Skotský fanoušek: Čechům bych teď cestu do Glasgow neradil. Mohlo by to bolet

Český fotbalista Kúdela byl skotským týmem Rangers obviněn z rasismu, v Británii ho má mnoho lidí i bez důkazů za jasného viníka. Dokonce mu vyhrožovali smrtí, takže ho Slavia nechtěla pustit na reprezentační zápas ve Walesu. Může se mu na Ostrovech něco stát?
Nemyslím si, že by Kúdelovi ve Walesu hrozilo fyzické napadení. Jsem si jistý, že ho česká reprezentace i s přispěním tamní policie ochrání. Umím si však představit, že jeho pobyt na ostrovech budou provázet protesty; třeba když nároďák přijede autobusem před stadion a podobně. Je též docela dobře možné, že si některý velšský hráč bude chtít v zápase přičíst body k dobru tím, že se Kúdelu pokusí zranit.

Body k dobru?
Ano. Pochopte, v jaké atmosféře se to utkání hraje. Rangers tím, že do popředí staví případ údajné Kúdelovy rasistické poznámky proti Glenu Kamarovi, velmi úspěšně odvrátili pozornost od svého nechutného chování na hřišti. A že to byla obrovská ostuda! Kung-fu zákrok na brankáře Koláře byl zřejmě vůbec nejhorším faulem, jaký jsem kdy v životě viděl. I kopání dvou hráčů Rangers do slávisty ležícího na zemi bylo šílené. Jenže v Británii se řeší něco jiného. Kamara si najal advokáta Aamera Anwara, který je ve Skotsku známý bojem za lidská práva, angažovaností v protirasistických kampaních. Jestli Anwar něco fakt umí, pak je to způsob, jak si získat publicitu. A momentálně se tímto způsobem zdatně pokouší zvyšovat tlak na Kúdelu. Má to o to lehčí, že v Británii nyní ohledně obvinění z rasismu běžně funguje presumpce viny. Hodně za to mohou tamní média, která umí být v podobných případech velmi agresivní, zaujímají vyhrocená stanoviska.

Copak v Británii nezaznívá i názor, že v případě Kúdely se vina nejdřív musí prokázat?
Vzhledem k atmosféře, která se kolem toho utkání rozšířila, se spousta lidí veřejně raději nevyjadřuje. Odmítají být jakkoliv spojeni s něčím, co jen trochu zavání omlouváním rasismu. Před pár dny vyšel v listu Guardian komentář, v němž se argumentovalo, že prosazovat presumpci neviny v případě fotbalového rasismu je směšné. Že je úplně jedno, pokud neexistují důkazy. To je oproti české realitě významný rozdíl. Pořádně to schytal i bývalý hráč Michael Stewart, když v televizi prohlásil: „Měli bychom být s obviňováním Kúdely opatrní, protože zatím najisto nevíme, co opravdu řekl.“ Argumentoval několik měsíců starým případem, kdy titíž Rangers nařkli z rasismu a homofobie soupeře z týmu Ross County, přičemž skotský svaz obvinění zamítl jako nepodložené. Stewart proto poukazoval, že za současné situace si někdo podobné napadení klidně může jen vymyslet a společnost to celé přijme jako fakt. Za svůj názor dostal za uši.

Dekuji Kolimu, ze se klub rozhodl podporit svym prispevkem do dnesniho videa i z postele, kde se leci ze sveho zraneni. Vsechny srdecne pozdravuje a dekuje za podporu. Ondrova kevlarova ochranna maska se jiz vyrabi a veri, ze bude znovu se svym tymem na travniku co nejdrive. pic.twitter.com/WbL1EqM0DD

— Jaroslav Tvrdik (@JaroslavTvrdik) March 21, 2021

Z českého pohledu se to přitom zdá jako rozumná námitka.
Jenže v Británii se proti němu ozvala spousta lidí, třeba i legendární fotbalista Rio Ferdinand. Musíme to chápat v kontextu politické korektnosti a tzv. cancel culture, které poslední dobou úplně ovládly Británii i USA. Pro lidi je tam nyní hodně obtížné vyslovit názor, který by nešel s hlavním proudem. Zkuste v Británii říct něco jiného, než že věříte Kamarovi. Okamžitě budete označen za součást problému. Za dalšího rasistu. I proto se za kanálem La Manche povedla roznítit protičeská nálada. I proto se o Češích mluví jako o buranech z Východu.

