Česká policistka během mise v Polsku spáchala sebevraždu. Kvůli šikaně, tvrdí rodina

Když v pátek 2. října 2020 zazvonili v Tachově u rodičů jednatřicetileté policistky Kristýny Litomerické policisté a oznámili, že jejich dcera v rámci mise u Frontexu ve Varšavě spáchala sebevraždu, rodiče nevěřili. Však jim ještě ve čtvrtek večer dcera psala, že už má sbaleno, domů se těší a přiletět by měla v půl jedenácté dopoledne. Mladá policistka podle zprávy z polské prokuratury, kterou má redakce CNN Prima NEWS k dispozici, ale v poslední den své dvouměsíční stáže u Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (zkracované Frontex) skočila z 11. patra hotelu, kde bydlela.

Její zoufalý čin je ale zastřen řadou záhad. Proč Policie České republiky víc než rok od činu nedala veřejnosti jedinou zprávu? Byla mladá kapitánka skutečně šikanována, jak vyplývá z jejích SMS zpráv se sestrou a maminkou? Proč o její smrti nevěděl ani ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD)? A co se vlastně dva měsíce ve Varšavě odehrávalo, když to podle rodiny jinak silnou, vyrovnanou, cílevědomou a veselou Kristýnu donutilo až ke skoku z okna? A skutečně šlo o sebevraždu?

Mami, horší se to...

Na všechny tyto otázky se rodina mladé policistky rozhodla po roce od neštěstí začít hledat odpovědi. Nejdříve se ale konečně po dlouhé době s Kristýnou oficiálně rozloučila zádušní mší v Tachově. Kvůli vyšetřování její smrti i průtahům spojených s pandemií nebylo možné rozloučení uskutečnit dříve.

Rodina se obrátila i na redakci CNN Prima NEWS a poprvé od Kristýniny smrti souhlasila se zveřejněním komunikace, která zoufalému činu předcházela. Z některých zpráv, které mladá kapitánka své matce i sestře během dvou měsíců stáže psala, až mrazí.

„Mami, horší se to. Hodně. Tahaj tu na mě, že chlastám, než jdu do práce. Nikdo mě ale neměřil. Včera mě vytáhli ven, já pila čaj a po cestě zpátky jsem dostala sodu, že všechno převracím, ničemu nerozumím a všechno je moje chyba. I kolegyně mi řekla, že jsem jí zneužila platební kartu nebo co... Masakr,“ psala v polovině srpna Kristýna své mamince.

Zpráva je z doby, kdy už byla ve Varšavě 14 dnů, během kterých mělo dojít k několika konfliktům. Měly být způsobeny především tím, že mladá policistka nedostávala ke své práci dostatečnou zpětnou vazbu a nikdo jí neřekl, jak má úkoly vykonávat lépe, což si přála vědět, aby se chyby příště neopakovaly. Kristýna se proto měla obrátit na Policejní prezidium do České republiky, které se jí podle jejích zpráv zastalo. Z esemesek je patrné, že kontaktovala i vedení Frontexu.

„Tak mi volali z Frontexu. Domluvili jsme se, že když se to bude opakovat, tak se to začne řešit, a kdykoliv se mohu nechat přeřadit na jinou práci,“ psala Kristýna 13. srpna domů a zdálo se tak, že se problém vyřešil. Dokonce svou stížnost na pracovní neshody vzala zpět, což potvrdila i mluvčí českého policejního prezidia.

„Dříve, než bylo její podání předáno příslušnému služebnímu funkcionáři s personální pravomocí, vzala své původní sdělení zpět s tím, že si vše již sama vyřešila a žádnou pomoc nebo zásah ze strany české policie nežádá,“ uvedla mluvčí Kateřina Rendlová.

Sestra zemřelé: Byla to šikana

Problémy se ale zřejmě vyřešily jen zdánlivě a časem se z čistě pracovní roviny přesunuly do roviny osobní. Po pár dnech se začala objevovat nová obvinění.

