Až třetina Čechů pociťuje symptomy deprese či úzkosti, stále častěji se navíc týkají i dětí. Přesto se o těchto potížích mnohdy hovoří jen šeptem a stále je obestírá řada mýtů, které problémy často bagatelizují. V čem se ty nejčastější liší od reality? To přiblížil psychiatr Kryštof Kantor.
Úzkost – stav, který může zásadně ovlivnit kvalitu života. Narušuje spánek, zažívání, soustředění, mezilidské vztahy i celkové fungování. Odráží se také na tělesném zdraví. Podle loňského průzkumu digitálních terapeutických programů Mindwell trpí úzkostmi, depresemi nebo chronickým stresem až třetina Čechů.
ČTĚTE TAKÉ: Svěřovat se AI? Nesmírně nebezpečné, tvrdí sociolog. Jednu věc podle něj nikdy nenabídne
Z údajů ČPZP dále vyplývá, že v roce 2020 se s úzkostmi a stresem léčilo pětkrát více pojištěnců než se závislostmi na alkoholu či drogách. A alarmující jsou i data Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) týkající se dětí. Z národního monitoringu duševního zdraví dětí v roce 2023 vyplynulo, že 40 procent dětí vykazuje známky střední až těžké deprese, v případě úzkosti jde o 30 procent.
Navzdory tomu, jak rozsáhlý problém úzkosti či deprese v celé společnosti představují, nadále u řady lidí přetrvávají názory, které podobné obtíže zlehčují. Situaci nepomáhají ani mýty, v jejichž důsledku lidé přehlížejí příznaky a oddalují tak vyhledání odborné pomoci.
Mýtus: Nestresuj se, musíš jen myslet pozitivně
Úzkost se projevuje jako nepříjemný pocit napětí a ohrožení, který může mít podobu mírného neklidu, ale i paniky. Mohou ji doprovázet fyzické příznaky jako:
- zvýšené pocení
- bušení srdce
- problémy s koncentrací
- zadýchávání se
- zažívací potíže
Možností, jak s úzkostí pracovat, je celá řada, rozhodně však mezi ně podle odborníků nepatří doporučení typu: „Nestresuj se, vždyť to nic není; Prosím tě, co se asi tak může stát? Prostě mysli pozitivně.“
Pozitivní myšlení ani zlehčování pocitu úzkosti totiž situaci nevyřeší, zdůrazňuje psychiatr Kryštof Kantor z Mindwell. „Pokud je úzkost nadměrná, pozitivní myšlení obvykle nestačí. Úzkost je stav, který je spojen s tím, že vnímáme nějaké nebezpečí a potřebujeme mu věnovat pozornost. Tak je nastaven i náš mozek,“ líčil s tím, že ujišťovat se, že „bude vše v pořádku“, obvykle fungovat nebude.
„Naopak. V některých situacích může tento přístup přispívat k udržování úzkosti. Co naopak může fungovat, je řešení reálných problémů, které k úzkosti vedou, práce se zaměřením pozornosti nebo různé techniky práce s úzkostnými myšlenkami, mimo jiné i mindfulness. V některých případech je pak lepší obrátit se na odborníka, který s úzkostí umí pracovat,“ poradil Kantor.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Češi příliš holdují alkoholu. Odborníci apelují na politiky, aby jeho dostupnost omezili
Nesprávně zvolený způsob komunikace od okolí nakonec může v člověku s úzkostmi podpořit pocit, že si za svůj stav může sám, protože se dostatečně nesnaží.
Mýtus: Mužů se úzkost netýká. Ti to prostě zvládnou
Podle rozšířených stereotypů má být muž racionální, klidný a silný. Realita je ovšem jiná. Úzkostné poruchy si nevybírají podle pohlaví a trápí stejnoměrně jak ženy, tak muže.
Muži však někdy mohou své potíže projevovat netypicky a maskovat je zvýšenou podrážděností či například impulzivitou, jak vyplynulo ze studie v roce 2021. Také se častěji odmítají svěřit a chtějí své potíže vyřešit sami. Mnohdy se tak k řešení situace s pomocí odborníka odhodlají až po kolapsu, fyzickém úrazu nebo třeba partnerském rozchodu.
