Marihuana pomáhá, některé běžné léky jsou daleko nebezpečnější, tvrdí expert

Na 20. dubna je stanoven Světový den marihuany. Proč právě na tohle datum?
Bylo zvoleno podle šifrované hlášky „four twenty“, která se dlouho používala na amerických středních školách. Znamenala: „Po vyučování se ve 4:20 sejdeme na jointa.“ Takže Světový den marihuany? Svátky jsou od toho, aby se slavily, jenže v případě tohoto tu z medicínského ani rodičovského úhlu pohledu nic ke slavení nevidím. Oslavovali bychom konzumaci konopí amerických teenagerů, ilegální činnost. Pro nás, kteří se zasazujeme o kontrolované, medicínské využití konopí, je podobné nahlížení na látky s ním spojené hodně nešťastné. Mimo jiné jednoznačně tvrdíme, že stejně jako existují věkové limity pro prodej a spotřebu nikotinu, alkoholu nebo filmového násilí a erotiky, musí být stanoveny i v případě konzumace psychoaktivního konopí.

Zatím však podle mezinárodní studie ESPAD platí, že konopné látky by si dokázalo celkem snadno nebo velmi snadno obstarat až 47 procent českých studentů.
Stejná studie ovšem uvádí, že užívání konopných látek u naší mládeže od roku 2003 soustavně klesá. Výsledky z roku 2019 ukazují, že došlo k poklesu jak v případě jednorázové zkušenosti, tak té opakované, pravidelné.

Jaká jsou konkrétní čísla?
Roku 2019 uvedlo alespoň jednu zkušenost s užitím nelegálních drog v životě celkem 29,3 procenta dotázaných šestnáctiletých studentů, nejčastěji šlo právě o konopné drogy, tedy konopí nebo hašiš. Každopádně se stále říká i to, že minimálně jednoho jointa si dala až třetina Čechů.

To jen potvrzuje, že jsme marihuanovou velmocí. Proč vlastně?
A proč by to tak být nemělo?

Třeba protože jsme dřív byli daleko spíš pivním národem.
Tím jsme pořád. A bohužel zdaleka nejen pivním. Z čistě neurobiologického pohledu je hodně nešťastné, že velká část české populace má první zkušenost s opilostí, často navíc opakovanou, už ve třinácti čtrnácti letech. Vulgárně řečeno: Ukažte mi někoho, kdo se nestihl ožrat už na střední škole… Češi jsou ve vztahu k alkoholu bohužel zcela jistě jednou z nejliberálnějších společností světa. A odráží se to i na jejich přístupu k dalším přírodním drogám.

Což je asi problém. Často se přece říká, že od marihuany přechází vysoké procento ilegálních uživatelů k tvrdým drogám.
Zmínil jste jednu z klasických dezinformací války proti drogám.

Copak to není pravda?
Existuje věčná debata, k níž zatím společnost nepřijala jednoznačnou odpověď: Jsou ilegální drogy zakázané, protože jsou nebezpečné? Anebo jsou nebezpečné, protože jsou zakázané? Ze své pozice předsedy etické komise Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti už léta soudím, že platí to druhé. Kdyby byl k současným ilegálním drogám kontrolovaný přístup, mnohým problémům by se zamezilo. Ona za to trochu může i přílišná květnatost češtiny. V anglosaském světě se nerozlišují termíny „léky“ a „drogy“, máte jen „legal“ a „illegal drugs“. Lékárny jsou ve skutečnosti plné drog, často mnohem nebezpečnějších a toxičtějších než konopí. Víte třeba, odkud my ze systému včasného varování před novými syntetickými drogami důvěrně známe ivermektin, který se sem s velkou slávou dovezl kvůli covidu?

Netuším.
V Evropě se s ním už dvacet let ředí kokain. Tedy látka, o jejíž rozšířenosti vám jako Pražákovi asi nemusím nic říkat. Tím spíš, že se už dávno masově užívá i daleko za hranicemi hlavního města. Stejně jako pervitin. Ten už před deseti patnácti lety Prahu skoro netrápil, zato v regionech způsoboval velké problémy.

Marihuana snad ne?
V Česku se marihuana šíří komunitním sdílením, organizovaný zločin se kolem ní netočí tak intenzivně jako kolem jiných ilegálních drog. Aby taky ano… Trávu musíte převážet ve velkých objemech, je cítit, lze ji rozpoznat pouhým pohledem. Gram konopí stojí v pouličních cenách desetkrát méně než gram kokainu. A je to nejsnadněji odhalitelná komodita. Proto nikoho z ilegálních dealerů drog nezajímá. Pro ně je z hlediska distribuce daleko výhodnější soustředit se na bílý prášek, z něhož se vyrobí plastové lampičky, které když proženete tzv. „finským“ čištěním, promění se v hromadu kokainu. To s konopím neuděláte.

