Europoslankyně Dita Charanzová (za ANO) se stále nerozhodla, zda bude v roce 2024 znovu kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu. Jedna z nejvlivnějších osob zmíněné instituce v rozhovoru pro CNN Prima NEWS – který se týkal především protiruských sankcí – zdůraznila, že se vždy na evropské úrovni snažila prosazovat liberální středovou politiku. „Nevím, jestli jde o směr, kterým se nadále chce ubírat i hnutí ANO,“ dodala Charanzová.
V pořadí 11. unijní balík protiruských sankcí má kromě jiného zabránit tomu, aby mohla Ruská federace obcházet již existující sankce. V jaké fázi se nachází jeho schvalování?
V současnosti probíhají na úrovni velvyslanců intenzivní jednání v Bruselu. Ladí se detaily. Jako vždy ta jednání nejsou úplně jednoduchá. Doufám, že nakonec ale budeme opět postupovat jednotně, jako se to dařilo v minulosti. Nejdůležitější otázkou skutečně je, jak zajistit, aby sankce účinně fungovaly, plnily účel, pro který jsme je přijímali, a nebyly obcházeny. V systému jsou totiž mezery.
O čem dalším zástupci Evropské unie v rámci 11. balíku jednají?
Debata se vede i o nových sankcích na dovoz například ruských diamantů, LNG nebo spolupráci v oblasti jaderné energie. Právě diskuse o diamantech vzbuzuje vášeň ze strany některých zemí. Zástupci G7 na víkendovém zasedání schválili jednotný postoj vůči vývozu diamantů z Ruska. Existují ale země, jako je například Belgie, pro které je to s ohledem na jejich objem obchodování velmi citlivá otázka, a tak se k tomu staví vlažněji.
Podívejte se na speciální debatu s českými europoslanci z 19. dubna 2023.
I v případě předchozích balíčků často od zástupců některých členských států, jako je například Maďarsko, zaznívaly nesouhlasné názory, což schvalování konkrétních protiruských sankcí blokovalo či zdržovalo. Chápu tedy správně, že výjimkou v tomto ohledu není ani 11. balíček?
Přesně tak. Jak už jsem zmínila, debata je hlavně o tom, jak zabránit obcházení již existujících sankcí. Panuje například rozpor v tom, jak máme nahlížet na země, jako je Čína nebo Indie, které naše sankce obcházejí, čímž pomáhají ruské agresi na Ukrajině. Otázkou tedy je, zda se zaměřit na tyto země, nebo spíše na firmy, které v tom systému fungují. Máme od ukrajinské strany k dispozici seznam společností, které podle Kyjeva pomáhají ruskému režimu. V tomto výčtu naleznete i celou řadu evropských firem, například maďarskou banku.
Válka na Ukrajině
Zajímal by mě váš názor. Má se Evropská unie zaměřit na země, jako je Čína, nebo spíš na západní firmy, které stále bez větších omezení působí na ruském trhu?
Nejdůležitější skutečně je, aby sankce fungovaly. Chápu argumenty lidí, kteří říkají, že když teď budeme zhoršovat vztahy se třetími zeměmi, tak na mezinárodní úrovni vznikne ještě větší napětí. Já bych se spíše více zaměřila na konkrétní firmy a postupy, které využívají – je třeba znemožnit fungování mechanismů, díky nimž lze sankce obcházet. Pro desítky evropských společností začíná být kvůli novým ruským opatřením odchod z ruského trhu ekonomicky obtížný. Proto se na evropské úrovni nyní hledají cesty, jak finančně a právně těmto firmám pomoci.
Nebyla by taková finanční pomoc nespravedlivá vůči těm firmám, které bez většího rozmýšlení Rusko plně opustily krátce po vypuknutí invaze?
Společnosti, které včas z ruského trhu odešly, jednaly samozřejmě správně. Nicméně chápu, že v současné chvíli mohou být i právní překážky důvodem, proč některé firmy nemohou z ruského trhu odejít. Proto chceme hledat cesty, jak těmto firmám pomoci a jak zmírnit negativní dopady jejich stažení z Ruska. Naším cílem je zasáhnout ruskou ekonomiku.
Jak tlačit na země typu Čína, Írán, Indie či Brazílie a zároveň nezpůsobit případnými novými sankcemi „diplomatickou krizi“?
Přesně o tom se na evropské úrovni vede debata. Nikdo nechce, aby konflikt na mezinárodní scéně ještě více eskaloval. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, kdo je agresorem této války. Z hlasování v OSN je zřejmé, že celá řada třetích zemí se podepíše pod konstatování, že je Rusko agresorem. Bylo by dobré, kdyby to nezůstalo jen u slov na papíře. Chápu, že tyto státy třeba nechtějí přijímat tak tvrdé sankce jako Evropa, ale přesto by měly nějak konkrétně konat. Minimálně by nám mohly pomáhat tak, aby naše sankce byly účinné.
Nemůžeme vyhrát dvě války najednou. Na jednu stranu máme válku na Ukrajině. Paralelně s tím nemůžeme dělat radikální opatření v ochraně klimatu.
Válka na Ukrajině by mohla být jedním z důležitých témat příštích voleb do Evropského parlamentu. Jaká jsou podle vás ta další?
