Omezit závislost na technologiích, zlepšit soustředění v hodinách a probudit v dětech opět sociální vazby s vrstevníky v reálném světě. Takové jsou nejčastější důvody, kvůli kterým některé školy v České republice přistupují k omezení či úplnému zákazu používání mobilních telefonů žáky. Rozhodnutí má i své výjimky, například využití zařízení v hodině po vybídnutí učitelem či ze zdravotních důvodů. Jak však tento přístup ovlivňuje bezpečnost ve vzdělávacích institucích? Dle odborníků má několik rovin, přičemž někdy může představovat riziko.
V posledních letech, ale i týdnech, se počet útoků a vyhrožování na školách v České republice navyšuje. Vedle tragické události na Filozofické fakultě UK v roce 2023 lze připomenout nedávnou šikanu a následně plánovaný útok na základní škole v Hodoníně či útok 13letého žáka v Rudolfově, který se chystal vystřelit na učitelku v tamní základní škole.
Tyto a další situace dokazují jediné: na obdobné hrozby je nutné se připravovat a edukovat jak zaměstnance škol, tak i studenty a žáky, aby věděli, jak v podobných chvílích reagovat.
Ve veřejném prostoru se intenzivně hovoří o nejrůznějších bezpečnostních systémech, zaznívají dotazy na instalování bezpečnostních rámů, důkladnější dohled na chodbách i u vstupů do škol či proškolování učitelů. Jak ale situaci může ovlivnit zákaz telefonů, který některé školy napříč Českem začínají uplatňovat?
Zákazy mobilů jsou stále častější
V tuzemsku je na vedení školy, zda takové opatření přijme. V této souvislosti se více hovořilo například o školách v Rýmařově nebo Vsetíně, kde dokonce vznikla petice za zrušení tohoto opatření.
Na Slovensku je od letošního ledna zákaz zaveden plošně. Mobil mají zakázaný používat žáci na základních školách a v prvních čtyřech ročnících osmiletých gymnázií. Stalo se tak na popud psychologů, přičemž parlament opatření hladce odsouhlasil.
ČTĚTE TAKÉ: Učitelka ubodala v jihokorejské škole osmiletou žačku. Bylo mi jedno, které dítě napadnu, řekla
Výjimku tvoří jen případy, kdy učitel telefon zahrne jako pomůcku do vyučování nebo jej žák potřebuje ke komunikaci ze zdravotních důvodů. Slovensko navíc v tomto rozhodnutí není samo. Podobný zákaz je v Evropě zaveden i ve Francii, Velké Británii, Maďarsku nebo Lotyšsku. Bez mobilu se musí žáci a studenti obejít i v Kanadě nebo Austrálii.
Na koho se omezení vztahuje?
Prezident Asociace bezpečná škola Libor Sladký pro CNN Prima NEWS podotkl, že je nutné oddělit dvě vrstvy. „První jsou telefony a žáci, druhou pedagogové či další zaměstnanci školy a telefony,“ uvedl. Z pohledu bezpečnosti se zaměřil zejména na druhou zmiňovanou skupinu.
„Je otázka, zda vedení řeklo, že pedagogové nesmí do hodin nosit telefon nebo zda se sám vyučující rozhodl věnovat vyučování a dětem jít příkladem. Právě to je častý argument, který slýcháme. Tedy, telefon má sám učitel někde schovaný,“ líčil Sladký.
Jenže u učitelů má podle prezidenta asociace z hlediska bezpečnosti telefon jasný význam. „V případě projevené agrese ve školském prostředí je potřeba rychle informovat, aby se všichni například evakuovali nebo zamkli ve třídě. Právě kvůli tomu se snažíme pedagogy přimět, aby telefon ve třídě měli,“ pokračoval.
Někteří mohou argumentovat tím, že v podobném případě je vhodné či na místě, aby u sebe měli telefon i žáci. „Jenže zde je otázka: kdo by se měl dozvědět informaci o tom, že je ve škole útočník? Tuto informaci nechceme v první řadě sdělovat žákům. Primárně by ji měl dostat ten, kdo se ujme vedení a řešení této krize, respektive mimořádné situace. A touto osobou je primárně učitel ve škole,“ vysvětlil Sladký.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Školy v Česku se opevňují. Podnikají kroky, aby předcházely případným útokům
Doplnil, že ve chvíli, kdy by tuto informaci na mobil dostalo třicet dětí ve třídě, nastala by těžká nekoordinace. „Situaci musí řešit jedna osoba, která ví, co má dělat,“ zdůraznil. Zároveň však vyvstává otázka, jak by zákaz ovlivnil situaci, v níž si útočníka všimne někdo ze žáků, ale nebude mít přístup ke svému telefonu.
„Na tyto otázky neexistuje jednoznačná odpověď, každá mince má dvě strany. Je na škole, aby zvážila, jestli to, že jsou žáci spolu schopni komunikovat a navazovat sociální vazby, je víc než to, že v případě mimořádné situace by byli schopni o krizi někoho rychle informovat. To škola musí zvážit sama,“ přiznal.
Jak druhé varovat?
Pokud je útočník nebo agresor ve škole, je podle Sladkého stěžejní věnovat se otázce, jak budou všichni rychle a efektivně informováni. Právě tato část nebývá v případě mimořádných situací na školách nastavena správně.
„Škola nám například řekne, že má školní rozhlas. Ano, většina škol jím disponuje, nicméně neobsáhne celý objem budovy, na některých místech není slyšitelný – příkladem na toaletách, v šatnách nebo dílnách. Navíc, všechny rozhlasy nebývají v dobré kondici a zejména dostatečně přístupné. To se o mobilu říci nedá,“ podotkl Sladký.
