Buča: symbol války
Masové hroby, mrtví civilisté na ulici, zohavená těla zavražděných žen a dětí ve sklepeních. Když Ukrajinci osvobodili své město Buča od ruských vojáků, naskytl se celému světu hrůzný obrázek. Ve městě takový osud potkal nejméně 280 místních obyvatel. Ukrajinský web Vot-Tak nyní přichází s výpovědí jednoho ze svědků příšerností, které se v Buči odehrály.
Vladislav Kozlovskyj žil a pracoval v Kyjevě, kde se živil jako someliér. V rozhovoru pro ukrajinské médium ale říká, že když začala válka a Kyjev čelil pravidelnému ostřelování ruského dělostřelectva, přesunul se raději mimo hlavní město. Zamířil do Buči, kde žily jeho matka s babičkou.
Osobně tak zažil ruskou okupaci města. Ta přišla již 2. března. S přáteli se bavil u centra teritoriální obrany, ale když se ukázalo, že se Rusové blíží, skryl se s dalšími civilisty do bunkru. „Byl chráněn dvěma dveřmi. Okupanti jedny vyrazili a druhé jsme nakonec sami otevřeli, protože nám došlo, že by je stejnak rozbili a mohli by nás jednoduše všechny zabít,“ vypráví Kozlovskyj.
Invazní síly podle něj tvořili nejen Rusové, ale i Bělorusové, které podle svých slov poznal podle „charakteristického přízvuku“. První dny se prý ruské síly v Buči nechovaly špatně a dokonce místním zajišťovaly přísun potravin. Město však stále nebylo pod jejich plnou kontrolou. „Pokračovaly intenzivní boje, tak nám nedovolili odejít. Seděli jsme v absolutní temnotě. Neměli jsme elektřinu, vodu ani teplo,“ říká v rozhovoru Ukrajinec.
Už v této době bylo několik civilistů zabito. „Během bojů ve městě 2. března bylo zabito pět civilistů. Tři muži, žena a jeden důchodce. Jejich těla ležela u autobusové zastávky po několik týdnů, nesměli jsme je odnést,“ vypráví Kozlovskyj.
Další série tragédií nastala 7. března, když měli být původní ruští vojáci, kteří vstoupili do Buči, vystřídáni. V ten okamžik začalo vraždění. „Některé z místních znali, prověřili jejich dokumenty, a pokud se podíleli na operacích na Donbasu nebo byli registrováni v teritoriální obraně, byli okamžitě zastřeleni. Také nám kontrolovali tetování a hledali nacistické svastiky. Zabili také kohokoliv, kdo měl na oblečení vlajku či národní znak Ukrajiny,“ pokračuje přeživší.
Tímto způsobem zkraje března Rusové podle Kozlovského zabili asi osm lidí. „Včera (v neděli) jsem viděl jejich těla za jednou budovou na hromadě dalších věcí na jedné z fotografií z Buči,“ dodává muž, který přežil řádění ruských vojáků.
Každý den jsme museli někoho pohřbít, říká přeživší
Masakry pokračovaly. Nejhorší situace byla v posledních dnech ruské okupace. „Poslední týden chodili kolem rezidenční oblasti už od samého rána a stříleli na každého, koho uviděli. Každý den jsme museli někoho pohřbít,“ popisuje Ukrajinec.
Mrtvé ale nesměli přenášet na hřbitov, takže je místní obyvatelé museli pohřbívat kdekoliv to bylo možné. „Tu pětici mrtvých od autobusu jsme dali do lžíce traktoru,“ říká Kozlovskyj. Jakmile ruští vojáci nebyli na dohled, pohřbili je do země.
Během okupace Buči přišel Kozlovskyj i o přátele. Zmiňuje například svého kamaráda Serhije, který chtěl společně s dalším mužem opustit město a dostat se od Irpině. Jejich těla našli o několik dní později. „Serhij byl zabit střelou do hlavy, ten druhý byl mučen. Řezali ho do tváře a pak ho střelili do srdce,“ říká v rozhovoru přeživší masakru v Buči.
Barbarské chování kadyrovců
Kozlovskyj v rozhovoru dále říká, že i on sám či jeho blízcí čelili násilí či střelbě. „Můj kamarád, který nic neudělal, byl jen tak postřelen do boku a bylo mu řečeno: ‚To abys domů nespěchal’,“ zmiňuje.
Sám byl ruskými vojáky vyslýchán, protože od něj chtěli zjistit, kde se skrývají veteráni z operací na Donbasu, případně ukrajinští nacionalisté. Podle svých slov jim nic neřekl, proto od okupantů schytal několik ran, včetně úderu pažbou zbraně do hlavy. K tomu mu Rusové sebrali jeho hodinky.
Horší osud pak měl potkat jeho souseda. Tomu se stal osudný příchod čečenských ozbrojenců sloužících kavkazskému vládci Ramzanu Kadyrovovi. „Jen seděl na lavičce, nikomu v životě neublížil a samozřejmě nebyl ‚nácek’ či něco takového,“ říká přeživší s odkazem na ruské argumenty, že na Ukrajině zabíjí příznivce krajní pravice.
Podle Kozlovského se kadyrovci obecně chovali velmi krutě, až barbarsky. Řada ruských vojáků prý byla jejich opakem. „Bylo mezi nimi mnoho mladíků. Někteří normálně klepali lidem na dveře a slušně se jich ptali, zda u nich můžou přespat,“ zmiňuje Ukrajinec. Jedním dechem ale dodává, že mnozí jiní Rusové vlastníky domů či bytů v Buči prostě rovnou zmlátili a vyhodili je ven na ulici.
Válka na Ukrajině
Jídlo pečené na ohni, sprcha se stala luxusem
V uplynulých týdnech obyvatelé Buči podle něj přežívali mnohdy díky fungujícím studnám a zásobám jídla z dřívějška. Obyvatelé si museli poradit i bez elektřiny či tepla. „Jídlo jsme pekli na ohni. Položili jsme cihly, na to dali síťku, lidé přinesli nějaké jídlo a to jsme si uvařili. Sdíleli jsme ho se všemi, protože mnozí neměli vůbec nic a v oblasti bylo i plno starších lidí,“ pokračuje ve vyprávění Kozlovskyj.
Aktuálně je v Kyjevě. Se svojí rodinou se po osvobození města ukrajinskou armádou nejprve dostal do Irpině a poté našel azyl u svých přátel v hlavním městě. „Tento měsíc je to každopádně divoké. I sprcha se pro nás stala luxusem. Nezapomenu, jak lidé plakali, když spatřili chleba, poté co dlouho hladověli,“ zakončuje Ukrajinec.
Ruští vojáci měli údajně město Buča opustit během 30. března, poté do města vstoupili postupující Ukrajinci. Záběry z města obletěly celý svět a vyvolaly vlnu pohoršení. Hrůzné fotografie mrtvých na ulicích, ve sklepeních či jámách aktuálně vedou řadu států k volání po dalších a ještě tvrdších protiruských sankcích. Ve městě mělo zemřít nejméně 280 civilistů včetně žen a dětí.
