných voleb poslední doby, v nichž selhaly průzkumy a analýzy. Nicméně tak obrovský rozdíl mezi odhady z průzkumů a volebním výsledkem, jaký přineslo nedělní hlasování v Maďarsku, je unikátem. Důvody mohou být různé, od špatné metodiky průzkumů až po neochotu Orbánových voličů hlásit se veřejně k podpoře vlády.
Až do posledních chvil před otevřením volebních místností předpovídaly průzkumy vyrovnaný souboj nebo Orbánovo vítězství o zhruba dvě procenta. Realita? 53,3 procenta hlasů pro vládní koalici Orbánovy strany Fidesz s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou. A pouhých 34,9 procenta hlasů pro širokou koalici „protiorbánovských stran“. Opozice dokonce prohrála ve dvou okresech v Budapešti, což se zdálo ještě nedávno v podstatě nemyslitelné.
Průzkumy v tom nicméně „nebyly samy“. O tom, že volební klání bude dramatické a vyrovnané, mluvila i řada expertů a zahraničních médií (včetně toho našeho). Drtivost vlastního vítězství pravděpodobně překvapila i samotného Orbána, dala mu ovšem mimořádnou šanci dotáhnout svou vizi o silném a na Evropské unii méně závislém Maďarsku. Zatímco mnoha evropským politikům a médiím Orbánovo vítězství zkazilo den. Jak se Viktor Orbán se svým čtvrtým vládním obdobím popasuje a zda jsou opodstatněné obavy části Evropy, že se Maďarsko definitivně odklání z cesty demokracie a svobody, ukáže až čas.