Neoprávněné přechovávání maximálně 10 gramů sušeného konopí i pro vlastní potřebu je nicméně stále chápáno jako přestupek, větší než toto množství se považuje za trestný čin.
Za sebe tvrdím: Pokud nekriminalizujeme sebevraždy, nemůžeme to dělat ani v případě riskantních kroků směrem ke svému zdraví. Člověka můžeme maximálně poučit o tom, jaká rizika daná aktivita obnáší, jak je minimalizovat nebo jim účinně předcházet. Jakmile ho ale začneme kriminalizovat za to, co dělá se svým vlastním tělem, dostáváme se mimo rámec ochrany lidských práv a svobod. Do toho nikomu nic není. Já si přece se svým tělem můžu dělat, co chci. Dokonce ho můžu vzít a hodit z mostu. Tak proč zároveň někoho trestat, pokud má doma zásobu konopí pro vlastní potřebu? Tím spíš, když si uvědomíme, co skutečně marihuana představuje.

Co představuje?
Marihuana je mexické slangové označení pro rostlinu, kterou celé lidstvo od nepaměti používá pro její unikátní léčebné účinky. Informace o tom, že ji nejrůznější panovníci používali jako jedno z hlavních léčiv, jsou staré jako medicína sama. Že jsme si to v posledních sedmdesáti letech vykládali jinak, vypovídá spíš leccos o nás. Vždyť hašišové a konopné tinktury se v českém lékopise předepisovaly ještě na začátku 50. let. A to ženám v prvním trimestru těhotenství! Pokud by s konopím bylo něco špatně, už dávno to víme. Rád používám příměr, že konopí je nejlepší biologická továrna, jakou známe, jen zatím nerozumíme dopodrobna všem jejím provozům a odštěpným závodům.

Přesto má stále hodně odpůrců.
Americký National Institute on a Drug Abuse (NIDA) proinvestoval odhadem osm miliard dolarů na to, aby se našla smrtelná dávka kanabinoidů, potažmo THC. Nejdřív se hledalo tzv. LD50, tedy stav, při němž vám po podání odhadované smrtelné dávky zemře padesát procent pokusných zvířat. U konopí nebyla nikdy nalezena ani LD50, natožpak LD100, kterou má jinak stanoveno v podstatě každé známé léčivo. Několik studií dezinterpretovalo zjištěná data tak, aby se dalo tvrdit, že LD50 byla odhalena. Moje nejoblíbenější je ta, kdy krysám dávali intravenózní roztok synteticky připravovaného THC. Při ověřování téhle studie se však zjistilo, že všechno bylo trochu jinak. Krysám bylo do krevního oběhu podáno tolik roztoku s vysokou dávkou THC, že následně neměly dostatek červených krvinek, aby krví obíhal dostatek kyslíku. Čili nechali je vykrvácet. Krysy rozhodně nezemřely kvůli toxickému účinku THC, jak se to pokoušela podat další politicky motivovaná snaha kriminalizovat konopí.

A přece jsou i data, která před marihuanou varují. Slyšel jsem například, že je čtvrtou nejčastější nelegální látkou, po jejímž požití Češi končí v nemocnici.
Pozor, nikdo nerozporuje, že její nekontrolované ilegální užívání může znamenat průšvih. Pokud budete od šestnácti hulit uliční skunky vyhnané na 20 procent THC, bude to mít na vás úplně jiný dopad, než když si jednou zaexperimentujete s něčím ze zahrádky.

Jaký dopad máte na mysli?
Ukazuje se, že endokanabinoidový systém je do značné míry nadřazen ostatním známým systémům regulujícím funkce těla savců. V pubertě se mozek přitom stále vyvíjí. Jakýkoliv výše zmíněný externí zásah tedy představuje vyšší riziko, že nastane změna, která člověka buď na určitý čas handicapuje, nebo alespoň zásadně ovlivní jeho chování. Jako když teenageři z hulení začnou nadměrně prokrastinovat. Puberta je z pohledu užívání podobných látek velmi citlivé období, tehdy se vám totiž úplně mění hormonální struktura těla. Slyšel jste o americké dívce jménem Charlotta Figiová?

Ne.
Představovala jeden z prvních známých případů dítěte s těžkými epileptickými syndromy, u něhož se ukázalo, že odrůdy konopí, často toho technického, bohatého na CBD-kanabidiol, mohou snižovat počty a závažnost průběhu epileptických záchvatů. A že to byly výrazné změny! Charlotta najednou neměla tři sta záchvatů týdně, nýbrž pouze dva tři za měsíc. V konopných komunitách se tomu aplaudovalo, méně se však bohužel hovořilo o odvrácené straně takových příběhů. U lidí typu Charlotty to všechno perfektně funguje, dokud jsou dětmi. Jakmile ovšem nastane puberta, nemoc se jim vrátí buď do stejného, nebo i horšího stadia. Podávaný kanabidiol pak záchvaty dokonce může i zhoršovat.