I zde však odborníci naráží na problém. „Jednou z možností, kterou předkládáme, je, aby si pedagogové udělali WhatsAppovou skupinu. Skrze ní lze poměrně rychle informovat. Jenže zde nám učitelé argumentují, že zaprvé nechtějí telefon do hodin nosit; zadruhé že mobil do vyučování nosí, ale mají jej ztišený a nechtějí, aby jim něco pípalo – u zmiňované aplikace však lze nastavit upozornění jen na danou skupinu – a za třetí, odmítají si do svých telefonů stahovat aplikace, které tam nechtějí,“ líčil.
Asociace aktuálně vede sérii seminářů pro Karlovarský kraj, kde právě tyto problémy řeší. Apeluje na nošení telefonů pedagogů do vyučování, neboť se v kraji do škol implementuje systém KISS – ten skrze mobily umí informovat, že se něco ve škole děje.
Právě informování o bezpečnostním riziku prostřednictvím mobilních aplikací považují odborníci z Institutu mikroelektronických aplikací (IMA) za efektivnější řešení než například rozesílání varovných e-mailů, které jsou pro mnohé „zastaralé“ nebo rozesílání SMS zpráv. Takový systém zavedla například Univerzita Karlova.
„Varovné SMS jsou jednou z variant, jak řešit krizovou komunikaci v případě bezpečnostního incidentu. Není to ale ta nejefektivnější varianta. Mohou nastat problémy s doručitelností SMS, mohou mít určitou prodlevu. Roli hraje také to, že SMS zprávy jsou typicky doručeny v rámci celé jedné oblasti. Zpráva by tak mohla dorazit i útočníkovi,“ upozornil Jan Orlický, produktový manažer IMA.
ČTĚTE TAKÉ: Ve škole se cítí dobře jen desetina dětí. I učitelé mají rasistické poznámky, varuje expertka
„Lepší variantou může být právě vydávání notifikací pomocí mobilní aplikace, které by vydal správce přístupového systému ze svého rozhraní. To by udělal v reálném čase na základě nějakého pokynu. Jedná se o možnou, efektivnější variantu,“ zmínil Orlický. Takový pokyn může vzejít například od policie na základě jejího vyšetřování.
V tomto případě shledává Sladký problém u jednotlivců. „Měli by si uvědomit, že bezpečnost s sebou nese určitá pravidla nebo omezení. Chci mít své pohodlí, komfort a nebýt rušen, nebo beru bezpečnost vážně a jsem ochoten pro ni něco obětovat? V tomto případě jde například o nainstalování aplikace,“ podotkl.
Technologie jako řešení i prevence
Aplikace však představují pouze jedno z řešení v již probíhající krizové situaci. Přestože mohou zachraňovat životy, neméně důležitá je prevence. Ta začíná již u vstupu do prostor školy. Řada institucí proto uvažuje nad koupí bezpečnostních systémů, překážkou je však často jejich cena.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Hodonínská škola po kauze šikany čelí nenávistným útokům na sítích. Ředitel promluvil
„Zásadním krokem je získání kontroly nad vstupem do budovy. Instalace přístupového systému a dalších případných systémů je základním kamenem, na kterém lze stavět. Pak to mohou být například kamerové systémy. Nikdy to ale není jen o infrastruktuře, ale i o správně nastavených procesech spojených s jejich implementací. Jde například o správné proškolení školního personálu,“ připomněl Orlický. Taková investice se pak může pohybovat v řádech nižších desítek tisíc korun.
Za naprostou klíčovou pak Sladký považuje informovanost. I ta má však dvě roviny. „To, odkud se útočník dnes generuje, se posunulo. Jedná se zejména o osobu, která například v minulosti měla ke škole vztah nebo o současného žáka. Systém dané instituce tak dobře znají. A zde se my, odborníci v Česku přeme o tom, jak mimořádné situace ve školách nacvičovat. Já jsem zastáncem toho dělat nácviky bez žáků – a ty pak v nějaké odlehčené formě informovat o nastavení systému,“ podotkl.
Důvod je podle něj jednoduchý. „Ve chvíli, kdy se pachatel generuje z řad žáků a zná systém nastavených pravidel pro mimořádnou událost do detailu, tak je schopen v dané chvíli velmi dobře odvodit, kde jsou takzvaně díry v systému,“ podotkl.
Tím nejzákladnějším by však vždy mělo být to, aby děti věděly, na koho a kam se mohou v případě, že mají nejen podezření na spáchání útoku, obrátit. „Obecně to nazýváme varovné signály. Zrovna na sociálních sítích často pachatelé zveřejňují svůj úmysl čin spáchat. Případně, dotyčný dokonce někomu řekne, že něco podobného chystá, ale vyhrožuje, že pokud dítě něco prozradí, tak mu ublíží nebo ho zradí,“ popisoval Sladký.
Asociace se dlouhodobě snaží vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi takzvaným žalováním či bonzáctvím a snahou předejít tragédii nebo pomoci kamarádovi. „To si myslím, že je v této chvíli z hlediska primární prevence opravdu nutné začít se s dětmi řešit. Mluvit s nimi o tom, že když vidí něco, co se jim nezdá, tak není trapné za někým přijít a promluvit si o tom. Naopak, mohou pomoci,“ pokračoval.
V takových situacích mohou pomoci například anonymní schránky důvěry na školách, které mohou být i elektronické. Řešením i podle Sladkého mohla být aplikace, která by sloužila právě k anonymnímu nahlašování podezřeních, po vzoru americké platformy Sandy Hook Promise.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Poplach na Vysoké škole ekonomické v Praze. Anonym vyhrožoval útokem, zasahovala policie
