Války se bojí všechny matky. Na hraničním přechodu mezi ukrajinskou obcí Mali Selmenci a slovenskou dědinou Veľké Selmence potkávám ženy, které na děti mluví ukrajinsky, rusínsky, maďarsky, rusky, ale i romsky. V pátek 25. února tam mezi utečenci jednoznačně převažovali Romové.
Válka na Ukrajině
Po rozlehlé slovenské vesnici Veľké Selmence brouzdá v pátek odpoledne možná stovka Romů. Matky, staré ženy, početné chumly dětí, ale žádní chlapi. Kdybych nic nevěděl o válce na Ukrajině, mohl bych si myslet, že všichni ti muži odešli za prací do světa. Je to ale jinak, z Ukrajiny teď nesmí vytáhnout paty. „Pohraniční policie je zastavila na hranicích a poslala domů,“ stýská si Eva Adamová z Užhorodu. „Co s nimi bude? Zůstal mi tam nejstarší syn i můj manžel. O politiku se nikdy nezajímali, tak proč by teď měli jít do války?“
Milujeme děti, ne politiku
O politiku se Romové skutečně moc nezajímají, na jméno Putin ale nikdy nezapomenou. „Putin je čort a patří do pekla,“ prohlásí Adamová. A přidá další smršť nadávek, z nichž tu nejslušnější tvoří výraz sviňa. Bohužel, všeobecná mobilizace se neptá, kdo se zajímá, či nezajímá o politiku. Do stejnokroje teď může být povolán každý Ukrajinec ve věku od 18 do 60 let.
Hlavu plnou strachu má i 33letá Renata Baloghová: „Na Ukrajině mi zůstal syn, bratr a bratranci. Moc se o ně bojím.“ Ještě větší obavy má o nezletilé členy rodu. „Proto za ty dva dny války přešlo na Slovensko strašně moc Romů, hlavně matek s dětmi. A také naše staré matky. Nedovolíme, aby nám Putin děti zabil, pro nás Romy jsou tím nejdůležitějším na světě.“ V Zakarpatské oblasti Ukrajiny žije odhadem až 40 tisíc Romů, jen v Užhorodě a na jeho perifériích je doma čtyřtisícová komunita. Romy vystrašily hlavně výbuchy v blízkém západoukrajinském městě Ivano-Frankivsk, proto se dali na pochod.
Jazykový babylon
Renata Baloghová se v Karpatech narodila ještě za Sovětského svazu, teď se Putin pokouší tuhle diktaturu znova obnovit. „Politici se neumějí domluvit,“ je zklamaná. Sama se prý domluví s každým, perfektní je i její čeština, v Čechách dřela řadu let. „Umím romsky, ukrajinsky, rusínsky a maďarsky, no a taky rusky a samozřejmě slovensky a česky,“ pochlubí se. Tenhle jazykový babylón je úžasný, v autorádiu tady u řeky Tisy chytám už i rumunské stanice.
Romské rodiny na jih od Užhorodu se většinou dorozumívají maďarsky, ukrajinská vesnice Mali Selmenci a sousední slovenské Veľké Slemence tvořily do roku 1945 jeden celek obývaný téměř samými Maďary. A kam Baloghová s početnou rodinou utíká? „Nevíme, nemáme tu žádné příbuzné. Teď nás oslovil jeden evangelický pastor, že můžeme nějaký čas žít u něho. Čekáme, až sežene mikrobus a přijede pro nás. Je to asi dvacet kilometrů odsud.“
Ukrajinu ve směru na Slovensko opouští i romská menšina usazená v Zakarpatské oblasti. Na snímku momentka z hraničního přechodu Mali Selmenci / Velké Selmence, pátek 25. 2. Zdroj: CNN Prima NEWS, Ivan Motýl
Na Romy čeká i auto s britskou registrační značkou a několik vozů s českou espézetkou. A také muži, kterým se podařilo z Ukrajiny utéct ještě před mobilizací. „Pracoval jsem na Slovensku ještě před tím, než ten debil Putin začal válku. Tak teď můžu našim ženám pomoct,“ říká další z Baloghů.
Nikdo to nevysloví, ale i když Romové v obci Veľké Slemence žijí od počátku 18. století, úplně vřelé vztahy s majoritou nemají dodnes. „Nemají zájem tu zůstat, sami chtějí jít dál,“ říká mi starosta Ľudovít Tóth. „Nabídneme jim čaj, kávu, teď se čeká na první autobus, který ukrajinské Romy převeze do vznikajícího uprchlického tábora v Humenném.“
V zábavním areálu za radnicí čeká na odjezd do Humenného asi třicítka Romů. Převažují děti. Věčně veselé. Češtinu neznají, mluví na mě školní ukrajinštinou a vykřikují, že Putin je hlupák. Ženy se usmívají, cítí se jako vítězky. Nejdůležitější bylo dostat děti z dosahu ruských bomb, což se podařilo. Zároveň je trápí, že chlapi, kteří zůstali na Ukrajině, budou rukovat. Matky nenávidí války.
Uprchlík z městečka Rachiv mi dnes četl básně ukrajinského klasika Tarase Ševčenka, proto také v závěru textu zabrousím do literatury. Vybavuje se mi proslulá replika z pera Karla Čapka: „Já ho nepustím.“ To se divadelní Matka snaží zachránit syna před odchodem do války. A také Eva Adamová z Užhorodu má dnes slzy na krajíčku. „Tuhle válku si nevymysleli Romové, tak proč v ní mají umírat?“
