Sovětský vůdce Nikita Chruščov přesně před 70 lety daroval Krym Ukrajině. Rusové to dodnes berou jako křivdu, nikdy poloostrov nepřestali považovat za svůj. Právě proto jej Vladimir Putin před deseti roky vojensky obsadil, nároky Moskvy považuje za nezpochybnitelné. Dávají jeho historické argumenty smysl? A co si o připojení k Rusku myslí sami obyvatelé Krymu? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS odpovídá analytik a znalec postsovětského prostoru Pavel Havlíček.
Je to přesně 70 let, co Nikita Chruščov rozhodl o předání Krymu Ukrajině. Proč to udělal?
Oficiálně mělo jít o důkaz rusko-ukrajinského přátelství. Navazovalo se tím na dějinné události, konkrétně na 300. výročí Perejaslavské rady, tedy na někdejší příklon Kozáckého hejtmanátu k Ruské říši. Dobové komentáře už ale v roce 1954 poukazovaly na to, že Krym byl historicky stejně spojen spíš s Ukrajinou, s ruským prostorem tolik ne. A to i z čistě praktických důvodů.
ČTĚTE TAKÉ: Stalin, vrah Čechů. Sovětský tyran jich popravil asi pětkrát víc než Gottwaldova totalita
Jakých?
Pokud se podíváme na přísun vody, na logistiku, na pevninské propojení, to všechno dávalo dobrý smysl pro to, aby se o Krym staraly orgány Ukrajinské SSR. Moskvě to ostatně zadělalo na velké problémy i po Putinově nelegální anexi Krymu z roku 2014, kdy si Rusko muselo k poloostrovu vybudovat přístup přes Kerčský most, řešilo najednou též pitnou vodu a logistiku dalších tras.
PUTIN O ROZHOVORU S CARLSONEM:
Slyšel jsem, že Chruščov daroval Krym Ukrajině i kvůli svému mocenskému boji s ambiciózním Malenkovem. Chtěl si prý zkrátka zajistit přízeň Ukrajinců. Mohlo na tom něco být?
Říká se to. Byť je třeba zdůraznit, že to celé udělal s posvěcením vrcholných sovětských orgánů; bez nich by to nešlo. Chruščov sám mocensky vyrostl z Komunistické strany Ukrajiny, ukrajinského původu byla i jeho manželka. A v SSSR to tak chodilo, že za často proklamovanými vznešenými důvody pro různé teritoriální kroky a konání vůdců byly ve skutečnosti mocenské motivace.
V Chruščovově případě to samozřejmě vyplývalo z nástupnické přetahované, která v roce 1953 nastala po Stalinově smrti. Tehdy rozhodně nebylo od počátku jasné, že roli lídra získá právě Chruščov. V roce 1954 jím už sice byl, ale potřeboval svou pozici konsolidovat. A i takové úplatky jednotlivým mocenským klikám, za jakou lze označit i darování Krymu Ukrajině, mohly samozřejmě ve výsledku sehrát roli.
Putin opakuje, že ruský nárok na Krym je historicky nesporný. Copak by ale stejně nemohli argumentovat i Řekové a Bulhaři, kterým tenhle poloostrov patřil ještě dříve?
Přesně tak. Řekové na jeho pobřeží zakládali města už v 7. století, Bulhaři byli pány severních částí Krymu od 4. do 8. století. Putinovy řeči jsou nesmysl, jeho argumentace je postavená na vodě. K starověké řecké tradici na Krymu a v jižním cípu Ukrajiny dodnes odkazuje i pojmenování některých tamních měst. Historie Krymu je dlouhá a v mnoha ohledech složitá, do značné míry se pojí i s Osmanskou říší, později s Krymským chanátem (1441–1783). Ruskem byl přebrán až mnohem, mnohem později; v 18. století. Prohlašovat proto dnes cokoliv o nespornosti ruských nároků na Krym je historicky pochybné, zploštělé, nepochybně politicky motivované. Ve skutečnosti má věc daleko hlubší kořeny.
Takto loni obyvatelé Krymu oslavovali výročí ruské anexe. Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Faktem ale je, že obyvatelstvo Krymu bylo už v 50. letech z 54 procent ruské.
Nezapomínejme na to, že se bavíme o dobách SSSR. Tehdy bylo u obyvatel této obrovské země poněkud ošidné definovat jejich etnický původ, často šlo jen o formální administrativní přiřazení, určované politickou motivací. Nehledě na fakt, že Krym měl tou dobou pár let po masivních deportacích krymských Tatarů, až 200 tisíc jich bylo násilně přemístěno do střední Asie. Vedle nich se muselo přestěhovat i zhruba 40 tisíc Bulharů, Řeků, Arménů, Němců a osob dalších národností.
Zajímavé je, že i nedávno zesnulý Alexej Navalnyj dlouho označoval Chruščovovo věnování Krymu Ukrajině za svévolné a nezákonné. Co to vypovídá o protiputinovské opozici, co o Rusku?
Pokud se podíváme na postoje ruské opozice, je natolik široká, že se vzájemně hodně odlišují. Bezesporu však převažují ti, kteří nelegální vojenskou agresi a Putinovu anexi odmítají. Jistě, vyskytují se mezi nimi i jedinci s odlišným názorem.