„Hned ve dveřích jsem tady schytala, že jsem fucking bitch from fucking country (zas*aná děvka ze zas*ané země, pozn. red.). A jelo to, jak jsem se ozvala přes naše prezídko a bylo zle... Já už nevím, co je realita a co ne... Když jsme šli na cígo, tak na mě po cestě mluvili německy a hajlovali na mě... Dělají ze mě kromě alkoholičky i rasistu. Ještě u toho hajlování zahlásili ,welcome to Poland‘ (vítej v Polsku, pozn. red.) a pak vyprávěli vtipy o židech... Máme rozepsané směny a chodím podle nich a pak poslouchám, že jsem furt na hotelu a oni dělají za mě. Nedokážu rozlišit, co je myšlený vážně a co ne,“ psala Kristýna během srpna v několika zprávách své sestře Markétě Šubrtové.

V podobném duchu se nesou i zprávy z dalších týdnů. Z nich se ale také zdá, že se mladá kapitánka s útoky na svoji národnost, postavu i služební hodnost vyrovnala a je odhodlaná misi dokončit.

„Podle mě podlehli nějakému stádnímu chování. Jeden až dva si z ní začali dělat srandu a drželi prostě pohromadě, protože se znali. Byli tam společně už delší dobu a ona byla nová a dalo se dělat si z ní srandu a ona na to reagovala. Byla to podle mě mocenská hra, kterou ségra prostě neustála. Určitě bych to nazvala šikanou,“ popsala své pocity sestra zemřelé.

Celý rozhovor s Markétou Šubrtovou o tom, co se podle ní sestře přesně stalo a jak bude rodina postupovat, si můžete přečíst na CNN Prima NEWS.

Frontex byl její sen

V rámci týmu, který působil v sídle Frontexu ve Varšavě a měl na starosti monitoring pohybu osob na vnější hranici EU, působily jednotky až desítky policistů nebo vojáků napříč Evropou. Ze zpráv Kristýny Litomerické je zřejmé, že šlo o Italy, Portugalce, Němce, Brity, Poláky, Rumuny, Chorvaty, Řeky nebo Španěly. Přesný počet spolupracovníků redakce dosud nezná.

Kristýna se podle sestry na účast ve Frontexu těšila a považovala to za jeden z vrcholů své kariéry. „Frontex pro ni byl několik let splněný sen. Opravdu tam moc chtěla a v rámci služby spěla k tomu, že by se tam chtěla podívat,“ vysvětlila dále Šubrtová. Z vysněného snu se ale brzy stala noční můra, ze které už se Kristýna nikdy domu nevrátila.

Klíčový zásah do soukromí

Důležitý moment ve vztahu s kolegy se zřejmě udál v posledním týdnu, kdy s nimi Litomerická i přes dosavadní neshody vyrazila do baru, dala si pár skleniček a skončila na pokoji s jedním z kolegů.

„Ke konci služby vyrazila s několika kolegy na skleničku do baru a tam se s jedním sblížila. Možná těch skleniček padlo víc, zkrátka a dobře skončili společně na pokoji, kde proběhly i nějaké intimnosti. Moje sestra to vzala prostě tak, že se stalo. Nicméně na druhý den dorazila do práce a zjistila, že inkriminovaný kolega si celou situaci zdokumentoval. Nevím, jestli měl fotky nebo video, ale velmi neprofesionálně s tím poté oběhl celou kancelář, takže poslední dny byla neustále s touhle situací konfrontována a ryli do ní ostatní chlapi,“ přiblížila sestra zesnulé.

Co přesně se poté dělo, není úplně zřejmé. Zdá se ale, že šlo o zlomový moment, který ovlivnil poslední týden Kristýniny účasti ve Frontexu. Udát se měl v pondělí. Ve středu poté proběhl poslední hovor se sestrou.

„Několikrát jsem jí říkala, ať se na to vykašle, zabalí to a vrátí se domů. Když jsem s ní telefonovala ve středu v 7:30 ráno, tak mi bylo naprosto jasné, že jí vůbec není dobře. Po hlase i z toho, jak mluví, jsem poznala, že se cítí v naprosto patové situaci, protože už by chtěla domů, ale musí tam ještě dva dny počkat,“ líčila poslední telefonát Šubrtová.

Ta byla odhodlaná do Polska vyrazit a sestru si domů odvézt. Důvodem, proč nakonec nejela, byla hlavně pokročilá fáze těhotenství. Zároveň ji Kristýna sama do telefonu ujišťovala, že už jsou to jen dva dny, že to zvládne a že se na návrat těší. „Nic nenasvědčovalo tomu, že by vůbec uvažovala nad tím, že domů nedorazí,“ pokračovala Šubrtová.

