Ruské zbraně ohrožují na životech i české krajany na Ukrajině, kteří žijí v takzvané Volyni. V pátek bylo bombardováno město Luck, kde je stále činný český spolek. Luck přitom leží jen 88 km od polských hranic a pouhých 623 km od Ostravy, válka se nebezpečně blíží. „Právě organizujeme evakuaci krajanů z bombardovaného Žitomiru s okolím, do Česka jsme už dostali na tisícovku krajanů,“ informuje CNN Prima NEWS Dagmar Martinková ze Sdružení Čechů z Volyně.
Předsedkyně Sdružení Čechů v Lucku Jevgenija Vasyljevá nebere telefon. A stejně tak mlčí i mobil Antoníny Ponomarenkové, předsedkyně Sdružení Stromovka v nedalekém městě Dubno. „Možná jen mají obavy z neznámého čísla. Zatím nemám zprávy, že by tyto ženy mířily do Česka, zkusím jim zavolat. Teď mám ale plnou hlavu českých krajanů z bombardovaného Žitomiru, kteří právě dorazili do Prahy,“ vypráví o překot Dagmar Martinková z pražského ústředí Sdružení Čechů z Volyně.
Válka na Ukrajině
Žitomir je ruskými vojsky ostřelován od počátku března. Letectvo třeba tento týden zničilo městskou nemocnici s porodnicí a také třináct civilních domů v okolí špitálu. „Na rovinu řeknu, že jsme teď naprosto vytíženi pomocí krajanům ze Žitomirské oblasti. Právě dojíždějí utečenci z českých obcí Malín a Malinovka. Ale pokud se nám ozve někdo z bombardovaného Lucku anebo nedalekého Dubna, určitě se jim budeme snažit pomoci,“ slibuje Martinková.
Uprchlo už na tisíc krajanů
A jak Sdružení Čechů z Volyně evakuaci krajanů organizuje? „Nemůžeme tam pochopitelně posílat české autobusy. Sháníme proto peníze pro ukrajinské dopravce, kteří se s Čechy odvážně vypraví na strastiplnou cestu,“ vysvětluje Martinková. Nejsou to prý malé částky, část krajanů by si jen na základě úspor nemohla takovou cestu dovolit. „Prosím, nedívejte se na to politicky, ale zásadní částkou na evakuaci nám přispěl především expremiér Andrej Babiš,“ prozrazuje organizátorka. „Zatím se podařilo dostat do Prahy něco přes tisícovku uprchlíků českého původu ze Žitomirské oblasti,“ počítá.
Martinková napřed peníze na evakuaci marně sháněla na ministerstvu vnitra i od různých humanitárních organizací. „Neuspěla jsem. Když jsem ale oslovila expremiéra Babiše, řekl mi, že s tím nemá problém. A prakticky hned nám předal potřebnou částku,“ líčí aktivistka z pražského ustředí Sdružení Čechů z Volyně.
Válka jen 88 km od Polska
Město Luck bylo poprvé bombardováno v pátek. „Výbuchy nedaleko letiště. Všichni do krytů. Nezveřejňujte žádné fotografie, adresy ani souřadnice,“ vyzval po útoku na Twitteru starosta Lucku Igor Poliščuk. Podle britské BBC byla cílem továrna na motory, kterou po ostřelování zachvátily plameny. Údajně jde o jedinou továrnu, která na Ukrajině opravuje motory bojových letadel. „Je to strašná válka, proto jsem se také hned po jejím začátku pustila do evakuace žitomírských krajanů. A když bude třeba, pomůžeme i dalším volyňským Čechům.“
After a series of explosions something caught fire in #Lutsk. Presumably the Motor plant.
— NEXTA (@nexta_tv) March 11, 2022
There is also information about explosions in #Dnipro, #Rivne and #Volyn regions. pic.twitter.com/tWvS5gaNG6
Z ukrajinského Lucku je to na polské hranice jen 88 kilometrů. Většina z krajanů, kteří by chtěli z města a okolí utéct před válkou, se zřejmě mohou dostat do Evropské unie vlastními silami. „Hranice rovná se bezpečí a z Polska jsme schopni zajistit dopravu,“ říká Dagmar Martinková. „Jsem sama matkou, tuhle pomoc považuji za samozřejmost,“ dodá 46letá žena. Z Ostravy je to do Lucku jen 623 kilometrů, před válkou se tato trasa dala autem zdolat za osm hodin. Válka se tedy nebezpečně blíží.