Takže Čech by se teď v Glasgow necítil moc bezpečně?
Čechům bych právě teď cestu do Skotska rozhodně nedoporučoval. Snadno by mohli narazit na skupinku násilníků, s nimiž není rozumná řeč. Souvisí to pochopitelně s faktem, že se poslední dobou lidé na ostrovech čím dál častěji vymezují proti Středoevropanům a Východoevropanům. Velmi důležitou roli sehrál brexit, který ve Spojeném království podstatně zvýšil napětí směrem k imigrantům. Ještě na začátku tisíciletí, před hospodářskou krizí, byli lidé k imigrantům ze střední a východní Evropy vstřícní. Proč ne, vždyť Východoevropané vykonávali práci, do které se nikomu jinému nechtělo. Jenže jakmile se hospodářství zadrhlo a celá země se ocitla v nejistotě, mělo to vliv i na postoj k cizincům. Najednou se mnohem častěji začalo ozývat, že osoby z Východu berou Britům práci. Antipatie a výzvy k opuštění Evropské unie vygradovaly poté, co se jejími členy staly i Bulharsko s Rumunskem. Nevraživost k Východoevropanům přetrvává dodnes. A může mít tragické následky. Jen si vzpomeňte, co se před pár týdny přihodilo pětatřicetiletému Poláku Kamilovi, kterého v Glasgow na ulici podřízli mačetou.

Jak to s ním bylo? První zprávy zněly, že ho zabili fanoušci Rangers, protože se před nimi hlásil k Celtiku. Zmíněný advokát Anwar však na Twitteru píše, že zločin s fanouškovstvím podle jeho informací neměl nic společného.
K tomu, co píše Anwar, bych byl skeptický. Kvůli vraždě Kamila Charyszyna už byl někdo zadržen. A ve Skotsku je běžná praxe, že v téhle fázi vyšetřování se až do začátku soudu žádné nové informace neposkytují. Takže když teď Anwar tvrdí, že má od policie nové zprávy, zní mi to podezřele. Faktem je, že ten Polák patřil k fanouškům Celticu. A zadržení fandí Rangers. V den, kdy k tomu došlo, se navíc hrál zápas Celtic–Rangers. A pokud pomineme covidové časy, v takový den nejen v Glasgow, ale po celém západním Skotsku pravidelně dochází k více nebo méně násilným střetům. V restauracích, na ulicích, v autobusech. Z poměrně nevinných neshod se mohou vyloupnout extrémně drsné incidenty.

After accusations of racist abuse against @RangersFC player @GlenKamara4 Ondrej Kudela will be questioned by police if he returns to the UK when Slavia Prague play Arsenal on the 8th April @ScotlandSky pic.twitter.com/njCiyLzYUw

— Aamer Anwar✊🏾🏳️‍🌈#BlackLivesMatter (@AamerAnwar) March 24, 2021

Takže v den glasgowského derby běžní Skotové raději zůstávají doma?
Ano. Platí to především o večerech a nocích po utkání. Z jednoduchého důvodu – fanoušci zamíří do hospod, pořádně se tam posílí alkoholem a ztrácí zábrany. Tím spíš, pokud zrovna cítí hořkost prohry nebo křivdu ze zápasu. Ve Skotsku už v souvislosti s fotbalem došlo k několika skutečně extrémním událostem. Snad je to i proto, že britská kultura je obecně mnohem agresivnější než ta česká. Nevím proč. Násilné trestné činy jsou v Británii, a ve Skotsku především, velmi častým problémem. Na rozdíl od jiných zemí u nás není tak běžné organizované násilí, o to víc jsou však lidi vznětliví, dokáží rychle na druhého vystartovat.