Původně šlo i o Navalného, který také řekl, že „Krym je náš“. Později přinejmenším nabádal k tomu, že by na Krymu mělo proběhnout referendum; to od něj byla jasná úlitba ruským občanům. Nakonec si ale i on sám zřejmě uvědomil, že s přihlédnutím k mezinárodnímu právu a principu nedělitelnosti hranic musí být Krym Ukrajině navrácen. Ustoupil. Mluvil o návratu k tomu, jak ukrajinské hranice vypadaly po roce 1991. Pro ruskou veřejnost jde v každém případě o velmi citlivou otázku. A i mnozí představitelé protiputinovské opozice ohledně Kremlu lavírují, případně jej přinejmenším nezdůrazňují. Vědí, jak je to pro ruské občany důležité.
Alexej Navalnyj i dlouho po Putinově anexi souhlasil s tím, že Krym má být ruský. Zdroj: AP
Když už jste v případě Navalného naťuknul možné referendum na Krymu, jedno takové tam proběhlo v roce 2014. A 96,8 procent zúčastněných se vyjádřilo pro připojení k Rusku. Jak se to dá zpětně číst?
Tak, že tohle referendum bylo jen pomyslné. Proběhlo pod kontrolou ruských ozbrojenců, ukrajinský Ústavní soud jej ne náhodou označil za protiústavní. I mezinárodně bylo jednoznačně zpochybněno. Odpůrci referenda se tenkrát nesměli svobodně vyjadřovat, krymští Tataři byli vyloženě likvidováni, jejich protesty potlačovány. Výsledkům tzv. referenda se tedy absolutně nedalo věřit. Už jen proto, že pokud byste sečetl podíl ukrajinského a tatarského obyvatelstva, které by za připojení k Moskvě rozhodně nekopalo, celková čísla by musela být naprosto odlišná.
Osobně bych proto raději zmínil hlasování z roku 1991, kdy se zdejší obyvatelé měli vyjádřit, zda si přejí nezávislou Ukrajinu. Před chvílí jste mluvil o etnickém složení Krymu z 50. let – o 40 let později bylo obdobné, s velkým zastoupením Rusů. A stejně se 54 procent zúčastněných občanů Krymu vyjádřilo pro samostatnost Ukrajiny. To je velmi důležité. Jde o historický precedens, o který se opírá i legitimita současného spojení Kyjeva s Krymem.
Jak by se na to obyvatelé Krymu dívali dnes? Přáli by si vůbec návrat pod ukrajinská křídla?
To je složitější. Po anexi z roku 2014 došlo k masovému exodu původního obyvatelstva; jak krymských Tatarů, tak Ukrajinců. Zásluhou značně nátlakové politiky by se tedy současné obyvatelstvo Krymu pravděpodobně vyjádřilo pro setrvání v Ruské federaci. Musíme ale ještě jednou zdůraznit ono masové přepisování národnostní mapy, tedy doplňování a přesuny ruského obyvatelstva směrem na Krym. Naprosto jednoznačně to jde proti mezinárodnímu právu. A nesmí se zamlčet ani fakt, že tamní občané jsou pod nátlakem nuceni přijímat ruské pasy. Kdo to neudělá, nemá přístup ke školství, ke spoustě mnoha dalších důležitých oblastí.
Odborník na postsovětský prostor Pavel Havlíček Zdroj: Archiv Pavla Havlíčka
Jak to podle vás s Krymem dopadne?
Platí, že Krym je nejcitlivější a politicky nejhodnotnější cíl. V souvislosti s jeho budoucností se na to dá dívat z několika pohledů. Osobně považuji za hodně zajímavý ten geopolitický. Vidíme, že Krym je i nadále v hledáčku pokračující ukrajinské protiofenzivy, která se – byť už v menším měřítku – stále zaměřuje na osvobození okupovaných území.
Z oblasti Krymu a Černého moře se musela poroučet Putinova flotila, přesunula se blíž k pevninskému Rusku, protože Ukrajincům se tyto lodě dařilo potápět. Dále pokračují snahy o likvidaci cílů typu leteckých základen, radiových stanic, logistických center, koordinačních uzlů. Je tedy nesporné, že situace na Krymu bude i v dlouhodobějším horizontu nestabilní. Na věc se ale samozřejmě dá pohledět i z hlediska politické linky. Tam je zřejmé, že Ukrajina má zájem o opětovné přepsání demografické a národnostní mapy Krymu, o odsunutí dodatečně příchozího obyvatelstva z Ruské federace. O osídlení daných oblastí původním obyvatelstvem.
Ukrajinské plány počítají s opětovnou integrací jak geografického kusu území, tak politických institucí, které byly Moskvou zlikvidovány a prohlášeny za teroristické. Jenže to je pohled Kyjeva.
Nikita Chruščov. Muž, který daroval Krym Ukrajině. Zdroj: ČTK
Zatímco ten moskevský…
…ten bude usilovat o zachování statu quo, o posílení legitimity kontroly Krymu a již fungujících orgánů moci. O delegaci představitelů do celoruských struktur. Rusové budou chtít likvidovat i zbývající ostrůvky nezávislých proukrajinských nálad, vlastně vůbec jakéhokoli odporu. A to i prostřednictvím celé řady fingovaných soudních procesů, zejména s krymskými Tatary, prohlašovanými za extremisty a teroristy. Původní obyvatelé Krymu jsou ve velkém verbováni do války proti Ukrajině, situace se pro ně stále zhoršuje. Právě teď jim rozhodně není co závidět.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Rusové spáchali další válečný zločin, zastřelili dva zajatce, tvrdí Ukrajinci. Ukázali video