Mýtus: Přeci poznám, jestli mám úzkost
Mezi lidmi obvykle panuje představa, že by určitě poznali, kdyby je úzkosti trápily. Byli by přeci nervózní a vystrašení, bledí, třásli by se a nemohli by popadnout dech. Pravda je ovšem mnohem tišší – příznaky úzkosti mohou být velmi nenápadné a snadno zaměnitelné s jinými obtížemi.
„Úzkost má četné tělesné projevy. Souvisí to s tím, že normální funkce úzkosti je připravit se na hrozící nebezpečí. Proto se v úzkosti aktivují tělesné systémy, které jsou spojeny s fyzickým výkonem a umožňují nám lépe běžet nebo se bránit,“ vysvětlil Kantor.
Pokud je ale úzkost dlouhodobá nebo nepřiměřená situaci, tělesné příznaky jsou spíše obtěžující a mohou člověka vést k opakovaným návštěvám lékařů. Lidé tak často podstupují různá vyšetření ve snaze odhalit příčinu potíží.
„Pro některé je velmi těžké si propojit prožitek emoce a tělesné projevy. A pak mohou vznikat různé poruchy, o kterých někdy mluvíme jako o psychosomatických,“ doplnil Kantor.
Mýtus: Úzkost je potřeba, chrání nás před nebezpečím
Je důležité rozlišovat mezi úzkostí a strachem. Strach i úzkost jsou přirozené reakce, které nás mají chránit a připravit na náročné situace. Strach se objevuje v konkrétních situacích, kdy hrozí reálné riziko, třeba při nehodě nebo útoku. Úzkost je méně konkrétní – mnohdy jde o neurčité obavy z toho, co by se mohlo stát.
ČTĚTE TAKÉ: Řadu dětí před spaním trápí úzkost, odhalil průzkum. Experti radí, jak jim s usínáním pomoci
V přiměřené míře nám úzkost může prospívat. Udržuje nás ve střehu, nutí nás přemýšlet dopředu. Problém nastává ve chvíli, kdy reagujeme silnou úzkostí i na situace, které už pro nás nepředstavují reálnou hrozbu.
Naše tělo i mysl však spustí stejný poplach, jako kdyby šlo o život. A právě tehdy začíná být úzkost škodlivá a může vést k psychickým i tělesným potížím. Pokud úzkost nebo strach trvají dlouho nebo jsou příliš intenzivní, mohou přerůst v psychickou poruchu.
Mýtus: Terapie je pouze pro ty, kteří to nezvládnou sami
Lidé se často obávají vyhledat odbornou pomoc: mají pocit, že své potíže „přeci dokážou zvládnout sami“. Uvádí se, že až dvě třetiny lidí, kteří by mohli profitovat z psychiatrické péče, ji nikdy nevyhledají.
Zároveň je však důležité si uvědomit, že terapie není poslední záchrana. Jedná se o běžný nástroj duševní hygieny, stejně jako sport, zdravá strava nebo kvalitní spánek. Pomáhá tak i těm, kteří v běžném životě „fungují“, jen cítí, že nejsou úplně ve své kůži.
Není třeba čekat, až se potíže rozvinou a stanou se chronickými. Navíc se dnes dá terapie absolvovat on-line, tedy z pohodlí domova, bez zdlouhavého čekání na termín. A mnohé zdravotní pojišťovny na sezení s odborníky přispívají – výši příspěvku zjistíte na webových stránkách své pojišťovny.
„Včasná intervence dokáže předejít rozvoji závažnějších duševních poruch. Specializovaný odborník může pomoci odhalit příčiny úzkostí i jejich dynamiku a naučí techniky, jak úzkost zvládat,“ podotkl Kantor.
Zmínil, že vysoce účinnou a ověřenou metodou, která je vhodná i pro on-line formu konzultací, je kognitivně-behaviorální terapie. „Ta učí rozpoznat a změnit negativní myšlenkové vzorce, které mohou být příčinou obtíží,“ dodal psychiatr.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Závislost na lécích na uklidnění? Často ji neúmyslně způsobí lékař, říká expert