Volyňští Češi odešli na Ukrajinu v druhé polovině 19. století na pozvání ruského cara Alexandra II. Carská vláda je nalákala nabídkou levné půdy, ale i pobídkami k podnikání. Tehdy přišli do národnostně smíšené oblasti, kde žili Rusové, Ukrajinci, Poláci, Němci a především Židé. A Češi mimo jiné všem těmto komunitám ukázali, jak se vyrábí řízné pivo. V tehdy ruské Volyňské gubernii začali pěstovat chmel a stavěli pivovary.
Rusko přistěhovalce lákalo i zaručením práv na národní školství a náboženskou svobodu. Carové sliby vesměs splnili, krajané si ale hodně vytrpěli po první světové válce, když byla Volyňská gubernie rozdělena mezi bolševické Sovětské Rusko a Polsko. Mnozí volyňští Češi v éře stalinské hrůzovlády skončili v gulazích, prožili si násilnou kolektivizaci a někteří z nich museli na tancích do Budapešti (1956), do Prahy (1968) i do Afghánistánu (1979).
Vrátí se ještě domů?
Těsně po 2. světové válce a znova po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se proto část Čechů vrátila do vlasti. A bylo vlastně s podivem, že i přes tyto historické zkušenosti někteří v oblasti zůstávali dodnes. „Volyňáci prožili strašné věci, leccos mi stačili vyprávět ještě i mí rodiče,“ říká 65letý Mirek Kučera, pražský předseda Sdružení Čechů z Volyně. „Přesto někteří zůstávali. V bombardovaném Lucku třeba dodnes najdete Zemanův pivovar,“ vypráví. Pivovar z konce 19. století vaří ležák s názvem Zeman, etiketa je psána v latince. Mezi volyňskými Čechy jsem pobýval vícekrát a pokaždé jsem tam cítil až srdcervoucí lásku ke staré vlasti. Přímo v Lucku jsem ochutnal i pivo Zeman, v Dubnu mi zase vařila česká jídla předsedkyně krajanského spolku Antonína Ponomarenkové.
Pivovar Zeman Zdroj: Pivovar Zeman
Vrátí se ovšem volyňští Češi domů i po ruské invazi? „Teď jsou v šoku, válku nikdo z nich nečekal. Je to ale brzo, aby řešili budoucnost. Mnozí na Ukrajině postavili krásné domy, podnikali, tak samozřejmě uvažují o návratu. Pokud budou mít kam. A za kým,“ smutně přemítá Dagmar Martinková ze Sdružení Čechů z Volyně. „Manželé evakuovaných žen museli zůstat na Ukrajině a mnozí už slouží v armádě,“ dodá.
Z dějin volyňských Čechů
Volyňskou Rus v letech 1867 až 1880 kolonizovalo na 16 tisíc Čechů. Na území velkém jako dnešní Česká republika založili nebo dosídlili jen za prvních deset let stovku obcí. Od příchodu v druhé půli 19. století dostávali Češi od cara i daňové úlevy, nemuseli do armády, lákala je levná ruská půda. Na Volyni se stali příkladnými hospodáři, zakládali chmelnice a postavili třeba 16 pivovarů, 5 cukrovarů, 113 mlýnů nebo 19 cihelen. Vesměs přijali pravoslavné vyznání a za 1. světové války a následné bolševické revoluce a občanské války zažili mnoho krutostí.
Západní část Volyně pak připadla Polsku (např. Dubno. Luck či Rovno), východní Sovětskému svazu (Žitomir, Malá Zubovščina či Malinovka). Východ tak zažil komunistický teror, kolektivizaci i ukrajinský hladomor, západní Volyň ale totéž prožívala po anexi oblasti Stalinem v roce 1939. Těžce zkoušený kraj v roce 1941 okupovalo Německo, Češi se pak dostali do útlaků ze strany Němců (vypálení českého Malína se 374 oběťmi) i Ukrajinské povstalecké armády (asi 260 obětí). Po novém příchodu Sovětů většina Čechů z Volyně narukovala do armádního sboru generála Svobody a podílela se na osvobození z Československa, což byl podnět k jejich návratu do staré vlasti, který v roce 1947 umožnil Stalin. Před touto velkou reemigrací žili Češi na sovětské Ukrajině v 638 obcích, přitom 109 jich bylo čistě českých.
Sověti však nepustili zdaleka všechny Volyňáky, další se mohli vrátit až v letech 1991 až 1993 (asi 2000 osob), poté se snadný návrat do Česka opět zkomplikoval, což trvalo až do aktuální ruské invaze. Odhaduje se, že na Ukrajině žilo před Putinovou invazí přes 10 tisíc lidí českého původu, ti nejangažovanější se sdružují ve více než dvaceti krajanských spolcích.