Proti čemu konopí prokazatelně pomáhá?
Dostatečné důkazy máme pro léčbu čtyř zdravotních potíží. Tou první je neztišitelná chronická bolest. Druhou léčba nevolnosti a nechutenství při rakovinové chemoterapii. Třetí jsou spastické křeče doprovázející roztroušenou sklerózu. A čtvrtou Lennox-Gastautův a Dravetův syndrom náležící k dětské epilepsii. Konopím se dá léčit i nevolnost, zvracení a bolest svalů, které provázejí onemocnění AIDS. U některých dalších chorob zatím můžeme prohlásit jen to, že na ně konopí funguje velmi pravděpodobně.

U jakých?
Předběžné studie vypadají slibně například u roztroušené sklerózy, fybromyalgie, obstrukční spánkové apnoe, snížení nitroočního tlaku při zeleném zákalu, příznaků demence nebo Parkinsonovy nemoci. Není to však stále dostatečně prokázáno. Problémem digitální společnosti bohužel je, že očekává nemožné hned a zázraky do tří dnů. Jenže tak to ve vědě obecně, a v biomedicíně zvlášť, prostě nefunguje. K výzkumu je třeba přistupovat s pokorou, trpělivostí. Nikdo snad nechce opakovat chyby doktora Mengeleho. Hledat spásu bez etického výzkumu, v čase patřičně ověřeného, je cesta do pekel. Ať už se bavíme o úspěšnosti konopných prostředků, nebo o vakcíně proti covidu.

Zkoumá se možný léčebný efekt THC na rakovinu?
Nejen THC, ale i dalších kanabinoidů. Dnes už máme dostatek důkazů třeba pro to, že zvyšují chuť k jídlu při nebo po rakovinové chemoterapii a radioterapii. Pokud se pacienti nenajedí, případně všechno hned vyzvracejí, nemají z čeho zregenerovat. I tenhle účinek sám o sobě tedy může pacientovu prognózu významně zlepšit. Už se však zjistilo i to, že konopí by mělo pomáhat třeba též u mozkových nádorů typu glyomů. Dostáváme se bohužel k limitacím biomedicínského výzkumu. Tonoucí se rádi chytají i stébla, pokud však účinky nějakého léku nemáme stoprocentně ověřené, neměli bychom poskytovat falešnou naději. Spousta lidí si například myslí, že konopí pomůže od jakékoli bolesti. Omyl, jsou přece různé druhy bolesti.

Fascinuje vás konopí něčím, čím je mezi léčivými bylinami jedinečné?
Svou komplexností. Vy jste mi prve tvrdil, že jsme marihuanovou velmocí. Jsme, ale ještě mnohem víc než kvůli jejímu ilegálnímu užívání spíš díky masovému rozšíření legálních konopných potravin, kosmetiky a jiných druhů zdraví podporujících produktů určených ke konzumaci lidmi nebo zvířaty. Zeptejte se už dneska na kožním nebo na neurologii, jak jsou na tom pacienti s užíváním konopí. Většina asi poví, že už nějaké vyzkoušela. Léčebné konopí, konopné potraviny, léky a kosmetika pomáhají spoustě lidí. Už před deseti lety se mluvilo o zhruba 800 tisících občanů České republiky, nyní půjde o ještě daleko větší číslo. Kanabinoidy pochopitelně nejsou jen v konopí. Právě konopí je však dokáže produkovat v nejvyšších koncentracích.

Produkuje je i samo lidské tělo?
Jen velmi omezeně. Dokonce tak omezeně, že první tělu vlastní kanabinoid anandamid byl docentem Lumírem Hanušem a doktorem Williamem Devanem objeven v macerátech prasečích mozků až roku 1992. Do té doby jsme k podobnému objevu neměli dostatečně citlivé laboratorní metody. Anandamid je přitom pro lidské tělo velmi důležitý. Stačí ho i tak málo, aby balancoval nejrůznější vnitřní systémy. Až do jeho objevu se zdálo, že právě jeho absence vyvrací receptorovou teorii, že tělo savců dokáže vyrobit klíč (účinnou látku) na každý zámek (receptor), odemykající konkrétní buněčné děje. O zámcích v podobě receptorů vázajících na sebe THC z rostlin se vědělo. V lidském těle jsme však dlouho nenacházeli žádné látky, které by komplexnosti kanabinoidního receptoru odpovídaly byť jen strukturálně. Povedlo se to až díky týmu docenta Hanuše. Osobně soudím, že jde o kapacitu nedoceněnou nejen ve vlasti, ale i z globálního pohledu. Jeho tým by si bezpochyby zasloužil Nobelovu cenu za medicínu. Přejme si, ať ji brzy dostane.