Jak moc tedy k sobě ve Skotsku patří násilí a fotbal?
Zejména v 70. a 80. letech bylo fanouškovské násilí na ostrovech obrovským problémem. Tehdy to mohlo být na stadionu opravdu o strach. Často se zmiňuje finále Skotského poháru 1980 mezi Celtikem a Rangers, kdy po zápase oba fanouškovské tábory vtrhly na hřiště a šíleně se seřezaly. Vzduchem létaly cihly a lahve, chuligáni se prali pěstmi, s pomocí tyčí a dřevěných fošen. Politici tehdy dospěli k závěru, že fanoušky k hromadné rvačce povzbudila nadměrná konzumace alkoholu. Byl přijat zákon o zákazu jeho prodeje na stadionech, na tribuny se od té doby nedostane nikdo, kdo je viditelně opilý. Afér přímo na stadionech ubylo. K poslední z nich došlo roku 2016, opět při finále Skotského poháru, v němž tým Hibernian přemohl Rangers. Fanoušci prvního z týmů tenkrát vtrhli radostně na hřiště, příznivci Rangers to neunesli, přelezli z tribun za nimi a v přímém televizním přenosu rozpoutali hroznou bitku. Pro Skotsko to byl obrovský šok, všichni jsme si totiž mysleli, že se podobné věci už nikdy nevrátí.

Mezi těmi dvěma zmíněnými bitkami byl ale ještě rok 1995. A vražda šestnáctiletého fanouška Celticu.
To bylo hrozné. Teenager Mark Scott byl na ulici zavražděn fanouškem Rangers Jasonem Campbellem jen proto, že měl kolem krku šálu Celticu. Zase si to zasaďme do širšího kontextu: Campbell je synem odsouzeného teroristy. A obhajoval jej advokát Donald Findlay. Bývalý viceprezident Rangers, který svou funkci musel opustit, jakmile se prozradilo, že na fanouškovské akci zpíval antikatolické písně.

Za vyhrocenou rivalitou mezi katolickým Celticem a protestantskými Rangers se někdy hledají jen náboženské spory. Není to však komplikovanější?
Rozhodně! Má to hluboké historicko-společenské kořeny. I náboženské hledisko je samozřejmě podstatné. Vychází z toho, že Skotsko bylo kdysi dávno velmi presbyteriánskou, tedy protestantskou zemí. A současně též zemí velmi protikatolickou. Na konci 19. století propukl v nedalekém Irsku hladomor, kvůli němuž spousta lidí prchala ze země, mimo jiné i do Skotska. Skotové je nevítali zrovna s otevřenou náručí, viděli v nich chudinu vyznávající katolickou, čili pomýlenou víru. Způsob, jakým na ně Skotové nazírali, se dá vlastně srovnat s tím, jak teď mnozí Evropané nahlížejí na muslimské imigranty. Irové si v nové vlasti roku 1875 založili edinburghský klub Hibernian, záhy v Glasgow vznikl i Celtic. Ten nebyl výhradně irský, svým jménem odkazoval k propojení tradic přistěhovalců i místních. Soužití těch dvou komunit však bylo všelijaké. Presbyteriánská církev třeba ještě zkraje 20. století nabádala Skoty, aby nezaměstnávala žádné irské katolíky. Dodržovalo se to velmi dlouho. Běžně se uvádí, že potomci přistěhovalců získali stejná práva a stejné možnosti až někdy v 90. letech minulého století, do té doby se museli smířit s podřadnějšími pozicemi. I samotní Rangers přes sto let okázale odmítali přijmout byť jen jednoho katolického zaměstnance. Lidé tohoto vyznání proto celkem přirozeně inklinovali k fandění Celticu, zatímco drtivá většina fanoušků Rangers se hlásila ke skotským protestantům. Takže ano, náboženství hraje roli. Ale nejen ono.