Důvodem, proč se nechtěla Kristýna vrátit domů předčasně, byl i strach z toho, že to „dostane od kolegů v Česku sežrat“ nebo že ji dokonce od policie vyhodí. Bála se také o to, jak bude platit školu, kterou stále studovala (CEVRO Institut), pokud u policie skončí, a kde by našla nové zaměstnání.

„Mě doma sežerou, až přijedu. Na tohle přesně čekali, až něco pos*ru. Protože tam taky vadí, že sloužím krátkou dobu a tak. Mám doma něco podobného jako tady, akorát ne tak silně,“ psala v jedné z dalších zpráv sestře mladá kapitánka. Ale to, že získala tak vysokou hodnost v celkem nízkém věku, není podle odborníků, které CNN Prima NEWS oslovila, nic neobvyklého a je to zcela v souladu s českými zákony.

Poslední zpráva mamince: Mám vás ráda

Tomu, že by si Litomerická chtěla sáhnout na život, ale nenasvědčovaly ani poslední zprávy, které poslala matce, ačkoliv se například rozhodla zrušit si Facebook a odhlásila se i ze školy.

„Mám vás ráda. Vše je v pořádku. Letenka je zítra na 10:30. Mám vás ráda, pozdravuj taťku a Janka. Kufr a příručák je v poho. Nic jinak nemám,“ stojí v poslední zprávě ze čtvrtečního večera 1. října.

Domů už se ale jednatřicetiletá Kristýna nevrátila. Co přesně se během čtvrtečního večera a pátečního rána stalo, není jasné. Jediný dokument, který má rodina k dispozici, zpracovala polská prokuratura. V něm se píše, že Kristýna Litomerická byla v pátek ráno v 7:15 nalezena mrtvá pod okny hotelu a že nebylo prokázáno cizí zavinění.

„Lékař, který dorazil na místo, konstatoval smrt a jako příčinu uvedl multiorgánové trauma, které bylo důsledkem pádu z velké výšky. (...) Pokoj byl prázdný, balkónové dveře byly otevřené. V průběhu dalšího vyšetřování bylo zjištěno, že Kristýna Litomerická vstoupila 1. října 2020 v 17:16 do svého pokoje a již ho neopustila. Vyšetřování na místě činu neprokázalo, že by v pokoji byla kromě oběti ještě další osoba. Nic nenasvědčuje tomu, že by někdo přispěl ke smrti Kristýny Litomerické. (...) S ohledem na výše uvedené by mělo být řízení zastaveno,“ píše se ve zprávě polské policie.

Rodina si ale tak jistá není. Překvapivé je podle příbuzných především to, že když konečně po dlouhých týdnech dostali Kristýnin mobil, byly údajně smazané všechny zprávy i hovory a odinstalovaná aplikace WhatsApp. Pokud by je smazala sama Kristýna, konverzace by zmizela i u druhého člověka, ale to se nestalo. Logicky tak rodinu zajímá, co v telefonu bylo a kdo byl poslední, s kým mladá policistka mluvila.

Žádnou pomoc nežádala, tvrdí policie

Zveřejnění případu otevírá prostor ale pro zodpovězení řady dalších otázek. Jedna z těch hlavních směřuje na šéfa cizinecké policie Milana Majera, se kterým měla být rodina po incidentu v kontaktu a pod jehož vedení Litomerická spadala.

„Dlouho jsme se spolu nebavili. V momentě, kdy mi zmínil, že se mojí sestře prostě něco událo v hlavě, a doplnil to komentářem, že s Prahou nekomunikovala, jsem naznala, že s ním dál na to téma hovořit nechci. Vím, že s Prahou komunikovala a že mluvila se svými nadřízenými i kolegy,“ sdělila CNN Prima NEWS Šubrtová.

To, že by její sestra spáchala sebevraždu z rodinných důvodů nebo kvůli osobním problémům, zcela odmítá. „Co mě ale nejvíc štve, je to, že někdo s úplně klidným svědomím řekne, že moje sestra spáchala sebevraždu z rodinných důvodů. To není pravda,“ pokračovala sestra zesnulé.

Milan Majer podle tiskové mluvčí Kateřiny Rendlové s médii mluvit nechce. A vyjádření tak poslal právě přes ni.