Myslím, že bezpochyby jedním z hlavních témat budou právě ekonomické a sociální dopady války na Ukrajině. Dalším tématem bude Green Deal, tedy boj proti klimatické změně. Opatření v rámci Green Dealu budou mít dopad na životy občanů České republiky. Je otázkou, jestli ta rychlost přijímání legislativy odpovídá aktuálním možnostem. Často říkám, že nemůžeme vyhrát dvě války najednou. Na jednu stranu máme válku na Ukrajině a s ní spojené ekonomické dopady, ale paralelně s tím nemůžeme dělat radikální opatření v ochraně klimatu.
Některé západní země EU čelí často ostré kritice za to, jak přistupovaly v roce 2015 k migrantské krizi nebo s jakou rychlostí a nátlakem chtějí prosazovat zelenou ideologii. Mnoho evropských politiků mluví o nutnosti změny kurzu. Jakým směrem by se Evropská unie měla ubírat po evropských volbách?
Pro mě ten směr představuje konkurenceschopnost Evropy. Covidová pandemie i válka ukázaly, že jsme v řadě oblastí strašně závislí na dovozu, ať už jde o léky, zdravotní pomůcky či energie. Je třeba přepsat dosavadní politiku Evropy, abychom nebyli tak závislí. Musíme samozřejmě pomoci našim firmám, aby se jim dařilo, aby neodcházely do Spojených států a aby u nás vytvářely pracovní místa. Proto také Evropská unie vznikla – aby nebyla válka v Evropě a aby členské státy prostřednictvím spolupráce pomáhaly hospodářskému růstu svých ekonomik. Je pro nás tedy teď velkou výzvou, abychom si různými opatřeními nepodřezávali vlastní větev a zachovali si ekonomický růst. Jsem ale optimistka. Celá řada mých kolegů ze západní Evropy byla zvolena s programem naplňování zeleného údělu. I u nich v poslední době sleduji určitou opatrnost a uvědomění si možných následků. Začínají se klonit k tomu, že bychom možná měli trochu zpomalit.
Evropská politika je s tou domácí propojená velmi silně. Nejde od sebe striktně oddělovat Brusel a Prahu.
V médiích se zhruba před měsícem objevila zpráva, že stále zvažujete, zda vůbec budete v příštích volbách do europarlamentu znovu kandidovat. Už jste se rozhodla?
Jestli budu kandidovat, jsem se ještě nerozhodla. Určitě bych ale ráda v evropské politice pokračovala, působím v ní přes 20 let. Ta práce mě baví a věřím, že jsou za mnou vidět i konkrétní výsledky. Celou dobu – od roku 2014 jako europoslankyně a od roku 2019 jako místopředsedkyně Evropského parlamentu – jsem tu pracovala pro české občany a snažila se zlepšit jejich život. V tuto chvíli toho mám ještě velmi mnoho rozdělaného, takže to (zvažování kandidatury) pro mě není nejaktuálnější téma. I když rozumím, že celou řadu lidí příští evropské volby, které budou za rok, už zajímají.
Ve volbách v roce 2019 jste získala skoro 54 tisíc preferenčních hlasů, víc měl z českých zvolených europoslanců už pouze Luděk Niedermayer (TOP 09). To je docela silný mandát. Zohledňujete v rozhodování i tento fakt?
Obrací se na mě celá řada lidí a povzbuzuje mě k tomu, abych v té práci pokračovala. Na druhou stranu si myslím, že to je i o debatě s hnutím ANO, tedy jakým směrem se chce ANO v budoucnu ubírat. Já jsem člověk, který v Evropském parlamentu celou dobu prosazoval liberální středovou politiku a hodnoty s ní spojené. Nevím, jestli jde o směr, kterým se nadále chce ubírat i hnutí ANO.
Předseda ANO Andrej Babiš před časem ve vysílání CNN Prima NEWS vyloučil svoji kandidaturu do Evropského parlamentu. Nicméně uvedl, že se chce evropským volbám a kampani velmi aktivně věnovat. Vzhledem k průběhu posledních komunálních voleb by leckdo mohl čekat, že se bude v kampani hodně spojovat evropská politika s tou celostátní domácí. Neobáváte se toho?
Ale evropská politika je přeci s tou domácí propojená velmi silně. Nejde říct, že něco je jenom domácí politika a něco je zase jen evropská. Od lidí v Čechách občas dostávám kritické zprávy, co to ten Brusel zase rozhodl. Proč se do toho plete? A potom naopak – což jsme viděli například s covidem či s válkou na Ukrajině – proč toho Brusel nedělá víc. Ano, něco se dá uhrát na evropské úrovni, ale hodně toho potom zůstane na té domácí, konkrétně na vládě. Jsou to spojené nádoby. Prostě nejde od sebe striktně oddělovat Brusel a Prahu.
V případě, že byste do Evropského parlamentu nakonec kandidovala, byla by vám příjemná pozice, v níž by Andrej Babiš během kampaně například hodně tlačil na své přátelství s maďarským premiérem Viktorem Orbánem?
Hnutí ANO je na evropské úrovni členem frakce Asociace evropských liberálů (ALDE) a jak jsem již říkala – já osobně jsem v Evropské unii vždy zastávala liberální politiku a názory. Za těmito názory a hodnotami si stojím a stát budu i nadále.