Co ještě?
Politické rozpory. Rangers dlouhodobě reprezentují unionismus, což je ideologie podporující zachovávání jednoty zemí Spojeného království. Fanoušci Celticu jsou zase považováni za mnohem progresivnější, jsou zaměřeni mezinárodněji. Jsou taky liberálnější. Vědí, že vzešli z uprchlíků, takže v sobě mají méně agresivity směrem ke společenstvím s odlišnými názory – byť i u nich registruji rozmach ultras komunity, která se identifikuje s Antifou a podobnými organizacemi.

Stále se při zápasech Rangers zpívá píseň Billy Boys, která původně opěvovala gang glasgowských pouličních zabijáků z 20. a 30. let?
V zápasech evropských pohárů je přísně zakázána. Na stadionu už tak často nezní, mimo něj ji však fanoušci Rangers mají stále ve velké oblibě. Což je na pováženou, protože v tom chorálu se zpívá: „Koupeme se po kolena ve fenijské krvi“, přičemž „fenijská“ v historickém kontextu znamená „katolická“. Název písně odkazuje k šéfovi zmíněného gangu Billymu Fullertonovi, násilnickému fašistovi, který založil skotskou odnož Ku-klux-klanu. Ve své době zcela jednoznačně podněcoval násilí proti katolíkům. Představte si tedy pár týdnů starou situaci, kdy Rangers získali skotský titul, jejich fanoušci navzdory protipandemickým opatřením hromadně slavili v ulicích Glasgow, a mnoho z nich u toho zpívalo antikatolické písničky, jakou je právě Billy Boys. To fanoušky Celticu strašně moc uráží.

Neříkejte, že nějaký podobně provokační chorál nemají i fanoušci Celticu směrem k Rangers.
Ale jistě. U nich se pro změnu zpívaly irské republikánské písně, zmiňující podporu IRA. Fanoušci Celtiku na svou obranu argumentovali, že jde o odkazy k bojům o nezávislost z let 1916–⁠21. Většina Britů by na to nicméně nepřistoupila, jakákoliv oslavná zmínka IRA je pro ně nepřijatelná. I tahle citlivá otázka samozřejmě hodně jitří rivalitu. Celtic i Rangers mají spoustu fanoušků též v Severním Irsku, takže i jejich neshody se přenáší do vztahů mezi oběma kluby. Někdy to má dost kontroverzní podobu. Současný šéf komunikace Rangers David Graham byl třeba hojně kritizován za video, na němž horlivě odkazuje k Ulsterské smlouvě z roku 1912 a k protestantským heslům, která pochází z roku 1688… A když už jsme u vazby Rangers na Severní Irsko, můžeme se bavit i o aktuální záležitosti, která bude zajímat fanoušky Slavie.

O čem?
Slávisté se pořád ohánějí tím, že incident v Glasgow vyšetří nezávislý orgán UEFA. A že k tomu mají posloužit zprávy delegátů utkání přímo z místa. Jenže hádejte, odkud jeden z nich pochází? Ano, ze Severního Irska! Zaujalo mě to, tak jsem zjistil, že muž stejného jména trénuje v Linfield FC, což je klub, který se ve vztahu k Rangers dá označit za velmi spřízněný. Taky se vyznačuje unionistickou protestantskou tradicí. Jedna sada jeho dresů má dokonce barvy loajalistické paramilitaristické skupiny Sbor ulsterských dobrovolníků, která je v Británii klasifikována jako teroristická. Na sto procent si nejsem jistý, jestli jde opravdu o zmíněného delegáta. Pokud ale ano a jestli spolu s celou rodinou žije ve výše zmíněné komunitě, bylo by pro něj velmi nepříjemné se postavit proti Rangers. Chci tím říct jediné: Zpráva UEFA ve výsledku nemusí být tak příznivá, jak si třeba slávisté myslí. Může hodně záležet na tom, co viděli ostatní zápasoví delegáti.

