Láska je silnější než válka. Rus s Ukrajinkou chystají zásnuby a tlumočí běžencům na Moravě
Kdyby válka na Ukrajině skončila jako vztah Dariny Zubkové a Pavla Magera, celý svět by si oddechl. Ona má ukrajinské občanství, on ruské, přesto plánují zásnuby. „Válka lásce neublížila, spíš nás ještě víc spojuje,“ vypráví mladý pár žijící v Česku. Propojuje je i společná práce, oba tlumočí pro ukrajinské uprchlíky. A skoro každý den vyslechnou hrůzné příběhy z Mariupolu, Buči, Irpině...
Darina Zubková se narodila v roce 2000, Pavel Mager o rok dříve. Ona studuje Univerzitu Palackého v Olomouci, on Vysokou školu báňskou v Ostravě. „Seznámili jsme se před více než třemi lety na jednom jazykovém kurzu pro cizince. Už když jsme se vzájemně představovali, napadlo mě, že by to mohla být skvělá kamarádka. Ale teď je to mnohem víc než kamarádství,“ vypráví Pavel. Zamilovaný pár chystá zásnuby.
„Mám ruské státní občanství, moje dívka ukrajinské. Oba nás do České republiky přilákala možnost studovat vysokou školu,“ líčí Pavel. Zásnuby si původně naplánovali na letošní 24. únor. Zrovna v ten den Putin napadl Ukrajinu. „Ráno mě vzbudila esemeska od mámy, že začala válka,“ vypráví Darina. „Byl to šok. Vůbec jsem nepočítala s tím, že to Rusko udělá, myslela jsem, že nás Putin jen straší.“
Válka na Ukrajině
Její rodiče žijí v ukrajinském městě Šostka v Sumské oblasti, 60 kilometrů od ruských hranic. I když na osmdesátitisícovou Šostku padají bomby, ruská armáda město neobsadila. „Kvůli bombardování se tam pořád žije převážně ve sklepech,“ vypráví studentka. „Zajímavé je, že ruská propaganda uvádí, že tohle město obsadila a drží. Přitom tam ruští vojáci nejsou,“ doplní družku Pavel.
Zásnuby milenci odložili. „A 25. února už jsme tlumočili pro první ukrajinské uprchlíky,“ vzpomínají. Pavel je od té doby až pětkrát týdně vytížen v registračním centru na ostravské Černé louce. „Jsou to osmihodinové směny, bez nároku na odměnu. Zbytek času věnuji studiu, na nic jiného nemám čas,“ říká. Darina zase tlumočí v uprchlickém centru v Olomouci. Dnes ovšem mají malý svátek. Nevěnují se běžencům ani škole, a dokonce si zašli i na české pivo. „Výborné,“ pochvalují si.
Dědictví Sovětského svazu
Oba jsou svým způsobem „dětmi Sovětského svazu“, byť se narodili až deset let po jeho rozpadu. V éře komunismu byl totiž na prvním místě „sovětský občan“ a teprve pak se rozlišovalo, kdo je Rus, Ukrajinec, Kazach, Gruzínec anebo Bělorus. Většina obyvatel měla příbuzenstvo rozházené po nejrůznějších místech Sovětského svazu, Ukrajinci v Rusku, Rusové v Kazachstánu, Arméni třeba v Litvě.
Čtěte také
O to je současná válka bolestnější, Putin proti sobě postavil i jednotlivé členy rodin anebo letité kamarády, v tomto smyslu vlastně rozpoutal občanskou válku.
Pavel Mager se narodil v Kazachstánu. V Almaty, což je skoro dvoumilionové město, za socialismu to byla sovětská Alma-Ata. Kazachstán se od Sovětského svazu odtrhl v roce 1991, stejně jako Ukrajina. „Naši ruskou rodinu vlastně do Kazachstánu zavála náhoda. Můj pradědeček dostal za hrdinské činy v druhé světové válce čtyřpokojový byt právě v Alma-Atě,“ vypráví Pavel. „Když mi bylo osm let, moje maminka se ale začala bát, že v Kazachstánu nedostanu dobré vzdělání. Navíc mě trápilo astma, v Almaty je hodně prachu z okolních pouští a hor, navíc i smog.“
Můj táta věří Kremlu
V osmi letech se tak Pavel Mager ocitl v sibiřském Omsku a později se s maminkou přestěhoval na venkov poblíž hlavního města Ruské federace. „Máma pořád bydlí nedaleko Moskvy, táta zůstal v Kazachstánu. Válka teď ale naši rodinu rozděluje i jinak, táta je zarytý putinovec a obhajuje každý krok Ruska,“ vypráví. Je to paradoxní situace, protože Pavlova matka Kremlu nevěří. „Máma je sice obklopena jen dezinformacemi z ruských státní médií, přesto mi důvěřuje a považuje Rusko za agresora. Každodenním lžím o boji hodných Rusů s ukrajinskými nacisty prostě nevěří.“
Čtěte také
Magerův táta je přesným opakem matky. „Každý den mě bombarduje nejrůznějším odkazy na proruské weby, které lžou, že na Ukrajině je to samý fašista. A že třeba ukrajinští nacisté vraždí vlastní lidi včetně žen a dětí. Nemohu pochopit, že tomu táta propadl,“ kroutí hlavou 23letý Pavel. A podobně Putinovi možná věří i další z početné ruské menšiny v Kazachstánu, která tvoří přes 18 procent obyvatel země. „Absurdní je, že na rozdíl od Ruska mají lidé v Kazachstánu přístup ke svobodným informacím z celého světa, na internetu i na Facebooku. Otec přesto věří jen prokremelským médiím.“
Pavel se snaží otci oponovat, před pár dny s ním dokonce vedl osmihodinovou internetovou diskusi. „Je to strašné, pomalu zvažuji, že si tátu zablokuji.“ Protože ho zajímá česká literatura, připomínám mu slova spisovatele Ludvíka Vaculíka o tom, že každá česká rodina má doma „svého komunistu“. Tedy příznivce starých pořádků, který i dlouho po revoluci v roce 1989 nadále hájil komunistický režim. A tím vyvolával nekonečné politické třenice u domácího krbu. „Tak tohle přesně je teď můj táta,“ povzdychne si Pavel.
