Strach o rodinu a problémy s češtinou. Nemáme se kam vrátit, smutní ukrajinské uprchlice
Výběr redakce
Před více než dvěma měsíci přicestovaly do Česka čtyři Ukrajinky z Kyjeva. Jak samy říkají, měly velké štěstí. V podolském podniku Sauny Vltava totiž našly nejen práci, ale také zázemí a přátelé. Dnes už se prý cítí v Praze jako doma a na Ukrajinu se zatím vracet neplánují. Když ale začnou mluvit o válce či své cestě sem, na tvářích se jim postupně objeví slzy. Starost si totiž dělají nejen o své blízké, ale i další krajany, řekly redakci CNN Prima NEWS.
Larisa, její dcera Darja, teta Tatiana a snacha Světlana žily donedávna poklidným a spokojeným životem v Kyjevě. Měly práci a ani ve snu by je nenapadlo, že začne válka. Vše se ale změnilo ve čtvrtek 24. února, kdy ruská vojska vtrhla na Ukrajinu. „Až do poslední chvíle nikdo z naší rodiny nevěřil, že válka skutečně začne,“ přiznala Darja.
Všechny byly v šoku. Musely se ovšem ihned vzpamatovat a začít jednat. Jako rozumné se jim zdálo uspořádat nejprve rodinnou poradu v jejich bytě. „Nevěděly jsme a bály se, co přijde. Bylo rozhodnuto, že všechny zůstanou prozatím u nás. Spaly jsme oblečené a byly připravené, že pokud zazní siréna, budeme utíkat,“ sdělila Darja. Výbuchy prý slyšely v Kyjevě, největší hrůzy se ovšem odehrávaly v Buči, Irpini a dalších okolních městech.
Válka na Ukrajině
Když se situace ani po týdnu nelepšila, bylo rozhodnuto, že si vezmou věci a budou společně s vyděšenými krajany utíkat na Západ. „Měly jsme hodinu na to, abychom se sbalily. Táta nás poté dovezl na vlakové nádraží,“ řekla Darja s tím, že otec, strýc a její 17letý bratr zůstali na Ukrajině, aby mohli bránit svou vlast. „Tatínek se zapsal do armády, zatím ho ale nepovolali,“ upřesnila.
„Zatímco dřív se muži snažili od vojny za každou cenu utéct, teď je to naopak. Ukrajina nebyla nikdy tak pospolu,“ poznamenala Darja pro redakci CNN Prima NEWS.
Seděly na spojích mezi vlaky
Na cestu vzpomínají ženy s utrápeným výrazem. Do Prahy totiž cestovaly celé tři dny. Moc toho nenaspaly a navíc je sužovala ukrutná zima. „Vlakové nádraží bylo narvané k prasknutí. Nevešly jsme se do žádného vagonu, tak jsme seděly na železných spojích mezi vlaky. Byla tam strašlivá zima. Celou noc se uvnitř nesvítilo, aby spoj neupoutal pozornost nepřítele,“ popsala Darjina matka Larisa.
Čtěte také
Cesta z Kyjeva do Lvova obvykle trvá kolem pěti hodin. Jejich cesta si ovšem vyžádala dvojnásobek času. „Objížděla se nebezpečná místa, která byla ostřelovaná ruskými vojsky,“ vysvětlila tehdejší situaci.
Ze Lvova ženy přesedly na další vlak do Čopu a odtud už pokračovaly do Prahy. „Všechny vlaky do Polska byly přeplněné. A tak jsme nastoupily na vlak do Česka. Na sedadla jsme si poprvé sedly až v něm. Ten jako jediný nebyl vůbec narvaný. Málokdo o něm věděl,“ řekla Darja. Po příjezdu do Prahy ihned zkontaktovaly Larisinu známou, která jim posléze pomohla získat ubytování v Břevnovském klášteře. „Přijali nás s otevřenou náručí, dostaly jsme najíst, napít a teplé oblečení,“ vylíčila Larisa.
Kromě ubytování si ovšem musely vyřídit i potřebné doklady. Vzhledem k velkému přílivu uprchlíků to ovšem nebylo vůbec jednoduché. „Na vízum jsme musely v Kongresovém centru čekat 24 hodin. Pár hodin jsme strávily i na pracovním úřadu,“ zavzpomínala Larisa a vzápětí doplnila, že si rozhodně na nic nestěžuje. Prý s tím tak nějak počítaly. „Bylo tam strašně moc lidí, ale pracovníci centra dělali maximum. Jsme moc vděčné,“ konstatovala.
Největší problém jim dělá čeština
V Praze bydlí tyto čtyři Ukrajinky už téměř tři měsíce. Nejtěžší to pro ně bylo prvních pár týdnů. Nejenže se jim stýskalo po domově a blízkých, ale také neustále slyšely o děsivých případech, které se v jejich domovině a rodném městě odehrávaly.
„V blízkosti našeho domu dopadla raketa na obchodní centrum, které poté shořelo do základů. Zbyly z něj jen trosky. Táta nám posílal videa. Téměř všechna okna v domě byla kvůli silnému výbuchu vymlácena,“ převyprávěla Darja události z Ukrajiny s tím, že se svými blízkými jsou neustále v kontaktu.
Krátce po svém příjezdu začaly uprchlice pracovat v Bistru Vltava u tramvajové zastávky Dvorce, kde vaří ukrajinské speciality. Česko si velmi oblíbily a alespoň tři starší ženy tu plánují zůstat.
Nejmladší Darja, která studuje dvě vysoké školy a zároveň pracovala jako manažerka v kyjevské restauraci, by se ale ráda v brzké době vrátila domů. Stýská se jí po přátelích i rodném městě. „Praha je krásná a moc se nám tu líbí. Kolegové jsou tu na nás moc hodní a snaží se nám pomáhat. Důležité je, že máme práci. Nevíme, co bude dál. Jisté je, že se bohužel zatím nemáme kam vrátit,“ řekly Světlana s Larisou.
Největší problém jim prý dělá čeština. „Umíme pár slov a základních vět, ale pořád to není ono. Přeci jen jsme tu na návštěvě a snažíme se svou češtinu zdokonalit,“ svěřily se ženy. Už si také hledají byt, aby nebyly v klášteře na obtíž. „Jsou na nás moc hodní, ale my chápeme, že naše místa mohou dát lidem, kteří je potřebují více. Ti, kteří například přicházejí z Mariupolu a dalších zničených měst,“ uvedla Larisa. Při těchto slovech se rozplakala.
Čtěte také