Třeba údajné zbití Kúdely Kamarou v útrobách stadionu měl kromě delegáta vidět i trenér Rangers Steven Gerrard. Spoustu Čechů svým chováním zklamal, jelikož ho měli za ikonického gentlemana.
On a gentleman? Takhle bych ho tedy opravdu nenazval. Jako hráč toho dokázal moc. Ale lidsky? Víte, on byl kapitánem anglické reprezentace. A tím se pro anglické sportovní novináře pasoval do role nedotknutelné postavy. Což bylo Gerrardovo velké štěstí, protože jinak jeho reputaci mohlo poškodit několik obrovských skandálů. Třeba se moc nemluví o tom, že jeho rodina měla blízké kontakty s liverpoolským podsvětím. Mladého Stevena svého času terorizoval jakýsi kriminálník, tak Gerrardovi blízcí požádali gangstera Johna Kinsellu, aby se o to postaral. A tak se i stalo. Gerrard měl během kariéry i další škraloupy, už jako trenér třeba soustavně dostává rozhodčí pod tlak nespravedlivou a nevybíravou kritikou; arbitra, který pískal váš nedávný zápas proti Belgii, veřejně označil výslovně za protirangersovského. Takže bych s tím gentlemanstvím byl opatrný.

Stejně je smutné, jak proti sobě kvůli fotbalu stojí dva národy, které si jsou vlastně dost podobné.
To je pravda, my Skotové jsme si s vámi Čechy v jistém ohledu hodně blízcí. Oba naše národy jsou malé, musely v historii čelit mocnějšímu sousedovi. Měli bychom si rozumět. Upřímně – pokud byste se před nedávnou fotbalovou aférou zeptal Skotů na jejich názor na Čechy, asi by vůbec nevěděli, co odpovědět. Teď vás spousta z nich kvůli jedinému zápasu označuje za rasisty.

Žijete v Praze. Jsme tedy podle vás rasisté?
Vnímání toho, co je a není přípustné, se u vás rozhodně liší. Čech určitě spíš než Brit řekne rasistický vtip. Od několika českých kamarádů jsem třeba v souvislosti s Kúdelou slyšel: „Spíš si myslím, že opravdu řekl něco rasistického, za rasistu ho ovšem nepovažuju.“ Takhle to popsat by si v Británii nikdo nedovolil. Přesto si rozhodně nemyslím, že by se Češi dali označit za rasisty. Rozdílné je právě jen vnímání toho, co je ještě přípustné.

Dnes je Mezinárodní den za odstranění rasové diskriminace. Slavia říká jasné NE RASISMU, který nemá místo ve fotbale, ve společnosti, ani nikde jinde v našem životě. #nerasismu #notoracism pic.twitter.com/1Isxx2PYjO

— SK Slavia Praha (@slaviaofficial) March 21, 2021

Bude to mezi Čechy a Skoty zase dobré?
Nejlepší by bylo, kdyby se v nejbližších letech nepotkaly žádné české a skotské týmy. Ocitli jsme se ve velmi nebezpečné situaci, vždyť v červnu se mají reprezentace Skotska a Česka utkat na EURO! Moc si přeju, aby se tenhle ostře sledovaný duel odehrál bez fanoušků, protože jinak to může dopadnout opravdu špatně. Jinak chci věřit, že mezi Slavií a Rangers někdy v budoucnosti dojde ke smíření. Moc bude záležet na vůli obou stran ke kompromisu. Za pár let si snad nikdo ve Skotsku na vztek proti Čechům nevzpomene.

3 x s cizincem

Jakého Čecha nejvíc obdivuji?
Ivana Lendla. Já jsem odjakživa tvrdil, že skotský tenista Andy Murray vyhraje něco velkého až tehdy, jakmile si za trenéra pořídí Lendla. A nemýlil jsem se. Lendl moc dobře rozumí skotské mentalitě. Snad proto, že není tak odlišná od té české.

Moje oblíbené méně známé české místo?
Pražský Žižkov. Žiju tam. A jeho atmosféra se mi moc líbí.

Které české slovo je nejtěžší vyslovit?
Čtrnáct. Jde mi to špatně, přitom to musím každou chvíli někde říct.