Olympiáda v Pekingu jako svátek sportu? Dva měsíce před startem spíš symbol strachu

Do zahájení zimních olympijských her v Pekingu zbývají přesně dva měsíce. Místo toho, aby se mluvilo o tom, kdo bude bojovat o medaile, se řeší, zda vůbec sportovci, kteří se mají na hrách představit, přicestují. Odradit je mohou ještě přísnější covidová opatření než při hrách v Tokiu nebo znepokojivá situace kolem tenistky Pcheng Šuaj. Už před startem olympiády je tak její renomé značně pošramocené.

4. února 2022 se stane Peking prvním městem, které hostilo letní i zimní olympiádu. Zatímco při akci před více než 13 lety trápil čínskou metropoli hlavně smog, momentálně zatěžuje „ovzduší“ virus, který vyvolává ještě větší obavy.

Pouhé dva měsíce před startem sportovního svátku se neřeší natěšení na velkolepou událost a dechberoucí výkony lyžařů, krasobruslařů, hokejistů a dalších. Aktuálním tématem je, „hlavně aby nějaké výkony vůbec k vidění byly“. A čím dál tím častěji se objevuje otázka: „Byl dobrý nápad přidělit pořadatelství právě Číně?“

Ještě přísnější režim než v Tokiu

V roce 2013, kdy Peking pořadatelství dostal, nemohl nikdo tušit, že svět bude o několik let později skloňovat slovo koronavirus ve všech možných pádech, a to už 24 měsíců. Když pandemie vypukla na konci zimy 2020, hry v Pekingu byly stále vzdálené, zdánlivě ukryté v bezpečí. Na ráně byla hlavně letní olympiáda v Tokiu, která také nakonec byla o rok odložena. I tak ji onemocnění COVID-19 provázelo, o čemž by mohla vyprávět zejména česká výprava. Strach z nákazy bude nyní po předchozích zkušenostech snad ještě intenzivnější.

Už teď je jasné, že i pekingská sportovní slavnost se zapíše do dějin jako ta „covidová“. V kontextu olympiády Čína přichystala drakonická opatření. „Naše plány představují přísnější verzi omezení, která byla zavedena na letošních letních hrách v Tokiu,“ předeslal místostarosta Pekingu a zároveň viceprezident organizačního výboru her Čang Ťien-tung. Co všechno to obnáší?

Důkazem toho, jak Číňané razí politiku nulové tolerance covidu zejména v hlavním městě, je fakt, že před časem státní železniční dopravce oznámil zákaz prodeje jízdenek z lokalit se stoupajícími čísly nakažených směrem do Pekingu. Ale to je spíše podružné opatření.

Hlavní spočívá v očkování. Ti sportovci, kteří do asijské země dorazí v zimě bez potvrzení o dokončené vakcinaci, musí do povinné třítýdenní karantény. Každý, kdo se pohybuje kolem profesionálního sportu, ví, že absolvovat vrchol čtyřletého snažení po 21 dnech polehávání na hotelu, je nesmyslné. Výjimku mají jen ti, kteří očkování nemohou podstoupit ze zdravotních důvodů. Prodělání nemoci nebo protilátky nejsou pro pořadatele důvodem k omilostnění.

Stejně jako v Tokiu bude platit režim striktní bubliny. Olympijská komunita – sportovci, trenéři, funkcionáři nebo novináři – se uzavře do vlastního světa, ve kterém není možné se volně toulat. Povolena je cesta z hotelu na tréninky, závody a zase zpátky. K tomu každý den test na koronavirus – a to jeho nepříjemnější varianta. Na rozdíl od japonské olympiády nepůjde o verzi ze slin, ale bolestivější výtěr z nosu nebo krku.

Status globální akce trochu hatí fakt, že identicky jako na tokijské hry tam nemohou zahraniční fanoušci. V Japonsku se nakonec na tribuny nedostali ani domácí diváci, to zatím v Číně neplatí. Ale co není, ještě může být.

Olympiáda trpí i kauzou Pcheng Šuaj

Covid je jednou samostatnou kapitolou blížící se olympiády, tou další je dlouhodobější problém. Čínou pošlapávaná lidská práva jsou argumentem mnoha hnutí pro to, že zemi ani nikdy nemělo být přiděleno pořadatelství. A teď by jí mělo být odebráno.

„Přinejmenším dva miliony muslimů – Ujgurů, Kazachů, Uzbeků – je drženo v tzv. převýchovných táborech. Situace okupovaného Tibetu se rapidně zhoršuje. V Hongkongu jsou ničeny základní svobody, tisíce aktivistů jsou ve vězení,“ zaznívá ve společném prohlášení organizací na ochranu lidských práv. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) však namítá, že není správné do her míchat politiku. „My jsme a vždy jsme byli politicky přísně neutrální,“ vzkázal šéf MOV Thomas Bach.

Sympatie olympiádě nepřidává ani intenzivně rozebíraný případ čínské tenistky Pcheng Šuaj. Ta na začátku listopadu obvinila bývalého vicepremiéra rodné země Čang Kao-lie ze sexuálního napadení. Pak se na několik týdnů vytratila, později se ohlásila MOV, že je živá a v pořádku. Obavy o to, do jaké míry je hráčka cenzurována a jestli je skutečně v bezpečí, to ale nerozptýlilo. Asociace WTA proto oznámila, že pro rok 2022 ruší devět turnajů, které se měly na čínské půdě odehrát.

Nespokojenost vzbuzují rovněž ekologické důsledky olympiády, protože už teď je jasné, že přírodního sněhu nebude dost, respektive nenapadne prakticky žádný. Proto musí pořadatelé zajistit kvantum umělého. Nešetrné řešení směrem k přírodě se týká také masivní výstavby sportovišť, která zasáhla i do chráněných rezervací.

Kvůli mixu všech faktorů, hlavně tedy toho covidového, hrozí, že do Pekingu nakonec nepřicestují hráči ze zámořské NHL. Ti jsou přitom jedním z největších taháků akce pod pěti kruhy, protože ti nejlepší hokejisté se naposledy na hrách představili v Soči 2014.

Olympiáda rozhodně neaspiruje na to, aby se na ni vzpomínalo jako na nejlepší v historii.