Zastřelen kvůli esemesce
Pavel je Rus, Darina Ukrajinka, na Putina ale mají naprosto stejný názor. Denně jsou totiž konfrontováni s otřesnými zážitky ukrajinských běženců. „Paní z Mariupolu mi vyprávěla, jak během evakuace chtěli její čtrnáctiletou dceru odvléct ruští vojáci, mířili na ně zbraněmi. Jak z jiné ženy strhali vojáci všechny šperky. A jak jim na checkpointech Rusové kontrolují osobní věci včetně mobilů. Jeden pán měl v mobilu nějakou protiruskou zprávu, tak ho na místě zastřelili. To mi vyprávěla žena, která byla přímo u té vraždy,“ reprodukuje útržky z hovorů s migranty. Co příběh, to námět na válečný román, zatím je ale není čas psát. Zatím se bojuje.
Čtěte také
Darina se v uprchlickém centru občas i rozbrečí. „Poprvé to bylo ve chvíli, kdy jsem tlumočila během psychologické pomoci jedné běženkyni z rozstřílené Irpině. Ta žena dostala v Olomouci k užívání nějaký sklepní byt, jenže ve sklepě se více než měsíc ukrývala také doma v Irpini,“ vypráví. Rusové město rozstříleli a úkladně zavraždili až 300 civilistů. Vojáci tam znásilňovali ženy a sotva zletilé dívky. „Koho by takové příběhy nerozplakaly. A nebylo divu, že ta paní v olomouckém sklepním bytě dostala panickou ataku,“ popisuje otřesená tlumočnice.
Bratranec zešedivěl v Buči
Darina ovšem dostává otřesná svědectví i od nejbližších příbuzných. „Bratranec byl jako voják nasazen v Kyjevě a jako jeden z prvních se dostal do Buči, když město opustili Rusové. Viděl ta zvěrstva z první ruky, několik dní o tom ale nesměl mluvit, ani s námi. Pak nám vyprávěl, že mu z těch hrůz zešedivěly vlasy, a to má teprve 26 let.“
„Po tom, co bratranec viděl v Buči, tak byl vlastně rád, když dostali rozkaz, že pokud v Buči ještě narazí na ruské vojáky, nemusí je brát do zajetí a mohou je zastřelit,“ doplňuje. Ukrajinci ovšem takové informace oficiálně nepotvrdili.
V ukrajinské armádě slouží i 43letý Darinin otec: „Táta je teď někde u hranic s Ruskem, víc nevím. Bojím se o něho, ale mamka ještě víc než já.“ Opustit vlast máma nechce, už jen proto, že pečuje o staré rodiče. I v ukrajinské rodině Dariny Zubové se ale najdou zastánci Putina. „Například moje prateta, sestra babičky, která se provdala za ruského důstojníka a žije s ním v Rusku. Když začala válka, volala hned babičce a mámě. A prý, zda už jsme si ušili bílé prapory. A že máme všichni velké štěstí, že nás teď Rusové jedou osvobodit od nacistů.“
Rusové se musí stydět jako Němci
Vymývání mozků má v Rusku hlubokou tradici. Dělo se tak za carů, v Leninově i Brežněvově éře. „Putin je u moci dvaadvacet let. A když vám tak dlouho lije do hlavy nesmysly, tak mu nakonec uvěříte,“ říká Darinin ruský partner Pavel. Údajná denacifikace a demilitarizace Ukrajiny, speciální operace, ukrajinští fašisti z pluku Azov, kteří používají děti jako živé štíty. Tím vším krmí ruská propaganda každý den vlastní národ. A protože miliony Ukrajinců mají v sousedním Rusku příbuzné, kamarády anebo třeba spolužáky, vedou se teď mezi blízkými i nesmiřitelné boje o podobě války.
Kdy válka skončí? A podají si Ukrajinci a Rusové ještě někdy ruce? „Čtu teď hodně knihy o poválečném Německu a jsem překvapena, jak se Němci za nacismus a násilí s ním spojené dokázali po válce stydět. K podobnému poznání teď musí dojít i Rusové. Ale dokud se to nestane, tak se nemáme o čem bavit,“ přemítá Darina. „A možná se skutečného usmíření obou národů dožijí až naše děti anebo dokonce vnuci,“ dodá smutně. Ukrajinka Darina Zubová a Rus Pavel Mager jsou ovšem výjimkou. Plánované zásnuby totiž bude záhy korunovat i svatební obřad. A mimochodem, štěstí se řekne stejně ukrajinsky i rusky: удача, udača.
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