„Přímý nadřízený (Majer) ji několikrát kontaktoval, aby u ní informace ověřil. Ujistila jej, že celý problém pokládá za vyřešený a znovu zopakovala, že nežádá žádnou pomoc z naši strany. Celý další dvouměsíční pobyt absolvovala bez jakéhokoliv kontaktu české policie, a tedy nebyl žádný důvod domnívat se, že není něco v pořádku. Po ukončení mise, v den, kdy měla odcestovat do České republiky, spáchala sebevraždu skokem z okna. K události nedošlo při výkonu služby ani v souvislosti s ní a šetření události prováděla polská policie. Nebylo zjištěno žádné cizí zavinění. Důvody, které policistku k tragickému rozhodnutí vedly, nám nejsou známy a nejsme ani oprávněni poskytovat jakékoliv informace k okolnostem jejího úmrtí,“ doplnila Rendlová.

Hamáček o případu vůbec nevěděl

Záhadou zůstává i to, jak je možné, že ani rok od incidentu o celé věci neměl nejmenší tušení ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Na dotaz CNN Prima NEWS odpověděl, že pokud k něčemu takovému dojde, měli by mu jeho podřízení informaci sdělit. To se ovšem nestalo a o případu se dozvěděl až od nás.

„Slyším to poprvé od vás. Pokud to byla příslušnice Policie České republiky, musí policejní prezident vědět, co se stalo, a musí mi věci k tomu doložit. Budu od něj chtít vysvětlení. Informace měla přijít od policie ke mně, a pokud mi ji nedali, tak někdo pochybil a bude mít smutné Vánoce,“ řekl CNN Prima NEWS před týdnem Hamáček.

Je tedy zřejmé, že česká policie úmrtí jedné ze svých členek nevyšetřovala a spokojila se se závěry polské strany. Podle policejních odborníků, které redakce oslovila, je ale namístě, aby se vše řádně prošetřilo. Musí však přijít podnět, jelikož pokud polská strana konstatovala, že šlo o sebevraždu, není důvod, proč by situaci čeští policisté měli řešit. Rodina je připravena žádost o prošetření šikany podat a chce vědět, jak komunikace Litomerické s českou stranou probíhala, i to, proč nebyla z mise stažena, pokud se u ní projevily psychické problémy.

Pokud se tak stane, mělo by dojít k prověření mobilních záznamů, které si musí policie vyžádat od mobilního operátora. Z těch by mělo být patrné, co vše si policistka Litomerická s kolegy v Praze řekla. Řada důkazů totiž zůstala právě v telefonickém záznamu.

Do Frontexu speciální psychotesty nejsou

Zásadní otázkou je také to, kdo a jak často zkoumá psychický stav policistů, kteří jsou na podobné mise vysíláni. A co se děje ve chvíli, kdy se objeví sebemenší náznak toho, že má policista psychický problém a není schopen v práci dále pokračovat.

Podle tiskového mluvčího Policejního prezidia Davida Schöna policisté před cestou do Frontexu ale žádné speciální psychotesty neabsolvují. „Každý policista prochází psychotesty úplně běžně při přijímacím řízení k policii, případně když se někam posouvá v rámci kariéry. Ale přímo do Frontexu speciální psychotesty nejsou,“ řekl CNN Prima NEWS.

Dále uvedl, že policisté jsou k působení ve Frontextu vybíráni na základě seznamu, do kterého se hlásí. Jsou jich přitom až stovky a o zahraniční mise je velký zájem.

„Do našeho poolu probíhá standardní pohovor v českém a anglickém jazyce. V případě, že vyráží policista do nějaké operace, je jako první na místě základní brífink, kde dostane všechny potřebné informace, ať už o standardech chování Frontexu, nebo o specifikách práce, kterou bude vykonávat,“ doplnil Schön.

Litomerická podle své sestry poslední testy podstoupila začátkem roku 2020.

Evropská agentura pro zahraniční a pobřežní stráž (zkráceně Frontex) koordinuje a rozvíjí správu evropských hranic. Každá země do ní vysílá své policisty nebo vojáky. V případě České republiky jde pouze o policisty. Někteří jedou podobně jako Kristýna Litomerická pouze na krátké stáže, jiní jsou vysláni i na několik let.